Článek
Hermann Göring se narodil 12. ledna 1893 v Rosenheimu. Nebyl potomkem bavorské aristokracie, jak se někdy uvádí, ale vyrůstal v poměrně privilegovaném prostředí rodiny státního úředníka. Výraznou roli v jeho dětství hrál bohatý rodinný patron Hermann von Epenstein, majitel hradů Veldenstein a Mauterndorf.
Právě prostředí hradů, erbů, loveckých síní a starých rytířských představ na mladého Göringa silně působilo. Později si z těchto kulis vytvořil vlastní životní styl. Nechtěl být jen politikem nebo generálem. Chtěl být pánem vlastního panství.
Za první světové války se z něj stal úspěšný stíhací pilot. Dosáhl 22 uznaných leteckých vítězství, obdržel vyznamenání Pour le Mérite a po smrti Manfreda von Richthofena převzal velení nad stíhací eskadrou Jagdgeschwader 1, známou jako Létající cirkus.
Mladý Göring byl tehdy štíhlý, atletický a veřejností vnímaný jako válečný hrdina. S člověkem, který se o dvě desetiletí později objevoval v teatrálních uniformách, obklopený luxusem a odznaky, měl společné hlavně jméno a ctižádost.
Sídlo pojmenované po mrtvé ženě
Po válce se Göring přidal k nacistickému hnutí a rychle se stal jedním z nejbližších spolupracovníků Adolfa Hitlera. V listopadu 1923 se zúčastnil neúspěšného mnichovského pivního puče. Během střetu s policií byl vážně zraněn.
Lékaři mu podávali morfium proti bolesti. Z léčby se vyvinula silná závislost, která ho v následujících letech přivedla opakovaně do psychiatrických zařízení ve Švédsku. Závislost provázely násilné výkyvy nálad, zdravotní propady a úplná finanční nejistota.
Ve Švédsku žil s první manželkou Carin von Kantzowovou, rozenou Fockovou. Byla vdaná, měla syna a kvůli Göringovi opustila původní rodinu. Vzali se v roce 1923. Carin se stala středem Göringova osobního světa, ale zároveň s ním sdílela nacistické přesvědčení a antisemitismus.
Carin zemřela 17. října 1931, ve čtyřiceti dvou letech. Göring z její smrti vytvořil součást vlastní legendy. Její jméno pak neslo sídlo, které si nechal vybudovat v lesnaté oblasti Schorfheide: Carinhall.
Carinhall vznikal od roku 1933 z původně menší lovecké stavby. Jeho první podobu navrhl architekt Werner March, pozdější autor berlínského olympijského stadionu. V letech 1936 a 1937 se areál výrazně rozšířil a proměnil v Göringovo hlavní reprezentační sídlo.
Nebylo to jen soukromé útočiště. Carinhall měl být obrazem Göringovy moci. Stál uprostřed lesů, ale fungoval jako dvůr: s ochrankou, zaměstnanci, reprezentačními místnostmi, loveckými sály, knihovnou, sportovišti i honosnými pokoji pro hosty.
Göring nechal do areálu přenést i ostatky Carin. Její smrt proměnil v kult a vlastní sídlo v pomník, který spojoval osobní truchlení s nacistickou okázalostí.
V roce 1935 se Göring oženil podruhé, s herečkou Emmy Sonnemannovou. Hitler byl při svatbě svědkem. Emmy se v nacistické společnosti stala výraznou hostitelkou a Carinhall pro ni znamenal domov, který ovšem dál nesl jméno Göringovy první ženy.
Palác plný uloupeného umění
Carinhall nebyl především muzeem v běžném smyslu. Byl trezorem Göringovy ješitnosti a zároveň důkazem nacistického rabování.
Göring patřil k největším sběratelům umění mezi nacistickými pohlaváry. Německé historické muzeum dnes eviduje 4 263 děl spojených s jeho sbírkou. Obrazy, sochy, starožitnosti, tapisérie, nábytek a další předměty pocházely z nákupů, nucených prodejů i z přímých konfiskací.
Značná část majetku byla ukradena židovským rodinám a institucím v Německu i okupované Evropě. Göring měl vlastní síť agentů, kteří pro něj vybírali cenná díla zejména ve Francii, Nizozemsku, Belgii a dalších okupovaných zemích.
Jeho sbírka nebyla vedlejším koníčkem. Byla produktem režimu, který systematicky vylučoval Židy z hospodářského života, okrádal je a nakonec je deportoval k masovému vraždění. Na mnoha kartách nacistických konfiskačních složek se objevovala značka HG: Hermann Göring.
Göring plánoval, že se Carinhall jednou promění v rozsáhlé muzeum nazvané Norddeutsche Galerie. Z jeho pohledu mělo jít o kulturní dědictví. Ve skutečnosti šlo o soukromou sbírku budovanou mocí, vydíráním a loupeží.
Göring měl mimořádnou zálibu v lovu. V roce 1933 získal titul Reichsjagdmeister, říšský lovčí, a o rok později se stal Reichsforstmeisterem, šéfem německého lesnictví.
Schorfheide pro něj nebyla obyčejná krajina. Byla kulisou, ve které mohl hrát svou vysněnou roli velkého lovce, správce lesů a pána panství. Pořádal tu velkolepé hony, přijímal zahraniční hosty a prezentoval se jako člověk, který má pod kontrolou přírodu i stát.
V Carinhallu se objevovaly lovecké trofeje, vzácná zvířata i nejrůznější výstřednosti. Vzpomínky návštěvníků a pozdější vyprávění zmiňují mimo jiné modelovou železnici a Göringovu zálibu v teatrálním převlékání. Podrobnosti těchto historek se často liší, ale samotný obraz sídla je nesporný: Göring z něj vytvořil prostor, kde se chtěl předvádět jako monarcha bez koruny.
Zločiny za zdmi Carinhallu
Göring byl posedlý vlastní podobou. Nechal si šít velké množství uniforem, loveckých oděvů a slavnostních kostýmů. V mnoha případech šlo o jeho vlastní návrhy nebo o úpravy, které se výrazně lišily od běžných uniforem Luftwaffe.
Oblíbil si bílou, světle šedou, modrou a okázalé dekorace. Nosil šperky, prsteny, medaile a honosné opasky. Jeho výstřední oblečení bylo tak nápadné, že se z něj stalo téma vtipů i mezi Němci.
Göring se stylizoval do několika rolí najednou: hrdina první světové války, velitel letectva, říšský maršál, lovec, ochránce lesů, sběratel umění i aristokrat. Každý titul, každý kus oděvu a každá místnost v Carinhallu měly potvrzovat stejnou věc: že je výjimečný.
Ve skutečnosti byl jeho okázalý vzhled součástí širšího systému nacistické moci. Luxus nebyl oddělený od politiky. Platily ho funkce, korupce, privilegia a majetek ukradený lidem, které režim pronásledoval.
Carinhall nemá být vnímán jen jako podivné sídlo extravagantního nacisty. Göring byl jedním z hlavních strůjců nacistického státu.
Po převzetí moci v roce 1933 hrál zásadní roli při budování represivního aparátu v Prusku. Pod jeho pravomocí vznikla politická policie, z níž se vyvinulo gestapo. Později řídil čtyřletý plán, který připravoval německé hospodářství na válku.
Dne 31. července 1941 pověřil Reinharda Heydricha, aby připravil koordinaci takzvaného konečného řešení židovské otázky na územích pod německým vlivem. Tento dokument patří k nejvýznamnějším písemným dokladům nacistické přípravy genocidy evropských Židů.
Göring se také podílel na hospodářském vykořisťování okupované Evropy, na arizaci židovského majetku i na válečné politice, která přinesla smrt milionům lidí. Jeho palác plný obrazů a trofejí proto nelze oddělit od zločinů, díky nimž tento luxus vznikl.
Na jaře 1945 se k Berlínu blížila Rudá armáda. Göring nechal nejcennější části své sbírky odvézt vlakem na jih Německa. Sám Carinhall však neměl připadnout Sovětům.
Dne 28. dubna 1945 nechal areál vyhodit do povětří. Z paláce, který měl připomínat jeho trvalou moc, zůstaly ruiny. Část umění byla po válce nalezena a vrácena původním zemím nebo dědicům. Mnoho děl ale dodnes patří mezi předměty složitých restitučních sporů.
Göring mezitím ztratil Hitlerovu důvěru, byl zatčen americkou armádou a stanul před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku. Během věznění se zbavil přístupu k morfiu, zhubl a u soudu se pokoušel působit jako schopný, racionální politik.
Soud ho ale uznal vinným z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, zločinů proti míru i ze spiknutí. Byl odsouzen k trestu smrti oběšením. V noci z 15. na 16. října 1946, několik hodin před popravou, spáchal sebevraždu kyanidem.
https://en.wikipedia.org/wiki/Hermann_G%C3%B6ring
https://en.wikipedia.org/wiki/Carinhall
https://allthatsinteresting.com/hermann-goring
https://www.pbs.org/wgbh/americanexperience/features/goebbels-goring/
https://www.si.edu/spotlight/monuments-men/hermangoring
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10144812/
https://ahnp.ub.uni-heidelberg.de/journals/rihajournal/article/view/92769/89351
