Článek
Gerda Bormannová, rozená Buchová, neměla obyčejný život. Bylo jí devatenáct let, když na přelomu let 1928–1929 poprvé spatřila Martina Bormanna – muže, který se jí měl stát osudovým. Stalo se to v Mnichově, pod rozevlátou plachtou cirkusu Krone, kde Adolf Hitler burácel do mikrofonu a strhával davy.
Zatímco řečníkův hlas vibroval prostorem, mladá Gerda sklouzla pohledem k jednomu z pobočníků stojících poblíž pódia. Byl to tehdy nepříliš významný stranický funkcionář Bormann. O devět let starší muž s drsnými rysy a sebejistým vystupováním. V jejích očích se ale zjevil jako ztělesnění nacistického ideálu muže.
Možná v tom byl mladický vzdor, možná fascinace zakázaným ovocem – Martin měl pověst hrubiána a sukničkáře. K Gerdinu zklamání si jí zpočátku ani nevšiml. Musela přesvědčit svého otce Waltera Bucha, vysoce postaveného stranického soudce NSDAP, aby pozval Bormanna na rodinný oběd.
Otcův nesouhlas byl zřejmý – tušil, že tenhle surový kariérista není pro jeho dceru dobrá partie. Gerda však neustoupila. Byla odhodlaná. Už od dětství v ní otec pěstoval oddanost nacistické ideologii. Teď se zdálo, že veškerá ta oddanost našla cíl: následovat Martina Bormanna, ať to stojí cokoliv.
V září 1929 se skutečně konala svatba. Za svědka šel ženichovi osobně Adolf Hitler, po boku s Rudolfem Hessem. Pro tehdy dvacetiletou Gerdu to musel být triumf – vůdce Třetí říše jim požehnal, ba co víc, stal se kmotrem jejich prvorozeného syna. Chlapeček dostal jméno Adolf Martin na počest „strýčka Hitlera“.
Vůdce si mladou paní Bormannovou oblíbil a často ji zval i s dětmi na návštěvy do svého alpského sídla. Martin Bormann mezitím rychle stoupal stranickými řadami. Manželství s dcerou vysoce postaveného nacisty mu otevřelo dveře k Hitlerovi a urychlilo kariéru.
Gerda se však nestarala o intriky mocných – žila pro svého muže. Jako správná německá žena Třetí říše se rozhodla být mu oporou v každém směru.
Následující roky plnila Gerda svou „povinnost“ přímo ukázkově. Rodila jedno dítě za druhým. Celkem přivedla na svět deset potomků, byť jedno z dětí zemřelo krátce po narození.
Stala se obrazem dokonalé nacistické manželky: vysoká pohledná blondýna s vlasy spletenými do copu, která se vyhýbala líčidlům a oblékala se do tradičních bavorských krojů. Její svět se omezoval na domácnost a děti, zatímco Martinovy ambice ho vedly stále blíže k Hitlerovi.
Bormann trávil většinu času v kancelářích NSDAP, a když výjimečně zavítal domů, často se k manželce choval hrubě i před hosty. Rád Gerdou před známými okázale pohrdal, peskoval ji a ponižoval.
Tiše přihlížející přátelé rodiny v takových chvílích jen kroutili hlavami a v duchu litovali křehkou ženu v domácí zástěře: určitě musí prožívat hotové peklo, šeptali si mezi sebou. Jak by ne – vždyť její muž byl pověstný tyran. Jenže skutečnost byla složitější.
Za zavřenými dveřmi Bormannova domu panovala zvláštní symbióza. Gerda svého mohutného, náladového manžela bezmezně milovala a upřímně obdivovala.
Věřila, že její úlohou – možná dokonce božím posláním – je stát po Martinově boku a nikdy nezapochybovat. Poslušnost povýšila na ctnost. „Žena má povinnost svého muže poslouchat,“ říkala známým, a skutečně se podle toho řídila. Podřízený stav jí naprosto vyhovoval.
Když ji manžel seřval před služebnou za špatně vyleštěné boty, sklopila oči a mlčela. Když před prominentní návštěvou teatrálně kritizoval její „nedostatečně teplou večeři“, jen pokorně přikývla. A Martin? Navzdory drsné masce citůprostého despoty svoji ženu po svém způsobu miloval.
V soukromí jí psal něžné dopisy, v nichž se omlouval, že na ni nemá víc času a něhy. Když Gerda onemocněla, úpěnlivě si přál být u ní: „Kdybych alespoň mohl být u tebe a ošetřovat tě – nosit ti pití, včas ti přehodit župan, aby ses nenastydla, dávat ti obklady, ovinout tě láskou tak, aby ses už jenom tím uzdravila,“ vyznával se v jednom z dopisů. Byli to dva zvláštní lidé v ještě zvláštnější době – a jejich příběh měl nabrat nečekaný směr.
Zásadní zlom přišel ve chvíli, kdy Gerda pochopila, že láska může mít mnoho podob. Jako mnoho jiných vysoce postavených nacistů, ani Martin Bormann nezůstal své ženě věrný. Rozdíl byl v tom, že on se s nevěrou netajil – naopak z ní udělal ideologickou přednost.
V polovině 30. let si začal románek s půvabnou herečkou Manjou Behrensovou. Tahle dlouhonohá filmová hvězdička okouzlila Bormanna natolik, že s ní trávil čím dál víc času. Milenka, kterou by jiný mocnář skrýval kdesi v ústraní, se brzy otevřeně objevovala po jeho boku. A co na to paní Bormannová? Přátelé nevěřili vlastním očím: Gerda nejenže snášela přítomnost sokyně bez jediné scény, ona se s Manjou dokonce spřátelila.
Když Martin s milenkou odjížděli na společné večírky, Gerda jim přibalila košík s občerstvením. Když se náhodou opozdili, postarala se o její nejstarší holčičku. Nechápal to nejspíš skoro nikdo – kromě Gerdy a Martina.
Bormann svou ženu o průběhu milostné aféry detailně informoval už od samého počátku. Psali si navzájem dopisy, ač žili v jednom domě – snad proto, aby před dětmi zachovali dekorum, snad proto, že se jim tak lépe formulovaly vlastní neobvyklé pocity.
V jednom listě se Martin horlivě zpovídá ze své nově vzplanuté lásky: „Nedovedeš si představit, jak jsem byl bez sebe radostí. Nesmírně mě přitahovala. Přes její zdráhání jsem ji políbil… šíleně jsem se do ní zamiloval a pak zařídil, abych se s ní často viděl, a přes její odpor jsem ji svedl.“
Zřejmě právě v této době se v mysli paní Bormannové zrodila myšlenka, která ji proslaví – nebo možná nechvalně poznamená – víc než cokoliv jiného. Gerda začala věřit, že monogamie nemá v nacistickém světě místo. Jedna žena nestačí. Německo potřebuje víc arijských dětí, silných synů a dcer, kteří zaplní území dobyté Říší.
Druhá světová válka, rozpoutaná Hitlerem, pohlcovala miliony životů a budoucích generací. Arijská porodnost se stala posedlostí nacistických ideologů. Program Lebensborn unesl tisíce dětí „rasově vhodných“ rodičů a nutil ženy plodit potomky esesáků, jen aby přibylo čistokrevných Němců.
Gerda tento mrazivý tlak na plození dětí nejen sdílela, ona se rozhodla jít ještě dál. Proč nevyužít i polygamii jako nástroj pro posílení rasy? Vždyť silný úspěšný muž by měl mít právo na více manželek, bude-li z toho víc dětí – tak to Gerda cítila.
Trojúhelník Bormannových se postupem času ustálil v překvapivě harmonický svazek. Manja Behrensová trávila s Bormannovými spoustu času a Gerda ji skutečně přijala do rodiny s otevřenou náručí. K Martinově potěše spolu obě ženy vycházely znamenitě – dopisují si jako dobré přítelkyně, společně pořádají výlety s dětmi.
„Mně je M. tak sympatická, že bych se nikdy nemohla hněvat. I všechny děti ji mají moc rády. Je také mnohem lepší hospodyně než já,“ píše Gerda manželovi v lednu 1944. Z řádků čiší spokojenost. Gerda našla v Manje zalíbení i úlevu – herečka převzala část péče o domácnost, pomáhala s dětmi, dokonce s Gerdou balila cenný porcelán při stěhování a pečovala o dům v dobách, kdy Gerda byla těhotná nebo unavená. Martin měl vždy vedle sebe svěží, usměvavou ženu, připravenou mu věnovat pozornost. Přesně to Gerda chtěla.
Nacistická propaganda povyšovala plodnost na ženský ideál a Gerda Bormannová v tomto ohledu splnila vše na výborno. Dokonce začala otevřeně propagovat uzákonění mnohoženství – polygamie – pro všechny rasově vhodné muže po válce.
Ve svých představách viděla budoucnost, kde by každý oddaný Árijec mohl mít oficiálně několik manželek, „manželství sloužící potřebám národa“, jak to nazývala. Každá žena by měla svůj vlastní domov a manžel by mezi nimi pravidelně pendloval, třeba po dvou týdnech. Nevěra?
To slovo chtěla Gerda zcela vymazat ze slovníku. Pokud vztah přináší děti, nemůže jít o hřích – taková byla její logika. Cíl nebyl nemravný rozmar, ale plození potomků pro říši. Inspirovala se dokonce i praktikami polygamie v jiných kulturách, například v islámských zemích, kde mnohomužství fungovalo po staletí.
Gerda razila myšlenku, že nemanželské děti a neprovdané matky nesmějí být odsuzovány, ale naopak váženy jako hrdinky národa. Vždyť přivádějí na svět nové životy pro budoucí Velkoněmeckou říši.
Ve svých dopisech manželovi plánovala odvážné detaily: „Musíš jen dávat pozor, aby M. měla dítě v jednom roce a já v příštím, ať máš stále po boku jednu čilou ženu. Pak shromáždíme všechny děti v domě u Schluchsee a budeme žít spolu. A ta, která zrovna nebude mít malé dítě, může být s tebou v Obersalzbergu nebo v Berlíně…“.
Tento neobvyklý plán – střídavá těhotenství, společná domácnost plná dětí, střídání manželek u muže – byl pro Gerdu naplněním nacistické vize i osobního štěstí zároveň.
Zdálo by se, že manželství Bormannových nic nerozdělí. Ale osud měl jiný plán. V roce 1944 porodila Gerda své poslední dítě. O několik měsíců později se fronty hroutily a Třetí říše stála před zánikem. Berlín se v dubnu 1945 proměnil v hořící zoufalství a Martin Bormann byl po Hitlerově boku až do úplného konce.
Vůdce spáchal sebevraždu v bunkru 30. dubna 1945 – a Martin se pokusil z obklíčeného města uprchnout. Beznadějně. Svědci viděli Hitlerova tajemníka naposledy 2. května 1945 poblíž Lehrter Bahnhof. Pak se po něm slehla zem. Jeho náhlé zmizení dalo vzniknout legendám o útěku do Jižní Ameriky. Gerda však neměla čas ani sílu pátrat po pravdě.
Ještě před pádem Berlína odvezla osm ze svých devíti žijících dětí do bezpečí – nejmladší nemluvně musela ponechat v hlavním městě, odkud je nakonec zachránili prarodiče. Sama Gerda, vyčerpaná porody a stresem, trpěla nesnesitelnými bolestmi žaludku. V chaosu poválečných měsíců se jí podařilo s dětmi dostat do jižního Tyrolska na území Itálie.
Ukryla se pod falešným jménem, jenže úkryt netrval dlouho – vzdala se americké armádě, která oblast obsadila. V té době už sotva chodila. Rakovina žaludku, která u ní propukla, byla v pokročilém stadiu. Ironií osudu zůstala tahle fanatická obdivovatelka „čistoty rasy“ upoutána na lůžko ve vojenské nemocnici americké armády.
Podstoupila experimentální léčbu – lékaři zkoušeli chemoterapii, která však způsobila otravu. Její tělo zničené nádorem i léčbou to vzdalo 23. března 1946. Gerda Bormannová zemřela v pouhých 36 letech.
Nejstarší Adolf Martin – chlapec pojmenovaný kdysi po Hitlerovi – se v dospělosti zřekl onoho prokletého jména Adolf a našel smysl života v církvi. Stal se knězem a misionářem, snad ve snaze vykoupit hříchy svého otce dobrými skutky.
A Manja? Žena, již chtěla Gerda přijmout jako rovnocennou druhou manželku, nakonec zůstala sama. Po válce se vrátila k divadlu a stala se uznávanou herečkou. Dožila se úctyhodného věku osmaosmdesáti let, daleko od Německa, v poklidu švýcarského penzionu.
https://de.wikipedia.org/wiki/Gerda_Bormann
https://www.stoplusjednicka.cz/manzelka-hitlerova-tajemnika-verila-v-polygamii-ve-jmenu-rasove-cistoty
https://zoom.iprima.cz/historie/manzelstvi-ve-trech-425156
https://www.berliner-zeitung.de/zum-tod-der-schauspielerin-manja-behrens-das-mitleid-mit-beleidigten-frauen-li.55906
https://time.com/5910807/nazi-wives/
https://www.lidovky.cz/relax/lide/martin-bormann-mladsi-celi-obvineni-ze-zneuzivani-chlapcu.A110103_212908_lide_ani
