Šampaňské v devíti, kokain ve dvanácti. Drew Barrymoreová málem nepřežila vlastní dětství

Bylo jí devět let, když poprvé ochutnala šampaňské. Křišťálovou sklenici s opojně sladkým likérem jí podala vlastní matka – uprostřed rozpáleného tanečního parketu legendárního newyorského klubu Studio 54.

Malá dívenka se zaklonila a polkla. Chtěla být jako dospělí kolem ní. Chtěla, aby ji měli rádi. Neonová světla jí kreslila na tváři zářivé vzory a hudba duněla až do časného rána. Nikdo se nepozastavil nad pohledem na dítě s koktejlem v ruce. Byl to přece Hollywood konce 70. let: svět, kde nic nebylo příliš brzy ani příliš šokující.

Tou holčičkou byla Drew Barrymoreová, herecká „princeznička“ z proslulého rodu Barrymoreů. Svět ji znal jako roztomilou Gertie z filmu E.T. – Mimozemšťan (1982), v němž zazářila už v sedmi letech.

Narodila se roku 1975 do slavné herecké rodiny – byla vnučkou legendárního Johna Barrymorea a praneteří Ethel a Lionela Barrymoreových. Před kamerou stanula poprvé ještě dřív, než uměla chodit: v pouhých jedenácti měsících účinkovala v reklamě na psí krmivo.

Sudičky jí tedy do kolébky nadělily talent i příležitost, ale zároveň prokletí zářivých reflektorů. Od miminka vyrůstala na place mezi dospělými a potleskem publika. Dětství, jaké znaly jiné děti, kolem ní probíhalo spíš jako vzdálený film – zatímco ona hrála hlavní roli v nekonečné show dospělých.

Právě dospělí v jejím životě selhali. Rodiče Drew se brzy rozvedli. Otec John Barrymore mladší bojoval s vlastními démony a alkoholem a z jejího života se vytratil. Malou Drew tak vychovávala jen matka, Jaid Barrymoreová, a ovšem i bezpočet chův.

Matka dceru nadevše milovala – a zároveň milovala svět celebrit, do kterého patřila. Namísto aby Drew poskytla řádnou výchovu a bezpečí, brala ji jako svou malou společnici do víru nočního života. Drew bylo teprve devět, když ji Jaid začala vodit na divoké hollywoodské večírky plné filmu, hudby, alkoholu a drog.

Tahle holčička znala zákulisí proslulých klubů dřív, než se naučila násobilku. Pohybovala se mezi hvězdami stříbrného plátna, usmívala se na fotografy – a pomalu přicházela o dětství.

Počáteční nevinné napodobování dospělých brzy přerostlo v něco temnějšího. V jedenácti letech už Drew sahala po alkoholu nikoli z dětské zvědavosti, ale z vnitřní potřeby – stala se na něm závislou. Ve dvanácti k tomu přibyly drogy. Kokain byl v Hollywoodu 80. let všudypřítomný a malá hvězda mu nedokázala uniknout.

Kde byla její matka? Pořád vedle ní – a přece zoufale daleko. Jaid Barrymoreová nedokázala dceři nastavit hranice. Možná zpočátku věřila, že život „party girl“ ke slávě zkrátka patří.

A možná prostě nevěděla, jak být rodičem. Drew později hořce poznamenala, že v jejím dětství nebyl přítomný ani jeden z rodičů. Připadala si spíš, že ona vychovává svou matku než naopak.

Další osudy Drew Barrymoreové by se hodily spíš do tragického filmu než do života dítěte. Ve třinácti letech už měla za sebou to, co by zničilo i dospělého: stala se regulérní feťačkou, která prošla odvykací kúrou na klinice pro závislé. Média tehdy začala psát o „vyhořelé dětské hvězdě“ a Hollywood ji odepsal jako poškozené zboží.

Před pár lety byla miláčkem publika, teď o ni nikdo nestál. Co se honilo hlavou třináctileté holčičce, která zůstala sama se svou bolestí? Cítila vinu, prázdnotu – a nekonečný smutek z toho, že zklamala celý svět, zvláště svou matku.

Uzavřeli ji mezi stěny léčebny, aby se zbavila drog, ale její duše dál krvácela. Jednoho temného dne roku 1989 se Drew rozhodla, že už nechce žít. Ve čtrnácti letech se pokusila o sebevraždu – pořezala si zápěstí, odhodlaná všechno ukončit.

Naštěstí se ji podařilo zachránit. Ten otřes konečně probral i její matku. Jaid Barrymoreová pochopila, že situaci nezvládá, a ve čtrnácti nechala dceru na doporučení lékařů právně emancipovat – soud Drew zplnoletnil, aby mohla žít samostatně mimo dosah jejího nešťastného vlivu.

Nezbylo v ní nic z dítěte, kterým měla být – musela dospět, a to doslova přes noc. Její matka s emancipací souhlasila. V slzách přihlížela, jak jí dcera právně i fyzicky odchází ze života. Vztah mezi nimi se zhroutil. Láska tam kdesi byla, ale pod nánosem bolesti a zášti ji nebylo vidět. Čtrnáctiletá Drew Barrymoreová zůstala sama. Svobodná. Opuštěná.

V očích filmového průmyslu byla navíc problémovým dítětem, na které si všichni dávali pozor. „Byla jsem na odstřel. Pochopila jsem to,“ vzpomínala později na tu dobu. Hollywoodští producenti se báli obsadit ji do filmu – kdo by vsadil na zfetovanou trosku v pubertě?

Drew byla nezaměstnatelná, s cejchem nenapravitelné průšvihářky. A přesto, někde hluboko uvnitř, to zlomené děvčátko doutnalo odhodláním ukázat, že ještě nepatří do starého železa. Že ten příběh nekončí v dětské léčebně, ani na stránkách bulváru. Chtěla zpět svůj život, který se jí vymknul z rukou.

První krůčky do světa dospělých byly pro Drew kruté. V šestnácti letech žila sama v malém bytě a musela se živit jako servírka v kavárně. Záhy vyšlo najevo, jak málo ji dosavadní život připravil na obyčejnou realitu: neuměla ani vyprat prádlo, ani si uvařit večeři.

Její lednice prý připomínala vědecký experiment – kelímky s jídlem pokryté plísní, protože ji ani nenapadlo zkažené zbytky vyhazovat. Tahle dívka, která znala pozlátko slávy i dno lidského zoufalství, se teprve musela naučit, jak žít všední život.

Cílevědomost jí ale nikdy nechyběla. Ve skrytu duše stále toužila vrátit se k herectví. Věděla však, že pokud stojí o comeback, musí nejprve dát svůj život do pořádku. Drew začala sekat latinu. Abstinovala od alkoholu i drog, držela se z dosahu večírků a budovala si nový režim.

Svěřila se terapeutům a přijala disciplínu, kterou jí kdysi vnutili v ústavu: pravidelný režim, pokora, tvrdá práce. Přestala se litovat. Začala bojovat. Pomalu, po malých krůčcích, si budovala pověst spolehlivé mladé herečky, která už s minulostí skoncovala.

Ve dvaceti letech získala první výraznější filmové role, většinou v nezávislých či lehce kontroverzních projektech, které těžily z její „špatné holčičí“ image – například provokativní thriller Poison Ivy (1992), kde hrála svůdnou rebelku. Svou pověst využila a současně překonala.

Když se objevila malá role pro horor Vřískot (1996), přijala ji – a i pár minut na plátně stačilo, aby divákům utkvěla v paměti. Hollywood si začal všímat, že Drew Barrymoreová dospěla a jde si za svým. V roce 1995 – bylo jí teprve dvacet – dokonce založila vlastní produkční společnost Flower Films.

Zlom přišel na konci 90. let. Flower Films produkovala romantickou komedii Nepolíbená (1999), v níž Drew hrála hlavní roli, a film se stal hitem. Následovali slavní Charlieho andílci (2000) – akční podívaná, kterou Drew nejen koprodukovala, ale i si v ní po boku Cameron Diaz a Lucy Liu zahrála jednu z andílků.

Z dětské trosky se rychle stala hollywoodská hvězda první velikosti, tentokrát už dospělá a respektovaná. Její společnost stála u zrodu i pozoruhodného snímku Donnie Darko (2001), což potvrdilo, že Barrymore už není jen herečkou, ale také bystrou producentkou s čichem na úspěch.

Kariéra Drew znovu rozkvetla – symbolicky stejně jako květina v názvu její firmy. Usmívala se z titulních stran časopisů, stala se miláčkem Ameriky a módní ikonou. Aby definitivně setřásla image dítěte, neváhala ani pózovat odvážně pro pánské magazíny. Svět v ní opět viděl talent, krásu a spolehlivost – její někdejší pády jako by najednou jen dokreslovaly příběh o nezdolnosti lidské duše.

Jen v soukromí se Drew stále hledala. Toužila po lásce a stabilitě, jakou nikdy nepoznala. Velmi mladá se několikrát zasnoubila a v devatenácti letech šla poprvé k oltáři – s majitelem baru Jeremym Thomasem. Manželství křehké herečky a drsného barového povaleče vydrželo pouhých pět týdnů.

Ukázalo se, že si Thomase vzala z impulsu a on ji snad i využil kvůli vízu do USA. Netrvalo dlouho a následovala svatba druhá – komik Tom Green (2001) – ale ani s ním štěstí nenašla. Po pár měsících přišel rozvod „pro neslučitelné rozdíly“.

Až třetí manželství s hercem Willem Kopelmanem (2012) jí přineslo to, po čem tolik prahla: vlastní rodinu. Narodily se jim dvě dcery, Olive a Frankie, a Drew se zdálo, že konečně zlomila rodinnou kletbu. Jenže i tenhle vztah se rozpadl (2016). Rozvod jí zlomil srdce – „Chtěla jsem, aby moje děti vyrůstaly v úplné rodině, ne jako já. Ten rozvod byl těžší než cokoli, co jsem zažila jako dítě,“ přiznala upřímně. Krátce nato dokonce znovu sklouzla k alkoholu ve snaze utopit zklamání.

Ale brzy si uvědomila, že kvůli dcerám musí zůstat silná. Zvedla se potřetí. Uzavřela divokou kapitolu vztahů a rozhodla se soustředit na to, co umí nejlépe: na práci a děti.

Dnes je Drew Barrymoreová synonymem úspěchu, a přitom nezapomíná, odkud přišla. Ve svých padesáti letech je nejen úspěšnou herečkou, ale také producentkou, podnikatelkou a moderátorkou vlastní talk show. Její jméno se objevuje na seznamech nejvlivnějších žen zábavního průmyslu.

https://en.wikipedia.org/wiki/Drew_Barrymore

https://www.iglanc.cz/spolecnost/drew-barrymore-drogy-herecka-manzel-deti/

https://www.theguardian.com/culture/2015/oct/25/drew-barrymore-the-day-i-divorced-my-mother

https://soyummy.com/stories/drew-barrymore-story/

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1990-04-01-vw-1072-story.html

https://www.youtube.com/watch?v=yqgJdnCy8ZI