Článek
Stompanato nepříčetně žárlí na svou milenku, hollywoodskou hvězdu Lanu Turnerovou, která v britské metropoli natáčí melodrama s mladým Seanem Connerym. Gangster vytahuje zbraň a křičí výhrůžky smrtí.
Connery neuhne pohledem ani o milimetr. Bývalý námořník, pouliční rváč a amatérský boxer nezpanikaří. Bleskovým chvatem chytí mafiánovo zápěstí, prudce mu zkroutí ruku za záda a druhou paží mu uštědří tvrdý úder přímo na čelist. Pistole letí na podlahu. Gangster se bezvládně skácí k zemi a ochranka ateliéru ho vzápětí předává policii, která ho obratem deportuje ze země.
Tento okamžik dokonale vystihl podstatu muže, ze kterého se o pět let později stal nejslavnější tajný agent planety. Sean Connery nebyl žádný jemný salonní gentleman. Byl to drsný dříč z chudinských slumů v Edinburghu, který se na vrchol vyškrábal vlastníma rukama. Svět v něm viděl dokonalou ikonu šarmu a luxusu. Skutečný Sean Connery však své životní alter ego Jamese Bonda z celého srdce nenáviděl.
Spánek v prádelníku
Thomas Sean Connery přišel na svět v srpnu 1930 v ponuré průmyslové čtvrti Fountainbridge v Edinburghu. Jeho rodina žila v jednopokojovém bytě bez teplé vody a bez vlastního záchodu. Toaleta byla společná pro celé patro pavlačového domu a v zimě v místnostech mrzlo. Když se malý Tommy narodil, rodiče neměli peníze na dětskou postýlku. Dítě spalo v dolním šuplíku šatníku.
Otec Joseph dřel v továrně na pneumatiky a matka Euphemia si přivydělávala jako uklízečka. Chudoba byla všudypřítomná. Malý Tommy musel začít pracovat už v devíti letech. Každé ráno vstával v půl šesté, aby před vyučováním rozvážel s koněm a povozem láhve s mlékem po edinburghských ulicích.
Ve třinácti letech školu definitivně opustil. Válečná léta vyžadovala peníze do rodinného rozpočtu. Mladý Connery bral každou těžkou práci, která se naskytla. Stal se pomocníkem v řeznictví, odklízel uhlí a v šestnácti letech narukoval do Královského námořnictva.
Vojenská služba však trvala jen tři roky. Mladého námořníka sklátily těžké žaludeční vředy a armáda ho propustila do civilu s malým invalidním důchodem. Na památku mu na předloktí zůstala dvě nesmazatelná tetování: Scotland Forever a Mum and Dad.
Leštič mahagonových rakví
Po návratu do Edinburghu se Connery ocitl na mizině. Bral jakoukoli manuální práci. Pracoval jako plavčík na veřejném koupališti v Portobellu, řídil nákladní auta a u místního truhláře leštil mahagonové rakve před pohřby.
Právě v té době propadl kulturistice. Denně tvrdě dřel v improvizovaných posilovnách a zvedal těžká závaží. Jeho vysoká, sto osmdesát osm centimetrů měřící postava získala impozantní svalovou hmotu. Přivydělával si také jako model na umělecké škole v Edinburghu, kde stál hodiny nahý před studenty malířství.
V roce 1953 odjel do Londýna na prestižní soutěž kulturistů Mr. Universe. V kategorii vysokých mužů skončil na bronzovém stupínku.
Londýnský pobyt mu však otevřel úplně jiné dveře. Jeden ze soutěžících ho upozornil na konkurz do sboru v muzikálu South Pacific. Connery neuměl zpívat ani tančit, ale jeho fyzický zjev byl nepřehlédnutelný. Roli získal. V divadelním zákulisí pochopil, že herectví je jeho jedinou vstupenkou z dělnické bídy.
Začal horečně dohánět ztracené vzdělání. Půjčoval si desítky knih z veřejných knihoven a po nocích četl díla Shakespeara, Tolstoje, Dostojevského i Ibsena. Trénoval správnou výslovnost a snažil se potlačit svůj těžký skotský dialekt.
Zrození agenta 007
Na začátku šedesátých let hledali producenti Harry Saltzman a Albert Broccoli představitele pro chystanou adaptaci špionážních románů Iana Fleminga. Hledali herce pro postavu britského tajného agenta Jamese Bonda. Autor knižní předlohy Ian Fleming si jako agenta 007 představoval uhlazeného aristokrata typu Caryho Granta nebo Davida Nivena.
Když se do kanceláře producentů v Mayfairu vřítil neotesaný Skot v pomačkaném obleku, Saltzman i Broccoli byli v šoku. Connery s nimi odmítl absolvovat standardní kamerové zkoušky. Místo toho bouchl pěstí do stolu a sebevědomě prohlásil, že roli buď vezme podle svých podmínek, nebo odchází.
Producenti sledovali, jak odchází po ulici. Později Albert Broccoli vzpomínal: „Chodil jako panter na lovu. Byla v něm nebezpečná zvířecí elegance. Přesně to jsme hledali.“
Connery roli získal, ale musel projít radikální proměnou. Režisér Terence Young vzal neotesaného horala do nejlepších londýnských restaurací, učil ho nosit drahé obleky od krejčího ze Savile Row, pít šampaňské Dom Pérignon a používat správné příbory.
Málokdo v té době věděl, že Connery začal už v jednadvaceti letech rychle plešatět. Už ve svém prvním filmu Dr. No z roku 1962 musel nosit speciálně vyrobené vlasové tupé. Filmové studio tuto skutečnost před veřejností úzkostlivě tajilo, aby nepoškodilo image neporazitelného mača.
Zlatá klec
Film Dr. No zaznamenal obrovský úspěch. Následovaly hity Srdečné pozdravy z Ruska, Goldfinger a Thunderball. Svět zachvátila bezprecedentní bondománie. Sean Connery se stal nejžádanějším a nejfotografovanějším mužem planety.
Sláva se však velmi rychle proměnila v noční můru. Fanoušci a novináři ho pronásledovali na každém kroku. V Tokiu při natáčení filmu Žiješ jenom dvakrát za ním fotografové lezli i na veřejné toalety. Connery ztratil veškeré soukromí a cítil se jako zvíře v kleci.
K osobní frustraci se přidaly ostré finanční spory. Zatímco producenti Saltzman a Broccoli vydělávali na bondovském impériu stamiliony dolarů, Connery dostával v prvních letech jen zlomek zisků. Považoval smlouvy za nefér a producenty začal upřímně nenávidět.
Jeho hněv se postupně přenesl i na samotnou postavu agenta s povolením zabíjet. „Bonda jsem vždycky nesnášel. Nejraději bych toho parchanta zabil,“ prohlásil otevřeně v jednom ze svých pozdějších rozhovorů.
V roce 1967 po pěti filmech z role demonstrativně odešel. Producenti ho sice ještě dvakrát přemluvili k návratu astronomickými honoráři v bondovkách Diamanty jsou věčné a neoficiální Nikdy neříkej nikdy, ale Connery už o postavě 007 nechtěl nikdy slyšet.
Zatímco na stříbrném plátně zachraňoval svět, jeho soukromý život připomínal bojiště. V roce 1962 se oženil s australskou herečkou Diane Cilentovou. Manželství bylo od počátku bouřlivé, plné divokých hádek, žárlivosti a alkoholu.
Vztah provázely temné stíny, které vypluly na povrch až po letech. Diane Cilentová ve své autobiografické knize My Nine Lives otevřeně popsala, že ji Connery během záchvatů vzteku fyzicky napadl. Popsala incident ze španělského hotelu během natáčení filmu Pahorek, kde ji měl po hádce srazit na podlahu.
Sám Connery si navíc v prosinci 1965 zavařil nechvalně proslulým rozhovorem pro pánský magazín Playboy. Na otázku novináře ohledně chování k ženám tehdy doslova odpověděl: „Nemyslím si, že je něco špatného na tom dát ženě facku, když si o to koledovala a všechny ostatní domluvy selhaly. Facka s otevřenou dlaní je naprosto v pořádku, pokud se žena chová hystericky.“
Tento výrok ho pronásledoval celá desetiletí. Když se ho v roce 1987 televizní moderátorka Barbara Waltersová v živém rozhovoru zeptala, zda na svých slovech stále trvá, Connery bez zaváhání přikývl a své stanovisko zopakoval. Teprve na sklonku života, pod tlakem veřejnosti i měnící se nálady ve společnosti, své dřívější výroky mírnil a tvrdil, že násilí na ženách ve skutečnosti neschvaluje.
Manželství s Diane skončilo v roce 1973 trpkým rozvodem. Z jejich svazku vzešel syn Jason Connery, který se rovněž stal hercem.
Skutečný životní klid našel Sean Connery až po boku francouzsko-marocké malířky Micheline Roquebruneové. Seznámili se v březnu 1970 na golfovém turnaji v marockém Mohammedia.
Jejich první setkání mělo filmovou atmosféru. Micheline neuměla ani slovo anglicky a Sean nemluvil francouzsky. Přesto mezi nimi přeskočila okamžitá jiskra. Dorozumívali se posunky, pohledy a tělesnou chemií.
Vzali se v květnu 1975 v Gibraltaru. Micheline byla silná a sebevědomá žena, která dokázala zvládnout jeho komplikovanou povahu i obrovský mediální tlak. Tolerovala jeho pověstné nálady a držela rodinné finance pevně v rukou. Jejich manželství vydrželo neuvěřitelných čtyřicet pět let až do hercovy smrti.
Oscarový triumf a nejhorší obchod v Hollywoodu
Je pondělí 11. dubna 1988, krátce před devátou hodinou večer. V sále Shrine Auditorium v Los Angeles vrcholí 60. ročník udílení Cen Akademie. Na pódium přichází herečka a zpěvačka Cher, aby po boku Nicolase Cage vyhlásila vítěze v kategorii nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.
Sedmapadesátiletý Sean Connery sedí v hledišti v elegantním skotském kiltu s tradičním tartanem. Celá léta se snažil dokázat, že není pouhým akčním panákem z bondovek. Hrál v náročných dramatech, exceloval v historickém velkofilmu Jméno růže i v syrovém dramatu Pahorek. Teprve role starého, neúplatného irského policisty Jima Malonea v kriminálním dramatu Briana De Palmy Neúplatní mu přinesla vytouženou nominaci.
Cher otevírá obálku a do mikrofonu vysloví: „A vítězem je… Sean Connery.“
Celý sál povstane v mohutném potlesku vestoje. Sean Connery pomalu kráčí po schodech nahoru. Má šedivé vousy, pleš neskrývá žádným tupé a jeho chůze vyzařuje absolutní autoritu. Přebírá těžkou zlatou sošku z rukou Cher a na tváři se mu objeví lehký úsměv.
U mikrofonu se podívá do narvaného sálu plného hollywoodských elit. Svůj proslov začne s typickým humorem: „Když mi dnes večer předávala cenu Cher, uvědomil jsem si, že se kruh uzavřel. Poprvé jsem stál na tomto pódiu před třiceti lety. Trpělivost je opravdu ctnost.“ Poté se podívá směrem ke své ženě Micheline a dodá: „Když mi má žena řekla, že dnes večer vyhraju, slíbil jsem jí: Pokud ano, dám tu sošku tobě. Takže Micheline, tady je.“
Byl to definitivní triumf nad stínem Jamese Bonda. Skotský dělník z Edinburghu se stal nezpochybnitelným králem charakterního herectví.
V devadesátých letech jeho popularita dosáhla absolutního vrcholu. Zazářil jako otec slavného archeologa ve filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava, exceloval v ponorkovém thrilleru Hon na ponorku i v akčním hitu Skála. V roce 2000 ho britská královna Alžběta II. slavnostně pasovala na rytíře a stal se z něj Sir Sean Connery.
Na přelomu tisíciletí však udělal největší obchodní chybu v dějinách kinematografie.
Novozélandský režisér Peter Jackson mu nabídl klíčovou roli čaroděje Gandalfa v chystané trilogii Pán prstenů. Producenti mu nabízeli plat deset milionů dolarů za každý film a navíc patnáctiprocentní podíl z celosvětových tržeb. Connery si přečetl scénář, odložil ho a roli odmítl se slovy: „Vůbec jsem tomu příběhu nerozuměl. Jací hobiti? Jací skřeti? Nedává to žádný smysl.“
Trilogická fantasy série vydělala v kinech téměř tři miliardy dolarů. Odmítnutí role Gandalfa připravilo Conneryho o odhadovaných 450 milionů dolarů. Byla to největší finanční ztráta, jakou kdy jednotlivý herec v historii Hollywoodu utrpěl.
Tato zkušenost ho hluboce zasáhla. Aby neudělal podobnou chybu, přijal v roce 2003 hlavní roli v komiksové adaptaci Liga výjimečných, přestože jejímu scénáři rovněž nerozuměl. Natáčení v Praze se však proměnilo v čisté peklo. Connery se na place neustále hádal s mladým režisérem Stephenem Norringtonem a film skončil u kritiky naprostým fiaskem.
Znechucený Connery po této zkušenosti definitivně ukončil hereckou kariéru. „Už mě nebaví dohadovat se s idioty, kteří v Hollywoodu rozhodují o filmech,“ prohlásil a odešel do důchodu.
Poslední léta svého života prožil Sean Connery v luxusní rezidenci v uzavřené komunitě Lyford Cay na bahamském ostrově New Providence. Věnoval se své celoživotní vášni pro golf, popíjel skotskou whisky a užíval si klid u moře po boku milované Micheline.
V závěru života ho však dostihla zákeřná nemoc. Legendární herec trpěl těžkou formou stařecké demence. Postupně ztrácel paměť i schopnost orientace a na veřejnosti se již neobjevoval.
Zemřel pokojně ve spánku v noci na 31. října 2020 ve věku devadesáti let. Jeho manželka Micheline později uvedla: „Byl to nádherný život, ale demence si vybrala svou daň. Poslední měsíce už nebyl schopen komunikovat. Odešel tak, jak si přál – tiše a ve spánku.“
https://www.theguardian.com/film/2020/oct/31/sir-sean-connery-obituary
https://www.independent.co.uk/news/obituaries/sean-connery-dead-actor-james-bond-obituary-b1479292.html
https://www.theguardian.com/film/2015/dec/28/james-bond-sean-connery-interview-1971-archive
https://www.theguardian.com/film/2004/oct/03/comment.news
https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/films/news/film-accidents-on-set-mistakes-b2743558.html
https://www.theguardian.com/film/2004/dec/13/biography
https://www.oscars.org/oscars/ceremonies/1988
https://www.afi.com/laa/sir-sean-connery/
