Článek
Petr Zelenka se narodil 27. února 1976. Po základní škole začal studovat zemědělský obor, později ale změnil směr a doplnil si zdravotnické vzdělání. Ve zdravotnictví vystřídal několik pracovních míst, až roku 1998 nastoupil do nemocnice v Havlíčkově Brodě.
Pracoval na oddělení anesteziologie a resuscitace, tedy na ARO. Šlo o prostředí, kde leží pacienti po těžkých operacích, vážných úrazech nebo se selhávajícími životními funkcemi. Mnozí byli v bezvědomí nebo nebyli schopni komunikovat a byli zcela odkázáni na personál.
Kolegové později vypovídali, že na ně nepůsobil jako člověk, od něhož by čekali násilí. V práci se zajímal o dění na oddělení a navenek neměl být konfliktní. Právě to zpětně patřilo k nejděsivějším stránkám případu: nic v jeho běžném vystupování okolí nevarovalo, že by mohl pacientům úmyslně škodit.
Neordinovaný heparin
Od května do září 2006 podával Zelenka pacientům na ARO dávky heparinu, které jim lékaři nenařídili.
Heparin je běžný a důležitý lék. Používá se například k prevenci a léčbě krevních sraženin. V nevhodné dávce nebo u těžce nemocného pacienta ale může způsobit závažnou poruchu srážlivosti krve a masivní krvácení.
Na oddělení se začaly hromadit případy, které lékařům nedávaly smysl. U pacientů se objevovaly poruchy srážlivosti a nevysvětlitelné krvácení. Protože šlo o lidi v kritickém stavu, každé jednotlivé zhoršení mohlo mít i přirozené vysvětlení. Teprve součet těchto případů začal být znepokojivý.
Primář ARO Pavel Longin nechal zpracovat seznam všech podobných komplikací. Šlo o 23 případů poruch srážlivosti. Při porovnání s rozpisem služeb zjistil, že ve všech případech byl ve směně zdravotník Petr Zelenka.
Definitivní důkaz přinesl rozbor krve pacienta Jaroslava Motla, který po autonehodě přišel o ruku. Měl vážnou poruchu krvácení, přestože heparin už podle okolností neměl v těle působit. Laboratorní vyšetření odhalilo jeho přítomnost.
Dne 25. září 2006 informoval Pavel Longin o podezření vedení nemocnice. Následující den nemocnice se Zelenkou ukončila pracovní poměr dohodou.
Trestní oznámení na neznámého pachatele se k policii dostalo až 23. října. Vyšetřování bylo následně kritizováno kvůli pomalému začátku. Policie namítala, že z prvotního oznámení nebylo jasně patrné, že může jít o sérii úmyslných vražd vyžadujících okamžitý zásah.
Situace se změnila, když Longin zjistil, že Zelenka nastoupil do jihlavské nemocnice. Obával se, že by mohl pacienty ohrozit znovu. Policie ho proto 1. prosince 2006 zadržela přímo na jeho novém pracovišti, na chirurgickém oddělení jihlavské nemocnice.
Zelenka se při prvních výsleších k podávání heparinu přiznal. Později svou výpověď měnil, zpochybňoval její okolnosti a tvrdil, že si řadu konkrétních případů nepamatuje. Namítal také, že se k části jednání přiznal pod nátlakem. Soudy se těmito námitkami zabývaly, ale pravomocný rozsudek na jejich základě nezpochybnily.
Soud hledal odpověď na jedinou otázku
Hlavní líčení začalo v lednu 2008 u Krajského soudu v Hradci Králové. Zelenka připustil, že pacientům heparin podával. Zároveň tvrdil, že je nechtěl přímo usmrtit.
Právě otázka úmyslu a motivu byla pro soud zásadní. Zelenka mluvil o tom, že chtěl vyvolat „akci“ a být u následné péče nebo resuscitace. Obhajoba později namítala, že jeho cílem nebyla smrt, ale riziková situace a vzrušení z nejistého výsledku.
Znalci z psychiatrie a psychologie neshledali takovou duševní poruchu, která by mu bránila rozpoznat nebezpečnost jednání nebo ho ovládat. Také posudek předložený obhajobou později zásadně nezpochybnil závěr, že další ústavní vyšetření není nutné. Zelenka tedy nebyl uznán nepříčetným. Za své činy nesl plnou trestní odpovědnost.
Právě motiv případu je nutné popisovat přesně. Často se uvádí, že Zelenku těšilo, když mohl sledovat zmatek lékařů, protože jen on znal pravou příčinu krvácení. Odvolací soud ale výslovně uvedl, že nepovažuje za prokázané, že by se chtěl nad lékaře vyvyšovat nebo je cíleně uvádět do potíží.
Pravomocný rozsudek formuloval motiv jinak: Zelenka podával heparin „ve snaze dosáhnout vlastního vzrušení a intenzivního prožitku ze vzniklé riskantní situace a následné aktivity jak své, tak ostatního personálu nemocnice“.
Znalci mluvili o potřebě intenzivních prožitků, o snaze dostat se do riskantní situace a o vzrušení z nejistého výsledku. Odvolací soud připustil přirovnání k dostihovému sázkaři, který vyhledává napětí z výsledku sázky. Obhajoba nabízela obraz hasiče, který sám založí požár, aby mohl prožívat následné hašení.
Soud tuto motivaci označil za mimořádně zavrženíhodnou. Bezbranné pacienty podle něj Zelenka používal jako objekty vlastního vzrušení. Nešlo o pomoc, soucit ani o snahu zachránit život. Šlo o vytváření nebezpečí pro uspokojení vlastní potřeby prožitku.
Dne 21. února 2008 uznal Krajský soud v Hradci Králové Petra Zelenku vinným ze sedmi vražd a deseti pokusů o vraždu. Uložil mu trest doživotního odnětí svobody.
V červnu 2008 rozsudek potvrdil Vrchní soud v Praze. Ten zároveň zpřesnil motiv ve výroku o vině. V roce 2009 Nejvyšší soud odmítl Zelenkovo dovolání, a trest tak zůstal definitivní.
Vrchní soud rozhodl také o náhradách pro pozůstalé a přeživší pacienty. Zelenka měl jedenácti poškozeným uhradit necelých 2,4 milionu korun. Pozůstalí ale později uváděli, že z přiznaných peněz nedostali nic. Vymáhat náhradu po člověku odsouzeném na doživotí bylo prakticky bezvýsledné.
Proces sledovaly rodiny obětí i desítky novinářů. Pro blízké zemřelých nešlo o abstraktní soudní spor. Šlo o odpověď na otázku, proč jejich příbuzný, často už tak vážně nemocný, zemřel po náhlém a nevysvětlitelném zhoršení stavu.
Tři vraždy, které už před soud nešly
Ani pravomocný rozsudek celý případ zcela neuzavřel. V lednu 2009 policie oznámila, že při prověřování dalších čtrnácti podezřelých úmrtí či náhlých zhoršení stavu dospěla k závěru, že Zelenka má zřejmě na svědomí ještě tři vraždy a jeden pokus o vraždu.
Deset dalších případů vyšetřovatelé odložili. U čtyř zbývajících mluvili o důvodném podezření. Tyto skutky však už nevedly k dalšímu odsouzení ani k novému hlavnímu líčení.
Ministerská komise prověřila 382 případů z let 1999 až 2006, tedy z období, kdy Zelenka v havlíčkobrodské nemocnici působil. U jedenácti úmrtí komise shledala podezřelé okolnosti a podala trestní oznámení na neznámého pachatele.
Z toho nelze automaticky vyvozovat, že Zelenka vraždil už od roku 1999. Znamená to, že se objevily případy vyžadující další prověření. Bez soudního řízení a pravomocného rozsudku ale nelze tyto další smrti označovat za prokázané vraždy.
Jisté zůstává pouze to, za co byl pravomocně odsouzen: sedm vražd a deset pokusů o vraždu.
Mezi jeho oběťmi byl i muž, který pracoval v nemocnici jako řidič sanitky a na ARO se dostal po vážné dopravní nehodě. Ani profesní blízkost, ani skutečnost, že šlo o kolegu zdravotnického zařízení, ho neochránily.
Zelenkův otec Bohumil se během celé kauzy za syna stavěl. Tvrdil, že Petr Zelenka trpí vážnými psychickými problémy a že jeho duševní stav měl být důkladněji vyšetřen v ústavu.
Při odvolacím řízení vystoupil emotivně. Zpochybňoval práci policie, postup nemocnice i závěry znaleckých posudků. Pro pozůstalé šlo o bolestivé vystoupení, protože někteří ho vnímali jako zlehčování synových činů.
Soud ale další ústavní zkoumání nenařídil. Konstatoval, že původní posudky i posudek předložený obhajobou se v zásadních bodech shodují a že Zelenka byl za své jednání odpovědný.
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/dozivoti-tak-znel-rozsudek-pro-heparinoveho-vraha-172573
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/policejni-zatykani-v-hlavni-roli-heparinovy-vrah-petr-zelenka-165697
https://domaci.hn.cz/c1-33467980-minulost-heparinoveho-vraha-policie-odhalila-dalsi-3-vrazdy
https://magazin.aktualne.cz/petr-zelenka-heparinovy-vrah-havlickuv-brod-2006/r~aaa2980e832d5a90eb5602d19cf03d2b/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/soud-zamitl-dovolani-heparinoveho-vraha-dozivoti-plati-176368
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10993853591-legendy-kriminalistiky/318295350010001/
