Článek
Byla noc z 27. na 28. října 1978. V bytě na pražském sídlišti Jižní Město spala Blančina matka a dvě její vnoučata – osmiletý Honzík a čtyřletá Markétka. Jejich matka Blanka, zdravotní sestra, měla noční směnu. Do bytu, jehož klíč pořád ještě měl, se kolem půl druhé ráno vplížil muž, kterého všichni tři spáči dobře znali: Blančin manžel a otec obou dětí, Jan Tvrdík.
Nešlo o náhodný amok. Tvrdík si vraždu naplánoval s chladnokrevnou přesností – strávil večer obcházením pražských hospod, vypil podle svých pozdějších výpovědí až dvacet piv, a v hlavě si přehrával scénář pomsty. Chtěl zabít tchyni i obě děti, uříznout jim hlavy a vystavit je na televizi nebo kuchyňské lince, aby je manželka po návratu z noční uviděla hned, jakmile vejde do bytu. Pak měl v plánu počkat, až přijde, a ubodat i ji.
Cesta ke katastrofě
Jan Tvrdík byl dítě z dětského domova. Vzali si ho do péče manželé, kteří podle lékařů nemohli mít vlastní děti – jenže krátce nato paní Tvrdíková přesto otěhotněla a rodině se postupně narodili další dva synové. Malého Jendu, který vyrůstal v přesvědčení, že je jejich vlastní, si ale nechali. Byl to bezproblémový, pohodový chlapec, který jim přirostl k srdci.
Problémy přišly později. Vychodil jen zvláštní školu, ve třinácti letech se pokusil oběsit a z učiliště ho vyhodili. Jako mladistvý opakovaně kradl a za krádež nákladního auta, kterým navíc ohrožoval příslušníky Veřejné bezpečnosti, skončil na dva a půl roku ve vězení. Celkem byl trestán pětkrát. Přesto se v roce 1969, kdy se mu na čas dařilo lépe, oženil s Blankou. Narodily se jim dvě děti.
Je těžké s jistotou určit, kde přesně se zlomil obraz onoho bezproblémového, pohodového dítěte v muže schopného tak chladnokrevně naplánovaného násilí. Znalci, kteří ho posuzovali u soudu, poukazovali na hluboce narušenou osobnost a vysokou pravděpodobnost recidivy agresivního chování – tedy na patologický vzorec, který se v jeho životě rýsoval už od raného dětství, dávno předtím, než potkal Blanku a založil rodinu. Kombinace citové deprivace z raného dětství, opakovaného odmítnutí ve škole i v zaměstnání a narůstající závislosti na alkoholu z něj postupně formovala muže, kterého se manželka i tchyně marně snažily změnit.
Rodina ale dlouhodobě trpěla jeho excesy a pitím. Tvrdík měnil zaměstnání, propadal alkoholu a bezdůvodně silně žárlil na manželku. Když jeho agresivita začala být neúnosná, Blanka ho z bytu vykázala. Dostal podmínku, že se může vrátit, jen pokud přestane pít – vydržel abstinovat asi dva týdny, pak ho manželka definitivně vyhodila. Odešel bydlet zpátky k matce.
Poslední kapka
Právě od vlastní matky se dozvěděl zprávu, která v něm zažehla vraždění: že mu prý byla manželka nevěrná, zatímco byl naposledy ve vězení. „Neměl jsem co dělat, tak jsem chodil po ulicích a po hospodách a v hlavě mi to šrotovalo. Vyhazov, nevěra, pikle mý tchýně, báby, která na mě vždycky nasazovala. Furt dokola. Měl jsem děsnej vztek,“ vypověděl později při výslechu.
Osudový nápad ho napadl, když jednoho dne zahlédl svou tchyni mířit do domu, kde bydlela jeho žena s dětmi. Došlo mu, že Blanka musí mít noční směnu a děti bude hlídat babička. „Šel jsem k bytu… na Opatov. Zahlíd' jsem, že jde do baráku tchyně, a došlo mi, že Blanka má noční, takže děti bude hlídat bába. A tam mě to napadlo, že bych tam mohl všechno vymlátit…“ popsal později vyšetřovatelům moment, kdy se zrodil jeho plán.
Posilněn alkoholem se v noci na 28. října 1978 vydal do bytu své ženy. Uvnitř, aby se neušpinil krví, se svlékl do trenek a v kuchyni si vzal paličku na maso, do zubů si vzal ještě kuchyňský nůž. Vešel do pokoje, kde spala jeho tchyně, a udeřil ji dřevěným koncem paličky do spánku – tak zuřivě, že se nástroj rozbil. Žena se bránila, a když se pokoušela křičet, zaútočil na ni i nožem.
Poté, co byla tchyně mrtvá, se obrátil na svého osmiletého syna. Chlapec se probudil, začal křičet a bránit se, což ho zachránilo – jeho otec ho stáhl z postele a napadl nožem, ale chlapec i přes zranění zůstal při vědomí a v zoufalé snaze přežít předstíral, že je mrtvý.
Podle pozdější výpovědi ještě stačil varovat svou mladší sestru, ať udělá totéž. Čtyřletá Markétka, ač byla tak malá, dokázala instinkt staršího bratra napodobit. Tvrdík po chvíli oba nechal být, přesvědčen, že jsou mrtví – a k plánovanému useknutí hlav už nedošlo, protože se v bytě nečekaně objevila jeho manželka.
Blanka se vrátila domů z noční dřív, než Tvrdík čekal, a naskytl se jí pohled na zdemolovaný, zakrvácený byt a vyděšené, zraněné děti. Tvrdík na ni zaútočil se slovy „Mám pro tebe dárek. A teď jsi na řadě ty,“ a chtěl ji bodnout nožem. Manželka ránu odrazila a s mimořádnou duchapřítomností mu řekla, ať uteče – že ho neprozradí. Tvrdík jí uvěřil a z bytu utekl.
Jakmile zůstala sama, Blanka okamžitě odvedla děti k sousedce, přivolala sanitku a zavolala své sestře, jejíž manžel pracoval u policie. Po Tvrdíkovi bylo ihned vyhlášeno celostátní pátrání. On sám mezitím bloumal po centru Prahy, obcházel bufety a dál pil. Večer zavolal matce a přiznal jí, co udělal. Krátce nato ho dopadla policie.
Vyšetřovatel Markovič
Případ vedl legendární šéf pražské mordparty Jiří Markovič, muž, který za svou kariéru vyšetřil řadu nejtěžších zločinů poválečného Československa – mimo jiné i sériového vraha Ladislava Hojera nebo takzvaného spartakiádního vraha Jiřího Straku. I jeho, muže s obrovskými zkušenostmi a jinak zásadního odpůrce trestu smrti, případ Tvrdíka hluboce zasáhl – nejspíš právě proto, že se brutálním způsobem dotýkal malých dětí.
„Při výslechu se choval naprosto vyrovnaně. Jeho lítost nepřipadala v úvahu,“ hodnotil později Markovič Tvrdíkovo chování. Podle jeho svědectví šel z pachatele opravdu strach – klidný, nedotčený způsob, jakým Tvrdík líčil svůj plán na useknutí hlav a jejich vystavení na televizi, otřásl i zkušenými kriminalisty. Mráz po zádech běhal detektivům i tehdy, když jim čtyřletá Markétka ukázala jizvu na bříšku se slovy: „Tohle mi udělal tatínek.“
Markovič, který za svou dlouholetou kariéru viděl řadu brutálních zločinů, se k případu Tvrdíka opakovaně vracel i o desítky let později – mimo jiné i v dokumentárním pořadu Bílá mlha, který mu byl věnován v roce 2018. Sám byl jinak zastáncem zrušení trestu smrti, přesto u Tvrdíka otevřeně přiznal, že jde o výjimku, kdy podle něj byl absolutní trest na místě.
Právě tahle vnitřní rozpornost – zkušený, principiální vyšetřovatel, kterého jeden jediný případ dokázal vyvést z jeho obvyklého přesvědčení – dobře ilustruje, jak hluboko se do vědomí lidí kolem případu zapsal.
Soud dospěl k závěru, že Tvrdíkova osobnost je narušena natolik, že další recidiva jeho agresivního jednání je vysoce pravděpodobná. V roce 1979 byl odsouzen k trestu smrti za jeden dokonaný trestný čin vraždy (své tchyně) a trojnásobný pokus o vraždu – svých dvou dětí a manželky. Podle svědectví byl obhájce natolik vyděšený z povahy zločinu, že se obával sedět s Tvrdíkem u soudu na jedné lavici, přestože měl obžalovaný spoutané ruce i nohy.
Po roce stráveném ve vazbě v pankrácké věznici byl Jan Tvrdík popraven oběšením. Byl to jeden z posledních trestů smrti vykonaných v komunistickém Československu, než byl trest smrti v zemi o dekádu později zrušen.
Podobné případy vraždy vlastní rodiny nebyly v tehdejším Československu časté – právě proto Tvrdíkův čin tak silně rezonoval i mezi profesionály, kteří se s násilnou kriminalitou setkávali denně. Kombinace naprosté chladnokrevnosti přípravy, extrémní brutality provedení a faktu, že obětmi měly být vlastní malé děti, z případu udělala jeden z nejcitovanějších příkladů toho, k čemu může vést neléčená agresivita spojená s alkoholismem a hluboce narušenou osobností.
Přeživší
Nejsilnějším prvkem celého případu zůstává to, co umožnilo dětem přežít – instinktivní, na svůj věk až neuvěřitelně vyzrálé rozhodnutí předstírat smrt. Osmiletý chlapec v extrémním ohrožení dokázal nejen sám zachovat chladnou hlavu, ale ještě stihl předat tuto strategii i své čtyřleté sestře. Bez tohoto gesta odvahy a duchapřítomnosti dítěte by rodinná tragédie z Jižního Města dopadla nesrovnatelně hůř.
Stejně důležitá byla i reakce matky Blanky, která navzdory šoku z toho, co uviděla po návratu domů, dokázala jednat rychle a rozvážně – přesvědčila útočníka, aby odešel, a tím pravděpodobně zachránila i vlastní život. Tvrdíkova ochota jejím slovům uvěřit a z bytu odejít je sama o sobě zvláštní psychologickou stopou celého případu: muž, který ještě před chvílí chladnokrevně bodal vlastní děti, se v tu chvíli nechal odzbrojit obyčejnou lží. Kriminalisté to později připisovali kombinaci vyčerpání, částečného vystřízlivění z alkoholového opojení a jakéhosi zhroucení jeho původního plánu, který se v reálném čase rozpadal jinak, než si ho v hospodě naplánoval.
O osudu obou dětí po tragédii veřejně příliš informací neproniklo – ochrana jejich soukromí byla i v tehdejší době samozřejmostí a zůstala jí i s odstupem desetiletí. Je ale zaznamenané, že matka Blanka po zbytek vyšetřování i soudního procesu stála pevně při svých dětech a udělala vše pro to, aby jim pomohla vyrovnat se s prožitým traumatem.
Případ Jana Tvrdíka patří dodnes mezi nejděsivější kapitoly československé kriminalistiky sedmdesátých let – nejen kvůli brutalitě činu, ale i kvůli tomu, jak blízko byla celá rodina úplné zkáze, a kolik na konci rozhodly jen instinkt a odvaha dvou malých dětí.
Zdroje:
https://dvojka.rozhlas.cz/bila-mlha-jeden-z-nejvetsich-pripadu-exsefa-prazske-mordparty-jiriho-markovice-7644291
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/bila-mlha-jeden-z-nejvetsich-pripadu-exsefa-prazske-mordparty-markovice_2601182150_ape
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/vrazda-praha-jizni-mesto-palicka-na-maso-noze-smrt-deti-soud-poprava.A200819_191714_krimi_iri
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/778712/podcast-silenec-tvrdik-zavrazdil-tchyni-palickou-na-maso-deti-zachranilo-ze-predstiraly-smrt.html
https://cnn.iprima.cz/tchyni-i-detem-chtel-urezat-hlavy-pred-vrazdou-na-jiznim-meste-se-svlekl-aby-se-nezaspinil-444178
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-jak-to-bylo-s-jirim-markovicem-a-pripad-bila-mlha-s-vrahem-janem-tvrdikem-102961
https://www.youtube.com/watch?v=4O9CSTd4BmE
