Článek
Budova Rana Plaza stála od roku 2006 a patřila Sohelu Ranovi, místnímu podnikateli s politickými vazbami. Stavba byla původně povolena jako komerční objekt, postupně ale získávala další patra a její využití se proměnilo. V budově nakonec fungovaly obchody, banka a pět oděvních továren, v nichž pracovaly tisíce lidí.
Vyšetřování po katastrofě ukázala, že konstrukce nebyla určená pro takové zatížení. V horních patrech navíc pracovaly továrny s těžkými stroji a dieselovými generátory. Den před katastrofou, 23. dubna 2013, se ve zdech a sloupech objevily velké trhliny.
Obchody a banka v dolních patrech se uzavřely. Továrny v horních podlažích ale další den otevřely.
Ráno, které změnilo Bangladéš
Ve středu 24. dubna dorazily tisíce dělníků do práce navzdory prasklinám, které viděli už den předtím. Svědci později popisovali, že někteří zaměstnanci se báli vstoupit dovnitř, vedení továren je ale uklidňovalo, že nehrozí žádné nebezpečí. Dalším lidem mělo být vyhrožováno ztrátou mzdy nebo pracovního místa. Krátce před devátou hodinou ráno se budova zřítila.
Rana Plaza se stala nejsmrtelnější katastrofou v dějinách oděvního průmyslu. Konečný počet obětí se v pramenech mírně liší, nejčastěji se uvádí nejméně 1 134 mrtvých. Více než 2 500 lidí bylo zraněno, mnozí z nich utrpěli trvalé následky.
Nešlo jen o technické selhání jedné budovy. Kolaps odhalil, jak krutou cenu mohou mít levné oděvy vyráběné pro globální trh v prostředí, kde pracovníci nemají dostatečnou možnost odmítnout nebezpečnou práci.
Mezi lidmi v Rana Plaza byla i mladá švadlena Reshma Begumová. V továrně pracovala jen krátce a v den katastrofy slyšela spolu s ostatními o prasklinách ve zdech.
Později vypověděla, že zaměstnanci byli neochotní jít dovnitř. Nadřízení je ale ujišťovali, že se nic nestane, a poslali je na jejich pracoviště.
Když se budova začala hroutit, Reshma se pokusila dostat pryč. V chaosu, prachu a temnotě se ocitla v prostoru mezi troskami, nejspíš v blízkosti modlitebny v suterénu. Právě tato kapsa mezi betonem, nosníky a sutinami jí poskytla dost prostoru, aby mohla dýchat.
Přesné okolnosti jejího uvěznění se v prvních novinových zprávách lišily. Jisté je jen to, že pod ruinami zůstala sama, v úplné tmě a mezi těly mrtvých kolegů.
Sedmnáct dní v temnotě
Reshma později novinářům vyprávěla, že v troskách našla několik sušenek a vodu. Některé zprávy uváděly, že jídlo hledala v taškách mrtvých kolegů, jiné hovořily o zásobách v prostoru, kde uvízla.
Podle její vlastní výpovědi jí potrava vystačila přibližně patnáct dní. Poslední dva dny už pila jen vodu, kterou si pečlivě dávkovala.
Dlouhé dny se snažila na sebe upozornit. Slyšela záchranáře, ale oni ji neslyšeli. Bouchala do sutin vším, co našla, klacky, železnými tyčemi i vlastníma nohama. Později řekla, že už téměř nevěřila, že ještě někdy uvidí denní světlo.
„Nikdo mě neslyšel. Bylo to pro mě hrozné. Nikdy jsem nevěřila, že ještě uvidím denní světlo,“ popsala po záchraně.
Pátrání po přeživších pokračovalo dlouho, ale po více než dvou týdnech se záchranné práce v řadě částí budovy soustředily hlavně na vyprošťování mrtvých.
Poslední živý člověk byl před Reshmou nalezen 28. dubna. Když se tedy 10. května v sutinách ozval ženský hlas, šlo o něco, co nikdo nečekal.
Záchranáři pracovali v oblasti suterénu, když zaznamenali pohyb tyče a slabé bouchání. Ze vzniklé mezery pak uslyšeli hlas volající o pomoc.
Najednou se těžká technika zastavila. Bagry, jeřáby a stroje, které mohly při neopatrném pohybu trosky dál zavalit, musely ustoupit. Začala pomalá, přesná práce rukama.
Návrat mezi živé
Záchranáři použili ruční pily, vrtačky, kladiva a svářečské vybavení, aby se dostali přes beton a ocelovou výztuž. Při podobných zásazích rozhoduje každý pohyb. Stačí uvolnit špatný kus železa nebo betonu a prostor, ve kterém přeživší leží, se může zhroutit.
Reshmě během vyprošťování podávali vodu, kyslík a fyziologický roztok. Záchrana trvala přibližně hodinu.
Když ji konečně vytáhli ven, lidé kolem trosek začali jásat. Záchranu vysílala bangladéšská televize a záběry mladé ženy na nosítkách obletěly svět. Po sedmnácti dnech pod troskami se Reshma znovu ocitla na denním světle.
Navzdory extrémně dlouhé době v troskách nebyla Reshma v kritickém stavu. Byla vyčerpaná, dehydrovaná a zesláblá, ale podle lékařů neutrpěla vážná poranění, která by bezprostředně ohrožovala její život.
Vojáci ji odnesli na nosítkách do sanitky a převezli do vojenské nemocnice. Její matka a sestra Asma se za ní okamžitě vydaly.
Záchrana působila jako zázrak, ale nebyla důkazem, že pod troskami čeká více přeživších. Další živé lidi už záchranáři nenašli. Pátrání skončilo 13. května, devatenáct dní po kolapsu.
Reshma zůstala v nemocnici několik týdnů. Když ji propustili, oznámila, že se do oděvní továrny už vrátit nechce.
Nový začátek
Krátce po propuštění dostala Reshma nabídku práce od hotelu Westin v Dháce. Nastoupila do úklidového oddělení na pozici označovanou jako Public Area Ambassador.
Hotel jí nabídl práci poté, co se dozvěděl, že se nechce vracet do prostředí, kde pracovala před katastrofou. Reshma nabídku přijala po poradě s rodinou.
Příběh její záchrany se stal symbolem přežití. Neměl by ale zastínit tisíce dalších lidí, kteří v Rana Plaza zahynuli, přišli o zdraví nebo po katastrofě zůstali bez příjmu, péče a jistoty.
Majitel budovy Sohel Rana byl krátce po katastrofě zatčen, když se pokusil opustit oblast. Později čelil obviněním včetně vraždy a porušení stavebních předpisů.
Rana Plaza přitom nebyla první tragédií bangladéšského oděvního průmyslu. Jen několik měsíců před ní zahynulo při požáru továrny Tazreen Fashions nejméně 112 lidí. Už dřívější nehody upozorňovaly na nebezpečné budovy, nedostatečné únikové cesty, slabé kontroly i nemožnost zaměstnanců odmítnout rizikovou práci.
Po Rana Plaza přišly změny. Bangladéšská vláda začala posilovat systém pracovních inspekcí, zvýšila minimální mzdu v oděvním průmyslu a zjednodušila zakládání odborových organizací.
https://webapps.ilo.org/infostories/en-GB/Stories/Country-Focus/rana-plaza.html
https://internationalaccord.org/10-years-rana-plaza-bangladesh-accord/
https://www.hrw.org/news/2014/05/27/bangladesh-release-factory-inspection-reports
https://www.theguardian.com/world/2013/may/10/bangladesh-factory-collapse-survivor-rescue-dhaka
https://www.theguardian.com/world/2013/may/10/bangladesh-survivor-reshma-begum
https://www.theguardian.com/world/2013/jun/06/bangladesh-factory-woman-survived-new-job
https://www.tbsnews.net/economy/rmg/miracle-girl-reshmas-rejuvenated-life-73129
