Článek
Píše se rok 2000 a patnáctiletá Julia Volkova a šestnáctiletá Lena Katina právě natáčejí videoklip, který je vystřelí na vrchol pop music. Stojí v něm v dívčích školních uniformách za železným plotem připomínajícím koncentrační tábor – symbolicky uvězněné a odsuzované okolím – a v dešti se vášnivě líbají. Jejich bílé košile jsou promočené, z davu přihlížejí pohoršení dospělí.
Ya soshla s uma, jak zní název písně, se právě rodí i s celou svou kontroverzí. „Netušily jsme, že se budeme doopravdy líbat. Myslely jsme, že Ivan žertuje,“ vzpomíná Lena na pokyn, který jim dal režisér a producent Ivan Šapovalov během natáčení. Nebyl to vtip. Šapovalov dobře věděl, co dělá – zrodil se skandál, který bude prodávat.
Za projektem t.A.T.u. stál právě Šapovalov, původně dětský psychiatr a začínající producent, který v roce 1999 uspořádal v Moskvě konkurs na novou dívčí skupinu. Lena Katina byla jednou z finalistek, Julia Volkova se s ní znala už z dřívějšího působení v dětském sboru Něposedy.
Šapovalov měl odvážný nápad: „LGBT komunitě lidé upírají právo milovat, koho chtějí. Chci to dostat na veřejnost, aby se ti lidé necítili sami,“ nastínil tehdy Leně svůj plán. Dvě náctileté kamarádky proměnil v milenecký pár – alespoň před objektivy kamer. Název t.A.T.u. vznikl z ruské fráze „Ta lyubit tu“ (ona miluje tu).
Pro Šapovalova to byla zčásti provokace a zčásti zřejmě kalkul: využít fascinace publika představou školaček-lesbiček. Šapovalov nicméně obě dívky přesvědčil, že nejde jen o lacinou senzaci, ale možná i o podporu utlačované menšiny. Lena a Julia, tehdy patnáctiletá a šestnáctiletá, neměly mnoho zkušeností s láskou ani životem – a nabídku stát se hvězdami braly jako splněný sen.
A sen se začal rychle plnit. Debutový singl Ya soshla s uma se stal hitem v Rusku a východní Evropě. V roce 2002 vyšla anglická verze All the Things She Said a spustila celosvětovou mánii. Píseň se vyhoupla na první příčky hitparád ve třinácti zemích, včetně Británie, kde zůstala číslem jedna patnáct týdnů. Duo t.A.T.u. se stalo nejúspěšnějším ruským hudebním vývozním artiklem všech dob.
Album 200 km/h in the Wrong Lane získalo platinovou desku v Evropě a zlatou v USA. Z poskromnu nahraných písní – plných motivů zakázané lásky a vzdoru – se rázem staly hymny mládeže po celém světě. Ještě v roce 2003 vystoupily Lena s Julií v americké televizi: na The Tonight Show u Jaye Lena provokovaly tričky s nápisem „Fuck War“ (Do háje s válkou) v ruštině, jako protest proti invazi do Iráku.
O den později v Jimmy Kimmel Live už produkci došla trpělivost – poté, co dívky přišly pozdě na zkoušku, odmlouvaly a nakonec odmítly slíbený polibek v přímém přenosu, označil je producent pořadu za „falešné ruské Milli Vanilli“. Naopak v Leno Show předchozí večer se políbily, ačkoli to měly zakázáno – NBC pohotově přepnula kamery na kytaristu a dvacet vteřin zabírala raději jeho hru, než aby americká rodina viděla francouzský polibek dvou dívek v přímém přenosu. t.A.T.u. dokázaly šokovat kdekoli se objevily – a televizní stanice nevěděly, co si s nimi počít.
Jejich vystoupení balancovala na hraně. Během koncertů se Lena a Julia líbaly vášnivě i na pódiu, což publikum buď nadšeně vítalo, nebo pohoršeně vypískávalo. Britská moderátorská dvojice Richard a Judy označila jejich videoklip za „nemravnou, pedofilní zábavu“ a volala po zákazu. Televizní pořad CD:UK video rovnou zakázal vysílat, BBC jej raději vůbec nepouštěla, přestože píseň byla v éteru megahitem.
V rodném Rusku musel být klip vystřihán o všechny záběry s líbáním, aby mohl být uveden na MTV. Ruská konzervativní mládežnická organizace se dokonce snažila žalovat producenta Šapovalova za „kažení mravů dětí“ – neúspěšně. Když t.A.T.u. přijely v květnu 2003 na Eurovision Song Contest do Rigy, byly hvězdami i černou ovcí soutěže zároveň.
Ještě před finále vyhrožovali pořadatelé diskvalifikací, protože obě dívky narušovaly zkoušky a odmítaly spolupracovat. Během generálky Julia údajně „onemocněla“ a Lena musela zpívat sama – obecenstvo je za polovičatý výkon vybučelo. V živém finále však nakonec vystoupily společně a relativně cudně.
Přesto pro jistotu produkce předtočila zkoušku, aby ji mohla pustit místo živého vstupu, pokud by snad t.A.T.u. na pódiu před zraky 160 milionů diváků zkusily něco nepřístojného. Skandál se nekonal – alespoň ne na pódiu. Ruské lolitky nakonec skončily třetí, ačkoli patřily k favoritům.
Domácí Rusko zuřilo. Státní televize dokonce podala stížnost, že hlasování bylo zmanipulované. Pro bulvár ale bylo podstatnější něco jiného: t.A.T.u. zase všechny vynervovaly a přitáhly k soutěži rekordní pozornost.
„Byly jsme první,“ říká Lena Katina hrdě, když po letech vzpomíná na onen polibek a průlom, který způsobil. V srpnu 2003, jen pár dní před tím, než Madonna šokovala svět polibkem s Britney Spears na MTV Awards, už dvě dospívající Rusky dávno prolomily ledy.
t.A.T.u. vtrhly do nového tisíciletí jako bouře – provokativní, mladé a bez zábran. Lena s Julií si slávu užívaly plnými doušky. „V devatenácti pořád myslíte jako puberťák,“ říká Lena s odstupem. „Skandály, provokace, snaha být jiná – to je pro teenegera to hlavní. Jasně že jsem si to užívala. Jasně že to byla zábava,“ vzpomíná.
Každý den se probouzely s pocitem, že tohle nemůže být skutečnost. Z neznámých moskevských dívek se přes noc staly globální celebrity. Potkaly se s hvězdami jako Sting, nahrávaly s producenty světového formátu, vydělávaly pohádkové honoráře. „Ivan nás přivedl ke slávě. Proč bychom mu nevěřily?“ komentuje Lena někdejší naprostou důvěru v producentské vedení.
Stinná stránka slávy
Jenže pod pozlátkem provokativních výstupů a světových cen začínal sen nabírat trhliny. Sláva přišla příliš brzy a s ní i tlak, se kterým si dvě dospívající dívky nevěděly rady. V roce 2003, na vrcholu popularity, natočily t.A.T.u. pseudodokument Anatomy of t.A.T.u., ve kterém sňaly masky – doslova. Lena a Julia v něm doznávají, že nejsou milenecký pár a celá lesbická image byl marketingový záměr.
Julia navíc oznámila, že čeká dítě se svým přítelem. Okamžitě následoval šok a zloba mnoha fanoušků, zejména z LGBT komunity, pro které byly t.A.T.u. do té doby symboly vzdoru a naděje. „Podvedení? Nemorální?“ ozývalo se. Zbořil se mýtus a spousta lidí to dvojici nemínila odpustit.
Tatáž média, která je vynášela, je teď cupovala. Teprve osmnáctiletá Lena ve filmu na kameru provinile říká, že to, co na pódiu dělá, „je velký hřích“ a že se chodí radit s pravoslavným knězem. „Chci se z toho vyzpovídat,“ šeptá zkroušeně. Julia vedle ní mlčí a v očích má výraz, který jako by říkal: co teď bude dál? Něžný příběh o lásce dvou dívek se rozplynul a zůstala pachuť promyšlené senzace.
Kontroverze kolem odhalené „lži“ však zastřela ještě temnější realitu, která probíhala v zákulisí. Z tehdejší doby se teprve po letech vynořují znepokojivé historky. V rozhovoru z roku 2023 vypráví Julia Volkova o tzv. „korporátních vystoupeních“, která duo v raných letech absolvovalo.
Za nevinným názvem se skrývaly akce pořádané vlivnými kruhy, kde nechyběli mafiáni, drogy ani obchodníci s bílým masem. Na jedné takové „zakázce“ prý po vystoupení dostali manažeři t.A.T.u. pokyn, aby odešli a nechali patnáctileté slečny na místě samotné pro potěchu místních „bossů“.
Teprve pomoc vlastních bodyguardů a ostrá hádka manažerů prý dívky zachránila z dosahu predátorů. Není těžké si představit, jak nebezpečné situace musely mladinké hvězdy někdy zažívat – a jak bezmocné se musely cítit.
Ivan Šapovalov sice stvořil t.A.T.u., ale zároveň postupně překračoval všechny hranice. Julia později vzpomínala na natáčení videoklipu A Simple Motion v roce 2002, kdy jí bylo sedmnáct – Šapovalov po ní chtěl, aby se před kamerou „sama uspokojovala“.
A kdyby jen to: během koncertu v Japonsku jim do in-ear sluchátek údajně šeptal, aby si Julia před padesátitisícovým publikem klekla, strčila ruku do džín a předvedla masturbaci naživo. Šok za každou cenu – to byla Šapovalovova metoda. Lena s Julií mu důvěřovaly. Byly to ještě děti a on byl guru, který z nich udělal hvězdy.
Přesto všechno Lena Katina necítí potřebu svou t.A.T.u. kapitolu zatracovat. Navzdory umělému obrazu mělo jejich působení nečekaný pozitivní dopad. Dodnes uchovává krabici plnou dopisů od fanoušků, kteří jim psali, že jim duo t.A.T.u. zachránilo život.
Závratná jízda časem zpomalila a nakonec se zastavila. V polovině nultých let se t.A.T.u. začaly ztrácet dech. Šapovalov, strůjce fenoménu, se s duem rozešel už v roce 2004 po sérii neshod – některé zdroje uvádějí, že dívkám vadilo jeho chování a upadající zájem o jejich hudební rozvoj. Každopádně druhé album Dangerous and Moving (2005) už vzniklo bez něj.
Lena a Julia dospívaly, samy procházely prvními láskami (těmi opravdovými) a poznávaly svět mimo showbussines. V roce 2007 obě překročily dvacítku a uvědomily si, že nemůžou do nekonečna vystupovat jako školačky líbající se v dešti. Po sérii posledních společných projektů – například ruského filmu You and I (2008), volně inspirovaného jejich příběhem – se začaly jejich cesty rozcházet. Oficiálně skupinu ukončily v roce 2011, po dvanácti letech existence. Ale už předtím vše mířilo k nevyhnutelnému závěru.
A co bylo dál?
O únavě z věčného těsného sepětí mluvily otevřeně. „Byly jsme příšerně unavené jedna z druhé,“ přiznala Lena, „ale ještě pár let jsme občas vzaly nějaké kšefty, když nám nabídli hodně peněz“. Dokonce spolu účinkovaly v reklamě na čokoládu v Japonsku, což byl velmi výnosný špás.
Peníze však nemohly zakrýt, že původní přátelství Leny a Julie vzalo za své a vyprchalo. Za léta tlaku a kontroverzí se mezi nimi nashromáždily křivdy a odcizení. Ještě než dvojice definitivně skončila, stihly si vzájemně ublížit snad ve všech směrech.
Julia do roku 2009 stihla přivést na svět dvě děti – každé s jiným partnerem – a s žádným z mužů nezůstala. „Porodila jsem, dala si život do pořádku a jela dál,“ komentovala to lakonicky. Sotva ve 23 letech tak byla svobodnou matkou dvou ratolestí. Krátce poté se pustila do sólových pokusů: vydala několik singlů (nejprve se dokonce snažila udržet si lesbickou image, aby neztratila fanoušky), zahrála si v ruském hororu a vrhla se i na podnikání – navrhla vlastní kolekci bot s italskými designéry.
Jenže pak přišel zásah osudu. V roce 2012 se Julia dozvěděla zdrcující diagnózu: rakovina štítné žlázy. Podstoupila operaci, při níž jí lékaři nádor vyjmuli, ovšem za cenu poškození hlasivek – Julia přišla o hlas.
Následovaly tři roky léčby a zákroků od Izraele po Německo – doktoři kroutili hlavou, poškozené hlasivky prý spravit nelze. Nakonec našla pomoc až v Jižní Koreji, kde jí specialisté částečně hlas vrátili.
Lena Katina naproti tomu prošla spíše vnitřní krizí. Po rozpadu t.A.T.u. byla chvíli ztracená. „Upřímně jsem si myslela, jak jsme byly děsně slavné. Byla jsem přesvědčená, že až se rozejdeme, budou se o mě i Julii producenti prát,“ svěřila se ruskému magazínu OK!. „Nestalo se. Byl to políček a drsné procitnutí.
Nevěděla jsem, co dál. Dokonce jsem uvažovala, že se vrátím do školy,“ přiznala Lena, která sice má titul z psychologie, ale tu práci dělat nechtěla. Nakonec vyhledala sama psychologa a rozhodla se vycestovat – odjela kamarádům do Los Angeles na dva měsíce, které se protáhly na roky. V cizině nalezla klid a brzy i nové směřování.
V roce 2013 se provdala za rockera Sašu Kuzmanoviče; vzali se hned dvakrát (jednou na Balkáně v jeho rodném Slovinsku, podruhé v Moskvě). Následující rok se Leně narodil syn Alexandr. Zdálo se, že někdejší skandalistka našla štěstí v obyčejném rodinném životě. Ještě překvapivější pro fanoušky mohlo být, když Lena začala zpívat španělsky – vydala EP ve španělštině a koncertovala v Latinské Americe.
Jeden z remixů jejího singlu Never Forget dokonce dobyl první příčku americké taneční hitparády Billboard. Lena Katina, kdysi polovina nejslavnějšího ruského dua, se zvolna stávala sólovou zpěvačkou pro fajnšmekry. V roce 2017 se rozhodla vrátit do Moskvy – chtěla zkusit obnovit slávu i doma a začala opět zpívat rusky.
Její ohnivé zrzavé vlasy zůstaly stejné, ale životní tempo zpomalilo. Prioritou se stala rodina. Po rozvodu s Kuzmanovičem (a pozdějším druhém sňatku s podnikatelem Dmitrijem Spiridonovem, s nímž má druhé dítě) se z Leny stala dvojnásobná maminka a vyzrálá žena, která dobře ví, co chce – a hlavně co už v životě nechce.
Každá svou cestou
Dnes jsou obě ženami středního věku, každá jde svou vlastní cestou. Lena Katina, čtyřicátnice s rezavými vlasy, působí vyrovnaně a klidně. Dvakrát vdaná, maminka dvou dětí, žila střídavě v Moskvě a Los Angeles. Na první pohled by v ní kolemjdoucí nehledal někdejší divokou školačku z videoklipu – ale jiskru v očích má pořád stejnou.
Hudbě se nepřestala věnovat: vydává sólová alba, koncertuje pro fanoušky v Latinské Americe či Evropě a čas od času zazpívá i staré hity t.A.T.u. pro nostalgické publikum. „Pořád jsem na t.A.T.u. hrdá,“ říká otevřeně. Vážím si toho, co jsme dokázaly – a že jsme tehdy mnoha lidem pomohly cítit se méně sami.
Julia Volkova zvolila jinou dráhu. V Rusku se z ní stal symbol paradoxu: z bývalé rebelky a údajné „LGBT ikony“ se proměnila ve vlastenku podporující konzervativní proud. Roku 2021 dokonce kandidovala v primárkách vládní strany Jednotné Rusko do parlamentu.
Komentátoři označili její kandidaturu spíše za bizarní show, která měla odvést pozornost mladých voličů od skutečných problémů. Zvolena nakonec nebyla. Julia ovšem zůstává aktivní na sociálních sítích, kde se stylizuje do role vlastenecké celebrity – často sdílí pravoslavné ikony, vlastenecká hesla a své fotografie se státní vlajkou.
https://i-d.co/article/tatu-interview-lena-katina/
https://www.rbth.com/arts/329755-what-became-tatu-lesbian
https://www.new-east-archive.org/articles/show/12768/tatu-singer-julia-volkova-running-for-elections-in-the-russian-parliament-duma
https://www.thepinknews.com/2021/04/29/tatu-singer-mp-russian-parliament-yulia-volkova/
https://en.wikipedia.org/wiki/T.A.T.u.
https://www.theguardian.com/world/2003/may/30/russia.arts
https://www.chron.com/entertainment/music/article/t-a-t-u-booed-at-european-song-contest-2106263.php
https://thethreepennyguignol.com/2025/06/09/a-deep-dive-into-the-queerbaiting-heist-of-the-century-t-a-t-u-s-all-the-things-she-said/
https://ew.com/article/2003/03/07/can-tatu-turn-shock-sales/
