Článek
Maud Solveig Christina Wikströmová se narodila 12. února 1945 v severošvédském městě Luleå jako dcera Thyry, státní daňové inspektorky, a Gustava Wikströma, kontrolora. Rodina byla spíš úřednická než umělecká. Vyrůstala daleko od filmových studií, na severu Švédska, kde dlouhé tmavé zimy určovaly rytmus života.
Od dětství ráda četla. Později vzpomínala, že ji knihy otevíraly do světa, který byl mnohem větší než rodné město u Botnického zálivu. Měla talent na jazyky, postupně se naučila plynně švédsky, anglicky, francouzsky, italsky a německy. Původně vůbec nesnila o herectví. Chtěla pracovat jako tlumočnice, cestovat a využít své jazykové schopnosti, aniž by musela stát před objektivem nebo kamerou. Právě to se ale mělo změnit úplnou náhodou.
Náhodná fotografie, která změnila všechno
V roce 1963, když jí bylo osmnáct let, si jí v obchodě všiml fotograf. Požádal ji, zda by ji mohl vyfotografovat, a snímek pak bez velkých očekávání přihlásil do soutěže Miss Sweden, kterou pořádal časopis Allers.
Nebyla to promyšlená cesta k popularitě. Byla to jedna fotografie. Jenže právě ta jí otevřela dveře do světa modelingu.
Maud Adamsová se dostala k agentuře Ford Models a setkala se s jejími zakladateli Eileen a Jerrym Fordovými. Eileen Fordová v ní viděla velký potenciál, ale doporučila jí, aby se nejdřív vydala do Paříže. Měla získat zkušenosti, naučit se pohybovat v mezinárodním módním prostředí a pracovat s fotografy, než se pustí do náročného newyorského světa.
Adamsová radu přijala. V Paříži pracovala jako modelka, mimo jiné pro časopis Elle, a postupně si vybudovala jméno. V roce 1966 se provdala za fotografa Roye Adamse. Jeho příjmení si ponechala jako profesní jméno i po rozvodu, protože pod ním už začala být známá.
Po zhruba roce a půl ve Francii se přesunula do New Yorku, kde pracovala pod vedením Eileen Fordové. V módním průmyslu se rychle prosadila a patřila k vyhledávaným tvářím své doby.
Modeling jí přinesl cestování, finanční nezávislost i možnost poznat svět. Zároveň ale znamenal život v neustálém pohybu. Fotoateliéry, letiště, hotely, další města, další zakázky. Adamsová později naznačovala, že to bylo vzrušující, ale také vyčerpávající. Člověk se může ocitnout na těch nejprestižnějších místech světa a přesto nemá čas se v nich opravdu zastavit.
Právě díky modelingu se dostala k filmu. Zkušenost před fotoaparátem jí usnadnila přechod před kameru a její známá tvář jí dala příležitosti, které by začínající herečka bez kontaktů získávala mnohem hůř.
Milenka muže se zlatou zbraní
Herecky debutovala v roce 1970 ve filmu The Boys in the Band. Objevila se v něm jen krátce, jako modelka v úvodní montáži, a její jméno se ani neobjevilo v titulcích. Přesto to byl začátek.
Během sedmdesátých let začala dostávat další filmové i televizní role. Objevila se v seriálech Hawaii Five-O, Kojak, Starsky a Hutch nebo Mission: Impossible. Hrála také ve filmech Rollerball, Tattoo či Killer Force.
Postupně se učila řemeslo, ale skutečná světová sláva měla přijít až díky jediné roli. A díky muži, který v ní měl ztělesnit smrtelné nebezpečí.
V bondovce Muž se zlatou zbraní z roku 1974 ztvárnila Andreu Andersovou, milenku nájemného vraha Francisca Scaramangy. Toho hrál Christopher Lee, zatímco Jamese Bonda ztvárnil Roger Moore.
Andrea není jen dekorativní postavou po boku padoucha. Je to žena uvězněná ve vztahu s mužem, kterého se bojí. Ví, že Scaramanga je nebezpečný, a pokusí se Bondovi pomoci. Zaplatí za to životem.
Scaramanga ji nechá zavraždit dřív, než se může z jeho vlivu vymanit. Pro Maud Adamsovou to byla výrazná, ale tragická role. V běžné bondovské logice by tím její cesta sérií skončila. Postava zemřela a herečka se měla stát jednou z mnoha žen, které se v bondovkách mihly jen v jediném filmu.
Jenže producent Albert R. Broccoli, přezdívaný Cubby, si Maud Adamsovou pamatoval.
O devět let později přišla nabídka, která byla mimořádná. Maud Adamsová se vrátila do bondovského světa ve filmu Chobotnička z roku 1983. Tentokrát už nehrála vedlejší postavu, ale samotnou titulní hrdinku, Octopussy.
Byla to zcela jiná role než Andrea Andersová. Octopussy byla samostatná, mocná a tajemná žena, která vedla vlastní síť pašeráků a vystupovala jako majitelka cestovního cirkusu. Bond s ní musel jednat jako s partnerkou, ne jako s ženou, kterou je třeba jen zachránit.
Oficiální web James Bond 007 uvádí Maud Adamsovou jako jedinou herečku, která v bondovkách ztvárnila dvě různé hlavní ženské role. Jiné herečky se v sérii opakovaly, zejména v pravidelných postavách typu Moneypenny, ale Adamsová se vrátila jako úplně jiná žena a rovnou do centra příběhu.
Sama později říkala, že nabídku přijala bez váhání. Návrat k Rogeru Moorovi, Cubbymu Broccolimu a štábu, který znala z předchozího filmu, pro ni byl podle jejích slov velkou ctí.
„Bylo to velké ocenění, že mi nabídli titulní roli,“ popsala po letech.
Švédská spojka mezi bondovkami
Zajímavé je, že v obou hlavních bondovských filmech Maud Adamsové hrály další výrazné Švédky.
V Muži se zlatou zbraní ztvárnila Britt Eklandová Bondovu spolupracovnici Mary Goodnightovou. V Chobotničce se po boku Maud Adamsové objevila Kristina Waybornová jako Magda, jedna z žen z Octopussyina okruhu.
Producenti bondovek tehdy evidentně rádi hledali tváře mimo Hollywood. Skandinávské herečky nabízely kombinaci elegance, mezinárodního původu a jisté odlišnosti od tehdy obvyklých amerických hvězd.
Maud Adamsová se navíc objevila ještě ve třetí bondovce, Vyhlídka na vraždu z roku 1985. Nebyla tam obsazena do samostatné role. Jen navštívila Rogera Moora na natáčení v San Francisku a štáb ji přizval jako komparzistku do davové scény. I tak má za sebou tři výskyty v bondovské sérii, byť jen dvě skutečné herecké role.
Po úspěchu Chobotničky se Adamsová pokusila upevnit svou pozici v americké televizi. V seriálu Emerald Point N.A.S. hrála Maggie Farrellovou ve dvaadvaceti epizodách vysílaných v letech 1983 a 1984.
Seriál se však nestal dlouhodobým hitem. Následovaly další role, mimo jiné dobrodružný film Jane and the Lost City z roku 1987, ale žádná už neměla sílu bondovské titulní hrdinky.
V devadesátých letech se vrátila blíž ke Švédsku. Roku 1994 moderovala pořad Kafé Luleå, pojmenovaný po jejím rodném městě, a zároveň se na něm podílela i tvůrčím způsobem. V roce 1998 hrála ve švédském seriálu Vita lögner.
V roce 2000 se objevila v americkém sitcomu Zlatá sedmdesátá. Zahrála jednu z družiček po boku Kristiny Waybornové a Barbary Carrerové. Nevěstou v epizodě byla Tanya Robertsová, další známá představitelka bondovské hrdinky. Na obrazovce se tak sešly čtyři ženy spojené s bondovskou sérií.
Vedle herectví se Adamsová věnovala podnikání v kosmetice. Stala se prezidentkou společnosti Scandinavian Biocosmetics, kde mohla zužitkovat dlouholetou zkušenost z modelingového a kosmetického světa.
Její první manželství s Royem Adamsem trvalo od roku 1966 do roku 1975. Později uvedla, že jejich vztah nezvládl mimo jiné rozdílnou míru profesního úspěchu. Podruhé se provdala 23. května 1999 za Charlese Rubina.
https://www.007.com/maud-adams-qa/
https://www.tv4.se/artikel/4ffbf02104bf7201d0000034/maud-adams-om-att-vara-kand-som-bondbrud
https://digitalcollections.nypl.org/items/914159d0-b7b6-0133-4e3b-3c07547a230f
https://ew.com/gallery/bond-girls-where-are-they-now/
https://time.com/4079504/james-bond-facts-trivia/
https://www.mi6-hq.com/sections/girls/adams
