Článek
Životní příběh Maxe von Sydowa začal ve vzdělané měšťanské rodině s aristokratickými kořeny. Narodil se 10. dubna 1929 v univerzitním městě Lund na jihu Švédska jako Carl Adolf von Sydow.
Jeho rodina měla německo-švédské kořeny a matka pocházela z baronského rodu Rappe. Samotný von Sydow však později své rodinné prostředí popisoval mnohem střízlivěji jako akademickou rodinu bez velkého majetku a panství.
Jeho otec Carl Wilhelm von Sydow byl váženým profesorem folkloristiky a etnologem na univerzitě v Lundu. Matka Maria Margareta von Sydow, rozená Rappe, pracovala jako učitelka.
V rodině se často četly pohádky, severské legendy a příběhy, které souvisely také s otcovým vědeckým zájmem o folklor.
Mladý Carl Adolf byl od útlého dětství nepřehlédnutelný. Rychle vyrostl do úctyhodné výšky 193 centimetrů, měl bledou severskou pleť, ostře řezané rysy, vysoké čelo a pronikavé modré oči.
Jeho zjev v sobě nesl přirozenou autoritu, chladný aristokratický odstup i zvláštní melancholii.
Ačkoli rodiče předpokládali, že syn půjde v akademických stopách svého otce nebo vystuduje práva, patnáctiletý mladík viděl v Malmö představení Shakespearova Snu noci svatojánské a okamžitě propadl kouzlu jeviště.
Společně se spolužáky založil amatérský divadelní spolek a přibližně v době nástupu na hereckou školu přestal používat své křestní jméno Carl Adolf a zvolil si Max. Později vysvětloval, že bylo kratší a znělo mu trochu cizokrajně a dobrodružně. Historka, že ho pojmenoval podle artisty z místního cirkusu, není doložená.
Po absolvování vojenské služby byl v roce 1948 přijat na hereckou školu při Královském dramatickém divadle (Dramaten) ve Stockholmu, kde studoval do roku 1951. Poté působil v městských divadlech v Norrköpingu a Helsingborgu a v roce 1955 přešel do Městského divadla v Malmö. Právě tam se jeho profesní cesta osudově propojila s Ingmarem Bergmanem.
Šachová partie se Smrtí
Skutečný průlom a zrození světové legendy přišly v polovině padesátých let, kdy se mladý herec setkal s geniálním filmovým a divadelním režisérem Ingmarem Bergmanem.
Bergman byl fascinován Sydowovou fyzickou mohutností, asketickou tváří a schopností vyjádřit nejhlubší existenciální úzkost pouhým tichým pohledem.
Jejich spolupráce započala v Městském divadle v Malmö a velmi rychle se přesunula před filmové kamery.
V roce 1957 natočili přelomové filozofické drama Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet). Max von Sydow ztvárnil rytíře Antoniuse Blocka, který se po letech vrací z křížových výprav do morem zkoušené vlasti a na opuštěné mořské pláži vyzývá samotnou Smrt na osudovou partii šachů.
Scéna, v níž rytíř v černém plášti hraje na skalnatém břehu šachy s bledou postavou v kápi, se stala jedním z nejikoničtějších a nejcitovanějších obrazů v celé historii světové kinematografie.
Sydow vložil do své postavy hlubokou víru, pochybnosti i lidskou důstojnost tváří v tvář neodvratnému zániku.
Spolupráce Bergmana a von Sydowa se stala jedním z nejplodnějších tvůrčích partnerství v dějinách umění. Mezi lety 1957 a 1971 spolu natočili jedenáct celovečerních filmů, mezi nimiž nechyběla mistrovská díla jako Lesní jahody, Pramen panny, Jako v zrcadle, Hosté Večeře Páně nebo Hodina vlků.
Z urostlého Švéda se stala mezinárodní intelektuální ikona evropského autorského filmu.
Hollywoodské vábení
V šedesátých letech začal o severského velikána projevovat enormní zájem americký Hollywood. Režisér George Stevens hledal herce, který by dokázal ztvárnit biblického Spasitele bez hollywoodského patosu a komerční líbivosti.
V monumentálním velkofilmu Největší příběh všech dob (The Greatest Story Ever Told) z roku 1965 svěřil roli Ježíše Krista právě Maxu von Sydowovi.
Samotný film přijal tisk rozporuplně, ale role Ježíše definitivně otevřela von Sydowovi dveře k velkým mezinárodním a hollywoodským produkcím.
Přestože začínal jako představitel duchovních a morálně čistých hrdinů, hollywoodští režiséři velmi brzy rozpoznali odvrácenou stranu jeho talentu.
Díky své obrovské postavě, přísnému aristokratickému profilu, pronikavým očím a ledovému klidu byl dokonalým představitelem nebezpečných a vysoce inteligentních padouchů.
V roce 1975 zazářil po boku Roberta Redforda v kultovním špionážním thrilleru Sydneyho Pollacka Tři dny Kondora (Three Days of the Condor).
Jeho postava elegantního, chladnokrevného nájemného vraha Jouberta, který zabíjí bez osobní zášti s profesionální precizností šachového mistra, dodnes představuje učebnicový příklad filmového antagonisty.
O pět let později se s nesmírnou chutí vžil do role komiksového tyrana císaře Minga Nelítostného v kultovním sci-fi snímku Flash Gordon. V rudozlatém plášti a s ďábelským pohledem vytvořil nezapomenutelnou figuru.
V bondovce Nikdy neříkej nikdy z roku 1983 se pak postavil Seanu Connerymu jako legendární arcipadouch Ernst Stavro Blofeld.
Ledová světnice
Jedna z jeho nejslavnějších mezinárodních rolí však přišla s hororovým fenoménem Vymítač ďábla (The Exorcist) z roku 1973.
Studio původně uvažovalo pro roli otce Merrina také o Marlonu Brandovi, William Friedkin však slavnou hvězdu odmítl, protože nechtěl, aby se z filmu stal „Brando film“. Roli nakonec dostal tehdy třiačtyřicetiletý Max von Sydow. Když nabídku poprvé dostal, dokonce se domníval, že po něm chtějí roli mladšího kněze Karrase.
Natáčení v Georgetownu a ve studiích v New Yorku se proměnilo ve fyzicky náročnou práci.
Vymítačské scény se natáčely v reálném mrazu, aby dech herců kondenzoval v ledovém vzduchu. Speciálně postavenou ložnici filmaři ochlazovali hluboko pod bod mrazu. Světla ji přitom rychle zahřívala, takže bylo možné natáčet jen v krátkých úsecích.
Max von Sydow musel před natáčením podstupovat přibližně tři a půl hodiny dlouhý proces stárnutí.
Geniální maskér Dick Smith kombinoval drobné protetické části s technikou napínání kůže a tekutého latexu tak, aby na hercově tváři vytvořil hluboké vrásky, povislou kůži a vzhled muže o několik desetiletí staršího.
Výsledek byl tak přesvědčivý, že velká část diváků po desetiletí netušila, jak mladý ve skutečnosti představitel otce Merrina byl.
Během vrcholné scény exorcismu panovalo v místnosti absolutní napětí.
Sydow stojí nad zmítajícím se tělem posedlé dívky, z úst mu stoupají husté obláčky páry a kapky svěcené vody dopadají na třesoucí se peřinu.
Démonická Regan na něj plive, zelené zvratky později potřísní také Merrinovu fialovou štólu, ale zestárlý kněz pokračuje v obřadu. Oba kněží opakují slavnou formuli: „Moc Kristova tě vyhání!“
Film se po premiéře stal globálním fenoménem, z kin přicházely zprávy o vyděšených a omdlévajících divácích a Vymítač ďábla získal deset oscarových nominací. Sydowův výkon se stal slavným a mnozí diváci dodnes odmítají věřit, že ctihodnému otci Merrinovi bylo při natáčení něco přes čtyřicet let.
Max von Sydow patřil k vzácnému typu umělců, kteří nestárnou, ale s přibývajícími lety získávají ještě větší noblesu a tvůrčí hloubku. Nikdy se nenechal zaškatulkovat do jediného žánru a s obdivuhodnou lehkostí přecházel mezi hollywoodskými velkofilmy a intimními evropskými dramaty.
V roce 1984 si zahrál doktora Kynese v kultovní adaptaci sci-fi eposu Duna režiséra Davida Lynche.
O tři roky později přišel další vrchol jeho kariéry v dánském historickém dramatu režiséra Billeho Augusta Pelle Dobyvatel (Pelle Erobreren).
Sydow ztvárnil stárnoucího, životem unaveného a chudého švédského emigranta Lasseho, který se svým malým synem hledá lepší život na dánském statku.
Jeho výkon byl natolik strhující, lidský a dojemný, že mu v roce 1989 vynesl první nominaci na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.
V devadesátých letech exceloval v dramatu Čas probuzení po boku Roberta De Nira a Robina Williamse, v kriminálním dramatu Sníh padá na cedry nebo v komiksovém snímku Soudce Dredd se Sylvesterem Stallonem.
Druhou nominaci na Oscara získal v roce 2012 ve věku dvaaosmdesáti let za roli němého nájemníka v dramatu Neuvěřitelně hlasitě a nesmírně blízko (Extremely Loud & Incredibly Close).
Celou roli odehrál bez jediného vyřčeného slova, pouze pomocí výrazu očí, gest a poznámek psaných na papír.
Od Hvězdných válek po Hru o trůny
Zatímco většina jeho vrstevníků v pokročilém věku odpočívala v důchodu, Max von Sydow se na sklonku života stal modlou nejmladší generace diváků.
Jeho hluboký, podmanivý hlas a majestátní zjev fascinovaly tvůrce moderních fantasy a sci-fi blockbusterů.
V roce 2002 ho režisér Steven Spielberg obsadil do futuristického sci-fi thrilleru Minority Report jako ředitele Lamara Burgesse po boku Toma Cruise.
O osm let později zazářil v temném psychologickém thrilleru Martina Scorseseho Prokletý ostrov (Shutter Island).
V roce 2015 se stal součástí jedné z největších filmových franšíz všech dob, když v sedmé epizodě ságy Star Wars: Síla se probouzí (The Force Awakens) ztvárnil moudrého poutníka Lora San Tekku. Byl to právě on, kdo v úvodní scéně filmu předal část mapy vedoucí k Luku Skywalkerovi.
O rok později vstoupil do jednoho z nejsledovanějších a nejúspěšnějších televizních seriálů své éry. V šesté řadě kultovní fantasy Hra o trůny (Game of Thrones) přijal roli tajemné a mocné bytosti zvané Tříoká vrána (Three-Eyed Raven).
Jako prastarý prorok zakořeněný v srdci čarostromu učil mladého Brana Starka nahlížet do minulosti Západozemí.
Jeho výkon mu v sedmaosmdesáti letech vynesl prestižní nominaci na televizní cenu Emmy za nejlepší hostující mužský herecký výkon v dramatickém seriálu.
Sydow propůjčil svůj nezaměnitelný hlas také do videohry The Elder Scrolls V: Skyrim, kde nadaboval postavu Esberna a provázel miliony hráčů po celém světě.
Devadesát let aristokratického barda
V soukromém životě byl Max von Sydow naprostým protikladem svých děsivých filmových padouchů. Kolegové na něj vzpomínali jako na noblesního, tichého a zdvořilého muže.
Po rozvodu se svou první ženou, švédskou herečkou Christinou Inga Britta Olin, potkal svou druhou životní lásku, francouzskou filmařku Catherine Brelet.
V roce 1997 se vzali a herec spojil další část svého života s Francií.
Francii si zamiloval natolik, že se v roce 2002 stal francouzským občanem a vzdal se švédského občanství.
Žil mezi Paříží a francouzským venkovem a do filmových ateliérů odjížděl za projekty, které ho oslovily. Ani v mimořádně vysokém věku přitom nepřestal pracovat.
Své devadesáté narozeniny oslavil v dubnu 2019. V neděli 8. března 2020 Max von Sydow zemřel ve svém domě ve francouzské Provence.
https://www.ingmarbergman.se/en/person/max-von-sydow
https://www.ingmarbergman.se/en/blog/max-von-sydow-1929-2020
https://www.bfi.org.uk/sight-and-sound/news/max-von-sydow-obituary-swedish-star-whose-filmography-sets-him-among-immortals
https://www.bfi.org.uk/sight-and-sound/features/max-von-sydow-bergman-beyond
https://www.criterion.com/films/173-the-seventh-seal
https://www.festival-cannes.com/en/retrospective/1957/awards/
https://catalog.afi.com/Film/54970-THE-EXORCIST
https://theasc.com/magazine/aug98/exorcist/pg3.htm
https://www.cbsnews.com/pictures/movie-makeup-master-dick-smith-1922-2014/
