Článek
V srpnu 1904 šly z Waterbergu na východ celé rodiny. Muži, ženy, děti, stáda, povozy a zbytky majetku. Za nimi postupovaly německé koloniální jednotky. Před nimi byla Omaheke, suchá část Kalahari. Němcům se úplné obklíčení nepovedlo. Otevřený zůstal směr do pouště.
Ke zdrojům vody pak postavili hlídky. Některé zdroje byly uzavřené, jiné podle některých dobových svědectví otrávené. Kdo se pokusil vrátit na německé území, riskoval zastřelení.
Dne 2. října 1904 vydal generál Lothar von Trotha rozkaz. Hererové podle něj už nejsou němečtí poddaní. Musí odejít ze země. Každý Herero nalezený na německém území, s puškou nebo bez pušky, s dobytkem nebo bez něj, bude zastřelen. Ženy a děti nemají být přijímány. Mají být zahnány zpět. Rozkaz se četl vojákům. Nebyla to přestřelka po bitvě. Byl to plán, jak nechat národ zemřít žízní.
Německá jihozápadní Afrika
Dnešní Namibie byla od roku 1884 německou kolonií. Jmenovala se Německá jihozápadní Afrika. Do země přicházeli němečtí obchodníci, farmáři, úředníci a vojáci. Zabírali půdu, uzavírali nevýhodné smlouvy, brali stáda a odsouvali místní obyvatele z území, na kterém žili.
Hererové byli pastevci. Stáda byla jejich majetek, obživa i postavení. Když přišla koloniální správa, začaly půdní spory, nucené prodeje a násilí. V lednu 1904 povstali. Vedl je Samuel Maharero. Hererové zaútočili na německé farmy, stanice a železniční tratě. Zabíjeli německé muže. Maharero nařídil, aby nebyly zabíjeny ženy, děti a misionáře.
Německá odpověď přišla rychle. Z Berlína poslali generála Lothara von Trothu. Měl zkušenosti z potlačování povstání v Německé východní Africe i z tažení proti povstalcům v Číně během boxerského povstání. Do jihozápadní Afriky nepřijel vyjednávat o novém uspořádání. Přijel zlomit odpor.
Rozhodující střet přišel 11. srpna 1904 u Waterbergu. Hererové tam nebyli jen jako bojovníci. S nimi byly rodiny, ženy, děti a stáda. Trotha chtěl Herery obklíčit. Německé jednotky udeřily z několika stran. Úplné obklíčení se nepovedlo. Na východě zůstala cesta. Tou Hererové prchali. Jenže východ nevedl k bezpečí. Vedl do Omaheke.
Německé velení vědělo, jak je důležitá voda v té krajině. Voják nemusí zastřelit každého člověka, když mu zavře cestu ke studni. Stačí hlídat okraje pouště a čekat.
Po bitvě se skupiny Hererů snažily dostat k vodě. Někteří kopali v suché zemi tak hluboko, že později hlídky nacházely kostry u jam. Další padali na cestě. Lidé pili bahno, krev z uhynulých zvířat nebo vlastní moč. Mnozí zemřeli dřív, než narazili na jakoukoli vodu.
Samuel Maharero s malou částí lidí nakonec prošel do Bečuánska pod britskou ochranou. Většina však neprošla.
Rozkaz
Dne 2. října 1904 vydal Trotha svůj vyhlazovací rozkaz, Vernichtungsbefehl. Měl být přečten vojákům. Hererům oznamoval, že musí zemi opustit. Za hlavního vůdce Samuela Maharera vypsal odměnu. Každý Herero na německém území měl být zastřelen.
V dodatku k jednotkám Trotha uvedl, že střelba na ženy a děti má být chápána jako střelba nad jejich hlavy, aby utekly. Smysl byl stejný. Měly jít zpět do pouště, kde nebyla žádná voda. V Německu vyvolal rozkaz odpor části veřejnosti i politiků. Císař Vilém II. ho později oficiálně zrušil. Jenže Hererové už byli zdecimovaní. Kdo přežil poušť, často skončil v zajetí.
Přeživší Hererové a později také příslušníci Nama byli zavíráni do koncentračních táborů. Nutili je pracovat pro německou armádu, osadníky a firmy. Stavěli železnice, pracovali v přístavech, nosili náklady, odklízeli materiál a umírali na hlad, nemoci, vyčerpání a bití.
Jeden z nejhorších táborů byl Shark Island u Lüderitzu. Od roku 1905 do roku 1907 tam německá správa držela zajatce na skalnatém výběžku v chladném větru od oceánu. Nebyl to tábor určený k přežití. Lidé tam trpěli hladem a zimou, museli pracovat až do úplné vyčerpání.
Odhady počtu mrtvých na Shark Islandu se liší. Mluví se o tisících obětí a některé odhady uvádějí až více než čtyři tisíce mrtvých vězňů. Další tábory fungovaly ve Swakopmundu, Windhoeku, Okahandje a na několika dalších místech. Němečtí lékaři a antropologové používali těla a lebky zabitých pro rasový výzkum. Část ostatků skončila v německých muzeích a univerzitách. Některé byly do Namibie vráceny až ve 21. století.
Nama
Válka se neomezila jen na Herery. V roce 1904 a 1905 se proti německé moci postavili také lidé z kmene Nama. Vedli je mimo jiné Hendrik Witbooi a další kapitáni. Německá odpověď byla podobná. V dubnu 1905 vydal Trotha vyhlazovací rozkaz také proti Namům. Nama lépe využívali partyzánský způsob boje a znalost terénu. Válka se protáhla. Německé jednotky však ničily vesnice, braly dobytek, zatýkaly rodiny a posílaly lidi do táborů. Do roku 1908 byla většina odporu zlomena.
Hererové přišli o půdu, stáda, rodiny i politickou samostatnost. Nama dopadli podobně. Přeživší byli evidováni, omezováni v pohybu a posíláni na nucené práce. Koloniální správa pak rozdělovala zabranou půdu německým osadníkům.
Přesná čísla se v pramenech liší. Často se uvádí, že před genocidou žilo v oblasti asi 80 tisíc Hererů. Po válce jich zůstalo přibližně 15 tisíc. U Namů se mluví o zničení zhruba poloviny populace. Některé současné přehledy uvádějí asi 65 tisíc zabitých Hererů a nejméně 10 tisíc zabitých Namů.
Německo o své koloniální válce v Namibii dlouho nemluvilo jako o genocidě. V roce 2004, při stém výročí povstání, německá ministryně Heidemarie Wieczorek-Zeulová v Namibii požádala o odpuštění a použila slovo genocida.
V roce 2021 Německo oficiálně uznalo, že z dnešního pohledu šlo o genocidu. V dohodě s Namibií přijalo morální, historickou a politickou odpovědnost a nabídlo 1,1 miliardy eur na projekty obnovy a rozvoje během třiceti let. Mnozí zástupci Hererů a Namů dohodu odmítli. Vadilo jim, že peníze nejsou označeny jako reparace, ale jako rozvojová pomoc.
https://www.britannica.com/topic/German-Herero-conflict-of-1904-1907
https://ehne.fr/en/encyclopedia/themes/europe-europeans-and-world/europe-and-colonial-wars/massacre-herero-and-nama-a-colonial-laboratory-genocide
https://www.theholocaustexplained.org/what-was-the-holocaust/what-was-genocide/the-herero-and-namaqua-genocide/
https://www.theholocaustexplained.org/shark-island-concentration-camp/
https://forensic-architecture.org/investigation/shark-island
https://www.auswaertiges-amt.de/en/newsroom/news/2463598-2463598
https://www.theguardian.com/world/2021/may/28/germany-agrees-to-pay-namibia-11bn-over-historical-herero-nama-genocide
https://www.bundesregierung.de/breg-en/news/commemoration-herero-and-nama-2350762
https://apnews.com/article/abe931fbab90756a8717f1e235871e47
