Článek
V prosinci 1959 usedl před kamery ranní show televize NBC postarší černoch v livreji obsluhy výtahu z mrakodrapu v Rockefeller Center. Na sobě měl pracovní stejnokroj, jenže na klopě se mu leskla francouzská vyznamenání – celkem jich během života obdržel patnáct, včetně kříže rytíře francouzské Čestné legie. Američtí diváci u obrazovek nechápali, na koho se dívají.
Muž, kterého denně potkávaly stovky lidí a nechávaly se jím vozit mezi patry, byl prvním vyznamenaným černým bojovým pilotem v dějinách. Přežil jatka u Verdunu, létal proti německým letadlům a bojoval ve dvou světových válkách. Jenže pro vlastní zemi byl po většinu života občanem druhé kategorie, kterého americká armáda odmítla pustit do kokpitu.
Země (ne)omezených možností
Eugene Jacques Bullard spatřil světlo světa 9. října 1895 v městečku Columbus ve státě Georgia. Byl synem bývalého otroka. Vyrůstat na americkém Jihu na přelomu století znamenalo čelit každodennímu teroru zákonů Jima Crowa a hrozbě rasového násilí.
Když bylo malému Eugenovi kolem jedenácti let, stal se podle svých pozdějších vzpomínek svědkem toho, jak po konfliktu jeho otce s bělošským předákem přišel k jejich domu lynčující dav. Otec přežil, ale musel se nějaký čas skrývat. Právě zkušenost s rasovým násilím vtiskla chlapci do hlavy myšlenku, která určila celý jeho další osud: někde za oceánem musí existovat svět, kde barva kůže nerozhoduje o hodnotě člověka.
Chlapec nečekal. V jedenácti letech utekl z domova. Léta se protloukal jako stájník u koní, potuloval se po americkém Jihu a v roce 1912 – v pouhých šestnácti letech – vlezl v Norfolku tajně do podpalubí německé nákladní lodi Marta Russ. Do Evropy dorazil jako černý pasažér.
Živil se v Británii jako varietní umělec a profesionální boxer. V roce 1913 odjel na boxerský zápas do Paříže. A město nad Seinou ho okamžitě pohltilo. Francouzi se na něj nedívali jako na člověka druhé kategorie. Seděl v kavárnách vedle bělochů, bavil se s nimi a nezažíval stejnou institucionalizovanou segregaci jako doma. Poprvé v životě se cítil jako svobodný člověk.
Když v srpnu 1914 vypukla první světová válka, Bullard neváhal. Francie mu dala důstojnost, on jí nabídl svůj život.
Krev u Verdunu
Dne 19. října 1914, pouhých deset dní po svých devatenáctých narozeninách, vstoupil do cizinecké legie. Prošel brutálními zákopovými boji v Artois a Champagni a později přešel k pravidelné francouzské pěchotě – ke slavnému 170. pěšímu pluku zvanému „Vlaštovky smrti“.
V březnu 1916 skončil uprostřed nejhoršího mlýnku na maso první světové války: u Verdunu. Dne 5. března ho střepina granátu těžce zasáhla do stehna. Zranění bylo natolik vážné, že ho francouzská armáda prohlásila za nezpůsobilého k další službě v pěchotě. Za statečnost obdržel francouzský Válečný kříž (Croix de Guerre).
Jiný člověk by se nechal poslat do zázemí. Bullard však během rekonvalescence uzavřel s kamarádem sázku, že se dokáže dostat k letectvu.
V té době bylo vojenské letectví stále světem dobrodruhů a mužů ochotných riskovat život v křehkých strojích ze dřeva a plátna. Černoch v kokpitu? V americké armádě naprosto nepředstavitelná věc. Jenže Bullard bojoval za Francii.
Dne 2. října 1916 vstoupil do francouzského vojenského letectva nejprve jako letecký střelec. Následně si vybojoval přeřazení k pilotnímu výcviku a 5. května 1917 získal vojenský pilotní brevet. Stal se prvním černým vojenským pilotem, který létal bojové mise.
Patřil k širšímu okruhu amerických dobrovolníků známému jako Lafayette Flying Corps a bojově létal u francouzských escadrilles SPA 93 a později SPA 85.
Do kokpitu si podle dobových vzpomínek brával maskota – malou opičku jménem Jimmy – a na letadle měl znak s rudým srdcem probodnutým dýkou a heslem „All Blood Runs Red“ – Všechna krev je červená.
Nalétal kolem dvaceti bojových misí. Sám si nárokoval dvě vzdušná vítězství. Do historie každopádně vstoupil jako průkopník vojenského letectví a pozdější životopisy mu přiřkly přezdívku „Černá vlaštovka smrti“.
Facka od vlastní vlasti
V dubnu 1917 vstoupily do války Spojené státy. Do Francie začaly proudit čerstvé americké jednotky a řada amerických dobrovolných pilotů, kteří dosud létali pod francouzskou vlajkou, se hlásila k přechodu do amerických leteckých sil.
Eugene Bullard logicky udělal totéž. Chtěl bojovat za svou rodnou zemi. Měl za sebou Verdun, francouzská vyznamenání a bojové zkušenosti na stíhacích letounech. V době, kdy řada nových amerických pilotů teprve získávala zkušenosti, byl hotovým frontovým letcem.
Odpověď americké armády byla mrazivá: Odmítnut. Oficiální překážkou bylo mimo jiné to, že Bullard byl ve francouzské armádě pouze poddůstojníkem, zatímco američtí piloti měli být důstojníky. Za tímto formálním vysvětlením však nejspíš stála především rasová segregace tehdejší americké armády.
Představa černocha v důstojnické uniformě a v kokpitu bojového letounu byla pro americký vojenský systém nepřijatelná. Americká armáda byla segregovaná a černým vojákům nabízela výrazně omezené možnosti služby. Dveře kokpitu před Bullardem jeho vlastní vlast zabouchla na petlici.
Bullard tedy zůstal u Francouzů. Zanedlouho však přišel další úder. Po incidentu a fyzické potyčce s francouzským důstojníkem mimo službu byl Bullard z letectva stažen. Vrátil se ke 170. pěšímu pluku a zbytek války strávil v nebojové službě.
Král pařížského jazzu a špion proti nacistům
Po válce se Bullard odmítl vrátit do Ameriky, kde na černochy stále čekala segregace a hrozba rasového násilí. Zůstal v milované Paříži.
Během bouřlivých dvacátých let se z válečného pilota stal král pařížského nočního života. Začal hrát na bicí v nočních klubech na Montmartru a později získal vlastní podnik Le Grand Duc. Jeho klub se stal jedním z center jazzového věku.
Mezi lidmi, které znal, patřili Josephine Bakerová, Louis Armstrong, F. Scott Fitzgerald i básník Langston Hughes, který v jeho podniku nějaký čas pracoval. Ernest Hemingway dokonce podle historiků použil Bullarda jako inspiraci pro jednu z vedlejších postav románu Fiesta.
Bullard byl respektovaný a v Paříži žil životem, který by mu v rodné Georgii sotva někdo umožnil. Idyla skončila v roce 1939 s příchodem další války.
Když nacistické Německo začalo ohrožovat Evropu, francouzská kontrarozvědka využila neobvyklého postavení majitele pařížského nočního klubu. Bullard uměl německy a jeho podnik navštěvovali také Němci, kteří netušili, že jejich hostitel jejich rozhovorům rozumí.
Začal pro francouzské bezpečnostní složky shromažďovat informace. Když Wehrmacht v květnu 1940 vtrhl do Francie, bylo Bullardovi čtyřiačtyřicet let. Nemusel znovu riskovat život. Místo toho znovu oblékl francouzskou uniformu a jako kulometčík 51. pěšího pluku se zapojil do obrany Francie v oblasti Orléansu.
V bojích byl opět těžce zraněn – exploze dělostřeleckého granátu mu poranila páteř. S poškozenými zády se mu podařilo uniknout před postupujícími Němci přes Španělsko a Portugalsko a v létě 1940 se lodí dostal do Spojených států. Po osmadvaceti letech v Evropě se vracel do země, kterou opustil jako kluk.
Návrat do Ameriky byl pro válečného hrdinu ledovou sprchou reality. V New Yorku téměř nikoho nezajímalo, že bojoval u Verdunu, že má Válečný kříž nebo že byl průkopníkem vojenského letectví. Byl to další černoch v zemi, kde stále vládla tvrdá segregace.
S chronickými následky válečných zranění musel přijmout práci, kterou sehnal. Pracoval jako přístavní dělník, prodavač parfémů, hlídač a nakonec skončil v mrakodrapu RCA Building v Rockefeller Center jako obsluha výtahu.
Celé dny vozil nahoru a dolů manažery, zaměstnance a turisty, kteří většinou netušili, koho mají před sebou. Žil skromně v Harlemu, obklopen fotografiemi z Paříže a svými francouzskými vyznamenáními.
V roce 1949 zažil další hořkou připomínku toho, kde žije. Zúčastnil se proslulého koncertu zpěváka Paula Robesona v Peekskillu ve státě New York. Odcházející návštěvníky napadl rasistický a antikomunistický dav.
Bullard se stal jednou z obětí násilí. Dochované filmové záběry zachytily, jak ho dva policisté srazili a bili obušky.
Poslední pocta pod cizí vlajkou
Zatímco Amerika na Bullarda téměř zapomněla, Francie nezapomněla. V roce 1954 byl Bullard pozván do Paříže jako jeden ze tří válečných veteránů, kteří slavnostně znovu zapálili věčný oheň u Hrobu neznámého vojína pod Vítězným obloukem.
V roce 1959 přišlo další zadostiučinění: Francie ho jmenovala rytířem Řádu čestné legie (Chevalier de la Légion d'honneur). Bylo to jeho patnácté francouzské vyznamenání.
A právě tehdy si jeho neuvěřitelného osudu konečně všimla i americká televize. Dne 22. prosince 1959 usedl Bullard proti moderátorovi Daveu Garrowayovi v ranním pořadu NBC Today. Na sobě měl uniformu obsluhy výtahu z Rockefeller Center a ukazoval divákům své francouzské medaile.
Ještě jednu velkou poctu mu Francie připravila následující rok. Když v roce 1960 přijel francouzský prezident Charles de Gaulle do New Yorku, vyžádal si setkání s Eugenem Bullardem. Muže, kterého Amerika prakticky neznala, veřejně přijal jako francouzského válečného hrdinu.
Ani tato chvíle slávy však Bullardův každodenní život zásadně nezměnila. Dál pracoval jako obsluha výtahu.
Eugene Jacques Bullard zemřel v New Yorku 12. října 1961 na rakovinu žaludku ve věku šestašedesáti let. Byl pohřben s francouzskými vojenskými poctami ve své legionářské uniformě v části vyhrazené francouzským válečným veteránům na hřbitově Flushing v Queensu.
Americká armáda se k jeho odkazu přihlásila s trapným zpožděním. Až v roce 1994 – třicet tři let po jeho smrti a sedmdesát sedm let poté, co ho americké letecké síly odmítly – ho americké letectvo posmrtně jmenovalo podporučíkem, Second Lieutenantem U.S. Air Force.
https://nationalaviation.org/enshrinee/eugene-bullard/
https://www.cheminsdememoire.gouv.fr/fr/eugene-bullard-lafayette-escadrille-memorial-cemetery
https://www.defense.gouv.fr/chemins-memoire/tourisme-memoire/petites-histoires-lieux-memoire/eugene-bullard-lafayette-escadrille-memorial
https://www.rockefellercenter.com/magazine/arts-culture/eugene-bullard-rockefeller-center/
https://www.aopa.org/news-and-media/all-news/2022/february/24/eugene-bullard-first-african-american-military-pilot-flew-for-france
https://dlg.usg.edu/record/dlg_ghm_eugene-bullard
https://www.si.edu/object/eugene-jacques-bullard%3Anasm_A19920064000
https://www.si.edu/object/first-black-combat-pilot-honored-dc-e-bullard%3Asiris_sic_2689
