Článek
Úterní let na Dálný východ roku 1994 začal úplně běžně. Z moskevského Šeremeťjeva odstartoval moderní Airbus A310 na pravidelné lince do Hongkongu. Na palubě cestuje 63 pasažérů – převážně asijští obchodníci, kteří chtějí v Rusku najít nové příležitosti.
O jejich pohodlí pečuje 12 členů posádky v čele s kapitánem Andrejem Danilovem, zkušeným pilotem s 9 500 nalétanými hodinami. Vedle něj sedí druhý pilot Igor Piskarjev a také kapitán Jaroslav Kudrinskij, který na tomto letu plní roli střídajícího pilota.
Právě Kudrinskij si na svůj služební let výjimečně vzal i své dvě děti – syna Eldara a o dva roky mladší dceru Janu. Pro patnáctiletého chlapce a třináctiletou dívku je to první cesta do ciziny. Jejich nadšení nezná mezí a otec je na ně pyšný. Nikdo netuší, že se tahle cesta stane i jejich poslední
Kapitán Kudrinskij a oba další piloti prošli výcvikem přímo u Airbusu, ale přesto jsou digitální systémy nové západní avioniky pro všechny relativně čerstvou novinkou. Ve vzduchu však panuje pohoda. Letoun křižuje klidné nebe nad Sibiří na autopilota a míří dále na východ nad Mongolsko a Čínu.
Je noc, zhruba čtyři hodiny od startu. Většina cestujících podřimuje v šeru kabiny. Jana a Eldar ale spát nechtějí – příliš si užívají dobrodružství. V zádi letadla na ně dohlíží otcův kolega, kapitán Vladimir Makarov, který cestuje jako běžný pasažér.
Někdo z nich dostane nápad, který odstartuje tragický sled událostí. Rozhodnou se jít navštívit tátu do kokpitu.
Osudná návštěva
Dveře kokpitu se neslyšně otevírají a dovnitř nakukují dvě zvědavé tváře. Děti v doprovodu kapitána Makarova vstupují do pilotní kabiny. Rozespalý kapitán Danilov odpočívá na sedadle vzadu, řízení má právě na starosti Jaroslav Kudrinskij.
Po chvíli se Kudrinskij rozhodne dopřát dětem skutečný zážitek - nabídne jim svoje místo.. Dívka neváhá – vymění si místo s otcem a usadí se za řízení. Krátce, nesměle položí ruce na knipl. Stroj letí stále na autopilota, takže Jana ve skutečnosti neovládá vůbec nic.
Kudrinskij proto nenápadně pootočí kurzovým voličem, aby Airbus stočil mírně vlevo a dcera měla pocit, že letadlo reaguje na její ruce. Jana se šťastně usmívá. Je to jen pár vteřin nevinné hry – pak se poslušně zvedne a uvolní sedadlo bratrovi.
Eldar je nedočkavostí bez sebe. Sotva dosedne na kapitánské sedadlo, okamžitě uchopí řídicí páku a začne s ní pohybovat ze strany na stranu. Je to přece úžasná zábava – pilotovat tak obrovské letadlo! Kudrinskij opět na chvíli odpojí autopilota od řízení kurzu, aby synovi dopřál iluzi zatáčky.
Poté vrací nastavení zpět a autopilot drží hladký let dál. Jenže Eldar nemá v úmyslu hned vstát. S rozzářenýma očima stále svírá knipl a klade se do něj celou svou silou, doleva, doprava, znovu a znovu. Je to jen chvilka dětského dovádění v otcově kokpitu. A pak se to stane.
Znenadání se Airbus začíná naklánět doleva. Zprvu pozvolna, ale pak čím dál prudčeji. Kudrinskij i Piskarjev zpozorní. Eldar vyděšeně zavrtí hlavou – on nic nedělá, alespoň ne teď. Ale letadlo se řítí do ostré zatáčky samo od sebe. Na palubní obrazovce se namísto klidné přímé linky kurzu náhle objeví podivná křivka.
Připomíná obrazec pro let v čekacím okruhu – jako by se stroj chtěl otočit o 180 stupňů. „Co se to děje?!“ vykřikne druhý pilot. Všichni tři muži v kokpitu na okamžik oněmí šokem a vteřiny běží. Autopilot mlčky signalizuje částečné odpojení – na ovládacím panelu bliká kontrolka, které si doposud nikdo nevšiml.
Smrtící paradox: piloti se domnívají, že let řídí automat, zatímco automat pokládá ruce do klína a nechává řízení na patnáctiletém chlapci. Airbus se prudce převrací na bok. Úhel náklonu překračuje 45° a stoupá k devadesáti – to už je daleko za konstrukční meze stroje. Kabina se naklání a všechno volné vybavení padá na levobok.
Panika. Přetížení působící v letounu je tak obrovské, že Kudrinskij se nemůže zvednout ze sedadla vzadu a dosáhnout zpět ke kniplu. Eldar je stále připoután v jeho křesle, tisknutý silou gravitace do opěradla a vyděšený k smrti – najednou skutečně „pilotuje“ letadlo, ale nemá absolutně žádné zkušenosti ani sílu cokoliv udělat.
Druhý pilot Piskarjev sedící vpravo svírá svůj vlastní knipl zuby nehty, snaží se překonat boční tlak a vší silou otočit letoun doprava, aby zastavil zběsilou rotaci. Alarm! V kokpitu se spouští siréna – autopilot se právě zcela vypnul. V příští vteřině už Airbus nekontroluje nic jiného než chaotické fyzikální síly a zoufalé zásahy pilotů.
Letadlo se ocitá v pádu střemhlav. Příď míří k zemi, kolmá zatáčka přechází v děsivý sestup. Automatický záchranný systém se ještě pokusí reagovat – sklopí násilně nos letounu, aby zvýšil rychlost a zabránil ztrátě vztlaku. Tíha náhle mizí: přetížení se ve zlomku sekundy mění ve stav beztíže.
Sedadla přestávají tlačit, předměty a nezajištění lidé se vznášejí jako v kosmu. Bolestné výkřiky rázem utichají – všichni oněmí hrůzou. Neovladatelný Airbus padá rychlostí 3 600 metrů za minutu k zemi.
V té mrazivé tichosti se však odehraje malý zázrak. Druhý pilot Piskarjev, doteď přitlačený do sedadla, konečně přitáhne knipl k sobě. Motory zareagují, křídla se srovnávají. Letoun postupně vyrovnává svůj pád a opět nabírá výšku. V kokpitu se probouzí naděje – povedlo se jim to! Jenže Airbus stoupá příliš strmě a záhy znovu ztrácí rychlost. Těžký stroj se začne opět třást a další vývrtka na sebe nenechá čekat.
Kudrinskij se mezitím za nulové gravitace doslova vyšplhal zpět do svého sedadla. Zpátky u řízení – konečně! Popadne knipl a pomáhá kolegovi zkrotit zmítající se letoun. Oba muži se soustředí na jediné: dostat stroj znovu pod kontrolu, než bude pozdě. Plný plyn! Motory burácejí na maximum a dvojice pilotů se ze všech sil snaží vybrat rotující pád. Křídla reagují, nos letadla se zvedá.
Věřili, že to dokáží. Jenomže zemský povrch je už příliš blízko. V černé tmě přímo před nimi se náhle vynořuje zalesněný svah. Náraz. Ozve se ohlušující exploze a všechno pohlcuje rudé peklo rozmetávající trosky po okolí. Je pár vteřin před 1. hodinou ranní, 75 lidí právě zahynulo.
Pátrání a vyšetřování
První zprávy hovoří o neznámé letecké katastrofě kdesi v horách. Až o dvě hodiny později, v časných ranních hodinách, nachází posádka záchranářského vrtulníku kouřící kráter s troskami letadla na úpatí zasněženého kopce, asi 20 km od města Meždurečensk v Kemerovské oblasti Sibiře.
K místu neštěstí se postupně probíjejí záchranáři a vyšetřovatelé. Pohled na spáleniště nedává naději: z velkého proudového letounu zbyly jen ohořelé fragmenty rozeseté po stráni. Nikdo nepřežil – to je jasné na první pohled. Co se ale mohlo v poklidné noci na moderním stroji pokazit tak náhle a tak fatálně?
Žádné volání o pomoc, žádné varování od posádky, nic. Trosky jsou rozmetány v širokém okolí; nic z nich zatím nevysvětluje, proč letadlo vybočilo z kurzu a zřítilo se. Spekulace na sebe nenechají čekat: v novinách se objevují teorie o explozi, o náhlé poruše řízení, dokonce o možném teroristickém útoku.
Zkušeným expertům však něco nesedí – motory se zdají v pořádku a žádné stopy výbušniny nenacházejí. Brzy však učiní znepokojivý nález: v troskách kokpitu objevují tělo nezletilého dítěte. Jak se sem dostalo? Mohla to být náhoda – že by snad náraz vymrštil někoho z cestujících dopředu do pilotní kabiny?
Vyšetřovatelé si lámou hlavu. Ve hře jsou ale i daleko znepokojivější otázky. Když potom specialisté otevřou nalezené černé skříňky a pustí si záznam posledních minut letu, odpověď je ohromí. V šumu palubního interkomu se ozývají dětské hlasy. Vyšetřovatelé na sebe nechápavě zírají – a tuší, že odhalili něco neuvěřitelného.
Který pilot by něco takového dopustil? Audiozáznam nezvratně potvrzuje nejabsurdnější scénář: kapitán Kudrinskij opravdu pustil k řízení své dvě děti a nechal je hrát si s kniplem v plné letové výšce. Druhý pilot Piskarjev tomu nečinně přihlížel – nikdo neprotestoval, nikdo nezasáhl.
Podrobné čtení záznamů letových přístrojů pak vyšetřovací komisi ozřejmí celý průběh tragédie. Eldarova dětská zvědavost spustila skrytou past ve složitém systému autopilota. Když chlapec chvíli silou držel knipl proti vůli automatu, počítač prostě předal část ovládání do jeho rukou – bez velkého varování.
Posádka neměla tušení, že letadlo už několik osudných vteřin neletí stabilně samo. Ruští piloti byli vycvičeni na systémech typu vše, nebo nic – autopilot buď zapnutý, nebo vypnutý, přičemž vypnutí vždy doprovází hlasitá zvuková signalizace. Tentokrát ale nezazněla ani siréna, autopilot se jen tiše překlopil do jiného režimu. Osudová drobnost.
Stačilo přitom málo a k havárii vůbec nemuselo dojít: zkušení testovací piloti dokázali na leteckém simulátoru krizovou situaci vyřešit docela snadno. Jak? Paradoxně nedělat nic – prostě pustit řízení. Automatický systém by se byl sám pokusil vrátit letoun do stabilního letu, kdyby mu do toho lidská panika nezasahovala.
Jaroslav Kudrinskij a Igor Piskarjev se v kabině prali s kniplem jako o život – a možná právě přemíra snahy dokončila dílo zkázy. Odhalení pravdy vyvolává v leteckém světě rozruch a rozhořčení. Představitelé aerolinek Aeroflot zprvu popírají, že by v kokpitu během letu byly děti – nechtějí uvěřit, že by jejich posádka mohla tak hrubě porušit předpisy.
Když však moskevský magazín Obozrevatel uveřejní přepis záznamu rozhovorů z kabiny, nezbývá než přiznat realitu. Aeroflot po tragédii zpřísňuje režim – do pilotní kabiny již za letu nesmí bez výjimky nikdo nepovolaný.
https://en.wikipedia.org/wiki/Aeroflot_Flight_593
https://asn.flightsafety.org/wikibase/325005
https://www.aerotime.aero/articles/30-years-ago-aeroflot-593-crash
https://www.reddit.com/r/interestingasfuck/comments/1cxfed5/aeroflot_flight_593_it_crashed_in_1994_when_the/
https://www.quora.com/Did-Aeroflot-593-crash-because-the-pilot-allowed-his-child-to-fly-the-plane
