Článek
Bylo mu šestnáct, když nádrž s čpavkem explodovala v mrazírně na okraji Prahy a změnila se v ohnivé peklo. V jediném strašlivém okamžiku přišel mladý Petr Spálený o otce. Muže, který přežil nacistický koncentrák i komunistické vězení.
Otec Petr Spáleného prošel dvojím peklem dvacátého století. Za války trpěl v koncentračním táboře. Po osvobození jej nový režim neprávem označil za špiona jen proto, že ho z lágru vysvobodila britská armáda – a poslal ho za mříže znovu. Když byl v roce 1960 propuštěn, rodina doufala v nový začátek.
Místo toho přišla mrazivá rána osudu: výbuch v továrně otci vzal život. Matka zůstala na Petra a jeho o rok staršího bratra Jana sama. Statečná žena z jihočeského kraje, která už předtím vychovávala chlapce bez manžela, teď musela překonat zoufalství a postarat se o rodinu v chudých poválečných časech.
V malém domku panovalo ticho, ale jedno ho dokázalo rozezvučet – hudba. Maminka hrávala na piano a malý Petr byl jejím vděčným posluchačem. Sedával vedle ní a hltal každou notu, kterou jemně vykouzlila z kláves. V těch melodiích jako by nacházel únik ze smutku kolem. Možná právě tehdy se v něm zrodila láska k hudbě: tichá a hluboká, utišující bolest.
Uplynulo pár let. Na prahu dospělosti se Petr ocitl v zemi sevřené autoritářským režimem, ale v srdci nosil rytmus doby, která venku ve světě patřila rock’n’rollu. V Praze to žilo bigbeatem a mladý Spálený nechtěl zůstat stranou.
Zkusil to nejdřív jako bubeník. Brzy ale přidal kytaru, flétnu a hlavně zpěv. Se starším bráchou Janem, talentovaným muzikantem, založili kapelu The Hipp’s. Zkušebnu měli kde se dalo, ambice veliké a prostředky mizivé.
Psala se polovina šedesátých let a oni hráli s nadšením po malých klubech. Petr u mikrofonu, s basovým hlasem tak zvláštně sametovým a civilním zároveň. Nevystřihoval afektované kudrlinky – spíš vyprávěl. Jako by každou píseň prožíval, ne jen zpíval.
Pak přišla příležitost, která se už nemusí opakovat. Koncem 60. let odjel tehdejší král české pop music Karel Gott na několik měsíců do Las Vegas. Pražské Divadlo Apollo náhle postrádalo hvězdu svého programu. Ředitel sáhl po náhradě: angažoval bratrskou kapelu Hipp’s.
Na jeviště Apolla tak poprvé vkročil nenápadný mladík s brýlemi a kytarou – Petr Spálený. Z úcty k tomu místu si s kapelou změnili jméno na Apollobeat. A hned při premiérovém vystoupení publikum strnulo úžasem. Petr zazpíval novou autorskou píseň „Plakalo bejby“ a jeho podmanivý baryton zaplnil celý sál.
V tom hlase bylo cosi upřímného, trochu nostalgického a přesto silného. Jako by místo zpěvu tiše sděloval svůj vlastní příběh. Píseň se stala obrovským hitem – jeden z velkých šlágrů končících šedesátých let. Z neznámého mladíka se přes noc stala hvězda.
Nastal čas slávy a velkých změn. Československo vstoupilo do neklidných sedmdesátých let a Petr Spálený už byl jméno, které se vyslovovalo jedním dechem vedle dalších legend. Jeho projev byl jiný – klidnější, hloubavější.
Zpíval pop i bigbít, mísil do písniček bluesovou náladu i venkovskou country melancholii. Nepsal všechny texty ani všechny skladby, ale pečlivě si vybíral repertoár. Sáhl po písních Boba Dylana nebo Leonarda Cohena a převedl je do češtiny. Jindy vdechl život původním českým šansonům. V každém případě dokázal svému publiku vždy nabídnout kus upřímné emoce – a to byla jeho nejsilnější zbraň.
Ve Spáleného osobním životě se mezitím odvíjela jiná kapitola. Už koncem 60. let se oženil s půvabnou herečkou a šansoniérkou Pavlínou Filipovskou. Mladá dvojice působila jako ze sna: on populární zpěvák, ona oblíbená zpěvačka z divadla Semafor a dcera slavného komika.
Narodily se jim dvě dcery – Pavlína a Johana. Rodinné štěstí se zdálo úplné, ale pod povrchem začalo pomalu skřípat. Petr býval často na cestách za koncerty, Pavlína měla svou kariéru. Odcizili se? Možná jen každý mířil jinam.
Nakonec jejich manželství potichu dohaslo, aniž by to bulvární plátky stihly patřičně rozmáznout. Zůstaly přátelské vztahy a děti – a ve Spáleného životě volné místo, do kterého brzy vstoupila osudová láska.
Bylo mu přes třicet, když ji poprvé spatřil. Miluška Voborníková – tehdy teprve dvacetiletá začínající zpěvačka – stála na jevišti Semaforu a zpívala rozpustilý popěvek. V záři reflektorů vypadala jako víla. Petr ji sledoval zpoza kulis, téměř se zatajeným dechem.
Fascinoval ho její hlas a bezprostřednost – a možná i určitá nevinnost mládí, která z ní vyzařovala. „Ta holka má jiskru,“ pomyslel si. A v hloubi duše ucítil něco, co už dlouho ne: zvláštní, zapomenuté chvění. Zamiloval se. Ne rychle a bezhlavě, spíš pozvolna a definitivně.
Trvalo to pár let, než spolu mohli být otevřeně. Svůj vztah zpočátku tajili – Petr byl formálně stále ženatý s Pavlínou a nechtěl nikomu ublížit. Miluška trpělivě čekala v pozadí, protože mu věřila. Nakonec se vše v dobrém uzavřelo: jedno manželství skončilo a nové mohlo začít. V roce 1981 si Petr Spálený bere Milušku Voborníkovou za manželku.
Jemu je třicet sedm, jí dvacet sedm let. Za pár měsíců se jim narodí dcera Barbora. „Tohle je ta největší životní výhra,“ prohlásil prý tehdy Petr potichu v úzkém kruhu přátel, když držel novorozeně v náručí. Jeho hlas se přitom mírně zachvěl dojetím. Muž, který jindy skrýval emoce za zdrženlivý úsměv, měl v očích slzy. Radostné.
Od té doby stáli Petr a Miluška po boku nejen doma, ale i na jevišti. Spolupracovali, jezdili společně na koncerty, nazpívali duety. A zůstali spolu dodnes – loni oslavili už rubínovou svatbu, čtyřicet let manželství.
V českém šoubyznysu patří k nejstálejším párům. Miluška bývá označována za Spáleného múzu, a něco na tom bude: v dobrých i zlých časech byla vždy u něj, inspirující a podpírající.
Zpěvákův profesionální život totiž pokračoval neúnavně dál. Od 60. let přes 70. a 80. léta – ba i po sametové revoluci – si Petr Spálený udržel své místo na scéně. Samozřejmě, módní vlny přicházely a odcházely. On nikdy nepatřil k těm, kdo by každý rok útočili z čela hitparád.
Jeho sláva byla jiného druhu: klidná, vytrvalá, taková, co se vryje pod kůži. Písně Petra Spáleného zlidověly. „Josefína“, „Kdybych já byl kovářem“, „Dáma při těle“ – stačí pár tónů a mnoha lidem se vybaví mládí. A především balada „Až mě andělé…“, která se koncem 90. let stala dojemnou hymnou všech loučení.
Tahle píseň o tom, jak by si zpěvák představoval svůj vlastní odchod ze světa, paradoxně proslavila Spáleného možná nejvíc. Jeho hluboce procítěný projev v ní vehnal slzy do očí tisícům posluchačů. Nejedna rodina si tu skladbu vybrala, když naposledy vyprovázela své blízké. Petrův medový hlas se tak stal součástí i těch nejintimnějších chvil života – chvílí smutku, vzpomínek, smíření.
Čas však neúprosně běžel dál. Z usměvavého mládence se stal distingovaný pán s brýlemi a knírem, pak vitální dědeček… a nakonec muž, kterému začalo docházet zdraví. Po roce 2015 ho stále častěji zrazovalo tělo. Bolesti zad se stupňovaly, lékaři mluvili o nutné operaci páteře.
Do toho kyčel, která vypověděla službu. Petr Spálený najednou musel přestat koncertovat – něco nemyslitelného pro člověka, který stál na prknech padesát let. Dva roky strávil upoutaný na lůžko. Jen ležel, bral léky a spal. „Někdy jsem ani nevěděl o světě,“ přiznal tiše v jednom z řídkých rozhovorů pro média.
Je 10. března 2022 a hlediště pražského Divadla Broadway je beznadějně vyprodané. V zákulisí stojí Petr Spálený, opatrně se opírá o zdobené dveře a v levé ruce třímá mikrofon. V pravé ruce svírá ruku své ženy. Je nervózní.
Přestože je to bard, který zažil potlesk tisíckrát, dnešní večer je jiný. Po dlouhé pauze se vrací před publikum a uvnitř něj to bouří jako kdysi před první premiérou. Co když mu selže hlas? Udrží ho nohy? Poznají ho lidé vůbec?
Hlas má stále hebký, hluboký a pravdivý. Každá slabika se nese sálem zřetelně. Jako by těch několik let strádání jen přidalo na autenticitě jeho projevu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Sp%C3%A1len%C3%BD
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/738677/tragicke-tajemstvi-oslavence-petra-spaleneho-79-tatinek-mu-uhorel-pri-vybuchu.html
https://www.ctidoma.cz/clanek/osobnosti/tajemstvi-petra-spaleneho-tragicky-osud-tatinka-i-prave-duvody-strmeho-padu-68518
https://budejovice.rozhlas.cz/zpevak-nezamenitelneho-muzneho-hlasu-petr-spaleny-ktery-ma-i-jihoceske-koreny-si-9196600
https://www.vlasta.cz/celebrity/petr-spaleny-mlady-dnes-zdravi-pisne/
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/kazdy-je-obycejny-mini-petr-spaleny.A040603_135246_hudba_kot
https://www.extra.cz/klic-ke-stesti-vobornikove-a-spaleneho-neda-se-s-nim-hadat-rika-miluska-2f1ee
https://www.denik.cz/hudba/petr-spaleny-muz-neokazalych-gest-slavi-osmdesatiny-20280320.html
