Článek
Alena se smířila se svou čokoládovou duší a zjistila, že opravdová rovnováha chutná po Studentské pečeti, višních v čokoládě, makronkách – a po životě, který stojí za to žít.
Kolik diet musí žena vyzkoušet, než pochopí, že největší kouzlo se neskrývá v kaloriích, ale v laskavosti k sobě? Moje přítelkyně Alena by o tom mohla přednášet. Zkoušela všechno – od keto po šamana – a přitom objevila pravdu, kterou nenajdete ani v kalorických tabulkách, ani v bio regálech supermarketu.
Alena, bohužel dlouho věřila, že štěstí má velikost 36.
Každý leden začínala nový život a každé únorové ráno ho končila s čokoládou v ruce. Nikdy to nemělo být navždy – jen „na chvíli“, než se vrátí k dietě. Jenže „na chvíli“ se protáhlo na deset let.
Alena měla s dietami vztah podobný jako s bývalými partnery – každý sliboval, že „tentokrát to bude jiné“, ale nakonec to skončilo pláčem, výčitkami a tichým nočním křoupáním čokolády ve tmě.
Začalo to nevinně. „Zkusím keto,“ řekla si jednou. Po třech dnech zjistila, že být bez chleba je proti lidským právům, a po pěti dnech už objímala bagetu, jako by to byla ztracená láska.
Pak přišla paleo dieta – jen maso a zelenina. Skončilo to tím, že mluvila se svým salátem a pojmenovala ho Karel.
Ani detoxy nepomohly. Po třech dnech na smoothie z řepy a celeru zvažovala, že zhltne i ten mixér.
Když se ocitla v nejhlubší krizi, někdo jí poradil šamana. Ten jí prodal „ďábelské pírko“ s tím, že stačí mávnout a tuk se prý vyděsí a uteče. Tuk se sice nevyděsil, ale Alena ano – když zjistila, že pírko stálo víc než její měsíční nájem.
A tak zůstala věrná jen jedné věci – Studentské pečeti. Byla to její terapeutka, přítelkyně i noční společník. A když jí někdo vyčítal, že by měla mít víc vůle, jen se usmála:
„Vůli mám. Jen bohužel vůli k čokoládě.“
Po deseti letech dietních experimentů si Alena uvědomila, že vlastně nenašla ideální dietu. Ale našla něco lepšího – sebevědomí, že může milovat své tělo i s kakaovým máslem v žilách.
A tak se rozhodla založit vlastní dietní hnutí:
Čoko-balance – protože rovnováha je, když máš v každé ruce tabulku.
Dnes už Alena nepočítá kalorie, ale chvíle, kdy se směje.
Když se jí někdo zeptá, jestli ještě drží dietu, odpoví s úsměvem:
„Ano, držím. Ale jen tu čokoládovou.“
A zatímco ostatní hledají štěstí v salátech a zelených šťávách, ona ho má už dávno – zabalené v modrém obalu s nápisem Studentská pečeť.
