Článek
Po focení pro Playboy v roce 1995 dostala Drew Barrymore zvláštní dárek od svého kmotra, režiséra Stevena Spielberga. Balíček obsahoval velkou patchworkovou deku s nápisem „Zahal se“ a výtisk časopisu Playboy, v němž byly její obnažené fotografie překryté vystřiženými papírovými šatičkami.
Spielberg tím své kmotřence dal jasně najevo, co si myslí o jejím pózování pro pánský magazín: měla by se raději obléknout. Jako starostlivý „strýček“ tak vyjadřoval nesouhlas a současně herečku chránil i v dospělosti, podobně nekompromisně jako kdysi na začátku její kariéry.
Pro Drew Barrymore představoval Spielberg jednu z mála pevných opor v životě. Jako režisér ji už v sedmi letech proslavil rolí malé Gertie ve filmu E.T. – Mimozemšťan a s tichým souhlasem rodiny se stal jejím symbolickým ochráncem.
O mnoho let později Barrymoreová přiznala, že právě Spielberg byl první člověk, o němž věděla, že ji má opravdu rád. Svého „strýčka Stevena“ dodnes vnímá jako náhradního mentora – jako někoho, kdo ji nenápadně podporoval ve chvílích, kdy ji vlastní rodina nedokázala ochránit.
Studio 54 místo školy
Drew Barrymore se narodila v roce 1975 do slavného hereckého rodu Barrymoreů, ale stabilní rodinné zázemí neměla. Její otec, herec John Drew Barrymore mladší, měl vážné problémy se závislostmi a od rodiny brzy odešel. Matka Ildiko „Jaid“ Barrymore se pohybovala v hollywoodské bohémě a výchovu dcery pojala spíš jako soužití kamarádek.
Když se malá Drew cítila ve škole odstrčená a šikanovaná, matka ji raději brala večer do newyorského klubu Studio 54 – prostředí proslulého bujarými večírky celebrit. Malá holčička tak místo školní lavice poznávala noční život dospělých.
Z Drew se brzy stala dětská návštěvnice podniků, kam děti vůbec nepatří. Jako sedmiletá během promo turné k E.T. ochutnala sladký likér Baileys (prý si jím dokonce polévala zmrzlinu) a v devíti letech už popíjela na party pivo a občas si zapálila cigaretu.
Dospělí známí ji učili tancovat pomalý „ploužák“ a Drew se po jejich boku cítila vyspělejší, než odpovídalo jejímu věku. Před televizními kamerami sice dál působila jako rozkošné dítě, ale mimo ně už přicházela o bezstarostné dětství.
Takový životní styl si brzy vybral daň. V jedenácti letech už Barrymoreová propadla alkoholu natolik, že bez vína či likéru nedokázala usnout. Ve dvanácti poprvé zkusila kokain a rychle si na něm vypěstovala závislost.
Matka Jaid dceřinu sebedestrukci dlouho přehlížela – sama byla součástí stejné společnosti a žádné hranice jí nestanovovala.
V roce 1988 přišel zlom. Třináctiletá Barrymoreová skončila po propadu do závislostí a těžké psychické krizi v léčebně. Až tato krizová etapa přiměla matku k zásadnímu rozhodnutí. Jaid Barrymore souhlasila, že dcera musí na odvykací léčení, a podepsala potřebné dokumenty k umístění Drew do přísně střeženého psychiatrického ústavu. Místo běžného dospívání tak herečka strávila velkou část následujících 18 měsíců za zamčenými dveřmi léčebny Van Nuys Psychiatric v Los Angeles.
Nebyla to žádná luxusní klinika pro celebrity, ale oddělení s vojenským režimem. Personál dohlížel na každý krok pacientů – a když se některý teenager vzepřel, skončil ve vypolstrované místnosti nebo připoutaný k lůžku v popruzích. „Bylo to temné, drsné a nekonečné, ale potřebovala jsem to,“ vzpomínala později Barrymoreová.
V ústavní izolaci se poprvé v životě musela podřídit pevnému řádu: vstávat na budíček, uklízet, chodit na terapie a přemýšlet o svém chování. Zbavila se závislostí a pomalu začala mluvit o tom, čím si prošla.
Ještě jako pacientka se objevila v jednom televizním pořadu – na dálku, pod dohledem lékařů – a otevřeně přiznala, že se léčí ze závislosti na drogách a alkoholu. Hollywoodští producenti jen nevěřícně kroutili hlavou: kdysi roztomilá dětská hvězdička pobývala mezi dospívajícími narkomany na psychiatrii.
Sama Drew si tehdy kladla otázku, jestli tím její kariéra definitivně neskončila. Z léčebny však vyšla odhodlaná začít znovu a lépe.
Emancipace ve 14
Po dlouhé terapii dospěli lékaři k názoru, že návrat Drew Barrymoreové do původní rodiny by mohl její zotavení ohrozit. Herečka proto ve čtrnácti letech požádala soud o předčasné zplnoletnění, aby směla žít samostatně. Matka s emancipací souhlasila.
„V den soudního stání byla máma překvapivě pro. Bylo mi z toho smutno, ale mezi námi se už stalo příliš mnoho,“ napsala Barrymoreová později ve svých pamětech. Soud žádosti vyhověl a čtrnáctiletá Drew si mohla legálně zřídit vlastní bydlení a rozhodovat o sobě bez rodičů.
Začátek samostatného života byl pro ni spíš tvrdou školou než hollywoodským snem. Filmové role nepřicházely – někdejší „zlaté dítě“ mělo po odvykací kúře cejch problémové hvězdy, které se producenti báli svěřit větší projekt. Barrymoreová se živila, jak se dalo. Brigádně uklízela v jednom losangeleském bistru a na vlastní kůži poznávala život mimo privilegované kruhy. Zároveň ale nepřestávala chodit na herecké konkurzy a doufala, že dostane druhou šanci.
Už roku 1990 vydala autobiografickou knihu Little Girl Lost (Malá ztracená holka), v níž otevřeně popsala svůj pád do závislosti i pobyt v léčebně. Tím definitivně prolomila mlčení – veřejnost se dozvěděla, čím vším si dětská hvězda prošla, a Barrymoreové se za upřímnost dostalo uznání. Postupně získala menší herecké role a rozhodla se radikálně změnit svou image.
Odmítla dál vystupovat jako křehká holčička a začala přijímat provokativní úlohy „zlých dívek“. V thrilleru Poison Ivy (1992) přesvědčivě ztvárnila dospívající svůdkyni a téhož roku se objevila polooblečená na obálce magazínu Interview – stylizovaná jako vzdorná rebelka s cigaretou v ruce.
Devatenáctiletá Barrymoreová svou nově budovanou pověst rebelky ještě zvýraznila nabídkou, kterou přijala v roce 1994: souhlasila s focením pro Playboy. V lednu 1995 se tak objevila nahá na titulní straně tohoto časopisu a uvnitř vyšel celý odvážný fotopříběh s její účastí. Tím se z Drew Barrymoreové stala nejen respektovaná mladá herečka, ale také nepřehlédnutelný sexsymbol hollywoodské generace 90. let.
Režisér Steven Spielberg na tento čin své filmové dcery reagoval po svém – poslal jí onen symbolický balík s dekou a důrazným vzkazem. Barrymoreová pak kmotrovi svou smělost oplatila v odlehčeném duchu: nafotila se coby kající jeptiška a snímky opatřila omluvnými titulky, například „Promiň“. Spielberg si tyto fotografie údajně pověsil doma na zeď na památku.
Navzdory občasným skandálům se Barrymoreové dařilo i profesně. Brzy následovaly komerčně úspěšné filmy jako romantická komedie Píseň pro nevěstu (1998) nebo akční Charlieho andílci (2000), na nichž se podílela i jako producentka.
O svém divokém dětství začala Barrymoreová mluvit jako o uzavřené kapitole. S matkou Jaid, od níž byla léta odcizená, navázala opatrný kontakt. Když v roce 2012 sama porodila dceru, definitivně pochopila, jak problematické bylo vyrůstat bez mantinelů a rodičovského vedení.
V roce 2021 oslavila Drew Barrymore své 46. narozeniny jako vyrovnaná žena, matka dvou dětí a uznávaná televizní moderátorka. V jubilejní epizodě vlastní talk show The Drew Barrymore Show ji čekalo dojemné překvapení: mezi gratulanty se přes videopřenos objevil i Steven Spielberg.
„Pořád na tebe myslím a záleží mi na tobě,“ ujistil ji režisér a zavzpomínal, jak jako „malý blonďatý hurikán“ vtrhla v sedmi letech na konkurz E.T. a okouzlila celý svět. Barrymoreová se v živém vysílání neubránila slzám.
Zdroje:
https://www.theguardian.com/culture/2015/oct/25/drew-barrymore-mother-locked-up-in-institution-interview
https://www.thewrap.com/drew-barrymore-steven-spielberg-playboy/
https://www.vulture.com/article/drew-barrymore-show-profile.html
https://www.businessinsider.com/drew-barrymore-psychiatric-ward-13-2021-2
https://people.com/health/drew-barrymore-opens-up-about-being-placed-in-a-psychiatric-ward-for-18-months-when-she-was-13/
https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/music/news/david-crosby-drew-barrymore-drugs-b1880261.html
https://ew.com/movies/drew-barrymore-asked-steven-spielberg-to-be-her-dad-while-making-et/
https://books.google.com/books/about/Little_Girl_Lost.html?id=kSJ8XjTw10kC
