V Pákistánu Aasiu Bibi kvůli hrnku vody odsoudili k smrti. Dva politiky, kteří ji hájili, zavraždili

Aasia Bibi, celým jménem Aasia Noreen, byla katolická zemědělská dělnice a matka pěti dětí. Žila v Ittan Wali, malé vesnici v okrese Sheikhupura v pákistánském Paňdžábu, čítající zhruba tři sta rodin. V celé vesnici žily jen dvě křesťanské rodiny — všichni ostatní obyvatelé byli muslimové, což z Bibiiny rodiny činilo nápadně viditelnou náboženskou menšinu v jinak naprosto homogenním prostředí.

Bibi si přivydělávala jako námezdní zemědělská dělnice, práce, která jí i navzdory tvrdým podmínkám a nízké mzdě pomáhala uživit rodinu — typický osud tisíců pákistánských žen z chudších venkovských oblastí, které musely denně bojovat o holé živobytí, aniž by tušily, že se jejich pracovní den může nečekaně proměnit v boj o vlastní život.

Čtrnáctého června 2009 pracovala Aasia na poli a sbírala plody moruše společně se skupinou dalších žen. Snažila se přivydělat nějaké peníze pro svou rodinu, stejně jako ten den dělaly desítky dalších žen z okolních vesnic. V poledne, kdy slunce nad paňdžábskou krajinou pálilo nejsilněji, došla ke studni, naplnila starý kovový hrnek vodou a napila se.

Potom nabídla stejný hrnek další ženě, jak to mezi spolupracovnicemi bylo zcela běžné — sdílení jediného hrnku u studny bylo naprosto přirozenou součástí každodenní práce na poli. Jedna z žen ale odmítla pít — prohlásila, že voda je nyní nečistá, protože se hrnku dotkla křesťanka, výrok, který v tehdejší chvíli vyzněl jako obyčejná, byť urážlivá poznámka, ale který se měl během několika hodin proměnit v obvinění s dalekosáhlými, smrtelnými následky.

Podle pozdějších zjištění stála za odmítnutím i osobní zášť — rodina této sousedky byla už dřív zapletená do dlouhodobého sporu s Bibiinou rodinou kvůli majetku, spor, který mezi oběma rodinami doutnal už řadu měsíců předtím, než vůbec došlo k oné osudné scéně u studny. Hádka se rychle rozšířila i na další ženy na poli a Aasia byla obviněna, že je nečistá.

Muslimské spolupracovnice si následně stěžovaly vesnickému duchovnímu, že se Bibi měla dopustit hanlivých výroků o proroku Mohamedovi — obvinění, které Bibi sama vždy důrazně popírala, ale které v pákistánském právním i společenském kontextu stačilo k tomu, aby se roztočilo kolo trestního stíhání. Duchovní věc oznámil policii, která Bibi obvinila z rouhání podle paragrafu 295-C pákistánského trestního zákoníku, ustanovení, které za urážku proroka umožňuje uložit i trest smrti.

Devatenáctého června 2009 byla Aasia Bibi zatčena a strávila ve vazbě přes rok, než vůbec došlo na soud. Osmého listopadu 2010 ji okresní soud v Nankana Sahib v Paňdžábu odsoudil k trestu smrti za rouhání.

Byl to vůbec první rozsudek smrti za rouhání vynesený nad ženou v celé pákistánské historii, precedens, který vzbudil pozornost daleko za hranicemi malé paňdžábské vesnice. Bibi strávila značnou část svého uvěznění v samovazbě, a návštěvy jí byly později omezeny jen na nejbližší rodinu.

Prezident Asif Ali Zardari pověřil guvernéra Paňdžábu Salmaana Taseera, aby případ prošetřil. Na základě jeho zjištění se prezident chystal udělit Bibi milost, jenže vrchní soud v Láhauru jakoukoliv možnost milosti zablokoval. Taseer přesto Bibi opakovaně navštěvoval ve vězení, dokud mu to úřady nezakázaly a nepovolily přístup jen nejbližší rodině — gesto osobní solidarity, jaké si u vysoce postaveného politika v tak konzervativní a nábožensky vypjaté atmosféře žádalo skutečnou osobní odvahu.

Stal se předním kritikem pákistánských zákonů o rouhání a opakovaně veřejně volal po jejím omilostnění, přestože si musel být vědom, že podobné veřejné vystupování proti hluboko zakořeněnému zákonu ho staví do přímého ohrožení.

Čtvrtého ledna 2011 ho zastřelil vlastní osobní strážce Mumtaz Qadri, který vypálil sedmadvacet ran z útočné pušky — brutalita útoku, provedeného mužem, jehož úkolem bylo Taseera chránit, jen podtrhla, jak hluboko sahala nenávist vůči komukoliv, kdo se odvážil zpochybnit zákon o rouhání.

Oficiálně byl vyhlášen třídenní státní smutek, ale řada náboženských vůdců i obyčejných lidí Taseerovu smrt naopak oslavovala a jeho vraha uctívala jako hrdinu, což pro liberálně smýšlející odpůrce zákona jasně signalizovalo, jak nebezpečné je kritizovat ho veřejně. Qadri byl později odsouzen za vraždu a terorismus a v roce 2016 popraven — pro tvrdé islamistické kruhy se ale stal mučedníkem, a k jeho pomníku nedaleko Islámábádu od té doby putovaly miliony poutníků.

O necelé dva měsíce později potkal podobný osud i Shahbaze Bhattiho, ministra pro záležitosti menšin ve vládě premiéra Josifa Razy Gílásního — jediného křesťana v celém kabinetu. Bhatti dlouhodobě dostával výhrůžky smrtí od náboženských extremistů, hrozby, které ho provázely po celou dobu, co veřejně obhajoval Bibiin případ a volal po reformě zákona o rouhání.

Dva dny před vlastní vraždou řekl novinářům, že si je vědom, že se stal terčem číslo jedna poté, co se extremistům podařilo odstranit Salmaana Taseera, a že podle vlastního odhadu ho jednoho dne také dostanou.

Dodal ale vzdorovitě, že nezmění vlastní přesvědčení jen proto, že mu to někdo nařizuje, a že bude pokračovat v prosazování svých ideálů pro Pákistán a vlastních snů o zemi, jakou chtěl vidět. „Jeden den“ přišel o dva dny později, v zamračené středeční ráno. Bhattiho zastřelili za bílého dne v hlavním městě Islámábádu, k odpovědnosti se přihlásila skupina Tehrík-e-Tálibán Paňdžáb.

Po Taseerově smrti Bhatti opakovaně vyjadřoval nedůvěru ve vlastní osobní ochranu a místo toho svěřoval svou bezpečnost do rukou toho, co sám nazýval „nebeskou ochranou“ — slova, která se s odstupem času ukázala jako tragicky prorocká. Katolická církev později otevřela formální proces zkoumání, zda by Bhatti mohl být prohlášen mučedníkem a svatořečen, uznání, jaké se dostává jen malému počtu moderních obětí náboženského pronásledování.

Bibi zůstávala navzdory oběma vraždám dál uvězněná, roky trávila v cele smrti, čekajíc na výsledek odvolacího řízení, zatímco její případ se mezitím proměnil v symbol celostátní debaty o zneužívání zákona o rouhání. Šestnáctého října 2014 zamítl vrchní soud v Láhauru její odvolání a rozsudek smrti potvrdil, čímž její naděje na brzké propuštění na dlouhou dobu zhasla.

Teprve po dalších čtyřech letech, jedenatřicátého října 2018, ji pákistánský nejvyšší soud zprostil obvinění. Předseda nejvyššího soudu Mian Saqib Nisar vynesl rozsudek před přeplněnou soudní síní a nařídil její okamžité propuštění. Soud svůj verdikt odůvodnil hned několika faktory — pětidenním zpožděním při podání první úřední zprávy o incidentu, vzájemně si odporujícími výpověďmi svědků obžaloby, nespolehlivým mimosoudním doznáním získaným pod tlakem veřejnosti, a celkovým selháním obžaloby prokázat vinu nade vší rozumnou pochybnost.

Jeden ze soudců navíc otevřeně poznamenal, že celý případ působí spíš jako výsledek osobní msty než skutečného náboženského extremismu — přesně tak, jak to naznačoval i dávný spor o poškozený majetek mezi oběma rodinami, který stál na samém počátku celé tragédie.

Zpráva o jejím propuštění okamžitě vyvolala masivní protesty tvrdých islamistických skupin. Radikální duchovní Khadim Hussain Rizví vyzval své stoupence, aby se sešli ve všech větších pákistánských městech a vyjádřili takzvanou lásku k prorokovi protestem proti jejímu propuštění.

Stovky islamistů krátce po rozsudku zablokovaly klíčovou silnici vedoucí do Islámábádu, podobné shromáždění proběhla i v Karáčí a Péšávaru, a na několik dní tak celá země žila v napjatém očekávání, jestli se vlna nepokojů nerozšíří do násilnějších rozměrů. Kvůli bezpečnostním hrozbám byla Bibi po propuštění držena na utajovaném místě, a nakonec musela zemi opustit úplně, aby unikla hrozbě lynčování, jakou v Pákistánu i pouhá fáma o rouhání dokáže vyvolat.

Osud, který jasně ukazuje, že ani jednoznačné soudní zproštění viny nedokázalo zaručit její bezpečnost v zemi, kde emoce kolem zákona o rouhání dokážou převážit i nad rozhodnutím nejvyššího soudu.

Příběh Aasie Bibi zůstává jedním z nejvýmluvnějších dokladů toho, jak snadno dokáže pákistánský zákon o rouhání proměnit banální mezilidský spor v otázku života a smrti — nejen pro obviněného, ale i pro každého, kdo se ho veřejně zastane.

Obyčejná hádka o hrnek vody u studny nakonec stála život dvěma vysoce postaveným státníkům, kteří se odvážili prohlásit nahlas to, co si mnozí v zemi mysleli potichu — že odsoudit ženu k smrti za nepodloženou obvinění z urážky proroka je hluboce nespravedlivé.

https://pid.gov.pk/site/news_detail/333

https://www.hrw.org/news/2018/10/31/pakistans-aasia-bibi-finally-gets-justice

https://www.amnesty.org/en/latest/news/2018/10/pakistan-aasia-bibi-verdict-is-a-landmark-victory-for-religious-tolerance-2/

https://www.uscirf.gov/news-room/releases-statements/uscirf-welcomes-pakistani-supreme-courts-decision-overturn-death

https://www.theguardian.com/world/2018/oct/31/asia-bibi-verdict-pakistan-court-overturns-blasphemy-death-sentence

https://www.dw.com/en/the-world-council-of-churches-opposes-pakistans-blasphemy-sentence/a-18030266