Článek
Bylo mu pětatřicet, když v cizí zemi dokončil palác, který ho měl přežít. O třicet let později, jedno dusné srpnové ráno, stála tato budova uprostřed Hirošimy – a v jediném oslnivém záblesku kolem ní vypuklo peklo. V okolí výbuchu část města doslova zmizela z povrchu země, ale onen impozantní palác s vysokou kupolí zůstal stát jako tichý svědek zkázy.
Onu budovu dnes zná celý svět jako Atomový dóm – ohořelé torzo, jež se stalo mementem válečné hrůzy a symbolem naděje na mír. Jeho autor, český architekt Jan Letzel, však osud své nejznámější stavby nikdy nespatřil.
Když se nad Hirošimou rozzářil atomový výbuch, Jan už dvacet let odpočíval na hřbitově v rodném Náchodě. Příběh jeho života je přitom stejně pozoruhodný a tragický jako osud oné budovy.
Jan Letzel se narodil 9. dubna 1880 v Náchodě jako šesté dítě místního hoteliéra. Od malička ho lákaly dálky a velké světy za hranicemi malého města. V Praze vystudoval architekturu pod vedením slavného profesora Jana Kotěry a patřil k jeho nejnadanějším žákům.
Brzy po studiích ale opustil domov – nejprve na skok do Egypta, a roku 1907 už stál na druhé straně světa, v zemi vycházejícího slunce. Bylo mu pouhých 27 let, když poprvé vstoupil na japonskou půdu, netušíc, jak hluboké kořeny tam zapustí.
Japonsko si zamiloval hned od počátku. Pracoval v Tokiu v cizím ateliéru a záhy založil vlastní firmu společně s krajanem Karlem Horou. Navrhoval všechno možné – soukromé vily v zahradách i monumentální veřejné budovy ze železobetonu.
Tokio a Jokohama byla tehdy města plná nízkých dřevěných domků. Letzelovy moderní stavby z betonu, odolné vůči častým otřesům země, budily pozornost a respekt. Byl mladý Evropan v daleké Asii a Japonci si ho vážili za to, co pro ně stavěl.
Byla to léta štěstí a tvůrčího elánu. Jan v dopisech domů líčil nadšení z japonské kultury. Učil se kaligrafii, chodil v kimonu, s obdivem pozoroval staleté zvyky místních. Po tokijských ulicích se dokonce proháněl v automobilu Laurin & Klement – představte si ten pohled, mladý Čech v koloniálním obleku nebo tradičním kimonu za volantem prvního českého vozu v Japonsku.
Také se srdcem ujal opuštěného děvčátka. Finačně podporoval malou japonskou holčičku Hanako, které zaplatil studium tance v Americe a později ji představil svým českým přátelům. V cizí zemi si našel rodinu i domov.
Jeho největší dílo vyrostlo mimo ruch hlavního města – v Hirošimě. Průmyslový palác, jak se honosná budova nazývala, otevřel v srpnu 1915 a pyšnil se centrální kopulí a evropským monumentálním stylem. Tehdy nikdo netušil, že právě tato stavba jednou tragicky proslaví svého tvůrce.
Bylo to místo určené pro výstavy a veletrhy, symbol pokroku své doby. Jan Letzel měl v té době pouhých 35 let a stál na vrcholu sil. Cítil se v Japonsku jako doma a možná si myslel, že tam zůstane navždy. Netušil, jak brzy jeho život ovlivní události ve světě.
Přišla však první světová válka. Japonsko se sice ocitlo na vítězné straně, ale cizinec z nepřátelské Rakousko-Uherské říše to v té době neměl jednoduché. Letzel musel velké projekty přerušit. Po vzniku samostatného Československa se zapojil do služeb vlasti – stal se obchodním atašé na československém zastupitelství v Tokiu.
Pracoval pro novou republiku s nasazením, ale Japonsko neopustil. Až v roce 1920, po třinácti letech, se vypravil zpět domů, aby navštívil rodinu a vlasti. Plul lodí přes půl světa a do rodné Prahy se vrátil jako muž, který mezitím vybudoval kus cizí země. Jenže doma dlouho nepobyl – za pár let ho srdce táhlo zpět na východ. Roku 1922 znovu odjel do Japonska, tentokrát jako zástupce československého průmyslu ve firmě Suzuki.
A pak, jednoho zářijového dne roku 1923, se země začala chvět. Zpočátku to byl sotva znatelný pohyb, na který byl Jan i Japonci zvyklí – drobná zemětřesení k tomu kraji patřila. Ale během minut se otřesy změnily v ničivou sílu. Ulice Tokia se vlnily jako rozbouřené moře. Budovy pukaly a hroutily se v oblacích prachu a kouře.
Otřesen katastrofou se rozhodl vrátit domů. Na podzim 1923 nasedl na loď a odjel z Japonska zcela jiný člověk, než jakým tam kdysi přijel. V jeho vlasech přibylo šedin a v duši se usadilo zoufalství. Po návratu do Prahy se u Jana začaly brzy projevovat vážné duševní potíže.
Poslední měsíce života strávil v léčebně pro duševně choré v Kateřinské zahradě na pražském Novém Městě. Tam, daleko od své milované Asie, dozníval jeho život. Zemřel 26. prosince 1925, bylo mu pouhých 45 let. Pohřbili ho v rodném Náchodě.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Letzel
https://www.i60.cz/clanek/detail/13945/cech-jehoz-palac-dokazal-preckat-hirosimu
https://www.asiaskop.cz/kultura/jan-letzel-cesky-architekt-ktereho-neporazila-ani-atomovka
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10262550261-sumne-stopy/210522162350001/
https://www.casopisstavebnictvi.cz/clanky-jan-letzel-a-pamatnik-v-hirosime.html
https://dvojka.rozhlas.cz/jan-letzel-stavba-ktera-ho-proslavila-je-obri-ruinou-9141751
