Článek
Jan Šejna se narodil 12. května 1927 v jihočeských Radhosticích do chudé rolnické rodiny. Jeho dětství poznamenala tvrdá práce na statku a skromné poměry.
Studia na gymnáziu ve Strakonicích nedokončil. Během války byl dokonce zatčen za drobný podvod s potravinovými lístky a strávil měsíc ve vězení. Později však tuto epizodu přikrášlil a vydával ji za projev protinacistického odboje. Už tehdy se ukázalo jeho nepřehlédnutelné nadání ohýbat realitu ve svůj prospěch.
Po válce rychle vycítil příležitost. V roce 1946, sotva plnoletý, vstoupil do Komunistické strany Československa. Mladý Šejna pochopil, že nově nastolený režim nabízí ambiciózním a loajálním jedincům raketový vzestup. Po únorovém převratu 1948 armáda prošla čistkami – zkušení prvorepublikoví důstojníci byli masově propouštěni či vězněni, což otevřelo dveře novým kádrům z dělnicko-rolnického prostředí.
Šejna, původně prostý zemědělský dělník s „neposkvrněným“ třídním původem, přesně zapadal do představ KSČ o ideálním veliteli. V roce 1950 nastoupil základní vojenskou službu u ženijního pluku v Terezíně a rozhodl se v armádě zůstat. Díky fanatické oddanosti komunistické ideologii a řečnickému talentu se rychle stal politickým agitátorem a posléze zástupcem velitele útvaru pro věci politické.
Během pouhých několika let stoupal hodnostmi i funkcemi závratnou rychlostí. Už v roce 1954, ve svých 27 letech, získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění a stal se kandidátem Ústředního výboru KSČ. Ještě před třicítkou nosil výložky podplukovníka.
Mladý politruk bez vyššího vzdělání náhle zasedal po boku ostřílených soudruhů – a mnozí z nich před ním začali mít respekt i strach. Šejna si budoval pověst neochvějně loajálního služebníka režimu a dovedného intrikána, jemuž není radno stát v cestě.
Průlomovým momentem jeho kariéry byl rok 1956. Na dubnovém zasedání ÚV KSČ tehdy zazněla ostrá kritika stalinistických excesů. Jedním z těch, kdo si „nebrali servítky“, byl i dosud nenápadný důstojník Jan Šejna. Ve svém emotivním projevu nešetřil ministra národní obrany Alexeje Čepičku, zetě zesnulého diktátora Klementa Gottwalda.
Odvážným útokem na symbol starých pořádků pomohl odstartovat Čepičkův pád. První tajemník strany Antonín Novotný zbystřil: kdo je ten nebojácný mladík? V kuloárech se Novotný nechal slyšet, že jediný Šejna mu podával pravdivé informace o situaci v armádě. Prezidentova důvěra katapultovala Šejnu k dalším úkolům.
Ještě roku 1956 byl pověřen vedením sekretariátu nového ministra obrany Bohumíra Lomského. Generál Lomský, válečný hrdina vynikající ve velitelských schopnostech, byl v politice nezkušený – a právě Šejna měl na ministerstvu dohlížet, aby vše běželo podle představ stranického vedení.
Život na vysoké noze
V polovině 60. let patřil Šejna k nejvlivnějším zákulisním hráčům československé armády. Na ministerstvu obrany se o něm mluvilo jako o šedé eminenci – muži v pozadí, který tahá za nitky. Sám ministr Lomský jej nemohl vystát, ale neodvážil se proti němu zasáhnout, neboť Šejna měl stále přímou podporu prezidenta Novotného.
Mladý generálmajor bez formálního vojenského vzdělání často ani nebýval v práci k zastižení a povinnosti zanedbával, přesto dál stoupal vzhůru. Svému okolí dával okázale najevo, že jej kryjí nejvyšší stranické kruhy. Nadřízení i kolegové se ho obávali – jméno hlavy státu, o niž se opíral, působilo jako zaklínadlo.
Osobnost Jana Šejny měla mnoho rozporů. Někteří pamětníci ho popisují jako ostýchavého muže, který se při osobním styku neustále červenal, nekouřil a téměř nepil alkohol. Zároveň to byl nenasytný požitkář užívající si výsad svého postavení naplno. Okázale pořádal opulentní večírky pro spřátelené umělce a spisovatele – šampaňské teklo proudem a peníze nebyly překážkou.
Milostné avantýry střídal Šejna jako na běžícím pásu a vyhledával milenky, které si potrpěly na luxus. Jedna z nich, generálova osobní sekretářka, ho po rozchodu dokonce začala vydírat – za její mlčení zaplatil přibližně 70 tisíc korun.
Pro srovnání, za takovou částku se dala tehdy pořídit slušná vila a průměrný důstojník by ji vydělával mnoho let. Generálův oficiální plat kolem 7 tisíc Kčs měsíčně zdaleka nestačil na financování nákladného života, a tak si Šejna bez váhání vypomáhal půjčkami od bank i svých známých.
Ani to však pokrytí stále rostoucích výdajů nestačilo. Šejna propadl hazardu a každý týden nechával svým podřízeným podávat stovky sázenek do loterie Sportka v naději na pohádkovou výhru. Ta nepřicházela a dluhy se vršily.
Neštítil se tedy ani menších podvodů: za tučnou provizi sliboval známým zprostředkovat nedostatkové zboží – od automobilů až po rekreační chaty – a občas shrábl peníze, aniž by svým slibům dostál. Jeho osobní dluhy tak dosáhly astronomické výše. V září 1966 už dlužil kolem čtvrt milionu korun. Když ho kvůli nevěrám opustila manželka, ocitl se Šejna na pokraji sil a dokonce prý zvažoval sebevraždu.
Záchrana přišla z místa, odkud by to čekal jen málokdo – z armádních skladů osiva. Koncem roku 1967 objevil způsob, jak nejen umořit dluhy, ale ještě si nelegálně a pohádkově vydělat. Využil kritického nedostatku jetelového a vojtěškového semene v zemědělství: coby vysoký funkcionář na Ministerstvu obrany zařídil, aby armáda skrytě prodala přebytečné zásoby osiva vybraným jednotným zemědělským družstvům.
Samozřejmě ne zadarmo – generál a jeho lidé inkasovali z prodeje tučné provize. Tato šmelina vynesla neuvěřitelnou sumu. Během pár měsíců si Šejna přišel na bezmála 400 tisíc korun. Hovořilo se navíc i o machinacích s vyřazenými vojenskými vozidly a dalších nekalých kšeftech, jimiž si přilepšoval. Řadu let se zdálo, že je díky své moci před jakýmkoli postihem v bezpečí.
Veřejně se o jeho aférách mlčelo – cenzura a stranická disciplína nedovolovaly publikovat nic, co by vrhalo špatné světlo na armádní špičky. A tak zatímco řadoví vojáci žili ze skromného žoldu, jejich stranický nadřízený Jan Šejna si dopřával luxus, jako by tušil, že jeho čas na výsluní nemusí trvat dlouho.
Pád a útěk na Západ
Začátek roku 1968 zastihl generála Šejnu ve stále vratší pozici. V lednu přišel šok: jeho mocný patron Antonín Novotný byl odstaven z čela strany a nahradil ho reformátor Alexander Dubček. Do uvolněné atmosféry Pražského jara se vzápětí spustilo vyšetřování dříve tutlaných hospodářských afér.
Šejnovy podvody s osivem a dalším majetkem armády už nešlo zamést pod koberec. Jeden z generálových nejbližších spolupracovníků, podplukovník Jaroslav Moravec, který v obchodech s jetelovým semenem figuroval jako prostředník, byl v únoru 1968 zatčen pro podezření z rozsáhlé zpronevěry. Pro Šejnu to byla poslední výstraha. Moc, jež ho dosud chránila, se rozplynula.
Zoufalý generál se ještě pokusil zvrátit běh událostí. Podle některých svědectví začal kout plány na vojenský puč ve prospěch svého sesazeného přítele Novotného. „Nesmíme zmeškat ani jediný den, jinak je starý pán v hajzlu a my s ním,“ prohlašuje údajně Šejna nervózně před Moravcem, když se snaží přimět armádní velení k razantnímu zásahu.
Podporu však nenachází – doba převratů jeho stylu minula. Novotný je politicky odepsán a Šejnovi samotnému jde o krk. Vyšetřovatelé se dostávají na stopu i jemu a vojenská prokuratura připravuje zatykač.
Šejna neváhá. V noci z 25. na 26. února 1968 využije poslaneckou imunitu, popadne svůj diplomatický pas a spěšně prchá za hranice. S sebou bere syna a také svou tehdy mladičkou milenku. Přes Maďarsko a Jugoslávii se tajně dostává do Itálie, kde se v Terstu hlásí na americkém konzulátu.
Spojené státy mu obratem udělují politický azyl – rychle pochopily, jak cennou trofej z komunistického bloku získaly. Komunistické Československo sice oficiálně žádá o Šejnovo vydání na základě staré spojenecké smlouvy, ale neuspěje. Generál–uprchlík mezitím Američanům nabídne tak důležité informace o československé armádě a sovětských spojencích, že Washington nemá v úmyslu svého nového chráněnce pustit z rukou.
Šejnův útěk měl v domovině okamžitý a dalekosáhlý dopad. Aféra kolem „semínkového generála“ uvrhla definitivní stín na jméno Antonína Novotného, který se v následujících týdnech snažil od svého protežovaného důstojníka veřejně distancovat.
Marně – skandál přispěl k tomu, že Novotný musel 22. března 1968 opustit i úřad prezidenta republiky. Šejnovi, jakkoli nechtěně, se podařilo urychlit zánik konzervativní garnitury, jejímž byl součástí.
Již 4. března 1968 – v den, kdy cenzura poprvé po dvaceti letech povolila otěže – přinesl tisk zprávu o generálově dramatickém útěku na Západ. Československá veřejnost četla o luxusních večírcích, machinacích s osivem a aroganci mocných jakoby z jiného světa. Šejnova zrada a chamtivost pobuřovala, ale zároveň symbolizovala, proč změny Pražského jara byly tolik potřebné.
Národní shromáždění dokonce promptně schválilo mimořádný „lex Šejna“, zákonné opatření, jímž byl uprchlý poslanec zbaven mandátu. Jan Šejna tak pro mnohé zůstává spíše synonymem zkorumpovaného kariéristy než klasickým politickým uprchlíkem – ostatně historik Jan Rychlík jej bez obalu označil za obyčejného zloděje prchajícího před spravedlností.
Život v exilu
Ve Spojených státech se Jan Šejna rychle zapojil do nové role. Z bývalého stranického funkcionáře se takřka přes noc stal cenný informátor a analytik pro americké tajné služby. Již koncem 60. let působil jako spolupracovník CIA a podílel se na rozborech situace ve východním bloku. Říkalo se, že do USA přivezl na mikrofilmech tisíce stran přísně tajných dokumentů, které si stihl před útěkem obstarat.
Znal detailně zákulisí československé armády i komunistické strany a Američané ho za to štědře odměňovali. Ředitel CIA Richard Helms ho údajně označil za jednoho z nejcennějších přeběhlíků studené války. Zatímco doma byl v nepřítomnosti odsouzen na deset let vězení a zbaven všech hodností i majetku, v nové vlasti žil Šejna pod ochranou vlády a v relativním blahobytu.
Postupně se stal hlasitým kritikem komunistického režimu. Vystupoval v médiích, poskytoval rozhovory a budoval si image nekompromisního bojovníka proti komunismu, kterým ve skutečnosti nikdy předtím nebyl. V roce 1982 vydal paměti s provokativním názvem We Will Bury You („Pohřbíme vás“ – odkaz na pověstnou výhrůžku Nikity Chruščova).
Kniha nabídla pohled do útrob komunistického mocenského aparátu za éry Antonína Novotného i Šejnovy osobní svědectví. Obsahovala však také množství ohromujících tvrzení. Šejna například psal o tajném dlouhodobém plánu Moskvy na rozvrácení Spojených států, o výcvikových táborech pro teroristy, které prý Sověti zřizovali i v Československu, či o spolupráci Prahy s Havanou na pašování drog do Ameriky.
Největší pozdvižení vyvolalo jeho obvinění, že českoslovenští armádní lékaři prováděli během korejské a vietnamské války pokusy na amerických válečných zajatcích – testovali na nich účinky biologických zbraní, drog a radioaktivity.
Tato šokující historka po letech znovu ožila v 90. letech, kdy Šejna dvakrát svědčil před vyšetřovací komisí amerického Kongresu o osudu nezvěstných vojenských zajatců. Přestože dramaticky líčil údajné hrůzné experimenty, žádné důkazy pro svá slova nepředložil.
Jak čas plynul, ukázalo se, že mnoho Šejnových „odhalení“ stojí na hliněných nohou. Co se týkalo reálií zákulisí komunistické moci, byl bývalý generál často velmi přesný – detailně popsal poměry v armádní elitě, intriky na ministerstvu i charaktery tehdejších stranických papalášů. V širších souvislostech ale začal přehánět a fabulovat.
Zřejmě i vlivem vlastního pocitu důležitosti a snahy zavděčit se novým chlebodárcům předkládal americkým bezpečnostním složkám směs pravd, polopravd a smyšlenek. Novináři a historici po roce 1989 mnohá jeho tvrzení prověřovali – a většina senzačních scénářů se nepotvrdila. Například pozdější šetření v Česku nepotvrdilo, že by se někdo z Československa podílel na zločinných experimentech s válečnými zajatci v Koreji či Vietnamu.
Na Západě se nicméně Šejnovy temné příběhy staly vítaným krmivem pro studenoválečná média. Někteří autoři je bez kritického odstupu šířili dál, takže dodnes lze v literatuře narazit na odkazy k jeho kontroverzním svědectvím.
Zdroje:
https://plus.rozhlas.cz/asi-se-da-rict-ze-impulsem-k-prazskemu-jaru-byla-kradez-travnich-semen-za-8432214
https://www.kvety.cz/lide/jan-sejna-seminkovy-general-afera-antonin-novotny-emigrace/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/seminkovy-general-sejna-podvodnik-ci-politicky-uprchlik-283633
https://www.echo24.cz/a/ie9nV/cesky-seminkovy-general-tak-trochu-bizarni-pribeh-ze-studene-valky
https://zoom.iprima.cz/video-ceskoslovensko-se-udajne-v-koreji-ucastnilo-lekarskych-pokusu-na-zajatcich-dokument-doktori-sm
https://archive.org/details/wewillburyyou0000sejn
https://www.washingtonpost.com/archive/local/1997/08/27/gen-jan-sejna-czech-defector-dies/0aa7916b-1005-4595-9a2e-5dc51012dbf5/
