Článek
V roce 1917, půl století po občanské válce, se americké úřady rozhodly přehodnotit seznam vyznamenaných vojáků. Došlo i na Dr. Mary Edwards Walkerovou – jedinou ženu, která kdy obdržela Medaili cti (Medal of Honor). Ve svých 84 letech dostala dopis, že její jméno má být vyškrtnuto ze seznamu nositelů vyznamenání, protože podle nově zpřísněných podmínek ocenění nesplňuje.
Walkerová na to nereagovala tak, jak úředníci čekali. Válečná lékařka, která nosila medaili každý den od chvíle, kdy ji získala, odmítla svůj odznak předat zpět. Až do konce života ho dál hrdě nosila na klopě – rozhodnutá nenechat si vzít ocenění, které jí vynesla léta služby na bojištích.
Odmítnutá lékařka
Mary Edwards Walkerová se narodila v roce 1832 na farmě u města Oswego ve státě New York jako nejmladší ze sedmi dětí. Její rodiče byli pokrokoví učitelé a zapálení abolicionisté. Děti vedli k samostatnosti, vzdělání a rovnosti – syn i dcery dostali stejnou možnost studovat. Otec navíc kritizoval módní zvyklosti, v nichž viděl zdravotní rizika: dívkám odmala dovoloval nosit volné kalhoty pod sukní namísto těsných korzetů a dlouhých šatů.
Malá Mary si tak zvykla na praktičtější oblečení, za což ale tvrdě platila. „Nikdo netuší, čím vším musím projít, abych ráno vůbec mohla vyjít ze dveří,“ povzdechla si později v souvislosti s posměchem a ústrky, kterým čelila. Spolužáci ji na ulici kvůli kalhotám pronásledovali a házeli po ní kamením. Už v dětství se tak učila vzdorovat společenským konvencím.
Odvahu a neústupnost projevila Mary i ve volbě povolání. Zajímala se o medicínu a jako jedna z vůbec prvních Američanek vystudovala lékařství – roku 1855 absolvovala Syracuse Medical College ve státě New York. Krátce poté se provdala za spolužáka z medicíny Alberta Millera.
Ani svatbu nepojala Mary v duchu své doby: oblékla si krátké šaty přes kalhoty místo svatební róby a v manželském slibu škrtla tradiční slovo „poslušnost“. Ponechala si také své dívčí příjmení Walkerová. Manželé společně otevřeli lékařskou praxi, jenže neuspěli – veřejnost na maloměstě odmítala léčit se u ženy doktorky. Manželství se záhy rozpadlo a mladá lékařka odešla hledat uplatnění jinde.
Když v dubnu 1861 vypukla americká občanská válka Severu proti Jihu, přesunula se Mary Walkerová do Washingtonu. Armáda Unie zoufale potřebovala schopné mediky na očekávanou záplavu raněných, ženy však do svých řad odmítala přijímat. Walkerová se hlásila jako dobrovolnice do služby, ale narazila – být lékařkou v armádní hodnosti jí úřady neumožnily.
Měla potřebný diplom, nehodlala proto nastoupit „jen“ jako sestřička. Neoblomná lékařka se i tak rozhodla pomáhat: nastoupila alespoň coby civilní dobrovolnice bez nároku na plat. V létě 1861 začala ošetřovat vojáky v improvizované nemocnici zřízené v budově Patentového úřadu ve Washingtonu. Přebalovala rány, operovala a asistovala při amputacích – vše mezi provizorními lehátky rozestavenými mezi vitrínami a sochami vládní budovy.
Během roku 1862 se Walkerová přesunula blíž k válečné linii. Jako dobrovolná lékařka doprovázela jednotky Unie v polních lazaretech u frontových měst ve Virginii, například u Fredericksburgu. V krvi nedávných bitev se naučila řemeslu válečného chirurga – ošetřovala průstřely, snažila se bránit infekcím a často pracovala ve dne v noci. Přesto stále neměla žádnou oficiální funkci.
Opakovaně žádala armádní velení o přidělení do služby s řádnou hodností, aby mohla léčit raněné jako plnohodnotný člen zdravotnického sboru. Trvalo to dlouho, ale nakonec uspěla alespoň částečně. V září 1863 armáda její žádost schválila a jmenovala ji smluvní „působící asistentkou chirurga“ u Armády Cumberlandu.
Fakticky se tak Mary Walkerová stala první ženou, která pro americkou armádu oficiálně působila jako chirurg.
Čtyři měsíce v zajetí
Jednoho rána v dubnu 1864 se Mary Walkerová nevrátila ze své obvyklé výpravy za pacienty mimo území ovládané Unií. Vydala se za frontovou linii ošetřit údajně nemocnou příbuznou jistého konfederačního vojáka, jenže cestou narazila na nepřátelskou hlídku. Konfederační vojáci ji zajali a obvinili ze špionáže.
Překvapilo je, že osoba v pánském plášti a kalhotách je žena a tvrdí, že je lékařka. Jeden z důstojníků Jihu později popsal, že jeho muži byli „pobaveni i znechuceni“ při pohledu na ženu v uniformě armádního chirurga. Walkerová se octla za mřížemi věznice Castle Thunder v Richmondu – nechvalně proslulého zařízení pro válečné zajatce.
V přeplněných vlhkých celách strávila čtyři měsíce. Vyšetřovatelé jí nabízeli ženské civilní šaty, aby se cítila jako „dáma“. Ona to ale tvrdohlavě odmítala.
Navzdory podezření ze špionáže nakládali nakonec věznitelé s Mary Walkerovou jako s válečnou zajatkyní. Nebyla totiž jedinou ženou drženou pro údajnou špionáž – v téže věznici skončily i některé odbojné Jižanky. Podmínky v Castle Thunder byly kruté: tvrdé lože, jednotvárná strava a všudypřítomné nemoci. V této izolaci Walkerová strádala fyzicky i psychicky.
Později se u ní projevily následky v podobě svalové atrofie a částečné invalidity. Na svobodu se dostala 12. srpna 1864 výměnou zajatců – Konfederace souhlasila propustit ji v rámci dohody, kdy si obě strany vyměnily několik unijních a konfederačních lékařů. Mary byla ve chvíli propuštění vyčerpaná a výrazně zesláblá, ale okamžitě se zajímala, kdy se bude moci vrátit k práci.
Po návratu na stranu Unie ji armáda dočasně oficiálně zaměstnala jako civilní lékařku s platem. V posledních měsících války pak Walkerová vedla ženskou vojenskou vězeňskou nemocnici v Louisville v Kentucky a také působila v zařízení pro sirotky a uprchlíky v Tennessee. Občanská válka skončila v dubnu 1865. Dr. Walkerová tehdy měla 32 let, a za sebou zhruba čtyři roky neúnavné služby.
Přesto stále nebyla armádním důstojníkem – její pozice zůstávala technicky civilní. Jakmile utichly boje, obrátila se proto znovu na velení s požadavkem, aby jí konečně přiznalo důstojnickou hodnost za odsloužená léta. Ani teď neuspěla.
Medaile místo hodnosti
Na podzim roku 1865 se místo toho dostavilo jiné ocenění. Prezident Andrew Johnson rozhodl, že Mary Edwards Walkerovou vyznamená za zásluhy. 11. listopadu 1865 podepsal Johnson na doporučení generálů Shermana a Thomase zvláštní dekret, jímž jí udělil Medaili cti za „horlivý vlastenecký zápal pro péči o nemocné a raněné“ a za „strádání v nepřátelském vězení“.
Walkerová se tak stala první a dodnes jedinou ženou, jejíž jméno figurovalo v seznamu nositelů tohoto nejvyššího amerického vojenského vyznamenání. Tehdejší pravidla mimořádně umožňovala udělit medaili i civilistům, kteří se zásadně zasloužili o válečné úsilí – a příběh odvážné lékařky se do této výjimečné kategorie vešel.
Mary Walkerová se po válce vrátila do rodného New Yorku jako válečná veteránka, byť bez nároku na plnou armádní rentu. Pravidelnou penzi jako invalidní důchod dostala až s odstupem několika let, když lékaři uznali její zdravotní újmu ze zajetí. Byla však odhodlána dál pracovat a také využít své proslulosti k prosazování změn ve společnosti. Po roce 1865 se z ní stala výrazná tvář hnutí za rovnoprávnost žen.
Jezdila po Spojených státech s přednáškami a publikovala články a knihy – v roce 1871 vydala sbírku vlastních esejů o právech žen. Veřejně vystupovala proti tehdejším konvencím v oblékání, které označovala za nezdravé a ponižující, a sama byla živým důkazem své teorie. Chodila už výhradně v kalhotách, sakách a vysokém cylindru – v oděvu, který si sama navrhovala a který jí okolí nechtělo tolerovat.
Zatčena za nošení kalhot
Za svou celoživotní zálibu v „mužském“ oblečení zaplatila Mary Walkerová mnoha nepříjemnostmi. V civilu se dočkala pozornosti spíš od policejních strážníků než od obdivovatelů. Byla opakovaně zatýkána za údajné porušování veřejného pořádku, protože vytrvale odmítala nosit dámské šaty.
Jeden takový incident se odehrál v létě 1866 v New Yorku. Walkerová vyšla z kloboučnictví na rušné Canal Street oblečená ve fraku a v pánských kalhotách, načež ji zastavil kolemjdoucí policista a beze slova odvedl na stanici.
Tehdejší společnost totiž považovala odklon od sukní za skandální ohrožení mravů. Mary Walkerovou propustili z cely hanby teprve ve chvíli, kdy se u výslechu prokázalo, kým ve skutečnosti je – slavnou válečnou lékařkou s prezidentskou medailí.
V roce 1871 se dokonce pokusila zapsat jako volička do seznamu při volbách, avšak neúspěšně. Tvrdila, že Ústava USA už ženám de facto volební právo dává, a chybí jen jeho důsledné uplatnění. Vystupovala před zákonodárci ve Washingtonu a v letech 1912 a 1914 dvakrát svědčila v Kongresu na podporu ústavní změny, která by ženám přiznala právo volit.
Roku 1916, kdy už bylo Walkerové 83 let, se její jméno ocitlo znovu v úředních dokumentech. Americká armáda provedla revizi všech dosud udělených Medailí cti a zpřísnila kritéria pro vyznamenání: nově měli na medaili nárok pouze vojáci, kteří v boji prokázali bezprostřední hrdinský čin.
Komise přezkoumávající staré seznamy doporučila vyškrtnout přes 900 jmen, mezi nimi i Mary Edwards Walkerové. V roce 1917 proto Walkerová obdržela oficiální oznámení, že jako někdejší civilní smluvní chirurg nesplňuje aktuální podmínky a její jméno bude ze seznamu nositelů Medaile cti vyškrtnuto.
Ignorovala výzvy k vrácení vyznamenání a dál se každé ráno zdobila medailí, na niž byla hrdá. Svou Medaili cti nosila nepřetržitě celých 52 let, od chvíle kdy ji převzala, až do dne své smrti. Zemřela 21. února 1919 ve věku 86 let ve svém domě v Oswegu, oblečená – jak jinak – v černém pánském obleku.
Na poslední cestu jí příbuzní připnuli na hruď medaili.
Zdroje:
https://www.womenshistory.org/education-resources/biographies/mary-edwards-walker
https://www.nps.gov/people/mary-walker.htm
https://prologue.blogs.archives.gov/2019/03/22/dr-mary-e-walker/
https://www.washingtonpost.com/lifestyle/kidspost/2016/03/08/7ad59648-e180-11e5-8d98-4b3d9215ade1_story.html
https://www.atlasobscura.com/articles/mary-walker-feminist-dress-reform-equal-rights
https://valor.militarytimes.com/recipient/recipient-2319/
https://www.thenmusa.org/biographies/mary-e-walker/
https://www.britannica.com/biography/Mary-Edwards-Walker
