Článek
Václav Chaloupka se narodil 6. července 1948 v jihomoravských Těšanech jako nejstarší syn z pěti sourozenců. Rodinná historka praví, že už jako batole reagoval na pohled na koně extatickým jekotem a museli ho posadit na jejich sametový hřbet. Koně ho přitahovali od prvních chvil života.
Vesnice Těšany měla k rychlým hříbatům blízko: i pan farář Florian tu obcházel každé narozené hříbě a symbolicky jej „křtil“. Malý Vašek ministroval v kostele a znal v každém chlévě každé hříbě.
Říká, že jeho dětství v polovině 20. století bylo krásné, přestože kolem držela tvrdá doba padesátých let. Ve vsi lidé drželi při sobě, a dokonce zde přečkala i socha T. G. Masaryka, k níž nosili odvedenci květiny na rozloučenou se svobodou.
Jeho otec jako čalouník živil sedmičlennou rodinu, a tak bylo pro Václava samozřejmostí pomáhat od dětství na polích a okolo dobytka. „Nebylo mi to na obtíž. Práce na poli a kolem zvířat mě opravdu bavila, i když kluk-zemědělec nebyl pro holky moc atraktivní,“ usmívá se.
Nejvíc ze všeho tíhl ke koním a od mládí věděl, že chce být chovatelem koní, starat se o ně a vidět hříbata vyrůstat.
Od malička byl všestranně nadaný jezdec. Jako chlapec měl tři velké sny: žít život u koní a vyhrát Velkou pardubickou i Velkou liverpoolskou steeplechase. První dva se mu splnily vrchovatě, třetí ho minul.
Už ve dvanácti letech vyhrál svůj první dostih ve Slavkově a ve třinácti začal pravidelně závodit mezi dospělými. V sedmnácti nastoupil vojenskou službu, ale měl štěstí – díky vstřícným velitelům mohl i v uniformě trénovat každý víkend.
V šestnácti letech se ve stáji v Židlochovicích potkal se svým osudovým koněm jménem Korok. Hříbě s vytočenou pravou přední nohou a zeslabené po nemoci nikdo nechtěl, prodali ho jen jako přívazek ke zdravějšímu kusu.
Mladý Chaloupka však rozpoznal jeho jiskru a uvěřil mu. Odložil dokonce maturitu i další studia, jen aby Koroka postavil na nohy a vychoval z něj dostihového koně.
Kulhající kůň mu dával smysl života. Společně vyhráli kvalifikaci na Velkou pardubickou 1968. Jenže přišel srpen a s ním sovětské tanky. Okupace přervala celou sportovní sezónu a poprvé od války i legendární dostih v Pardubicích. Pro jednadvacetiletého jezdce to bylo trpké zklamání.
Na podzim 1969 se pak na start Velké pardubické postavil znovu. Spolu s Korokem zvítězil a vášnivá tribunáda jásala nejen nad sportovním triumfem, ale i nad symbolickou porážkou Sovětů.
Do toho ročníku legendárního dostihu totiž tehdy nastoupilo pět jezdců ze SSSR, ale žádný z nich cílovou rovinku nezdolal. Vítězství české dvojice se proto stalo i národní satisfakcí. Gratuloval jim osobně prezident Ludvík Svoboda.
Pro Chaloupku to byl nejšťastnější okamžik v životě – splnil si svůj klukovský sen a cítil, že celá země slaví s ním. Dvacetiletý jezdec se rázem stal miláčkem národa a jeho kůň Korok národním hrdinou.
V letech 1971 a 1972 Chaloupka s Korokem vyhrál Velkou pardubickou další dvakrát za sebou a zapsal se do historie. Po třetím triumfu však v židlochovické stáji rozhodli, že oslavovaný hřebec už na trať nevyjede.
Devítiletý Korok byl stále silný a zdravý, ale začínala ho trápit artróza poraněné nohy a nikdo nechtěl riskovat osudnou nehodu. „V nejlepším se má přestat a chamtivost není dobrá věc,“ říká Chaloupka, který poslal svého koňského přítele na zasloužilý odpočinek do chovu v Šinkvicích.
Chaloupka jezdil Velkou pardubickou také v následujících letech a celkem se na její start postavil osmnáctkrát. V roce 1977 zvítězil počtvrté, tentokrát na koni jménem Václav, a stal se prvním jezdcem v historii se čtyřmi pardubickými triumfy.
Jako jediný český žokej té doby se také dvakrát vydal na start Velké národní steeplechase v anglickém Liverpoolu. Zpětně očima hodnotí, že slavná trať v Liverpoolu je extrémně náročná a chyba tam může končit zlomeným vazem koně. Poprvé v roce 1986, podruhé 1991, se však pro smůlu ani jednou do cíle nedostal.
Koncem sedmdesátých let se Chaloupka rozhodl pro změnu. Na popud bratra Jiřího přijal nabídku Františka Čuby a v roce 1979 nastoupil jako trenér do proslulého JZD Slušovice.
„Socialistický zázrak“ Slušovice mu otevřel nové možnosti. Pod vedením ambiciózního Čuby se nebáli ničeho: posílali lidi na Západ učit se od nejlepších a novinky si pak sami vyráběli.
Chaloupka tak ve Vídni na slavné dráze ve Freudenau poprvé okusil atmosféru zahraničních dostihů a seznámil se s tamějšími českými emigranty. Ze Slušovic si přivezl cenné zkušenosti i sebejistotu, že když se chce, dokáže se všechno.
Za svých pár desítek let v sedle se Chaloupka mnohokrát ocitl tváří v tvář smrti. Při jednom dostihu v Pardubicích uklouzl jeho kůň na překážce a shodil jezdce do bahnité vody velkého příkopu. Václav zůstal přišpendlen pod koněm, který mu zadními nohami přišlápl dres.
Nemohl se nadechnout a hlavou mu blesklo, že takhle to asi končí. „Už je nejspíš konec,“ pomyslel si, než přiběhli traťoví komisaři a vytáhli ho i koně z bahna. Přežil, a dokonce tehdy znovu nasedl do sedla a dostih dokončil. Jindy mu při tréninku v roce 1983 splašený kůň kopl přímo do břicha. Praskla pobřišnice, zauzlovala se střeva a zraněný žokej se svíjel v agónii. Bolest byla tak ukrutná, že se vkleče zakusoval do nábytku.
Do nemocnice ho přivezli za pět dvanáct; lékaři nedávali skoro žádnou naději, od smrti ho dělily minuty. Přesto přežil i tohle a po léčbě se znovu vyhoupl do sedla. Tak silná byla jeho vůle jezdit. Kariéru aktivního dostihového jezdce nakonec ukončil ve svých 51 letech; sám říká, že tehdy byla jeho vůle již slabší než bolest a musel to vzdát.
Po sametové revoluci čekaly český dostih tvrdé časy. V roce 1990 stály mnohé stáje před krachem. V Tochovicích na Příbramsku, kde Chaloupka od roku 1989 působil, hrozilo zrušení dostihového tréninkového střediska.
Zkušený trenér se rozhodl nečinně nepřihlížet: s kolegy založil společnost Cavalier Sport a celý areál včetně chovného stáda převzal do soukromých rukou. Ještě téhož roku dokázal v Tochovicích obnovit slávu dostihových dnů a postupně nakoupit nové klisny pro chov.
Zanedlouho pomohl zachránit i další zanikající baštu českých dostihů. Svoji firmu vyslal až do Karlových Varů, kde získal tamní historické závodiště do dlouhodobého pronájmu a znovu ho uvedl do provozu.
Na Koroka nikdy nezapomněl. Po odchodu do Slušovic ho sice vídal méně, ale párkrát za ním zajel do Šinkvic na pastviny. Hřebec však dělal, jako by se na něj zlobil: jen do něj zvědavě strčil čumákem a zas odběhl pryč. V říjnu 1983 jel Chaloupka služebně do Rakouska kolem statku, kde Korok trávil důchod.
Už spěchal domů, přesto najednou prudce dupnul na brzdu a instinktivně se vrátil. Vešel do stáje a otevřel Korokův box. Starý bílý vítěz k němu přiklusal, a když si Vašek sedl na obrácený žlab, kůň mu položil hlavu do klína. V tichosti tam spolu dlouho pobyli. Jako by se loučili.
Dva dny poté Korok nešťastně upadl na pastvině a zlomil si vaz; museli ho utratit. Chaloupka se tu zprávu dozvěděl až po návratu domů. „Žili jsme spolu od jeho prvního roku do jeho konce v jeho jedenadvacátém roce,“ řekl o svém osudovém koni se smutkem.
Osud Chaloupku nešetřil ani v soukromí. V roce 2012 přišel o mladšího bratra Jiřího, který byl také dostihovým žokejem a v roce 1979 dokonce zvítězil ve Velké pardubické. Jiří Chaloupka tragicky zahynul ve věku 60 let, když ho v rodných Těšanech srazilo auto.
Čekal u silnice na příjezd zvěrolékaře k nemocnému koni, když se nejspíš smekl a vstoupil do dráhy projíždějící dodávky. „Řidič za to nejspíš nemohl,“ popsal událost se slzami v očích bratr Václav.
Už v roce 1990 stál Chaloupka u zrodu Fondu na záchranu a podporu koní, který pomáhal hledat nový domov vysloužilým dostihovým koním. Dnes žije na dostihovém venkově, obklopen rodinou i svými koňmi. Sám říká, že by tu na světě ještě chvíli pobyl, hlavně kvůli vnoučatům, dětem a ženě.
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Chaloupka
https://www.pametnaroda.cz/cs/chaloupka-vaclav-20180622-0
https://isport.blesk.cz/clanek/blesk-sport/437551/slavny-zokej-chaloupka-uz-bez-leku-na-bolest-neusne-blizko-do-nebe.html
https://www.extra.cz/zokej-chaloupka-otevrel-13-komnatu-zavzpominal-na-straslive-pady-i-na-sveho-zivotniho-kone-6f2d1
https://zeny.iprima.cz/zuby-v-trave-hlava-pod-vodou-zokej-vaclav-chaloupka-ujel-i-smrti-477642
https://www.jezdci.cz/clanky/vaclav-chaloupka-korok-byl-nesmirne-inteligentni-kun-muj-nejlepsi-kamarad/foto-104168-img
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-pri-autonehode-zemrel-vitez-velke-pardubicke-jiri-chaloupka-172117
https://www.extra.cz/zokej-chaloupka-otevrel-13-komnatu-zavzpominal-na-straslive-pady-i-na-sveho-zivotniho-kone-6f2d1
