Článek
Bylo mu dvacet čtyři, když se za ním s dunivým rachotem zavřely dveře cely. Chladný vzduch uvnitř páchl dezinfekcí a strachem. V té vteřině se svět mladého Ivana Dejmala scvrkl na pár metrů čtverečních betonu a tmy.
Ještě před rokem býval studentem s plány do budoucna – teď stál označený za nepřítele státu.
S Petrem Uhlem, Petruškou Šustrovou a dalšími vrstevníky se zapojil do Hnutí revoluční mládeže, které chtělo od základů proměnit zemi: nastolit demokracii, zrušit cenzuru i obávanou tajnou policii. Pro totalitní režim to bylo nepřijatelné rouhání. Označili je za vlastizrádce. V pátém ročníku byl Ivan vyloučen z vysoké školy a brzy přišlo zatčení.
Za „podvracení republiky“ byl v počátcích normalizace odsouzen hned dvakrát. Za mřížemi nakonec strávil čtyři roky života. Nekonečné dny v nevlídných věznicích zkoušely jeho mladickou vůli a trpělivost. Jedno z těch míst bylo nechvalně proslulé vězení Minkovice – betonové peklo, kterého se báli i zkušení političtí vězni.
Tam, v továrním hluku vězeňské dílny, brousil křišťál do luxusních lustrů. Dřel do úmoru a za odměnu dostával jen malé porce jídla. Kdo nesplnil přísnou normu, tomu porci ještě snížili. Těžká práce ničila tělo a všudypřítomná beznaděj zkoušela ducha. Každý další den přežitý v nitru Minkovic byl malým vítězstvím.
Když se konečně dostal na svobodu, čekal ho jiný druh zápasu. Jako bývalý politický vězeň nesměl dostudovat ani sehnat odpovídající zaměstnání. Živil se, jak se dalo – myl okna, tesal náhrobky, pracoval jako závozník. Žádná práce pro něj nebyla dost podřadná, hlavně když si zachoval vnitřní svobodu. Totalita mu vzala nejplodnější roky, ale nezlomila ho.
Ve skrytu pokračoval v boji po svém. Přidal se k Chartě 77 a do samizdatových strojů začal ťukat jeden z prvních ekologických bulletinů v zemi. Psalo se v něm o umírajících řekách, znečištěném ovzduší a ohrožené krajině – o všem, co oficiální tisk zamlčoval. Zároveň stál u zrodu organizací, které sdružovaly režimem pronásledované.
Pomáhal zakládat Konfederaci politických vězňů i Hnutí za občanskou svobodu. A v jeho pražském bytě se každý týden potají scházeli hladoví po vědění: šlo o tzv. Patočkovu univerzitu - přednášel s přáteli mladým lidem filozofii a historii, kterou komunisté zakázali. Maličký obývák se na pár hodin proměnil v posluchárnu svobody.
Listopad 1989 zastihl Dejmala coby strojníka u pražských vodáren – u čerpadel sledoval, jak se na ulicích hroutí režim, který ho připravil o mládí. Po dvaceti letech nesmělého doufání přišla změna tak rychle, že jí zpočátku sotva mohl uvěřit.
Konečně směl dokončit studia a převzít diplom, na který kdysi nemohl ani pomyslet. Krátce nato už stál na tribunách a pomáhal formovat polistopadovou politiku – jako člen Občanského fóra vedl ekologickou sekci a svůj celoživotní zápal pro přírodu přenesl do nových veřejných funkcí.
V lednu 1991, pouhých třináct měsíců po sametové revoluci, se Ivan Dejmal stal českým ministrem životního prostředí. Ještě nedávno opomíjený disident teď zasedal ve vládě. Moc ho však nezměnila. Odmítal služební vůz a do parlamentu raději jezdil na kole.
Soustředil se na práci – během jediného roku ve funkci prosadil zásadní zákon o ochraně přírody a krajiny. Když v červenci 1992 ministerský post opouštěl, zanechal po sobě pevné legislativní základy, na nichž česká ekologie staví dodnes.
Ani poté nepřestal konat. Vedl státní ústav pro ochranu přírody, radil nevládním organizacím, tvořil odborné koncepce a plány pro krajinu. Zůstal u všeho důležitého, co se v nově zrozeném veřejném prostoru týkalo životního prostředí. Svůj klidný, neokázalý idealismus si uchoval až do konce.
Zemřel náhle v únoru 2008, ve věku 61 let. „Neznám žádného dalšího člověka, kterého by tak vysoká politická funkce lidsky v podstatě nezměnila,“ vzpomínal na něj jeden z jeho přátel.
https://en.wikipedia.org/wiki/Ivan_Dejmal
https://sever.rozhlas.cz/ivan-dejmal-disident-chartista-i-ministr-zivotniho-prostredi-rodak-z-usti-nad-9344688
https://www.pametnaroda.cz/cs/dejmalova-katerina-1949
https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/0802-050-054.pdf
https://arnika.org/novinky/zemrel-ivan-dejmal
