Článek
V malém domku v obci Senec nedaleko Plzně žil nenápadný 59letý důchodce s pověstí laskavého bylinkáře a milovníka přírody. Ve Škodovce vyměnil celoživotní práci zámečníka za bizarní „podnikání“ – po komunistickém převratu v roce 1948 využil chaosu a zoufalství stovek tisíc uprchlíků a začal nabízet převaděčské služby.
Dobře znal šumavské pohraničí a dokonce měl zvláštní povolení k volnému pohybu v zakázaném pohraničním pásmu. Zájemců o útěk na Západ bylo dost a strýček Hubert si nechával královsky platit. Jeho dům se postupně plnil cizím oblečením, zavazadly, šperky a dalšími cennostmi – „suvenýry“ po lidech, kteří beze stopy mizeli.
Přesto dlouho nevzbudil podezření. Byla to doba, kdy se snadno ztratila stopa – kdo zmizel, mohl být za hranicemi, anebo také v hrobě. Kdo by tušil, že právě dobrosrdečný Pilčík místo pomoci převádí své klienty na onen svět?
Teprve nález ohořelé mrtvoly v lese na Plzeňsku odstartoval jedno z nejděsivějších vyšetřování v historii české kriminalistiky. 6. března 1951 lehla popelem odlehlá hájenka zvaná Lipovka. Mezi doutnajícími trámy objevili hasiči ohořelé lidské ostatky. Patřily muži – a ten zemřel strašlivou smrtí.
Až následná zdlouhavá a náročná pitva odhalila, že někdo polil nešťastníka motorovým olejem a zaživa ho upálil. Policie v troskách našla i kovové přezky z opasku a zlomky zubní náhrady. Forenzní pátrání na zubařských klinikách nakonec po měsících přineslo výsledek: mrtvý byl Emanuel Balley, starší pán z Plzně.
Balley nebyl žádný záškodník ani zločinec. Byl to uprchlík. Jedním z těch, kteří uvěřili slibům „hodného strýčka“. Ve druhé polovině 40. let provozovala jeho dcera Renata Balleyová v Plzni vyhlášený fotoateliér. Přišla o něj při znárodňování a stejně jako mnoho jiných se rozhodla z komunistického Československa odejít na Západ.
Pilčíka znala jako zákazníka – a dokonce ho doporučila dalším známým, kteří chtěli prchnout. Teď jeho služby využila sama. 5. března 1951 Renata sbalila to nejnutnější a s otcem Emanuelem a malou neteří Danielou (dcera Renatiny sestry) odjela k hranicím pod ochranou Huberta Pilčíka. Renata se s otcem a neteří naposledy rozloučila s domovem. Netušili, že jedou vstříc své záhubě.
Plán byl promyšlený. Pilčík všechny tři ubytoval poblíž své vsi a rozdělil je. Nejprve se nabídl, že v noci převede přes les Emanuela. Zbylé dvě ženy měly přejít až po něm. Balley neměl důvod nedůvěřovat – Pilčík budil dojem zkušeného průvodce a tvrdil, že má v záloze komplice s autem. Za tmavé noci tedy otec následoval „strýčka“ do hloubi černého lesa.
Hájenka Lipovka působila opuštěně. V ní prý měl Emanuela převzít kolega převaděč a dopravit ho k hranici. Uvnitř srubu ale čekala past. Než se Balley nadál, udeřil ho Pilčík obuškem do zátylku. Muž se zhroutil na zem – a v tu chvíli začalo peklo. Pilčík polil omráčeného Emanuela olejem a škrtnul sirkou. Plameny zachvátily dřevěnou hájenku a pohltily i Balleyovo tělo. Starý muž, který chtěl s dcerou a vnučkou utéct za svobodou, zemřel v nelidských bolestech.
Renata Balleyová mezitím netušila, co se stalo. Pilčík se vrátil a sehrál roli starostlivého průvodce: tvrdil Renatě, že její otec úspěšně překročil hranici, a teď je řada na nich. Následující dny ji vodil lesem oklikami, údajně aby unikli pohraničníkům. Ve skutečnosti jen získával čas, aby zahladil stopy po Emanuelovi.
Nakonec také Renatu zabil – v lese ji zákeřně omráčil pytlíkem písku, zardousil provazem a zakopal v mělké pískovně nedaleko Sence. Její tělo zůstalo skryté pod vrstvou písku, a nebýt náhody, možná by tam leželo navěky. V horkém létě 1951 si šly místní děti do pískovny nabrat písek na drhnutí hrnců, když hrábě narazily na lidskou nohu trčící ze země.
Přivolaní kriminalisté odkryli tělo mladé ženy ve značném stádiu rozkladu. Podle zubních korunek ji identifikovali jako pohřešovanou Renatu Balleyovou.
A kde byla malá Daniela? Pilčík cynicky doufal, že se na ni jen tak nepřijde. Po vraždě Renaty zajistil, aby rodina ani známí nic netušili – dívku nechal psát dopisy, že všichni tři prchlíci v pořádku došli za hranice. Tyto listy pak sám předával příbuzným a za své „poslíčkování“ si neváhal nechat zvrhle zaplatit.
Nějaký čas mu lest vycházela. Renatin přítel v Plzni ukazoval policii pohledy od „Renaty“ s německým razítkem, a dokonce sám potvrdil, že rodina je údajně v Západním Německu. Také teta, která v Plzni Danielu pomáhala vychovávat, zůstávala klidná – strýček Hubert ji chlácholil a nosil jí falešné zprávy od neteře.
Zprvu odmítala s bezpečností spolupracovat, bála se, že by ji mohli trestat za domluvení útěku. Když jí ale vyšetřovatelé oznámili děsivý nález – smrt Emanuela a Renaty – prozradila vše, co věděla. Popsala Pilčíka a dala policii jeho adresu. Znala ho pouze jako hodného „strýčka“. Nyní vyšlo najevo, jak krutě se zmýlila.
6. září 1951 obklíčilo Pilčíkův dům v Senci ozbrojené komando. Dva příslušníci v převlečení za elektrikáře zazvonili u dveří pod záminkou kontroly elektroměru. Hubert Pilčík, nic netuše, je vpustil dovnitř – a ocitl se v poutech. To, co policisté vzápětí objevili na jeho dvorku, otřáslo i těmi nejotrlejšími kriminalisty.
V malém kozím chlívku za domem ležela na zemi k dřevěné desce připoutaná vyhublá dívka s bednou pevně nasazenou na hlavě. Uvnitř té dřevěné „helmy“ byly stěny vyložené hadry a víko mělo otvor s kovovou trubičkou pro přívod vzduchu. Tak málo stačilo, aby dívka zůstala naživu – a aby její křik nebylo slyšet.
Daniela Balleyová, dvanáctiletá neteř zavražděné Renaty, byla nalezena živá, avšak v žalostném fyzickém i psychickém stavu. Pilčík ji dlouhé měsíce mučil, opakovaně znásilňoval a zanechal podvyživenou a traumatizovanou. Mladičká Daniela si prošla doslova peklem, ale přežila.
Zpráva o „strýčkovi“ Hubertovi a jeho zvěrstvech se šířila krajem jako mor. Lidé nevěřili, že nenápadný stařík odvedle byl něčeho takového schopen. Při domovní prohlídce však vyšetřovatelé našli důkazy, které hovořily jasně. Pilčíkův dům připomínal bazar – hromady šatů, boty, kufry, doklady a drobné cennosti patřily desítkám různých osob.
„Zároveň se u něj našlo velké množství bot a ošacení, které policii nedovedl vysvětlit, a už se nikdo nikdy nedozvěděl, komu všemu tyto věci patřily,“ popsal později děsivý nález místní pamětník Josef Pangrác. Kromě věcí Balleyových objevili kriminalisté kufry inženýra Lubomíra Krauze a jeho manželky Evy – tento manželský pár se pokusil o útěk na Západ už dříve a Eva byla nalezena mrtvá ve vyhořelé lesní chatě na Mariánskolázeňsku.
Další předměty patřily plzeňskému obchodníkovi Janu Hůrkovi, kterého Pilčík před časem u sebe naoko „ukrýval“ před úřady, než ho také zavraždil. Jeho průkaz totožnosti a umělý chrup se válely mezi ostatky po domě. Pilčík se při výslechu cynicky přiznal i k Hůrkově vraždě – s úšklebkem tvrdil, že dokud se nenajde tělo, stejně ho nemohou odsoudit.
Zvrácený strýček dokonce prozradil, že skutečně jednoho Jana Hůrku úspěšně převedl přes hranice. Nebyl to však bohatý obchodník, nýbrž jeho nemajetný jmenovec – kamarád, se kterým Hůrka prchal. Toho Pilčík nezabil, protože ho neměl o co okrást.
Hubert Pilčík skončil ve vazbě a čekal ho soud a pravděpodobně provaz. Vyšetřovatelé ho obvinili z pěti dokázaných vražd a celé řady dalších zločinů: podvodů, krádeží, nedovoleného ozbrojování, znásilnění, omezování osobní svobody a týrání svěřené osoby. Přesto zůstával podivně klidný. Odmítal s vyšetřovateli spolupracovat a hrál s nimi psychologickou hru – k některým vraždám se zničehonic doznával, jiné vytrvale popíral.
Tvrdil například, že manžele Krauzovy pouze „převedl“ a nyní žijí spokojeně v cizině. Snažil se vyšetřování mást smyšlenými historkami a falešnými stopami. Jeho manželka Antonie nejprve zapírala, že by o něčem věděla, a teprve pod tíhou důkazů přiznala, že z manžela měla strach.
Sousedé si zpětně vybavovali, že Pilčíkova žena v posledních letech nápadně často střídala různé šaty – jen netušili, že patřily mrtvým ženám. Sám Pilčík se nakonec chvástal, že už měl v hlavě i další plány: hodlal prý zabít vlastní manželku, tetu malé Daniely a nakonec i Danielu samotnou, až by ho přestala bavit. Míra jeho bezcitnosti vyrážela dech.
K soudnímu procesu však nikdy nedošlo. 9. září 1951 – pouhé tři dny po zatčení – našla vězeňská stráž Huberta Pilčíka v cele mrtvého. Visel oběšený na provizorní oprátce ze dvou svázaných kapesníků. Oficiálně šlo o sebevraždu, ale okolnosti vzbuzují pochybnosti.
„Říká se, že se některým lidem ulevilo, že se Pilčík takto sám odpravil a nestihl prozradit víc,“ poznamenal s trpkou ironií Josef Pangrác. Podezřelé je i to, že dozorci údajně Pilčíkovi omylem ponechali v cele dva šátky místo jednoho – přesně tolik, aby se daly svázat v pevné škrtidlo. Dodnes se spekuluje, zda si vzal život skutečně sám, nebo k tomu „dopomohl“ někdo jiný. Mnozí vyšetřovatelé byli totiž rádi, že zrůdný vrah zmizel ze světa.
Po Pilčíkově smrti se objevila ještě znepokojivější teorie. Údajně měl tento falešný převaděč spolupracovat se Státní bezpečností v rámci tajné operace „Kámen“. V letech po únoru 1948 totiž komunistická StB inscenovala fingované přechody hranic: důvěřiví uprchlíci byli převedeni za falešnou čáru, kde je uvítali agenti převlečení za americké důstojníky, aby je následně zatkli a vyslechli.
Pilčík podle této nepotvrzené teorie fungoval jako volavka – lákal bohaté oběti na útěk, a buď je přímo zavraždil sám, nebo je předal tajným policistům. Skutečnost, že vlastnil zvláštní povolení k pohybu v pohraničí a že jeho údajná sebevražda proběhla za podivných okolností, nahrává množství spekulací.
Přímé důkazy pro Pilčíkovo napojení na StB však nikdy nevyšly najevo. Dodnes tak zůstává obestřen tajemstvím – stejně jako celkový počet jeho obětí.
Je velmi pravděpodobné, že pět prokázaných vražd nebylo zdaleka konečné číslo. Vyšetřovatelé našli na Pilčíkově zahradě ohniště s částečně spálenými osobními doklady a listinami, které patřily neznámým lidem. Sám tvrdil, že všechny ty cizí věci dostal jako dárky za úspěšné převedení přes hranice.
Jenže opak byl pravdou – právě tyto předměty by si uprchlíci brali s sebou, kdyby skutečně odešli. Kolik nešťastníků ve skutečnosti „hodný strýček“ Hubert připravil o život, to už se možná nikdy nepodaří zjistit.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hubert_Pil%C4%8D%C3%ADk
https://plzen.rozhlas.cz/zlociny-stare-plzne-a-okoli-8656314/36
https://www.dotyk.cz/magazin/sileny-strycek-hubert-30000520.html
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/podivne-zlociny-bestie/r~0f0affcc7a7c11efbeca0cc47ab5f122/?lp=1
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-jak-to-bylo-s-vrazdil-bohate-znasilnoval-malou-divku-a-jeho-hlava-je-v-muzeu-jak-to-bylo-se-seriovym-vrahem-hubertem-pilcikem-98879
https://kriminalistika.eu/muzeumzla/pilcik/pilcik.html
