Článek
Začátek roku 2009, pražské kino v hotelu Corinthia u Vyšehradu. Na večírku po uvedení filmu Sněženky a machři po 25 letech se scházejí herci původního snímku i hosté z branže. Uprostřed sálu podle dobových mediálních zpráv náhle Jan Antonín Duchoslav – tehdy třiačtyřicetiletý herec, kdysi idol puberťáků – vytahuje zpod saka velký řeznický nůž a předvádí výstup s herečkou Táňou Pauhofovou.
Přihlížející strnou. „Je to takový žert,“ vysvětluje Duchoslav a dodává, že se připravuje na natáčení hororu, kde má hrát roli řezníka a Pauhofová v něm bude jeho obětí. Nikomu se nic nestane – ochromující moment trvá jen několik vteřin a Duchoslav nůž nakonec schová.
Rychlá sláva v sedmnácti
Jan Antonín Duchoslav vyrostl na pražské Ořechovce. V roce 1982, ještě jako student gymnázia, dostal šanci zahrát si ve filmu Sněženky a machři. K herectví ho přivedla náhoda – na konkurz se tehdy přihlásil hlavně proto, že díky němu dostal oficiální omluvenku ze školy. Režisérům ale okamžitě padl do oka pro roli arogantního teenagera Viktora „Vikiho“ Cabadaje.
Sedmnáctiletý neherec Duchoslav typově přesně vystihl drzého frajírka na lyžařském školním výcviku. Když film na začátku roku 1983 vstoupil do kin, stal se velkým hitem. Postava Vikiho Cabadaje zlidověla – školáci citovali jeho hlášky a herec sám byl najednou všude poznávaný. Jméno Cabadaj se stalo synonymem klukovského rebela.
Nečekaný úspěch ale mladého Jana Duchoslava semlel. Z role a pozornosti zpychnul a školu začal zanedbávat. „Moje filmové role mě namachrovaly. Nebyl jsem připravený na to být slavný,“ přiznal po letech.
Ve čtvrtém ročníku gymnázia byl nakonec kvůli bohémskému způsobu života a zameškaným hodinám vyloučen. Maturitu nikdy nedodělal. Krátce poté přišla i povinná vojenská služba, které se dlouho snažil vyhnout, ale nakonec musel narukovat.
Vojna a devatenáct dnů ve vězení
Koncem osmdesátých let nastoupil Jan Antonín Duchoslav jako obyčejný voják základní služby k útvaru Československé lidové armády. Civilní popularita ho však doprovázela i za kasárenskou bránu. Mladí spolubojovníci v něm viděli známou tvář z filmu, zatímco nadřízení důstojníci a mazáci z něj nadšení nebyli.
Duchoslav se netajil tím, že armádní dril mu nevoní – sám později přiznal, že kvůli předchozí slávě měl tendenci chovat se namyšleně a vzdorovitě. Ve vojenském prostředí, kde tehdy bujela šikana mladších vojáků, to byla výbušná kombinace.
Koncem 80. let byl Duchoslav obviněn, že se podílel na šikanování jednoho z nováčků. V armádě zrovna probíhal oficiální boj proti šikaně a případ známého brance neunikl pozornosti. Duchoslav stanul před vojenským soudem a vyslechl si nepodmíněný trest deseti měsíců vězení. Za mřížemi nakonec kvůli amnestii strávil 19 dní.
„Naštěstí jen devatenáct,“ poznamenal po letech s ironií. Vězněn byl ve věznici na Pankráci, kde brzo všichni věděli, že mají mezi sebou „Vikiho Cabadaje“. Ostatní odsouzenci se k němu chovali překvapivě dobře – rychle se rozkřiklo, kdo je zač, a protože dozorci na něj údajně „šli zostra“, spoluvězni mu pomáhali.
Když mu bachaři například nařídili dvojnásobné pracovní směny a jemu zbývaly jen čtyři hodiny spánku denně, starší vězni ho schovali, aby se mohl v úkrytu vyspat. Druhou stranu zájmu o známou tvář pocítil, když si někteří dozorci neváhali na mladém „frajerovi z filmu“ zchladit žáhu.
Propuštění z vězení pro něj zároveň znamenalo definitivní tečku za hereckou kariérou té doby. Po návratu do civilu už neměl chuť se k natáčení vrátit. Koncem 80. let navíc padl komunistický režim a filmový průmysl v porevolučních časech procházel proměnou – někdejší dětské hvězdy ztratily ochrannou ruku státních studií a musely se o sebe postarat samy. Jan Antonín Duchoslav se vydal jinou cestou.
V devadesátých letech Duchoslav vyzkoušel řadu zaměstnání a podnikání. Krátce po vojně se například pustil do obchodu s dámskými vycpávkami do ramen – módní výstřelek konce 80. let přetavil se spolužákem ve vlastnoruční výrobu a prodej na tržištích.
Také sportoval a nějaký čas působil jako instruktor lyžování ve Špindlerově Mlýně. Právě tam v polovině 90. let poznal právničku Kláru Stibůrkovou, která se později stala jeho manželkou. Stále ho to ale táhlo i k umění: několik let spolupracoval technicky s Divadlem Radka Brzobohatého jako osvětlovač a rekvizitář. Do hereckého světa se však vracel jen nesměle a pomalu.
Před kameru se poprvé po odmlce postavil až po roce 2000, a to v drobných rolích. Zahrál si třeba výčepního ve filmu Non Plus Ultras (2004) nebo menší postavy v populárních komediích Rafťáci (2006) a 2Bobule (2009).
Diváci ho mohli zahlédnout také v několika epizodách seriálů – mihl se například v Ordinaci v růžové zahradě nebo v kriminálce Rapl. Šlo vesměs o epizodní úlohy – herec se nikdy netajil tím, že jeho priority jsou už jinde. Živil se mimo showbyznys a herectví pro něj bylo spíš koníček bokem.
Vikiho návrat
Roku 2008 přišla nabídka, která odkazovala k nejslavnější éře jeho života: pokračování legendárních Sněženek a machrů po čtvrtstoletí. Tvůrci filmu lákali diváky na návrat oblíbených postav včetně frajera Cabadaje v podání Jana Antonína Duchoslava.
Ten souhlasil, že si po 25 letech znovu zahraje svou proslavenou roli – tentokrát už jako dospělý Viki Cabadaj, jedna z návratových postav příběhu. Premiéra snímku Sněženky a machři po 25 letech v prosinci 2008 tak pro něj byla velkým comebackem.
Právě v době kolem uvedení filmu se ale stalo něco, co jeho filmový návrat nečekaně zastínilo. Duchoslav, povzbuzený vidinou další herecké příležitosti, přivedl svůj smysl pro recesi a drsný humor na velmi tenký led.
Zmíněný hororový projekt s názvem Fabrika smrti: mladá krv, v němž měl hrát vraždícího řezníka, se rozhodl propagovat ve stylu „performance“: na večírku podle mediálních zpráv vytasil nůž a sehrál s kolegyní výstup, jako by snad už byl v roli.
Tento zkrat ne každý pochopil. „To má souvislost s filmem, kde hraju řezníka,“ prohlašoval herec na svou obhajobu téhož večera. Incident ale u mnohých hostů vyvolal zděšení spíš než pobavený aplaus. Případ se nakonec obešel bez policejního zásahu a mediální skandál se rozměrů velké aféry nedočkal – možná i díky tomu, že Pauhofová vyvázla bez zranění a celou věc odmítla dramatizovat.
Hořká pachuť z bizarního výstupu však na Duchoslavovi ulpěla. Legendárního filmového frajera najednou média připomínala v úplně jiné souvislosti, než by si přál.
V následujících letech se Jan Antonín Duchoslav stáhl opět spíše do ústraní. Věnoval se rodině – s manželkou Klárou měl dva syny, Antonína a Jana – a také dalším aktivitám. V roce 2012 se pokusil prorazit jako moderátor kontroverzního pořadu Iveta živě, kde zpovídal zpěvačku Ivetu Bartošovou o jejím soukromí.
Projekt ovšem brzy zkrachoval a podobný osud měl i jeho krátký experiment v komunální politice, kde kandidoval bez úspěchu. Jeho manželství se později rozpadlo. Duchoslav pak začal podnikat v oboru technologií – podle veřejných rozhovorů se věnoval i projektu se speciálními elastickými nádržemi – a herectví zůstalo spíš příležitostnou záležitostí.
https://www.e15.cz/rozhovory/jan-antonin-duchoslav-prvni-role-me-namachrovaly-nebyl-jsem-pripraveny-byt-slavny-1371552
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jan-antonin-duchoslav-treti-patro-serial-moderovani-sport.A170124_104445_lidicky_zar
https://cnn.iprima.cz/show-time/duchoslav-alias-viky-cabadaj-oslavil-60-skoncil-ve-vezeni-manzelstvi-se-mu-rozpadlo-473362
https://celebwiki.blesk.cz/osobnost/1487/jan-antonin-duchoslav/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/18553/jan-antonin-duchoslav
https://www.fdb.cz/osobnost/8299-jan-antonin-duchoslav
https://www.csfd.cz/film/247546-fabrika-smrti-mlada-krv/prehled/
https://www.fdb.cz/film/95654-fabrika-smrti-mlada-krv/herci-tvurci
