Hlavní obsah
Věda a historie

V americkém internačním táboře začal muž počítat cukr. Skončil ve vězení a dva mladíci zemřeli

Foto: By The Library of Congress, No restrictions, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=114890401

V prosinci 1942 propukly v americkém internačním táboře Manzanar krvavé nepokoje. Spustilo je zatčení Harryho Uena, který v táborové kuchyni odhalil rozkrádání přídělů jídla správou a stal se pro vedení nepohodlným svědkem.

Článek

V prosinci 1942 odvezli Harryho Uena z tábora Manzanar do okresního vězení v Independence. Byla noc, zima a za ostnatým drátem zůstala jeho žena i děti. Oficiálně ho zatkli kvůli podezření z účasti na napadení Freda Tayamy, předáka Japanese American Citizens League, kterého večer předtím zbili maskovaní muži.

Mnoho lidí v táboře tomu nevěřilo. Pro ně byl Ueno muž z kuchyně. Pracoval v jídelně bloku 22, stál u velkých hrnců a řešil rýži, maso, mléko, zeleninu a cukr. A právě u zásob začal pokládat nepříjemné otázky.

V táboře žilo přes deset tisíc lidí japonského původu. Většina z nich byla před válkou z Los Angeles a okolí. Americká vláda je odvezla do pouště v Owens Valley po útoku na Pearl Harbor a po Rooseveltově nařízení Executive Order 9066. Mezi baráky byly strážní věže, drát a vojenská policie. Vláda slíbila, že lidé v táboře dostanou jídlo. Jenže ho nebylo dost.

Jídelna bloku 22

Manzanar byl postavený rychle. Dřevěné baráky, dehet, prach, společné záchody, sprchy i společné jídelny. V jednotlivých blocích se vařilo pro stovky lidí najednou. Harry Yoshio Ueno se narodil 14. dubna 1907 na Havaji. Jako dítě žil i v Japonsku, patřil tedy mezi takzvané Kibei, Američany japonského původu vychované nebo vzdělávané v Japonsku.

Před válkou pracoval v obchodu s ovocem a zeleninou v Los Angeles. S manželkou Yaso měl tři syny. Do Manzanaru dorazil jako vězeň, ne jako zločinec. V táboře nejdřív sekal šalvěj. Když se otevřela jídelna v bloku 22, začal pracovat jako pomocník v kuchyni. Byl zvyklý na práci s jídlem, dodávkami a hlídáním skladu. V kuchyni člověk rychle pozná, když něco chybí.

Na jídlo si lidé v Manzanaru stěžovali od začátku. Nebylo to jen tím, že by ve válečné Americe panoval nedostatek. Ueno později vyprávěl, že si všiml hlavně cukru. V jídelnách pro uvězněné rodiny chyběl. V bělošské části tábora, kde bydleli zaměstnanci správy, ho podle něj měli na stolech plné misky.

Podobné podezření se netýkalo jen cukru. Mluvilo se o mase, mléku a dalších zásobách. Mezi vězni se šířilo přesvědčení, že část potravin mizí na černém trhu. Ueno nechtěl jen nadávat tiše v kuchyni. Začal sbírat údaje.

Ptal se kuchařů z dalších bloků, co jim přišlo, co mělo přijít a co se skutečně dostalo k lidem. Zapisoval si rozdíly. Mluvil s dalšími pracovníky jídelen. V říjnu 1942 pomohl založit Mess Hall Workers Union, odbory pracovníků jídelen, které měly zastupovat asi patnáct set lidí pracujících v táborových kuchyních.

Manzanar měl už před prosincem 1942 napjatou atmosféru. Správa se rychle měnila, sliby se neplnily, výplaty za práci v táboře chodily pozdě a mnoho lidí mělo pocit, že s nimi úřady mluví jako s podřízenými.

Navíc uvnitř tábora rostlo napětí mezi různými skupinami. Část vedení JACL chtěla spolupracovat se správou a dokazovat americkou loajalitu. Jiní vězni to považovali za kolaboraci. Slovo inu, tedy pes, označovalo člověka podezřelého z donášení.

Fred Tayama patřil mezi významné lidi JACL. Řada vězňů ho podezírala, že je informátorem. Právě on se stal 5. prosince 1942 terčem útoku. Večer ležel ve svém baráku v bloku 28. Do místnosti vtrhlo šest maskovaných mužů, jeden z nich měl klacek. Tayamu zbili do hlavy a do rukou. Zranění byla bolestivá, ale ne smrtelná. Když kolemjdoucí dívka vykřikla, útočníci utekli. Tayama pak uvedl, že jako jednoho z útočníků rozpoznal Harryho Uena. Mnoho vězňů tomu ale nevěřilo.

Správa tábora jednala rychle. Uena zatkli, vyslýchali a odvezli z Manzanaru do okresního vězení v Independence. Byl jedním z prvních vězňů Manzanaru, které odvezli do civilního vězení mimo tábor. Pro mnoho lidí to potvrzovalo to, čeho se báli.

Ueno krátce předtím upozorňoval na podezření, že pracovníci správy kradou maso a cukr určený pro vězně. Mezi uvězněnými se rozšířil názor, že ho neodstranili kvůli Tayamovi, ale kvůli podvodům s jídlem.

Ráno 6. prosince se v jídelně bloku 22 sešlo asi dvě stě lidí. Mluvili o tom, jak ho dostat zpět. Domluvili další schůzi na jednu hodinu odpoledne. Na tu už přišlo kolem dvou tisíc lidí. Jídelna nestačila. Dav se přelil do volného prostoru mezi bloky. Lidé požadovali Uenův návrat do tábora a vyšetření jeho případu v Manzanaru. Vznikl pětičlenný výbor, který měl jednat s vedením tábora.

Odpolední dohoda

Ředitelem Manzanaru byl v té době Ralph Merritt. Do funkce nastoupil teprve koncem listopadu. Měl před sebou tábor, ve kterém už týdny doutnala nedůvěra. Když dav dorazil k administrativní budově, vojenská policie už stála připravená se zbraněmi. Situace byla napjatá, ale odpoledne se ještě podařilo domluvit kompromis.

Ueno měl být vrácen z Independence do vězení uvnitř Manzanaru. Jeho případ se měl řešit v táboře. Dav se měl rozejít a neměl se pokusit Uena osvobodit silou. Ueno se do Manzanaru skutečně vrátil kolem půl čtvrté odpoledne. Tím ale věc neskončila.

V šest hodin večer se lidé znovu sešli u bloku 22. Dav měl podle odhadů dva až čtyři tisíce lidí. Část chtěla jít k táborovému vězení a Uena osvobodit. Jiná část chtěla hledat Tayamu a další lidi označené za informátory.

Kolem sedmé večer dorazilo k policejní stanici asi pět set lidí. Chtěli Uena dostat ven. Táborová policie se rozutekla ze strachu o vlastní život. Správa povolala vojenskou policii. Dav byl hlučný, házel kameny a nadával vojákům. Vojenský velitel se snažil lidi rozehnat. Po deváté večer dal rozkaz použít slzný plyn.

Pak se všechno pokazilo. V chaosu někdo poslal k policejní stanici auto bez řidiče. Vojáci na něj začali střílet. Dva příslušníci vojenské policie pak z vlastní iniciativy vystřelili přímo do davu. V prachu zůstali ležet lidé.

Sedmnáctiletý James Ito z Los Angeles zemřel na místě. Jednadvacetiletý Katsuji James Kanegawa z Tacomy podlehl zraněním později. Devět dalších lidí bylo postřeleno, ale přežilo. Americká vláda tomu říkala Manzanar Riot.

Manzanar se zavřel v listopadu 1945. Dřevěné budovy se rozprodaly jako přebytečný materiál, potrubí se vytahalo, část základů a zahrad pohřbil písek. Harry Ueno to vše přežil. Po letech pracoval jako farmář v Kalifornii a zapojil se do hnutí za odškodnění Američanů japonského původu, které vláda během války uvěznila. Zemřel 14. prosince 2004. Bylo mu 97 let.

https://encyclopedia.densho.org/Harry_Ueno/

https://encyclopedia.densho.org/Manzanar_riot/uprising/

https://www.nps.gov/manz/learn/historyculture/timeline.htm

https://www.nps.gov/places/block-22-garden.htm

https://www.nps.gov/parkhistory/online_books/manz/hrs11.htm

https://ddr.densho.org/interviews/ddr-densho-1000-77-11/

https://artsandculture.google.com/story/life-at-manzanar-war-relocation-center-manzanar-national-historic-site/OgUxZfmAeFPtJw

https://www.archives.gov/milestone-documents/executive-order-9066

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2004-dec-22-me-ueno22-story.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz