Článek
Jednoho listopadového rána v roce 2001 se František Peterka jako obvykle procházel Libercem. Na zledovatělé silnici poblíž uklouzl osobní vůz, dostal smyk a vrazil do nic netušícího herce na kraji vozovky. Devětasedmdesátiletý Peterka upadl a utrpěl těžká zranění obou nohou.
Sanitka ho převezla do liberecké nemocnice a lékaři mu oznámili, že má nohy doslova rozdrcené. „Denně jsem se modlil, abych zemřel,“ přiznal herec otevřeně o svých prvních pocitech. V dalším průběhu se totiž naplnila nejhorší prognóza: čekalo ho téměř tři roky upoutání na lůžko a bezmála čtyřicet operací. Peterka zůstával dlouhé měsíce hospitalizovaný a propadal zoufalství, že už nikdy nebude chodit. Odmítal návštěvy přátel a uzavíral se do sebe.
Naděje se začala vracet postupně díky trpělivé rehabilitaci. Péče lékařů a vůle pacienta nakonec dokázaly nemožné: po nekonečných třiceti měsících se František Peterka postavil na vlastní nohy a opustil nemocnici po svých. Návrat domů po takové pauze by pro jiné znamenal klid a odpočinek, jenže Peterka měl jiné priority. Jakmile mohl, vrátil se ke svému každodennímu cvičení.
Ještě v nemocnici začal znovu posilovat aspoň s lehkými činkami vleže. Doma pak pokračoval ve svém starém režimu: každý den posiloval a pečlivě si zapisoval počet zdvihů s činkami do sešitku. Po dvou vynechaných dnech už prý cítil pokles kondice a byl nervózní. Ani v osmdesáti letech a po desítkách zákroků se tak nevzdal návyku, který pro něj byl stejně přirozený jako dýchání.
Věštba o dvou manželstvích
Už od mládí byl František Peterka jiný než většina jeho kolegů – nechtěl být hercem, ale sportovcem. Narodil se roku 1922 v Praze do rodiny bankovního úředníka a modistky. Ve škole vynikal tělocvikem a roku 1937 si k patnáctým narozeninám vyprosil od otce činku.
Každý den po vyučování trávil hodiny v improvizované tělocvičně a snil o kariéře vzpěrače nebo řeckořímského zápasníka. Brzy si vypracoval svalnatou postavu a zvedal nad hlavu i stokilové váhy. Chtěl se stát učitelem tělocviku, nebo se dokonce nominovat na mistrovství ve vzpírání. Na prahu dospělosti ho však zastihla druhá světová válka a s ní i nečekané proroctví do budoucna.
V sedmnácti prožil německou okupaci rodného města a v devatenácti letech se dozvěděl o svém osudu od náhodné kartářky. „Bylo mi devatenáct, když mi předpověděla, že se dvakrát ožením, budu mít dvě děti a ve vysokém věku přijdou obrovské problémy s nohama,“ vzpomínal Peterka po letech. Tehdy tomu nevěřil.
Po maturitě trochu překvapivě nastoupil na konzervatoř. Tam se přihlásil v podstatě z donucení rodičů. Jeden z jeho středoškolských učitelů si totiž všiml jeho výrazného hlasu a vrozených vloh pro přednes a přesvědčil rodinu, aby syna poslala na herecké zkoušky. Mladý Peterka, jehož hlavou tehdy běžely jen vidiny olympijských činek, se zpočátku bránil, ale nakonec pragmaticky souhlasil.
Zjistil totiž zásadní věc: studium herectví nevyžaduje celodenní sezení v lavicích, a zbyde mu tak spousta volného času na trénink. Navíc zkoušky skládal v roce 1940 a status studenta Pražské konzervatoře v neklidných dobách protektorátu znamenal alespoň dočasný odklad od totálního nasazení do Říše. Herecké vzdělání tak zpočátku bral spíš jako povinnost a výhodnou zástěrku pro svůj sportovní sen.
Po absolutoriu konzervatoře pracoval mladý Peterka pár let jako úředník v pojišťovně a intenzivně trénoval ve volném čase. Chtěl si našetřit tři tisíce korun na profesionální vzpěračskou soupravu činek a nevzdával se svého sportovního snu.
První role omylem
Herecká dráha se Františku Peterkovi otevřela čistou náhodou. Když mu bylo kolem třiceti let, přišel mu nečekaný dopis ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti – nabízeli mu nastálo hlavní mužskou roli. Peterka byl tehdy neznámý, nikdy nehrál profesionálně a o angažmá se neucházel.
Až dodatečně se ukázalo, že divadlo si ho vybralo omylem, když došlo k záměně jmen. Mladý muž přesto neváhal a odcestoval do Uherského Hradiště nabídku přijmout. První týdny provázela nervozita: měl obrovskou trému a při podpisu smlouvy ještě s vedením řešil, jestli závazek vůbec zvládne.
Ukázal ale stejnou vůli jako ve sportu. Na jevišti pracoval na sto procent a text hlavní role se uměl naučit za jediný den, což jeho zkušenější kolegy udivovalo.
Na moravské oblastní scéně strávil František Peterka jen pár let, protože brzy dostal nabídku z Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Od roku 1956 se Liberec stal jeho novým domovem a zůstal jím až do konce života. V tamním městském souboru působil nepřetržitě téměř čtyřicet let, od poloviny 50. let až do začátku 90. let.
Ochotně tam hrál dramatické role i komediální postavy a patřil mezi nejvýraznější členy souboru. Fyzická síla a robustní zjev mu pomáhaly ztvárňovat statné nebo energické charaktery, ale kolegové oceňovali i jeho profesionální pokoru a pracovitost. Publikum ho mělo v oblibě pro nenucený humor.
Na plátně Bartáček, v televizi Krakonoš
Od 60. let se začal František Peterka objevovat také ve filmu a v televizi. První větší úlohu dostal ve válečném snímku Černý prapor (1958) o cizinecké legii. Předvedl tam svou sportovní postavu – trup měl odhalený a v jedné scéně se dokonce vytahoval házením zapálených cigaret do úst.
Trénoval to tak dlouho, až se jich několik spolkl a musel na výplach žaludku. Urostlá postava mu později vynesla jednu z mála titulních rolí ve filmu Chlap jak hora (1960). Ironicky právě tato komedie o venkovském silákovi u diváků příliš nezabrala. Mnohem větší úspěch měl Peterka jako vedlejší herec v komediích 70. let.
Často ztvárnil bodré siláky, žárlivé manžely nebo komické podvodníky. V bláznivé komedii Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976) a jejím volném pokračování Co je doma, to se počítá, pánové… (1980) vytvořil populární manželskou dvojici s Ivou Janžurovou – on hrál dobráckého Karla Bartáčka.
Do kinematografie se František Peterka trvale zapsal také scénkou z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). V této komedii hrál trenéra juda a pronesl nezapomenutelnou hlášku: „Nebudu se pouštět do žádných větších akcí.“
Publiku tehdy nejspíš ani nedošlo, jak moc se tahle věta stane slavnou. Peterka v té roli fakticky ztvárnil sám sebe – milovníka tělocvičny, který si je vědom své síly, ale zároveň nic nepřehání a zůstává skromný.
Účinkoval i v dalších populárních veselohrách té éry, například Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970) coby popletený gangsterský poskok nebo Dáma na kolejích (1966), kde se objevil jako amatérský boxer po boku Jiřiny Bohdalové.
Když v polovině 70. let Československá televize natáčela Krkonošské pohádky, volba padla jednoznačně na něj: pohádkového vládce hor Krakonoše mohl zahrát málokdo uvěřitelněji než vysoký statný herec s dobromyslnou tváří. Díky této roli ho znaly generace dětských diváků a přezdívka „Krakonoš“ už mu zůstala. V 80. letech si ještě s chutí zahrál i záporné postavy – například maskovaného padoucha Fantomase v seriálu Arabela.
Hereckou kariéru František Peterka uzavřel v úctyhodném věku. Naposledy stanul před kamerou roku 1994 ve filmu Karla Kachyni Kráva a potom už další roli nevzal. Bylo mu přes sedmdesát let a rozhodl se, že raději uvolní místo mladším kolegům. S divadlem F. X. Šaldy v Liberci se oficiálně rozloučil o pár let později. Čas na odpočinek ale nevyužíval k sentimentu – místo toho se pořád věnoval cvičení.
Dvě manželství a klid v ústraní
Přestože na plátně často představoval bodré a hlučné chlapíky, v soukromí byl František Peterka spíše introvert. Zájem fanoušků a společenské akce nevyhledával, volný čas věnoval především tréninku a pobytu v přírodě. Své soukromí si pečlivě chránil, a tak veřejnost dlouho netušila, že se dávná předpověď pražské kartářky o dvou sňatcích a dvou potomcích se skutečně stala realitou.
Během svého života se oženil dvakrát. První manželství, ze kterého vzešla dcera, ztroskotalo především na jeho naprosté posedlosti tréninkem. Sám herec později sebekriticky přiznával, že nebyl ideálním manželem – veškerý volný čas trávil zvedáním činek nebo zkoušením v divadle a na rodinný život mu nezbýval čas ani energie.
Podobný osud potkal i jeho druhé manželství s Miluší, se kterou měl syna Michala. I to nakonec skončilo rozvodem, protože dlouhodobé soužití s do sebe uzavřeným mužem, který podřizoval chod domácnosti svému striktnímu sportovním řádu, bylo zkrátka neudržitelné.
Rozchody však v jeho případě neznamenaly trvalou zášť a herec se po nich natrvalo usadil ve skromném libereckém panelovém bytě, kde žil dlouhé roky sám. Zvláště s druhou exmanželkou Miluší si dokázal vybudovat obdivuhodně pevné přátelství. Přestože šli každý svou cestou a ona se později znovu vdala, zůstali v pravidelném kontaktu. Právě Miluše ho navštěvovala i v nejtěžších chvílích a stala se jeho obětavou oporou v samotném závěru života.
Na život o samotě si herec nestěžoval. Vyhovoval mu klid a přesný denní řád, jehož středobodem zůstávaly činky a posilování. K osudu přistupoval s věcností a sportovní disciplínou, kterou brzy potřeboval víc než kdy dřív. V pokročilém věku ho totiž čekal vůbec nejtěžší souboj o holé přežití.
Čtyřicet operací a zpátky na nohou
Obrovská životní zkouška postihla Františka Peterku až v čase, kdy měl původně užívat zasloužený klid. Jak zaznělo v úvodu, v listopadu 2001 ho srazilo auto a herec pak roky bojoval o to, aby vůbec znovu chodil.
Zdravotní komplikace bohužel neustávaly. V roce 2013 prodělal František Peterka infarkt myokardu. Při operaci srdce byl uveden do umělého spánku a po zákroku se zotavoval v libereckém zařízení dlouhodobé péče. Srdeční příhodu překonal s úsměvem – prý si ani neuvědomil, že nějaký infarkt měl, a brzy se zase sám postavil na nohy.
Jen o rok později si ale při pádu zlomil kyčelní krček a skončil na vozíku . Ani tehdy nehodlal trvale rezignovat: věřil, že se ještě rehabilitací zlepší. Do třetice uhodila těžká nemoc: lékaři mu v roce 2015 zjistili rakovinu jazyka.
Následovala onkologická léčba a ozařování, během kterých dramaticky zhubl až na pětašedesát kilo. V polovině ledna 2016 se od lékařů dozvěděl dobrou zprávu – nádor se podařilo zlikvidovat. Veškeré síly už ale vyčerpal. Zbytek roku strávil v odborném zařízení, protože potřeboval stálou péči.
Poslední týdny života dožíval František Peterka v hospici v Liberci. „Nejradši bych umřel, už nejsem doma, ale v hospici,“ povzdechl si otevřeně pár měsíců před koncem. Zemřel 25. listopadu 2016 ve věku 94 let. Věštba kartářky se vyplnila do puntíku, včetně proroctví o dvou manželstvích a dvou dětech.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Peterka_(herec)
https://vitalplus.org/frantisek-peterka-vsechno-se-da-prekonat/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/15736/frantisek-peterka
https://www.csfd.cz/tvurce/7241-frantisek-peterka/zajimavosti/
https://www.saldovo-divadlo.cz/aktuality/detail-aktuality/r/zemrel-frantisek-peterka-
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity/79341/peterka-modlil-jsem-se-abych-umrel.html
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-krakonos-peterka-sel-konecne-domu-283518
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/196002/predstavitel-krakonose-frantisek-peterka-prodelal-infarkt.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/368622/krakonos-peterka-vyhral-nad-rakovinou-ale-z-nemocnice-ho-propustit-nechteji.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/122460/krakonos-peterka-94-smutna-zpoved-z-hospicu-chci-umrit.html
https://zeny.iprima.cz/celebrity/frantisek-peterka-predstavitel-krakonose-a-partak-ivy-janzurove-modlil-se-aby-zemrel
