Článek
Psi mají hodinky. Neviditelné, tiché, tikající v jejich srdci. A jdou dokonale – i když lidé zaspí, pletou si zimní a letní čas, nebo když venku prší.
Když si Maruška, kříženka s hebkýma ušima a veselým ocasem, našla svůj nový domov u nás, přinesla si s sebou i tajemství. Nebyla to hračka, ani polštářek. Byly to hodinky. Hodinky, které nemohla ztratit, rozbít ani zapomenout. Nikdo je neviděl – ale každý, kdo s ní žil, jejich tikot brzy zaslechl.
Každé ráno, ještě, než se na obloze rozlil první pruh světla, už Maruščiny hodinky věděly: teď. Teď je chvíle, kdy se panička musí probudit. A tak vyskočila na postel, strčila čumáček pod přikrývku a zakňučela to své veselé „dobré ráno“.
V poledne ručičky ukázaly na čas her. Maruška vždy našla míček, i kdyby byl zahrabaný hluboko pod gaučem. Postavila se s ním ke dveřím a vrtěla ocasem tak dlouho, dokud se nešlo ven.
A večer? To byla ta největší magie. Jakmile se blížila hodina návratu rodiny, začaly psí hodinky tikat rychleji a rychleji. Přesně ve chvíli, kdy klíč cvakl v zámku, už její radost explodovala v taneček, který by žádný budík nikdy nedokázal nahradit.
Maruška však měla i schopnosti navíc. Když lidé zápasili se změnou času, ona už dávno přepnula. Budila přesně, hrála přesně, vítala přesně. Změna času – zimní na letní nebo naopak – lidé zívali, mračili se a popletli si celý den. Jen Maruška byla klidná. Její hodinky už dávno přepnuly. Byla to ta nejtišší, ale nejspolehlivější magie.
A když se venku spustil déšť, nesnášela kapky na kožíšku – proto si prostě sedla ke dveřím a její hodinky tikaly v režimu „počkej“. A čekala v klidu, dokud déšť neutichl. Pak vstala, vrtěla ocasem a ukázala, že všechno má svůj správný čas.
Lidé tvrdí, že psi čas nechápou. Ale kdo kdy viděl Marušku, ví, že je to právě naopak. V jejím srdci tikaly hodinky, které nikdy nezaspaly, nikdy se nespletly – a dokázaly dokonce čekat na lepší počasí.
Byly to hodinky, které ukazovaly vždy jen na to nejdůležitější:
na čas hry, čas návratu, čas radosti… a hlavně na čas lásky.
Poděkování Marušce
Děkujeme ti, Maruško, za všechny ty přesné okamžiky, které jsi nám ukazovala. Za to, že tvoje hodinky běžely vždycky správně – k radosti, k trpělivosti, k věrnosti. A že jsi nás učila, že opravdový čas se neměří ručičkami, ale tlukotem srdce.
