Článek
V roce 1969 stál Ivan Palúch v Cannes vedle Annie Girardot. Bylo mu osmadvacet let, měl za sebou Markétu Lazarovou a na festivalu se promítaly tři filmy, ve kterých hrál. Dva byly v hlavní soutěži, třetí v nesoutěžní sekci. Podle vlastních vzpomínek v jednom mluvil anglicky, v druhém srbsky, mezi natáčením cestoval autem přes hranice a v kufru vozil kostýmy z obou štábů.
Když se vrátil domů, už se Československo měnilo. Rok 1968 byl definitivně pryč, pokračovla normalizace a Palúch se z herecké naděje stal člověkem, kterého režim nechtěl pouštět ven. Pas mu podle pozdějších vzpomínek vzali hned po návratu. Nabídky z ciziny zůstaly za hranicemi, kam už nesměl.
Doma ho pak diváci poznali jako prince Bajaju, Adama Šangalu nebo Adama Jednoručku z Markéty Lazarové. Jenže v roce 1974 přišel další zásah. Po emigraci bývalé manželky Blanky Modré a malé dcery Markéty podle vlastních slov dostal zákaz hrát v divadle, ve filmu i v televizi. Když se po sedmnácti letech s dcerou znovu setkal, ona mluvila německy a on slovensky. Nerozuměli si.
Kluk ze Zvolena
Ivan Palúch se narodil 20. června 1940 ve Zvolenu. Když mu byly dva roky, rodina se přestěhovala do Banské Bystrice a právě k ní se celý život hlásil. Otec měl blízko k divadlu a patřil mezi spoluzakladatele folklórního souboru Detvan. Matka byla Češka a v některých životopisech se uvádí, že pocházela z podnikatelské rodiny Špačků, spojené s hradem Kokořín.
K divadlu se dostal doma i mezi kamarády. Rád recitoval, zpíval a předváděl se. Sám později vzpomínal, že ani moc neuvažoval o jiné cestě než o herectví. V Banské Bystrici organizoval jako mladík populární čaje o páté a žil mezi lidmi, kteří chodili do divadla, hráli, zpívali a drželi kulturní život města.
Dostal se na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, ale studium nedokončil. Po dvou letech musel odejít kvůli vrozené šerosleposti. Na jeviště se nastupuje často za tmy, stejně se z něj odchází a vedoucí ročníku Július Pántik mu řekl, že by se jednou mohl zabít. Palúch to tehdy bral jako zradu, protože divadlo pro něj bylo všechno.
Zraková vada mu zůstala celý život, ale později o ní mluvil s nadhledem. Tvrdil, že se ve tmě naučil orientovat tak dobře, že nakonec vodil na jeviště kolegy, kteří viděli normálně. Se školou se rozloučil, chvíli pracoval v cementárně, potom jako pomocná síla v nemocnici a dál hledal cestu zpět k herectví.
V roce 1960 se dostal do divadla ve Spišské Nové Vsi. Stejný rok se stal mistrem republiky v šermu, což se mu později při filmu hodilo. Potom působil v Prešově a dalších souborech. Nebyl absolvent akademie s diplomem, ale měl tvář, tělo, pohyb a hlas, které si režiséři pamatovali.
K filmu se dostal přes Miloše Formana. Forman tehdy pracoval jako pomocný režisér na slovenských exteriérech filmu Tam za lesem a hledal zajímavé typy mladých mužů. Palúch později vzpomínal, že první velkou školu dostal právě u Pavla Blumenfelda a Formana. Asistent režie mu tehdy nosil pivo, rohlíky a salám, protože i to patřilo k práci u filmu.
Objevil se také v Obchodě na korze a ve filmu Nylonový měsíc, ale skutečný průlom přišel s Františkem Vláčilem. Vláčil ho obsadil do Markéty Lazarové jako Adama Jednoručku, Kozlíkova syna. Film se natáčel v tvrdých podmínkách, s dlouhými přípravami a s režisérem, který si dal záležet na každém záběru.
Adam Jednoručka
Adam Jednoručka nebyl pohádkový hrdina. Byl součástí Vláčilova drsného středověku, světa bláta, sněhu, zvířat, krve a rodových svárů. Palúch tam nestál jako uhlazený krasavec, ale jako mladý muž z Kozlíkova rodu, který do filmu přinesl fyzickou energii a zvláštní klid.
Markéta Lazarová vznikla v roce 1967 a dodnes patří mezi nejvýše ceněné československé filmy. Pro Palúcha znamenala vstupenku do světa, do kterého se běžný slovenský herec tehdy nedostával. Z československého filmu, kterého si všimli i v zahraničí, se najednou otevřela cesta k německému režisérovi Volkeru Schlöndorffovi a k jugoslávskému režisérovi Aleksandaru Petrovićovi.
Schlöndorff ho obsadil do filmu Michael Kohlhaas – Der Rebell, který byl natočen podle novely Heinricha von Kleista. Palúch hrál Sterna, protihráče Davida Warnera. Ve filmu se objevila také Anna Karina. Druhá zahraniční nabídka přišla od Petroviće, který připravoval film Biće skoro propast sveta, známý také jako It Rains in My Village. Tam Palúch hrál po boku Annie Girardot.
Oba projekty se točily skoro současně. Jeden se natáčel v Německu, na Slovensku, v Českém Krumlově a Uherském Brodě, druhý v Jugoslávii. Producenti z Columbia Pictures a United Artists museli řešit, jak slovenského herce převážet mezi dvěma štáby, aby stihl obě práce. Palúch později vzpomínal na schůzku v novém hotelu v Piešťanech, kde seděli zástupci obou amerických společností a domlouvali jeho přesuny.
Tři týdny ho podle jeho vzpomínek vozili z jednoho natáčení na druhé. Večer skončil u Schlöndorffa, naložili ho do auta a jel do Jugoslávie. Ráno stál před kamerou u Petroviće, večer se vracel zpátky. V autě měl kostýmy, rekvizity, polštáře a občerstvení. Pohraničníci už ho znali a mávali na něj.
V jednom filmu mluvil anglicky, ve druhém srbsky. Srbština se mu pletla s ruštinou a do toho musel přecházet mezi dvěma úplně jinými prostředími. V Michaelu Kohlhaasovi historický německý příběh, u Petroviće černá komedie a Balkán, kde jeho partnerkou byla Annie Girardot.
Annie Girardot už tehdy znala celá Evropa. Palúch jí říkal Anička a jejich přátelství trvalo roky.
Palúch byl v Cannes víc než dva týdny. Potkával herce, režiséry, producenty a lidi, kteří mu nabízeli další práci. V té době mu ještě nebylo třicet.
Do emigrace se mu nechtělo. Oženil se s primabalerínou Blankou Modrou a měli malou dceru Markétu. Palúch se vracel domů za rodinou a za prací v Československu. Po návratu přišel o pas.
Zákaz cestování neznamenal okamžitý konec práce. Doma ještě dostával role. Objevil se v Kachyňově Uchu, v Herzově Morgianě, ve filmech Luk královny Dorotky, Vlak do stanice Nebe, Javor a Juliana nebo Očovské pastorále. V televizi přišel Adam Šangala, kde jeho tvář poznalo slovenské publikum v úplně jiné poloze.
V roce 1971 vznikl Princ Bajaja Antonína Kachlíka. Palúch hrál titulního hrdinu a Magda Vášáryová princeznu Slavěnu. Černého prince hrál František Velecký, který se s Vášáryovou potkal už v Markétě Lazarové. Palúchova tvář patřila Bajajovi, hlas mu propůjčil Petr Štěpánek.
Film se natáčel v exteriérech kolem Hrubé Skály a stal se jednou z pohádek, které se vracely na obrazovky opakovaně. Palúch v ní nebyl upovídaný princ. Bajajovi se přezdívá podle zvuků, které jako němý vydává. Herec tak musel část role odnést pohybem, pohledem a fyzickou přítomností.
Pro mnoho českých diváků zůstal právě Bajajou. Mužem s mečem, koněm, tváří slovenského herce a hlasem českého kolegy. V době, kdy už měl za sebou Cannes a ztracený pas, se jeho nejslavnější role doma teprve zapisovala do televizní paměti.
Blanka a Markéta
Soukromý život se mu začal rozpadat v době, kdy ještě hrál. Manželka Blanka Modrá byla primabalerína. V roce 1973 odešla do Rakouska a vzala s sebou jejich malou dceru Markétu. Palúch zůstal v Československu a nemohl za nimi vycestovat.
V roce 1974 přišel zákaz hraní. Sám později říkal, že dostal absolutní zákaz hrát divadlo v celém Československu a zákaz hrát ve filmu i v televizi. Přišel o práci, rodinu a možnost normálně fungovat.
Zkoušel si najít zaměstnání mimo herectví. Vzpomínal, že ho nechtěli vzít ani do fabriky na výrobu panelů, kde žádal o místo mezi dělníky. Lidé se od něj odvraceli. Říkal, že ho najednou skoro nikdo neznal a jen málo kolegů se s ním dalo do řeči.
S dcerou se znovu setkal až v roce 1990. Bylo to po sedmnácti letech. Markéta vyrůstala v Rakousku a mluvila německy, Palúch německy neuměl. Setkali se jako otec a dcera, ale neměli společný jazyk. On později říkal, že se s vlastní dcerou neumí ani domluvit.
Normalizační zákaz nepřišel v době, kdy by byl starý a unavený herec na konci sil. Přišel ve chvíli, kdy měl za sebou Markétu Lazarovou, Cannes, zahraniční filmy, Bajaju, Adama Šangalu a práci s několika velkými režiséry. Místo další slibné kariéry přišly roky, kdy nemohl stát na jevišti ani před kamerou.
Vzpomínal, že nemohl filmovat, nemohl dělat televizi a doma neměl peníze na chleba, na byt ani na základní věci pro děti. Druhé manželství a synové mu později pomohli přežít nejhorší období, ale zákaz mu vzal dvanáct let práce, které už nikdo nedopočítal.
Zákaz nebyl stoprocentní a v jeho filmografii se objevují i práce z období, kdy měl oficiálně velmi omezené možnosti. Objevil se u Dušana Hanáka ve filmu Ja milujem, ty miluješ, v Signum laudis, v Nočních jazdcích, později v Perinbabě a dalších snímcích. Často šlo o menší role nebo práci, která prošla díky konkrétním režisérům.
Od roku 1986 měl angažmá v Divadle Jozefa Gregora Tajovského ve Zvolenu. Ale mezitím vyrostla nová generace herců, změnilo se filmové prostředí a evropské nabídky z roku 1969 byly dávno pryč.
V posledních letech žil v Banské Bystrici. Jeho syn Martin Palúch, filmový historik a dokumentarista, později natočil snímek Odpočítávání – poslední film Ivana Palúcha, který zachytil otce přes archivy a rozhovory.
Ivan Palúch zemřel 3. července 2015 v Martině. Bylo mu pětasedmdesát let. Hospitalizovaný byl několik dní a v den smrti měl být podle slovenských médií propuštěn do domácí péče. .
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/6638/ivan-paluch
https://www.aktuality.sk/clanok/271017/ivan-paluch-v-cannes-som-stupal-po-koberci-s-annie-girardot-ktoru-uz-poznal-cely-svet/
https://kultura.pravda.sk/festivaly/clanok/670890-herec-ivan-paluch-nebol-iba-princ-bajaja-nakrucal-s-annie-girardot/
https://sfu.sk/film/odpocitavanie-posledny-film-ivana-palucha/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396753/marketa-lazarova
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/211562210800005/
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-slovensky-herec-ivan-paluch-pohadkovy-princ-bajaja-311334
https://iffartfilm.com/festival/archiv/rocnik-2008/
https://www.csfd.cz/tvurce/1711-ivan-paluch/prehled/
