Článek
Srpen 1975, provincie Henan ve střední Číně. Už třetí den v kuse bičovaly krajinu extrémní lijáky. Na koruně přehradní hráze Banqiao stály stovky promoklých pracovníků a ve světle reflektorů se snažily udržet val pod náporem vody.
Osmipatrová sypaná hráz byla téměř plná – k okraji zbýval necelý metr volného prostoru a hladina dál rychle stoupala. Z okolních vesnic sem byly povolány i jednotky Lidové osvobozenecké armády. Vytvořili živý řetěz, po němž si lidé podávali pytle s pískem, svazky rákosu, trámy – cokoli, čím šlo provizorně zvednout okraj hráze a zabránit nejhoršímu.
Záře světlometů však brzy zhasla, když ve 22 hodin proud rozvodny v útrobách přehrady vypověděl službu. Údery deště a hukot rozbouřené vody se dál nesly tmou; telefonické spojení s okolím bylo dávno pryč. Banqiao stála proti živelné pohromě sama, odkázaná jen na obětavost hrstky lidí na hrázi.
Krátce po půlnoci liják z ničeho nic ustal. Blesk pročísl oblohu a odhalil fantastickou podívanou: nad přehradou se protrhala mračna a ukázaly se hvězdy. Po třinácti hodinách souvislého lijáku nastalo náhlé ticho. Na hrázi se ozval jásot – voda už nepřibývá, naopak začala klesat.
Hladina, která ještě před chvílí sahala mužům po pás, klesla pod kolena a dál padala. Jen jeden z inženýrů ztuhl – došlo mu, co to znamená. Voda neodtékala bezpečně přelivy: ustupovala, protože se pro ni právě otevřela cesta jinde. Vzápětí se země zachvěla.
V následné vteřině se vše ponořilo do tmy a ohlušujícího hukotu. Osm set metrů dlouhá hráz Banqiao se rozpadla a do údolí se vyvalila vodní stěna. „Domy i stromy zmizely v jediném mžiku,“ vzpomínala svědkyně. Místo, které mělo být díky přehradě navždy uchráněno před záplavami, zaplavila během pár minut ničivá povodeň.
Železná přehrada
Když přehrada Banqiao vznikala, měla pro okolní kraj být symbolem pokroku a bezpečí. Projekt její výstavby odstartoval už v roce 1951, necelé dva roky poté, co v Číně skončila občanská válka a k moci se dostali komunisté.
Nová vláda tehdy čelila opakovaným záplavám v povodí řeky Chuaj a rozhodla se zkrotit vodní živly rozsáhlým systémem přehrad. Banqiao – zemní sypaná hráz na řece Ru – byla jednou z prvních a největších. Postavili ji s pomocí sovětských odborníků za pouhých 14 měsíců.
Hráz vysoká 24 metrů zadržovala vodu o objemu přes 400 milionů kubíků; nádrž sloužila k regulaci povodní, zavlažování polí a také k výrobě elektřiny pro celý region. Krátce po dokončení stavby v roce 1952 se ovšem objevily první trhliny ve zpracování: ve zdi přehrady vznikly průsaky a šoupátka hráze se deformovala pod tlakem proudící vody.
V polovině 50. let proto proběhla nákladná rekonstrukce podle přísnějších norem. Hráz byla zpevněna, zvýšena o tři metry a opatřena novými výpustmi. Po těchto úpravách vládl v regionu pocit, že dílo už je nezničitelné. Banqiao se začalo přezdívat „Železná přehrada“. A skutečně – po dvě desetiletí plnila svůj účel, zkrotila menší povodně a zajistila úrodu i rozvoj v širém okolí.
Tato technokratická jistota však měla své odpůrce. Hydrolog Čchen Sing, který byl u plánování vodních děl v provincii, již počátkem 50. let varoval, že přílišná víra v přehrady může být ošidná. Nelíbilo se mu hlavně, že se projekty zaměřují jednostranně na zadržování vody a podceňují další opatření, zejména bezpečné upouštění povodňových průtoků.
Politické vedení Číny v éře Maa Ce-tunga tehdy razilo heslo „brát zadržení vody jako klíčový úkol“ – důraz na maximální akumulaci v nádržích, aby bylo dost vody v obdobích sucha. Čchen upozorňoval, že takový přístup může přinést „pohromu pro lid a škody pro hospodářství“.
Doporučoval například, aby některé přehrady měly více nouzových propustí pro bezpečné vypouštění vody při velkých deštích. Jeho varování ale narazila. V roce 1958, v čase vrcholícího Velkého skoku vpřed, označili nadřízení Čchenovy návrhy za „příliš konzervativní“.
U nové přehrady Suya v téže provincii svévolně snížili počet plánovaných výpustí z dvanácti na pět – navzdory bezpečnostním normám. Čchen Sing tento postup kritizoval veřejně a otevřeně. Doplatil na to kariérou: vedení ho označilo za „pravicového oportunistu“ a zbavilo funkcí.
Vodohospodářské projekty v regionu pak dál pokračovaly v triumfálním duchu. Koncem 50. let vzniklo v provincii Henan během dvou let přes sto menších přehrad a hrází. Pro zemědělskou půdu se odvodnily i některé nivy a poldry, jež dříve sloužily jako přirozené záplavové území. Přehrada Banqiao – postavená ještě podle pečlivých sovětských standardů – sice dál budila důvěru, ale její široké okolí už bylo mnohem zranitelnější. Stačilo, aby přišla opravdu výjimečná povodeň.
Tajfun Nina: tři dny extrémního deště
Na přelomu července a srpna 1975 se přes Čínu přehnal tajfun Nina a ztratil sílu až ve vnitrozemské provincii Henan. Tam však zůstal nehybně viset. Narazil na chladnou frontu a během několika dnů vychýlil klimatické poměry k nepoznání. 5. srpna 1975 spadlo v oblasti přehrady Banqiao místy přes 1000 mm srážek během jediného dne – víc, než kolik tam obvykle naprší za celý rok. Ten den byly překonány všechny dosavadní rekordy.
Voda zaplňovala přehradní nádrže závratnou rychlostí. Hladina Banqiao vystoupala už první den lijáků až k hranici maximální kapacity. Obsluha otevřela všech pět hlavních výpustí, jenže průtok byl stále zoufale nedostatečný – do nádrže přitékalo mnohonásobně víc vody, než kolik hráz stíhala odpouštět.
Navíc se ukázalo, že železobetonové výpusti zanáší bahno a naplaveniny; proudění bylo částečně blokováno nánosy u paty hráze. V budově správy přehrady, umístěné na břehu nádrže, zatím začala prostupovat voda. Zaplavila generátor i telefonní ústřednu. Hasičské sirény a tísňová volání záhy utichly – Banqiao ztratila spojení s meteorology i s vedením.
6. srpna bouře nepolevila. Nad krajem pršelo v kuse šestnáct hodin. Hladina v nádrži vystoupala nad bezpečný limit, ale nikdo z personálu nemohl podat poplach ani žádat o povolení upustit větší objem vody. Úřady v okolí zaměřovaly svou pozornost hlavně na menší hráze, které se začaly vlivem dešťů hroutit jedna po druhé.
Paradoxně právě o obří přehradě Banqiao panovalo přesvědčení, že vydrží všechno – vždyť to byla „železná hráz“, pýcha oblasti. K nádrži navíc přiléhalo několik větších měst a uvolnění vody jejich směrem se důstojníci obávali. Nebezpečně se plnící přehrada tak nedostala včasný rozkaz k mimořádnému odpouštění. Z nebe přitom dál padaly miliardy kubíků vody.
7. srpna ráno přišla další vlna přívalového deště, trvající třináct hodin v kuse. Voda za hrází stoupala každou hodinou; odpoledne již nezadržitelně přetékala přes okraj. Val zeminy začal erodovat. Na kritická místa proudy klátily hliněné náspy a vymílaly je po kusech.
Večer 7. srpna 1975 dosáhla hladina v nádrži téměř o 30 cm výš, než byla nejvyšší úroveň, kterou měla přehrada vydržet. Krátce před půl jednou ráno se hráz částečně sesula a v jejím tělese se prudce otevřela první průrva.
O několik minut později následoval úplný kolaps: v 1:00 v noci 8. srpna se přehrada Banqiao definitivně protrhla v celé šíři. Odhadem 700 milionů kubických metrů vody – veškerý obsah obrovské nádrže – se během pouhých šesti hodin vyvalilo do údolí řeky Ru. Vzniklá záplavová vlna byla v některých místech vysoká přes 10 metrů a široká bezmála 10 kilometrů.
Masa vody se řítila dolů rychlostí okolo 50 km/h a strhávala vše, co jí stálo v cestě. Obrovské zatížení smetlo i několik dalších přehrad po proudu. Téhož rána se v dominovém efektu zhroutilo celkem 62 vodních děl v regionu – včetně nedaleké přehrady Š’-man-tchan (Shimantan), druhé největší v celé protizáplavové soustavě.
Milion uvězněných povodní
Už několik minut po protržení hráze smetla vodní stěna první obce pod přehradou. Městečko Daowencheng, ležící přímo na úpatí Banqiao, bylo zcela zničeno a všech jeho 9600 obyvatel zahynulo. Proudy vody se valily dál a obrátily údolí v rozbouřené jezero.
Z kořenů byly vyrvány stromy, proud strhl silnice i železniční koleje, serval sloupy elektrického vedení a komunikační sítě. Přibližně 11 milionů lidí žilo v oblastech, které během několika hodin zalila tato náhlá potopa. Mnozí stačili včas utéct do bezpečí, ale statisíce dalších takovou šanci neměly.
Pro více než milion lidí neexistovala cesta úniku – byli doslova uvězněni vodou. Ti šťastnější se zachránili na střechách domů nebo na vyvýšených ostrůvcích, které trčely z nekonečné vodní pláně. V improvizovaných skupinkách čekali na pomoc, den za dnem.
Ještě třináct dní po katastrofě (tedy 21. srpna 1975) uvázlo kolem 400 tisíc přeživších na odříznutých místech, obklopených vodou a bahnem. Za tak dlouhou dobu jim došly potraviny a pitná voda. Armáda shazovala ze vzduchu provizorní zásoby, jenže odhadem polovina balíků dopadla mimo dosah – ztratily se v rozlitých vodách. Lidé v zaplavené oblasti trpěli hladem, špinavou vodou a všudypřítomnými chorobami.
Když po dvou týdnech začala velká voda opadat, odkryla drsnou bilanci tragédie. Pole a cesty byly poseté troskami domů, uhynulým dobytkem a také těly obětí. V tropickém letním vedru už z nich zůstávaly jen zapáchající rozkládající se ostatky.
Skutečný počet mrtvých nikdo nedokázal přesně spočítat a dodnes zůstává předmětem odhadů. Smrt přišla nejen v podobě bezprostřední povodňové vlny, ale i nepřímo v dalších dnech – vyčerpáním, dehydratací, epidemií úplavice a následným hladomorem v odříznutých vesnicích.
Čínské úřady později oficiálně přiznaly kolem 85 tisíc životů zmařených přímo při záplavě a dalších zhruba 85 tisíc úmrtí na následné nemoci a hlad. Celkový součet obětí se tedy pohybuje kolem 170 tisíc. Podle některých badatelů však mohlo zahynout ještě víc lidí – odhady uvádějí až 230 tisíc mrtvých. Ať už je celková bilance jakákoli, v každém případě šlo o jednu z největších katastrof moderní historie způsobených lidskou stavbou.
Mlčící režim
Rozsah tragédie Banqiao zůstal dlouhá léta zahalen informační mlhou. V roce 1975 byla Čína uzavřenou zemí zmítanou politickými kampaněmi; zprávy o neštěstí se nedostaly ani do zahraničí, ani do většiny čínských médií. Pád „železné přehrady“ totiž vrhal špatné světlo na tehdejší vedení státu. Maoistický režim nechtěl přiznat, že selhal ambiciózní projekt budovaný jako triumf socialismu – a už vůbec ne, že neštěstí mohlo spoluzpůsobit zanedbání bezpečnostních opatření.
Informace o katastrofě proto podléhaly cenzuře. Okamžitě po protržení hráze sice vláda vyslala do postiženého regionu armádu na záchranné práce, oficiální komuniké ale hovořila jen obecně o záplavách po tajfunu. Přesné údaje o obětech či příčinách se na veřejnost nedostaly. Těla mrtvých byla pochována nebo rychle spálena na místě, trosky srovnány se zemí – a o povodni Banqiao se veřejně mlčelo. Teprve o mnoho let později vyšlo najevo, co se onoho srpnového týdne 1975 skutečně stalo.
Koncem 80. let, v atmosféře částečného uvolnění poměrů, začali někteří čínští novináři a odborníci opatrně publikovat první podrobnosti o katastrofě. V oficiálních statistikách se nakonec objevilo uvedené číslo kolem 85 000 obětí. Až pozdější analýzy a svědectví upřesnily i zbytek tragické bilance.
Pro čínské vodohospodáře měla událost alespoň jeden zásadní důsledek. Pár dnů po prolomení hráze odstartovala vládní vyšetřovací komise celostátní prověrku přehrad a nádrží. Záhy padlo rozhodnutí posílit kontroly a přehodnotit nadimenzování nejrizikovějších hrází. Mnoho poškozených přehrad bylo vybudováno znovu podle bezpečnějších standardů.
Samotná přehrada Banqiao byla postupně obnovena – nová hráz byla dokončena v roce 1993, už s výrazně větší kapacitou bezpečnostních přelivů a hrází vypočítanou na extrémnější průtoky. Čína oficiálně opustila politiku „brát zadržení vody jako klíčový úkol“ a začala klást větší důraz na protipovodňová opatření.
Při inspekcích postižené oblasti nechyběl ani muž, který na rizika upozorňoval dávno před katastrofou. Hydrolog Čchen Sing byl po letech v nemilosti rehabilitován a přizván jako poradce, aby pomohl s obnovou říčních koryt a projektováním nových bezpečnostních prvků.
https://en.wikipedia.org/wiki/1975_Banqiao_Dam_failure
https://www.britannica.com/event/Typhoon-Nina-Banqiao-dam-failure
https://www.popularmechanics.com/science/energy/a40437341/banqiao-dam-disaster/
https://damfailures.org/case-study/banqiao-dam-china-1975
https://www.thechemicalengineer.com/features/reflections-on-banqiao/
