Článek
V jedné mé oblíbené pražské kavárně se dveře netrhnou. A věřím, že je to nejen díky výborné kávě a dortících, ale i prostředí. Útulná křesílka, rostliny v každém koutě, ale i závěsných květináčích, umění na stěnách. Když sem přijdete poprvé, máte z interiéru pocit, že tady se přemýšlelo o každém detailu. Aspoň do té doby, než zavítáte na toalety. Přiznám se, že jako nový zákazník jsem trochu váhala, do kterých dveří vstoupit.
Na obou dveřích je totiž panáček, jehož postavu tvoří hlava, nohy a tělo připomínající šálek na kávu. Liší se jen v drobném detailu: dámy mají šálek dnem nahoru (na znamení sukně), pánové mají šálek dnem dolů. Věřím, že zákazníci, kteří nejsou zvyklí chodit do moderních kaváren, ale i starší generace nebo naopak děti, mohou být při výběru těch pravých dveří zmatení. Pokud ale nejste jak velká voda a dáte tomu pár vteřin, docvakne vám to.
„Tady jsou dámy“
Jen pro lepší představu… V této kavárně najdete jednu toaletu pro ženy, jednu toaletu pro muže + pisoár. Společná chodbička disponuje umyvadlem a zrcadlem. Na dámách je nad toaletou malý odkládací prostor s košíkem, který přetéká dámskými hygienickými potřebami. Nevím, jak o veřejných toaletách přemýšlí muži. Když se do té role zkusím vžít, nejspíš by mi bylo podezřelé, že na pánské toaletě chybí pisoár – v nových podnicích ho beru jako samozřejmost. Ale dobře, dejme tomu, že to tak stále není všude. Jenže ještě než rozepnu poklopec, koukám právě na ten košík s dámskými hygienickými potřebami. A na stěně visí plakát s pozvánkou na ženskou jógu. To už si přece musím říct: „Aha, tady jsem blbě.“ Nebo ne?
Ne. Jeden pán ve věku mého dědečka (70+) všechny signály, že je na dámském WC, ignoroval. Že je něco blbě jsem pochopila, když jsem stála na chodbě před záchody a čekala, až bude na dámách volno. Čekám, čekám… A najednou za dveřmi dámského WC slyším hluboké mužské zachrchlání.
V moderních kavárnách se často myslí na každý detail, až na značení toalet.
„Tam je chlap!“ prolétne mi hlavou a protočím oči v sloup. Pak si ale řeknu, že o nic nejde, že se prostě spletl. Za pár desítek vteřin vyjde právě tento starší pán a překvapeně na mně kouká. Přátelsky pronesu: „Tady jsou dámy.“ Ještě se na něj mile zazubím, aby pochopil, že ho nekárám, ale jen konstatuju. Aby zkrátka věděl pro příště.
Pánovi tahle informace ještě chvíli šrotuje v hlavě. Kouká zmateně na dveře dámských a pak i pánských toalet. „Jo aha, no mě ty obrázky zmátly,“ odpoví a odchází, aniž by si umyl ruce. V hlavě mi prolétne něco o čuňatech a když pak vidím nesklopené prkénko a nespláchnutou moč – což mi ani předtím, jak mě pán překvapil, nedošlo – mám co dělat, abych v sobě udržela dortík, který jsem před chvílí dojedla. Spláchnu a vezmu do ruky kus toaleťáku, abych se prkénka nemusela dotýkat napřímo.
Chtěl mi dát lekci, sám jednu dostal
Vracím se do kavárny a ještě před usednutím mě poklepe na rameno právě tenhle pán „Že se nestydíte!“ pronese nahlas. „Jak to myslíte?“ zeptám se ho. „Co vy mě máte v mých jednasedmdesáti letech co poučovat, kam smím a kam nesmím na záchod?“ vyštěkne. Tlumeným hlasem se mu snažím vysvětlit, že je to nedorozumění. Že jsem to nemyslela nezdvořile, ale že mi přišlo vhodné ho upozornit na to, že byl na špatných toaletách.
„Máte mít ty hajzly normálně označený!“ křikne a ukáže na mě, jako kdyby mi snad ta kavárna patřila. To už ho tahá za rukáv jeho paní, která mi sice nevěnuje ani pohled, ale je vidět, jak je jí chování manžela nepříjemné. Pár hostů kavárny nás očkem pozoruje a mně je trapně, jako kdybych ztropila scénu já. „Neskutečný, jak se ty dnešní ženský chovají,“ pronese a obléká si sako.
Tenhle komentář byl tím pravým píchnutím do vosího hnízda, které jsem potřebovala. Vstoupím odcházejícímu pánovi do cesty a důrazně a dostatečně nahlas říkám: „Vy mi povídejte něco o vychování. Ruce na záchodě jste si neumyl a nespláchnul po sobě!“ To vytřeští oči jak on, tak jeho paní. Nerada se pouštím do konfliktů a jen doufám, že na mně není znát, jak se moje malá dušička klepe. Děda nesouhlasně kroutí hlavou, stále dokola něco opakuje o tom, jak je tohle neuvěřitelný a odchází.
Stačí jedno rozhodnutí a hned máte rozhádané zákazníky
Když to teď trochu přeženu, majitelé kaváren a restaurací ani nevědí, jakou mají zodpovědnost, když se rozhodují, jak označit toalety. Když to uděláte blbě, můžete mít rozhádané zákazníky. Neříkám, ať kreativní označení (kávové šálky, opičky, neony apod.) zmizí úplně. Ale přidat k nim Ž a M by nebylo na škodu.
