Naháněli 15m objekt letící rychleji než zvuk nad Dukovanami. Režim pak vymazal všechny záznamy.

Letní neděle 12. července 1987 začala na jižní Moravě zcela poklidně. U Vranovské přehrady panovalo typické parno poloviny prázdnin – obloha blankytně modrá, vzduch se tetelil vedrem a stovky lidí trávily volno u vody. Na plážích se ozýval smích dětí, šplouchání a vzdálené cinkání ešusů z kempů.

Nikdo z rekreantů neměl nejmenší tušení, že za pár okamžiků se stanou svědky jevu, který jim rozum nebral. Znenadání se přímo nad hladinou zničehonic objevil zvláštní předmět doutníkového tvaru, odhadem patnáct metrů dlouhý.

Někteří lidé na břehu na něj nevěřícně ukazovali – předmět neměl křídla ani ocas jako letadlo, nehlučně se vznášel a leskl se ve slunci. Jedni si mysleli, že jde o pouhý optický klam nebo meteorologický balón, druzí vtipkovali o americkém špionážním stroji. Hluboko uvnitř však každého mrazilo. Nic takového nad přehradou ještě nikdy neviděli.

Zatímco překvapení výletníci na břehu sledovali „černý doutník“ na nebi, vojenské radary v okolí už spustily poplach. V pohraničním pásmu poblíž Rakouska byl zachycen neidentifikovaný letící objekt – v době studené války situace, kterou nebylo radno podcenit. Cizí letoun nad československým územím mohl znamenat narušení hranic nebo špionáž.

Armádní velení zareagovalo ihned. Na základně 51. vrtulníkového pluku alarm sirén rozpohyboval tříčlennou hotovostní osádku bojového vrtulníku Mi-24. Nadporučík Jaroslav Špaček – mladý pilot, který do Prostějova k pluku nastoupil teprve toho roku – dostal zcela mimořádný rozkaz: Vzlétni a pronásleduj neznámý objekt!

Nikdo mu neřekl, oč přesně jde. Zprávy ze země byly kusé. Věděli jen, že cíl se objevil kousek za hranicí v Rakousku a míří směrem k Vranovu nad Dyjí. Špaček naskočil na místo druhého pilota vedle kapitána Tesaříka. K nim dosedl ještě třetí člen posádky – palubní technik.

Během osmi minut od rozkazu se zvedla k nebi obávaná „létající pevnost“ – sovětský bitevní vrtulník Mi-24.

Ve 12:00 bylo neznámé „UFO“ už znovu na československém území, ve vzdušném prostoru nad přehradou. Vrtulník dostal od pozemního naváděcího stanoviště pokyn stoupat do výšky kolem 2000–3000 metrů a pátrat po cíli.

Podmínky však nebyly ideální. Letní obloha byla poseta kupovitou oblačností – bílé mraky typu cumulus vystupovaly od patnácti set až do čtyř tisíc metrů a vytvářely sloupy jako z vaty. Průzračně jasno bylo jen v některých oknech mezi oblačností. Pokud se neznámý objekt skrýval uvnitř mraků, posádka ho mohla snadno přehlédnout.

A skutečně – první minuty pátrání byly frustrující. Piloti křižovali oblohu mezi Vranovem a nedalekými Slavonicemi na hranici a snažili se navázat vizuální kontakt.

Pořád nebylo nic vidět. Mi-24 několikrát obletěl daný sektor, vždy bez výsledku. Až konečně přišlo vzrušené hlášení: „Cíl přímo před vámi!“ Vtom se to stalo poprvé. Kontakt! Přes kabinu se přehnal onen podivný předmět ve tvaru doutníku, který poprvé spatřili. Letěl opačným směrem, než oni.

A v té chvíli přišel z pozemního velitelství rozkaz, který nikdo z nich nečekal: povolení střílet.

Pilotům zatrnulo. Měli povoleno vystřelit rakety na neznámý objekt – jenže přímo pod nimi se rozprostírala přeplněná vranovská pláž. Stačil by jeden chybný výstřel či zásah a trosky by mohly dopadnout mezi lidi.

Ať už byl onen stroj cokoliv, choval se příliš zvláštně. Než by vůbec stihli zacílit, změnil opět dráhu letu. Vypadalo to, jako by objekt dokázal téměř skokově měnit směr a rychlost, doslova ignorovat běžné zákony fyziky. Navíc využíval oslnivého letního slunce – neustále se stáčel tak, aby ho pronásledovatelé měli proti oslněné obloze a ztráceli přehled. Taktika hodná zkušeného pilota.

Velení na zemi brzy zachytilo objekt znovu. Neznámý „doutník“ se po úniku z mraků vydal obrovskou rychlostí na severovýchod. Během okamžiků přeletěl krajinu a zamířil k Brnu. Vrtulník se pustil za ním, ale Mi-24 nebyla stíhačka – její maximální rychlost kolem 300 km/h se nemohla rovnat výkonům, jaké předváděl prchající cíl.

Netrvalo dlouho a pronásledovatelé ho ztratili z dohledu. Zůstával jen odraz na radarech pozemních stanic protivzdušné obrany, který dál svištěl oblohou. Vrtulník se v té chvíli navíc nebezpečně blížil k hranici svého doletu – po více než hodině v plné pohotovosti docházelo palivo.

Z naváděcího stanoviště přišel pokyn přerušit akci a vrátit se k dotankování. Posádka zamířila zpět k nejbližšímu polnímu letišti. Teprve teď si uvědomili, jak daleko a dlouho už letí: nacházeli se až u Dukovan, poblíž tamní jaderné elektrárny. Víc než hodinu a půl se hnali za přeludem a urazili přitom desítky a desítky kilometrů.

Pilotům se myšlenka vzdát pronásledování ani v nejmenším nelíbila. Sotva dosedli k rychlému dočerpání paliva v Božicích, byli připraveni opět startovat na „vetřelce“. Mezitím však velení povolalo do akce i jiné síly. Po nebi už v tu dobu křižovaly dva vyslané proudové letouny L-39 Albatros z brněnského letiště.

Ty měly zkusit převzít stíhání vysokou rychlostí. Jenže ani lehké proudové stroje neměly proti záhadnému objektu šanci. Pozemní radary sledovaly, jak se neznámý cíl řítí směrem na Slovensko, a letouny L-39 ho marně honí.

Když se „UFO“ přehnalo nad Bratislavou, zmizelo letcům z radarů úplně. Ještě krátce poté se jeho signál objevil u slovenské jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice a pak zmizel neznámo kam, snad opět k rakouským hranicím.

Celá zběsilá honička trvala bezmála dvě a půl hodiny. Za tu dobu uletěl neznámý objekt trasu přes půl republiky i kus Slovenska – a nedostihla ho ani helikoptéra, ani výkonné letouny. Zaskočení piloti se po návratu shodli, že nemohlo jít o žádný běžný stroj.

Jakmile vrtulník dosedl zpět na základně, Špačka, Tesaříka i Pospíchala okamžitě obklopili nadřízení důstojníci. Proběhly bleskové výslechy a pak přišel nečekaný rozkaz: veškeré záznamy letu okamžitě smazat a zničit. Vojáci museli odevzdat magnetofonové pásky s radiokorespondencí i letové parametry zaznamenané palubními přístroji.

Nadřízení jim sdělili, že událost se stává přísně tajnou. Nebude se o ní nikde mluvit a v žádném oficiálním hlášení nebude existovat. Ještě téže noci si nadporučík Špaček s kolegou sedli a zkusili aspoň soukromě propočítat některé parametry toho, co zažili. Podle vzdáleností a časů, které měli v paměti, došli k neuvěřitelným číslům: rychlost záhadného objektu se pohybovala v rozmezí od pouhých 60 km/h až po 2700 km/h.

Objekt chvílemi téměř stál ve vzduchu – jindy překračoval dvojnásobek rychlosti zvuku. Navíc celková doba letu, přesahující dvě hodiny, vysoce převyšovala dolet všech známých strojů té doby.

Oficiální místa mezitím mlčela jako hrob. Žádný spis ani hlášení o incidentu nad Vranovskou přehradou se nikdy nedostaly na veřejnost. V archivech armády po události nezbyl jediný dokument – jako by se vůbec nestala. A skutečně, před rokem 1989 se o celé věci nesměl dozvědět nikdo nepovolaný.

Jak čas plynul, stal se incident nad Vranovskou přehradou legendou mezi českými záhadami. Řadu let šlo možná jen o polozapomenutou historku, ale nikdy zcela nezmizela. Po roce 2000 se do případu pustili novináři a popularizátoři. Nakonec pronikl i na stránky mainstreamového tisku a do dokumentárních pořadů.

Potvrdilo podezření, že dráha objektu nebyla náhodná: protnula místa dvou velkých jaderných elektráren – Dukovany a Jaslovské Bohunice. Někteří badatelé proto vyslovili hypotézu, že snad šlo o jakýsi průzkumný stroj, který mapoval nukleární zařízení v Československu.

V roce 2018 se navíc objevil nový svědek z řad přímých pozorovatelů na zemi. Bývalý pohraničník Eduard Nový veřejně prohlásil, že ono červencové odpoledne sloužil na strážní věži u hranic a zřetelně viděl neznámý objekt. Potvrdil, že se nad hraniční čáru přihnal jakýsi stroj bez křídel, v tichosti a vysokou rychlostí.

Množství teorií – od střízlivých po divoké – nedokázalo vnést do případu jasno. Co se tenkrát nad Vranovskou přehradou skutečně odehrálo? Jedna z úvah praví, že mohlo jít o utajený test nějakého experimentálního letounu či dronu. Ale čího? Amerického? Sovětského? Takový stroj by musel mít revoluční technologie pohonu a konstrukce – a dodnes o žádném podobném nemáme zprávy.

V neposlední řadě je tu samozřejmě teorie mimozemské návštěvy. Doutníkový tvar objektu, jeho tichý chod, extrémní manévry a vyhnutí se tradičním metodám zachycení – to vše nápadně odpovídá stovkám hlášených UFO případů z celého světa.

https://www.e15.cz/magazin/zaznamy-o-ufo-museli-piloti-smazat-prozrazuje-pilot-spacek-v-knize-836678

https://cs.wikipedia.org/wiki/UFO_nad_Vranovem

https://g.cz/ufo-nad-vranovem-nikdy-nevysvetlena-zahada-ktera-prekvapila-i-ceskoslovenskou-armadu/

https://www.dotyk.cz/magazin/ufo-nad-vranovem/

https://www.readzone.cz/ufo-nad-vranovem-v-roce-1987-v-archivech-je-prazdno-zaznamy-o-akci-byly-smazany/

https://g.cz/ufo-nad-vranovem-nikdy-nevysvetlena-zahada-ktera-prekvapila-i-ceskoslovenskou-armadu/