Článek
Manoel Pereira da Cruz a Miguel José Viana byli technici z Campos dos Goytacazes ve státě Rio de Janeiro. Bylo jim dvaatřicet a čtyřiatřicet let. Pracovali s elektronikou, mimo jiné s televizními vysílači a převaděči signálu, a jejich okolí je znalo jako muže, kteří rádi experimentovali.
Vedle techniky je přitahoval také spiritismus, údajné psychické jevy a možnost navázat kontakt s něčím, co člověk běžně nevidí. V Brazílii šedesátých let to nebyla úplně okrajová záliba. Spiritistické směry měly silné společenské zázemí a fascinace elektřinou, rádiovými vlnami či televizním přenosem se někdy mísila s vírou, že podobným způsobem lze zachytit i zprávy z jiného světa.
Cesta, o které rodinám neřekli celou pravdu
Ráno 17. srpna 1966 opustili Campos dos Goytacazes. Rodinám řekli, že jedou do São Paula koupit elektronické součástky a vůz. Měli s sebou vysokou hotovost, podle dobových zpráv přes dva miliony cruzeirů.
Místo cesty do São Paula však vystoupili v Niterói, městě na druhé straně zálivu naproti Riu de Janeiru. Navštívili obchod s elektronikou, koupili dvě pláštěnky a pak se zastavili v baru poblíž kopce Morro do Vintém. Tam si pořídili láhev minerální vody.
Servírka později vypověděla, že jeden z mužů působil nápadně nervózně a opakovaně kontroloval hodinky. Nemuselo to znamenat nic víc než spěch. V kontextu později nalezeného vzkazu se ale tato drobnost stala znepokojivou: jako by oba čekali na přesně určený okamžik.
Z baru pak zamířili vzhůru na Morro do Vintém, zalesněný kopec v niteróiské čtvrti Santa Rosa. Nikdo je už spolehlivě neviděl živé.
Příběh objevení těl má několik mírně odlišných verzí. Podle pozdějších rekonstrukcí je možná už 18. srpna zahlédl jiný chlapec, Paulo Cordeiro dos Santos, ale nepřivolal pomoc. Jisté je, že 20. srpna 1966 našel osmnáctiletý Jorge da Costa Alves na kopci dva nehybné muže, když tam pouštěl nebo hledal draka.
Policie kvůli špatnému počasí a obtížnému terénu vyrazila na místo až následující ráno. K tělům se museli vypravit pěšky s hasiči, novináři a zvědavci. Už tehdy bylo místo činu zasaženo deštěm, časem a přítomností lidí, kteří tam neměli co dělat. Pro pozdější vyšetřování to byla pohroma.
Muži leželi blízko sebe na zádech, v porostu a na podkladu z listů palmy. Měli na sobě tmavé obleky, přes ně pláštěnky. Nedaleko se našla prázdná láhev od vody, balíček se dvěma ručníky, drobné osobní věci, cigarety, papírový kelímek či kus hliníkové fólie a několik poznámek. A hlavně dvě podivné masky z olověného plechu.
Masky, které zakrývaly jen oči
Olověné masky nepřipomínaly masky pro zločince ani ochranu proti plynům. Byly jednoduché, podomácku tvarované, bez otvorů pro ústa a nos. Zakrývaly hlavně oblast očí, spíš jako improvizované svářečské brýle.
Olověný plech se používá jako ochrana před určitými druhy záření. Bylo by ale chybou z toho automaticky vyvozovat, že muži čekali radioaktivní útok nebo paprsek z nebe. Masky chránily jen oči, nikoli celé tělo, a jejich skutečný účel nikdo nezná. Mohly být součástí technického experimentu, spiritistického rituálu nebo jen omylu dvou lidí, kteří se snažili ochránit před něčím, čemu sami nerozuměli.
Vedle těl našli vyšetřovatelé papírek se stručným rozpisem. Přepis se v různých zdrojích drobně liší, ale portugalský text se obvykle uvádí přibližně takto:
„16.30 být na určeném místě. 18.30 požít kapsli. Po účinku chránit kovy. Čekat na signál masky.“
Právě poslední věta je téměř nesrozumitelná. Portugalské spojení proteger metais znamená doslova něco jako chránit kovy. Není jasné, zda šlo o nepřesně napsaný pokyn, technickou zkratku nebo termín známý jen lidem z jejich okruhu. Stejně nejasné zůstává spojení sinal máscara, tedy signál masky či signál – maska.
Poznámka však ukazuje zásadní věc: oba muži nejspíš očekávali konkrétní účinek kapsle a potom nějaký signál. Co měla kapsle obsahovat, kdo ji opatřil a co mělo následovat po jejím požití, už nikdo nezjistil.
Pitva, která nepřinesla odpověď
Na tělech nebyla viditelná střelná ani bodná zranění a vyšetřovatelé nenašli jasný důkaz zápasu. Peněženky, doklady i část hotovosti zůstaly na místě.
Pitvu provedl soudní lékař Astor Pereira de Melo. Těla už byla v pokročilém stadiu rozkladu, což zásadně omezilo možnosti vyšetření. Tehdejší forenzní postupy navíc nedokázaly provést toxikologii v rozsahu, v jakém by ji uměla dnešní laboratoř. Oficiální závěr proto zněl prostě: příčina smrti nebyla určena.
Případ se velmi rychle proměnil v magnet pro spekulace. Podle jedné verze se muži pokoušeli navázat kontakt s UFO. Obyvatelka Niterói Gracinda Barbosa Coutinho de Souza později tvrdila, že v den jejich cesty viděla nad kopcem podivný objekt s modrými a oranžovými světly. Její svědectví je zajímavé, ale samo o sobě nic nedokazuje.
Ufolog Jacques Vallée se o případu skutečně dozvěděl už krátce po jeho zveřejnění a později ho zařadil do svých úvah o vztahu mezi podivnými zážitky, vírou a lidským chováním. To ale z kauzy nedělá důkaz kontaktu s mimozemšťany. Je to jen důkaz, že případ zaujal lidi, kteří se podobnými jevy zabývali.
Další hypotéza mluví o spiritistickém obřadu. V okolí obou mužů se objevovali lidé se zájmem o esoteriku a existovaly zvěsti o podobných pokusech, při nichž měly kapsle vyvolat změněný stav vědomí. Ani tato verze však nemá pevný důkaz.
Případ olověných masek dnes patří k nejslavnějším brazilským záhadám. Fascinuje tím, jak málo pevných odpovědí po sobě zanechal.
https://www.mentalfloss.com/crime/bizarre-lead-mask-deaths-1966
https://pmig96.wordpress.com/2021/05/10/the-lead-masks-case/
https://pmig96.wordpress.com/lead-masks-case-sources-part-7/
https://allthatsinteresting.com/lead-masks-case
https://www.strangecasefiles.org/post/the-lead-masks-case-is-one-of-brazil-s-most-enduring-unsolved-mysteries-blending-verified-facts-wit
https://www.headcountcoffee.com/blogs/coffee-news/1966-lead-masks-case-investigation-closed-without-cause
