Článek
Divadelní festival v Lyonu, rok 1987. Mladý slovenský herec Roman Luknár tam přijel s divadlem a netušil, že si odveze mnohem víc než umělecký zážitek. Z autobusu vystoupila dívka, Španělka jménem Lola. Roman se na ni podíval a v tu vteřinu měl jasno. „To bude moja žena,“ řekl si.
Nevěděl tehdy, že tahle láska na první pohled ho vyžene z domova do cizí země, kde bude začínat úplně od nuly. Že ho vynese až na vrchol a pak srazí tak tvrdě, že dočasně ztratí zrak. A že to bude teprve začátek série ran, jaké by položily leckoho. Ale Roman Luknár nikdy nebyl z těch, co se vzdávají.
Hvězdou v deseti letech
Roman Luknár se narodil 1. června 1965 a vyrůstal v Bratislavě. Herectví mu vstoupilo do života nečekaně brzy: už jako desetiletého chlapce si ho na jedné recitační soutěži všiml režisér. A od té chvíle Roman hrál. Divadlo, později film, kamera. Talent, který z něj vyzařoval, ho postupně vynesl mezi výrazné tváře slovenské scény.
Byl to od začátku herec tělem i duší, ne někdo, kdo se k profesi dostal náhodou, ale kluk, kterého jeviště pohltilo dřív, než vůbec pořádně dospěl. A možná právě proto pro něj bylo herectví celý život tak osudové: nedokázal ho dělat napůl, nedokázal se v něm chránit. Dával do každé role všechno, možná i za cenu, kterou později tvrdě pocítil na vlastním zdraví.
Jenže právě na jednom z divadelních zájezdů, v Lyonu, potkal Lolu. A tím se všechno změnilo. Ta láska nebyla jednoduchá: dělily je stovky kilometrů a dvě různé země. Celé čtyři roky si psali dopisy a vídali se jen o prázdninách. Vztah na dálku, který by většina lidí dávno vzdala. Roman ho ale neopustil. A když přišel čas se rozhodnout, udělal krok, který se nedělá lehce: sbalil se a odešel za ní.
Bylo mu pětadvacet, když nechal Slovensko za zády a vydal se za láskou do Španělska. Znělo to romanticky, ve skutečnosti to byl tvrdý pád do reality. V cizí zemi byl nikdo. Neznámý herec bez jazyka, bez peněz, bez kontaktů. A tak dělal to, co musel. Loupal brambory, umýval nádobí, dřel v kuchyni, trpěl hladem. Herec, kterého doma znali, teď škrábal v cizí kuchyni brambory, aby vůbec přežil.
Nestěžoval si. Roman Luknár to později shrnul jednou trefnou větou o tom, že sláva vás daleko nedostane: „Fakt, že ste vraj fasa herec, vaše deti doma nenakŕmi.“ Tvrdá práce ho ale nezlomila, naopak. Rychle se naučil jazyk, vstřebal prostředí i disciplínu. A postupně, kousek po kousku, se probojoval zpátky tam, kam patřil: před kameru.
Od dřezu k vlastnímu karavanu
A pak přišel úspěch, velký a oslnivý. Z chlapíka, který ještě nedávno stál nad dřezem, se stala uznávaná herecká tvář. Přišly role, přišly peníze, přišla sláva se vším, co k ní patří. V nejlepších letech měl vlastní karavan, denně mu na natáčení nosili sushi a ručně šité boty ho stály přes dva tisíce eur. Žil život, o jakém většina lidí jen sní.
Ve Španělsku se mu s Lolou narodili i dva synové, Lajko a Janko. Rodina, kariéra, blahobyt. Zdálo se, že si Roman splnil úplně všechno. Že sázka na lásku a odvahu vyšla dokonale. Ve Španělsku strávil dlouhá léta a přitom nikdy úplně nepřestal být spjatý ani s domácí tvorbou.
Pravidelně se vracel před slovenské a české kamery a patřil k hercům, kteří se dokázali prosadit doma i za hranicemi. Jenže přesně ve chvíli, kdy měl na první pohled všechno, se v něm začalo cosi lámat. A jeho tělo to řeklo způsobem, který nešlo přehlédnout.
Tlak, stres, tempo, kterému se roky vystavoval, to všechno si vybralo krutou daň. Romanu Luknárovi začal selhávat zrak. Ne kvůli úrazu, ne kvůli běžné nemoci oka. Lékaři si dlouho nevěděli rady a teprve po měsících vyšetřování podle jeho pozdějšího vyprávění přišli s diagnózou, ze které mrazí: psychosomatická slepota. Jeho oči přestaly vidět ve chvíli, kdy celé jeho tělo už dál neuneslo tlak, ve kterém žil. Duše křičela to, co si rozum nechtěl připustit.
Byl to poslední, nepřeslechnutelný signál. Roman pochopil, že jestli chce přežít, musí radikálně změnit prostředí. A tak v roce 2009 udělal další velké rozhodnutí: s celou rodinou se přestěhoval zpátky na Slovensko. Tentokrát byla řada na Lole, aby se přizpůsobila cizímu světu ona. Život se otočil naruby.
S odstupem let na to Luknár nahlíží jako na moment, kdy si uvědomil, že celá ta oslnivá sláva byla jen povrchní kulisa. Že karavan, sushi k večeři ani drahé boty nejsou to, co drží člověka nad vodou. Právě tehdy začal jinak měřit úspěch, ne majetkem a slávou, ale klidem a duševním zdravím. Jeho tělo mu totiž podle jeho vlastních slov doslova zavřelo oči, dokud nepochopil, že takhle už dál žít nemůže.
Prach, který mu vrátil zrak
A pak se stalo něco skoro symbolického. Zrak se mu nevrátil v ordinaci ani po lécích. Vrátil se mu při obyčejné fyzické práci, když doma bořil staré zdi. „Zdvihol sa prach, ja som si pošúchal oči a odrazu som začínal vidieť,“ popsal ten okamžik. To, co podle něj zničila sláva a přetlak, uzdravila obyčejná dřina, prach a pot. Jako by se muž, který se ztratil ve vlastním úspěchu, znovu našel s nářadím v ruce.
Ne všechno se ale dalo spravit. Manželství s Lolou návrat na Slovensko neustálo. Lola se vrátila zpátky do Španělska a Roman zůstal sám, pohlcený smutkem z konce vztahu, kvůli kterému kdysi obrátil celý svůj život naruby. Bulvár spekuloval, že žal utápí v alkoholu.
V roce 2014 pak přišla událost, která tyhle řeči ještě přiživila: policisté ho chytili za volantem s 1,73 promile. Skončil v cele a přišel na čtrnáct měsíců o řidičák. Roman se veřejně omluvil, bez výmluv, a přiznal, že toho lituje a že ublížil hlavně svým blízkým. Byl na dně. Ale ani tohle nebyla ta nejhorší rána, kterou pro něj osud chystal.
Přišel rok 2020 a s ním úder, který Luknára doslova srazil k zemi. „Prišiel rok 2020, padol som na zem a nevedel som chodiť,“ vzpomínal později otevřeně. Ze dne na den nebyl schopen se postavit na vlastní nohy. V nemocnici pak vyslechl diagnózu, která mu podtrhla veškerou dosavadní jistotu: roztroušená skleróza, tedy sclerosis multiplex.
A to nejhorší teprve mělo přijít. Primář mu podle jeho slov bez obalu oznámil, že tu nemoc v sobě nosí už zhruba dvacet let, aniž o ní tušil, a že se stav může dál zhoršovat. Následovala věta, po které by se leckdo zhroutil: podle Luknárových slov mu lékař řekl, že z toho vozíku půjde už jen polohovat na lůžko a pak „dovidenia“. Žádná empatie, žádná naděje. Jen chladný ortel.
Roman Luknár se ale odmítl stát pasivní obětí lékařské předpovědi. Skončil na invalidním vozíku, ale nesmířil se s ním. Obrovskou silou vůle se znovu postavil na nohy. Vrátil se dokonce i k herectví, byť si musel role přizpůsobovat: některé scény zvládal jen vsedě, protože pohyb ho zrazoval. Ale hrál dál. Postavil se osudu i primářově prognóze.
Nemoc přitom nikam nezmizela. Roztroušená skleróza je chronické onemocnění nervového systému a Luknár s ní musí počítat každý den. Nemůže na place strávit dvanáct a víc hodin jako jeho kolegové, tělo mu diktuje tempo a hranice. Přesto odmítl roli člověka, kterého odepsali. Přijal diagnózu jako fakt, se kterým se musí naučit žít, ne jako rozsudek. A přesně v tom je jeho síla: že po každém pádu hledá způsob, jak se zase zvednout, i kdyby to mělo být jen o kousek.
A jako by roztroušená skleróza nebyla dost, přišel v roce 2023 další boj o holý život. V lednu prodělal Roman Luknár podle vlastních slov dva infarkty. Nakonec za sebou má dva infarkty a tři operace srdce, a jen o vlásek unikl smrti.
Ten osudný večer strávil v oblíbené kavárně v bratislavské Rači. Když se začal cítit divně, pomohla mu sousedka a odvezla ho do nemocnice na Kramáre. Tam mu udělali základní vyšetření, odběr krve, EKG, tlak, a o půl jedné v noci ho poslali domů s tím, že ráno má zajít k obvodnímu lékaři. Jenže jeho stav se během pár hodin prudce zhoršil. Ráno mu sousedka volala sanitku. Zpátky na Kramárech se dozvěděl krutou pravdu: infarkt měl už předešlý večer. „Vraj stačilo dvadsať minút a už by som nebol medzi živými,“ přiznal herec. Dvacet minut. Tolik ho dělilo od konce.
Muž, který měl materiální úspěch dnes žije úplně jinak. Jezdí autem za pět set eur, chodí v teplácích a v croksech. Je vegán, alkohol nepije už řadu let. Slávu ani majetek nevyhledává, naopak před nimi utíká. Nejraději je sám v lese, v tichu, daleko od hluku a přetvářky.
https://dennikn.sk/1069974/roman-luknar-fakt-ze-ste-vraj-fasa-herec-vase-deti-nenakrmi/
https://www.dobrenoviny.sk/c/217070/v-spanielsku-prisiel-o-zrak-ale-nasiel-lasku-roman-luknar-po-osudovom-momente-prestal-merat-uspech
https://www.joj.sk/clanok/1213030-slovensky-herec-skolaboval-a-skoncil-na-voziku-lekari-mu-podali-krutu-prognozu
https://www.interez.sk/stacilo-20-minut-a-uz-by-tu-nebol-herec-roman-luknar-unikol-smrti-iba-o-vlasok-opisal-co-sa-dialo/
https://www.topky.sk/cl/100313/3066715/Mraziva-SPOVED-Luknara-po-2-infarktoch–Nase-zdravotnictvo-je-v-HROZNOM-STAVE––Zazrak–ze-prezil-
https://sk.wikipedia.org/wiki/Roman_Lukn%C3%A1r
https://www.csfd.sk/tvorca/2253-roman-luknar/prehlad/
https://www.imdb.com/name/nm0525715/
