Článek
Ivan Čissov se v lednu 1942 snažil dostat k průlezu v převráceném bombardéru. Letadlo klesalo rychle dolů, kyslíkové hadice byly utržené a podlaha kabiny se po převrácení stroje změnila ve strop. Čissov se chytil pedálů, přitáhl se k otvoru a zkusil ho otevřít. Nešlo to. Udeřil do krytu pravou pěstí. Teprve potom se dostal ven.
Ve výšce kolem sedmi kilometrů měl udělat to, co se od letce čekalo. Otevřít padák a čekat na dopad. Jenže kolem poškozeného bombardéru kroužily německé stíhačky a muži visící na padáku byli ve vzduchu pomalý cíl. Čissov proto padák neotevřel hned.
Čtyři bombardéry nad Smolenskem
Ivan Michajlovič Čissov se narodil 20. dubna 1916 v Bogdanovce v Poltavské oblasti. Do armády nastoupil v roce 1935 a za války létal jako navigátor v dálkovém bombardovacím letectvu. Do 25. ledna 1942 měl za sebou 47 denních bojových letů. Létal s posádkou pilota Nikolaje Žugana. Z jedné starší akci se jejich bombardér vrátil s desítkami zásahů a Čissov byl vyznamenán - neztratil orientaci ani v poškozeném stroji.
Dne 25. ledna 1942 odstartovala Žuganova posádka ve skupině čtyř bombardérů DB-3F. Úkol mířil na německý cíl v prostoru Smolenska, na železniční uzel a soustředění sil ve varšavském směru. Letěli ve dne a bez stíhacího doprovodu.
Na cestě k cíli zasáhla bombardér protiletadlová palba. Pod levou částí křídla vybuchl granát, levý motor ztratil výkon a stroj začal za skupinou zaostávat o několik stovek metrů. V tu chvíli na něj zaútočily dva Messerschmitty.
Německé stíhačky po několika náletech vyřadily levý motor úplně. Střelec-radista byl smrtelně zraněný a zbytek posádky na rozkaz nereagoval. Žugan už nedokázal dohnat zbytek skupiny a zkusil letadlo stáhnout do střemhlavého letu. Po dvou nebo třech stech metrech se mu řízení vytrhlo z rukou. Letadlo neposlouchalo, přešlo do strmého pádu a začalo se převracet.
Žugan vydal rozkaz k opuštění stroje. Na povel zareagoval Čissov. Ostatní členové posádky už byli mrtví nebo smrtelně zranění. Čissov se v převrácené kabině dostával k průlezu. Kyslíková hadice byla utržená a stroj padal. Když kryt nešel otevřít, rozbil ho pěstí a vypadl z letadla v převrácené poloze.
Padák nechal zavřený
Venku uviděl německý stíhací letoun. Mluvil o tom, že ucítil pálení v levé noze. Rozhodl se padák ještě neotevřít a klesnout níž, mimo dosah stíhačky. Volný pád měl tehdy pro bojového letce jednoduchý význam. Člověk na zavřeném padáku padá rychle a stíhač ho hůř trefí. Člověk pod otevřeným padákem padá pomalu a je snadný terč.
Čissov padal dál. Když začal rozeznávat zemi, odhadoval výšku asi na sedm set metrů. Tehdy zatáhl za kroužek. V ruce mu zůstalo lanko. Padák se neotevřel. Letce z nebe viděli jezdci 1. gardového jezdeckého sboru generála Pavla Belova. Sledovali boj, pád bombardéru i muže, kteří stroj opouštěli.
Nikolaj Žugan vyskočil později, z menší výšky. Padák otevřel a dopadl do sněhu v prostoru kontrolovaných sovětskými jednotkami. Když se ho ujali vojáci na lyžích a koních, už se ptal po navigátorovi. Čissov dopadl jinam. Ne na zmrzlou rovinu, ale na okraj hluboké rokle, kde byla obří závěj. Proletěl sněhem, sklouzl po zasněženém svahu a až dole se zastavil.
Když se probral, byl v rokli. Krev mu tekla z nosu, uší a krku. V hlavě mu hučelo. Přesto slyšel psa a kohouta. Podle toho poznal, že někde poblíž musí být vesnice. Zkusil si setřít krev z obličeje. Ruce nedokázal zvednout. K místu dopadu přišli lidé s nosítky. Čissov ještě nevěděl, kdo ho našel. Zeptal se, jestli jsou Němci, nebo Rusové.
Když poznal, že jsou to vlastní, nechal se odnést. Vzali ho do chalupy, svlékli, očistili a obložili nahřívacími lahvemi. Večer za ním přišel Žugan. Pilot nejdřív nechápal, co se stalo. V rohu chalupy ležel Čissovův padák. Byl pořád zavřený. Čissova odvezli do nemocnice v Mosalsku. První pomoc mu poskytl zdravotník M. A. Brechov. Zranění ale byla těžší než jen pohmožděniny po dopadu do sněhu.
Čissov měl otřes mozku, poranění páteře a pánve, pánev zlomenou na třech místech a prasklý močový měchýř. Teplota se držela kolem čtyřiceti stupňů a břicho měl nafouklé. Z Mosalsku ho převezli do Kalugy. Tam podle jeho pozdější vzpomínky kvůli vysoké teplotě nic nedělali a poslali ho dál. Cestou do Orenburgu se jeho stav zhoršil tak, že ho vysadili v Muromu. Tam ho prohlédl urolog Jakov Venjaminovič Gudynskij. Řekl, že močový měchýř musí operovat hned. Po operaci ležel Čissov měsíc.
Čissov chtěl po uzdravení zpátky ke své jednotce. Do bojových letů se ale nevrátil. Lékaři a velení ho poslali do Vorošilovgradské vojenské letecké školy jako učitele navigace.
Po válce pokračoval ve službě. V roce 1958 dokončil Vojensko-politickou akademii V. I. Lenina. Do zálohy odešel jako podplukovník. Čissov žil po válce v Sovětském svazu a pracoval jako propagandista při Ústředním domě sovětské armády. Občas se vracel do leteckých škol, kde mluvil s mladšími letci. Zemřel v roce 1986. Bylo mu sedmdesát let.
Jeho syn Valerij se později nestal letcem. Chtěl původně studovat na Moskevském leteckém institutu, ale po setkání s lékařem Jakovem Gudynským si vybral medicínu. Gudynskij byl chirurg, který po pádu operoval jeho otce.
Zdroje:
https://pamyat-naroda.ru/heroes/podvig-nagrada_kartoteka1108578404/
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ivan_Chisov_Order_Of_The_Red_Banner_Document_1942.jpg
https://airforce.su/pilot/mentors/chissov/
https://allaces.ru/p/people.php?id=6278
https://militera.lib.ru/memo/russian/golovanov_ae/18.html
https://kprf.ru/rus_soc/108769.html
https://www.valka.cz/16552-Ivan-Michajlovic-Cissov-sedm-kilometru-volnym-padem
https://www.parachutehistory.com/other/bonusday.html
