Článek
Ještě před časem by si nedokázal představit, že Slovensko půjde proti Polsku se zbraní v ruce. Vždyť Polsko bývalo přítelem – podporovalo slovenské snahy o autonomii v rámci Československa a roku 1939 jako jedno z prvních uznalo vzniklý Slovenský štát. Jenže pak přišel podzim 1938. Hitler si ukousl české Sudety a Poláci si rychle přispěchali také pro svůj díl: obsadili československý Těšín.
A v listopadu 1938 – jako nečekaný políček – si Varšava vynutila i drobné územní zisky na Slovensku, v oblasti Spiše a Oravy. Na první pohled nic obřího: 226 km² území se 4 280 obyvateli připadlo Polsku. Pro mladý slovenský národ to ale byla hořká zrada. Vděčnost vůči severnímu sousedovi se proměnila v chladnou nenávist.
Na hranicích propukaly ozbrojené konflikty, přestřelky severně od Čadce a v Javorině, dokonce padali mrtví. Pravdou je, že Slovenský štát sám vznikl pod Hitlerovým tlakem. Jozef Tiso vyhlásil samostatnost v březnu 1939 jen pod hrozbou, že jinak nechá Hitler Slovensko rozebrat Maďarům.
Slovensko tím získalo autonomii, ale za cenu ztráty kontroly nad svým osudem – říšská armáda získala povolení rozmístit své jednotky v ochranném pásmu na slovenském území. Prezident Tiso dokonce veřejně vyzval národ, aby německé vojáky vítal jako přátele.
Je pravda, že oficiálně Slovensko Polsku nikdy válku nevyhlásilo. Ještě koncem srpna se slovenská vláda tvářila, že zachová neutralitu, ale Berlín rozhodl jinak. O slovenské účasti v útoku se fakticky rozhodlo v Berlíně 24. srpna 1939, kdy Hitlerův vyslanec v Bratislavě oznámil vládě, že Němci chystají z území Slovenska invazi do Polska.
Slovensko souhlasilo výměnou za Hitlerův příslib ochrany před Maďarskem a vrácení ztracených území – nejen těch z roku 1938, ale i dalších, o které přišlo ještě po první válce. Tiso a jeho ministři kývli bez námitek. Pouze ministr zahraničí Ferdinand Ďurčanský protestoval – prosazoval neutralitu – ale byl po čase odstaven na vedlejší kolej. Slovensko zkrátka našlo spojence v Hitlerovi a vsadilo vše na jeho kartu. Teď z toho není cesty zpět.
Útok
V poledne 31. srpna se povídalo, že Němci útok možná odvolali. Ale naděje vzala za své, když po půlnoci dorazil rozkaz od německého generála Engelbrechta – divize Jánošík má vyrazit směrem na Javorinu a Nowy Targ. Generál Čatloš prý chvíli váhal, ale pak přikázal útok zahájit.
Slovenští vojáci překračují hranici, aniž by narazili na odpor. Polské jednotky tu nečekají – Poláci nepočítali, že by bránili zrovna tento odlehlý kousek Tater. Úkol zní jasně: obsadit Zakopane a postupovat na Nowy Targ. Tam už operují Němci – slovenští vojáci mají krýt levé křídlo německé 2. horské divize. Realita je neúprosná: Slovensko právě vpadlo do Polska, poprvé a naposled v dějinách.
První střelba, kterou slovenská jednotka zažije, nepřichází od polské armády, ale – paradoxně – od vlastních spojenců. Ozve se z hukotu na obloze: dvojice německých letadel zprudka bombarduje silnici vedoucí na Nowy Targ. Mají zničit most před nimi, aby ustupující Poláci nemohli couvnout dál na jih. Letci ovšem netuší, že na silnici už jsou Slováci.
Po takových incidentech zůstává pachuť – ve vlastních řadách je proklínají, ale oficiálně se mluví o „omylu“. Historie později ukáže, že chaos provázel nacistické plány i jinde: například jedna německá diverzní jednotka vyrazila k útoku omylem už 26. srpna a obsadila polskou stanici Mosty u Jablunkova, protože nedostala zprávu o odkladu invaze. Na hranici zkrátka vládl zmatek a nervozita.
K večeru dorazí 1. divize do lázeňského města Zakopane, kam obvykle jezdívali bohatí rekreanti z Varšavy lyžovat. Teď se podzim blíží, ulice zejí prázdnotou. Rozbité výlohy obchodů se smutně lesknou v zapadajícím slunci a v kostele právě dozvonilo na mši za padlou vlast. Slovenští vojáci obsazují Zakopane bez boje – polská posádka se stáhla k Nowému Targu.
Přesto se tu zdržují opatrně: co ulice, to zátaras z převržených povozů a vysypaných dlažebních kostek. Polští ženisté při ústupu poničili silnice i mosty, aby postup útočníků zpomalili. V centru města leží zčernalá kovová konstrukce – německé letectvo provedlo nálet, takže hoří sklady a trosky nádraží.
O dva dny později se ale tato relativně poklidná idyla roztříští. Poláci se nehodlají vzdát lacino. Jižně od Nowého Targu zůstaly některé polské jednotky – oddíly pohraniční stráže (Stráž Graniczna) a také jednotky elitního sboru ochrany pohraničí KOP. 4. září 1939 dorazí k slovenskému praporu zpráva, že v okolí vesnice Ochotnica Dolná polští pohraničníci střílejí ze zálohy.
V odpoledním šeru dostane slovenská jednotka rozkaz pročesat les u vesnice Czorsztyn. Slováci jsou v převaze a brzy Poláky zahánějí na útěk. Dva z nepřátelských vojáků padnou, několik dalších se vzdává. Poláci kladou jen sporadický odpor. Slovenský postup se do 7. září zastaví zhruba 30 km hluboko v nepřátelském území. Někde kolem čarují mapy jména polských měst: Zakopane – Nowy Targ – Jasło – Krosno – Sanok – Lesko – Cisna.
Tam všude pronikly slovenské oddíly. Žádné velké bitvy, jen šarvátky v horských průsmycích a potyčky o mosty. I tak to stačí na to, aby vyhasly první životy. Už koluje tiskem, že padlo 18 slovenských vojáků a 46 je zraněných – mezi nimi Julius z Kysuc. Jeho jméno se brzy objeví v novinách, režim z něj udělá hrdinu – in memoriam ho vyznamená, rodina dostane od státu kousek půdy.
Září se láme do druhé poloviny. Polsko kolabuje pod dvojnásobnou invazí – 17. září vpadla do země i Rudá armáda z východu. Zbytky polských jednotek prchají zoufale na jih, chtějí se dostat do spřáteleného Maďarska. Slovenští vojáci teď dostávají nový úkol: stíhat tyto prchající skupiny a zajímat je.
Tíživé vítězství
15. září 1939 přichází spása – rozkaz k ústupu. Slováci mají vyklidit dobyté území a stáhnout se domů. Němci už Polsko zlomili a o slovenské vojsko dál nestojí. Odhaduje se, že přes Slovensko se do Maďarska pokusilo projít na 12 tisíc Poláků. Mnozí to nezvládnou – uvíznou a skončí v zajateckém táboře v Lešti spolu s polskými vojáky, které Slováci pochytali.
5. října 1939 generál Čatloš převzal od Němců Řád železného kříže. A nejen on – Hitler nabízí Slovákům jako kořist i polské Tatry a celé Zakopane, ale prezident Tiso to odmítl s tím, že by to nebylo správné. Správné. Slovensko dostalo zpět, oč přišlo – 770 km² polského území s více než 34 tisíci obyvateli.
Parlament v Bratislavě to formálně odkýval a nové hranice vydržely do jara 1945. Jedním dechem však zpravodajové hlásí, že Slovensko se stalo vzorným satelitem nacistů a svou „vděčnost“ bude muset brzy dokázat v dalších taženích.
https://zoom.iprima.cz/valky/druha-svetova-valka-slovaci-napadli-92922
https://en.wikipedia.org/wiki/Invasion_of_Poland
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/na-polsko-s-pratelskym-nemeckym-vojskem-zautocili-v-zari-1939-i-slovaci-352647
https://plus.rozhlas.cz/slovensko-a-zacatek-druhe-svetove-valky-6658077
https://www.tygodnikpowszechny.pl/zwycieski-marsz-janosika-160197
https://warhist.pl/artykul/slowacja-zapomniany-agresor/
https://historia.org.pl/2025/08/31/zapomniany-front-atak-slowacji-na-polske-w-1939-roku/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/na-polsko-s-pratelskym-nemeckym-vojskem-zautocili-v-zari-1939-i-slovaci-352647
