Článek
Motivace zákazníka, která se úplně nepovedla
V Kolíně mám jednu oblíbenou restauraci, kam se ráda vracím a plánuji si tady většinu pracovních i osobních schůzek. A jelikož mají v nabídce skvělé víno, každá návštěva si žádala minimálně jednu skleničku. Když jsem otěhotněla, víno už nepřipadalo v úvahu. Proto jsem si automaticky objednala karafu vody, aniž bych zkoumala nápojový lístek. Když došlo na placení a já na účtence viděla 85 Kč za litr kohoutkové vody s citronem a ledem, vytřeštila jsem oči.
„Nezlobte se, ale musím se zeptat. Ta voda byla kohoutková?“ zeptala jsem se číšníka. S úsměvem řekl, že ano. Jen jsem pokynula hlavou a zaplatila. Vím, co si řeknete: „Kdyby se husa podívala do nápojáku, tak se jí to nestane.“ A měli byste pravdu. Ale vážně byste tohle čekali v nějaké kolínské restauraci? Takové ceny za vodu nenajdete snad ani na Staromáku v Praze. Byla jsem sice zklamaná, ale protože mám tuhle restauraci z mnoha důvodů ráda, rozhodla jsem se, že mě to od další návštěvy neodradí.
Důvod, proč si restaurace účtují tolik za vodu, je mi naprosto jasný. Chtějí zákazníky motivovat ke koupi dražších nápojů. Tím se zpravidla rozumí: alkohol, slazené limonády, horké nápoje. Hlava si jednoduše řekne: „Tolik peněz jen za obyčejnou vodu? To si za tu cenu dám raději drink!“
EU mluví i do ceny vody v restauraci. Od roku 2027 budou nová pravidla.
Jenže co když alkohol nepiju? A slazené limonády nemůžu ze zdravotních důvodů? Kávu nebo čaj k těstovinám či pizze si dá jen barbar. Pokud to tak má být, pak to chtě nechtě odnese výše spropitného, protože nejsem Rothschild. Pokud to obsluha odnést nemá, pak zůstanu na suchu a nedám si vůbec žádný nápoj. Ať tratí restaurace, nikoliv obsluha nebo zákazník.
Ještě nekalejší praktika
Ještě výmluvnější ukázku vyčůranosti mi nedávno předvedla jedna pražská mexická restaurace. Na první pohled velmi milá a profesionální obsluha nám podala jídelní lístek s dotazem, zda si dáme vodu. O tom, že se voda platí, nepadla ani zmínka. S ohledem na nevinnost dotazu a také na to, že někde bývá voda zdarma, jsme na nabídku kývli. Jak už asi tušíte, voda zdarma nebyla.
Když jsme po kývnutí na vodu otevřeli menu, objevili jsme v nápojové sekci cenu 49 Kč. Objem zmíněný nebyl. Když nám pak na stole přistála asi půllitrová karafa, nevěděla jsem, jestli se smát nebo brečet. Byl to podraz, ale stalo se. To předčilo i Kolín. Když později padl dotaz, jestli si dáme další vodu, v hlavě mi běželo několik sarkastických poznámek, ale nakonec jsem slušně odmítla.
Voda nemá být zadarmo, ale…
Nechápejte mě špatně. Pitná voda svou hodnotu má a časem může být nedostatkovým zbožím. A nesnáším ani vychytralé zákazníky, kteří si celý večer objednávají jen vodu, aby nemuseli utrácet za nápoje. Jsem si vědoma i toho, že do ceny kohoutkové vody je nutné započítat další náklady. Nevěřím však, že náklady jsou tak vysoké, aby voda musela stát stovku. Je to jednoduše vychytralá obchodní praktika, která zákazníka nutí ke koupi dražšího nápoje. Tečka.
Když si to zkusíme spočítat…
Náklady restaurací na podávání kohoutkové vody bývají často podceňované. Samotná voda stojí jen pár haléřů – v roce 2024 se průměrná cena vodného a stočného v Česku pohybuje kolem 110 až 145 korun za kubík, tedy přibližně 11 až 15 haléřů za litr. To ale zdaleka není celý příběh.
Když restaurace servíruje vodu, hradí i mytí sklenic, jejich opotřebení, spotřebu mycí chemie a elektřiny. Klíčovým nákladem je ale práce – obsluha obvykle stráví podáním a následným sklizením vody jednu až dvě minuty.
Připočteme-li často podávaný citron, mátu nebo led, dostáváme se na celkové náklady kolem 7 až 10 korun za jednu sklenici. V přepočtu to znamená zhruba 20 až 35 korun za litr vody bez doplňků, a až 40 korun za litr v případě dochucené vody.
Voda v restauraci by neměla být zadarmo, ale ani nástroj na vydírání zákazníka.
Kohoutková voda za rozumnou cenu
Jedna věc jsou reálné náklady. Ochota zákazníka platit za „obyčejnou“ vodu věc druhá. A bude to velmi subjektivní. Určitě se mezi vámi, čtenáři, najdou tací, kteří řeknou, že osmdesát korun za vodu z kohoutku je zanedbatelná částka. Pro mě osobně je maximum 50 korun za litr. Kolik je to pro vás?
Anketa
EU to rozsekne, ale otázkou je, zda je to dobře
Od roku 2027 začne v celé Evropské unii platit nové nařízení, které ukládá restauracím povinnost nabídnout hostům kohoutkovou vodu zdarma nebo za symbolický poplatek. Cílem této regulace je omezit spotřebu jednorázových plastů a podpořit udržitelnější spotřebitelské chování. Povinnost se bude týkat všech podniků, které vodu z kohoutku mají k dispozici – tedy zejména restaurací, kaváren či barů.
Výjimku dostanou pouze provozovny bez přístupu k tekoucí vodě, jako jsou mobilní stánky. I přes tento krok směrem k ekologii upozorňují podnikatelé, že s každou sklenicí vody souvisejí nemalé provozní náklady, které budou muset promítnout jinam – například do cen jídel či služeb.
Zdroj:
https://www.akcniceny.cz/magazin/zmena-kterou-necekate-restaurace-budou-muset-hostum-davat-neco-zdarma
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/kohoutkova-voda-zdarma-karafa-nema-stat-120-korun-rika-ministerstvo-podniky_2507040010_cen
https://www.zakra.cz/blog/cena-vody-vodne-a-stocne-v-roce-2024
https://www.kohoutkova.cz/2025/01/14/levnejsi-kohoutkova-v-restauracich-diky-evropskemu-narizeni-ppwr/
