Článek
Užovka stromová dokáže okolí domu vyčistit od hlodavců
V Bílých Karpatech, a zvlášť na Moravských Kopanicích, se užovce stromové lidově říká had hospodáříček. Tento elegantní tvor, který patří k našim nejvzácnějším a nejdelším hadům, není jedovatý ani nijak nebezpečný. Ovšem, jelikož se živí hlodavci a dokáže si poradit i s potkany, které zabíjí udušením ve smyčkách svého těla, dokáže být nejen pro hospodáře velmi užitečný.
Užovka stromová v tomto případě funguje jako kočka, která také umí okolí domu dokonale vyčistit od hlodavců. Avšak předností hada hospodáříčka je, že se o sebe postará v tichosti sám a na rozdíl od kočky nepotřebuje krmit ani drbat za ušima.
Není se proto čemu divit, že Kopaničáři tohoto hada v minulosti považovali za ochránce svých zahrad, sadů nebo stavení. Nechávali jej vklidu žít ve stinných koutech, starých kamenných zídkách, hromadách složeného dřeva, hnojištích nebo kompostech, kde nacházel úkryt i potravu. Kdekoliv se objevil, tam si ho cenili, neboť dle pověr přinášel konkrétnímu domu hojnost a požehnání.
Na Moravských Kopanicích se dodnes traduje, že pokud hospodáříčka uvidíte, máte mu popřát dobrý den a jít si po svém. A on vám za to přinese štěstí a klid. Naopak, kdo hospodáříčka od svého stavení vyžene, nebo ho dokonce zabije, ten dle pověry do svého domu přivede neštěstí.
Fakt tam jsou
Posted by Nataša Kotvová on Monday, October 7, 2024
Had hospodáříček s oblibou žije v blízkosti člověka
Užovka stromová (též známá jako Aeskulapova) je v Česku největším druhem volně žijícího hada. Běžně dosahuje velikosti 120 až 160 centimetrů. Jak uvádí česká Wikipedia, jeden tuzemský rekordman měřil dokonce 196 centimetrů. Potkat užovku stromovou, která se dožívá 20 až 30 let, však dnes znamená pořádnou dávku štěstí.
Tento přísně chráněný a ohrožený druh nejedovatého hada totiž žije v rámci Česka pouze na třech původních lokalitách. Kromě Bílých Karpat to je Podyjí a dále Poohří v oblasti Karlovarska, kde se vyskytuje malá izolovaná populace a kde se zároveň jedná o nejsevernější současný výskyt tohoto druhu na světě. Kromě těchto třech původních stanovišť ochranáři zaznamenali výskyt užovky stromové také ve středním Povltaví (například v blízkosti chatové osady nedaleko Krňan).
Užovka stromová je synantropní druh, což znamená, že vyhledává blízkost člověka, protože z něj má užitek. Člověk je zkrátka pro tuto užovku signálem dostatečného množství úkrytů i potravy. Toho si kromě Bílých Karpat po staletí všímali také lidé v Podyjí a na Karlovarsku v Poohří. I když zde po druhé světové válce došlo k výměně obyvatelstva, informace o výskytu vzácného hada se tu velmi často zachovala. Například, jak v roce 2010 uvedl pro Český rozhlas David Číp z místní organizace Českého svazu ochránců přírody Jaro Jaroměř, v minulosti měl v Poodří každý venkovský dům svého hada hospodáříčka. A ve většině případů se jednalo právě o užovku stromovou.
Jak na Karlovarsku, tak v oblasti Bílých Karpat někteří místní vyznávají kult hada hospodáříčka dodnes. Často mu každý večer neopomenou dát za dveře misku s mlékem, aby si tohoto pomocníka udrželi v domě. Že ale toto mléko většinou vypije kočka, je ale druhořadé.
Pověst o hádku hospodáříčkovi z Horního Břečkova
Horní Břečkov na Znojemsku se nachází na okraji Národního parku Podyjí jenom pár kilometrů od rakouských hranic. Z doby před druhou světovou válkou, kdy měl výhradně německé obyvatelstvo, se zde zachovala následující pověst o hadu hospodáříčkovi:
„V Horním Břečkově se vypráví, že zde chrání domy jakýsi hádek. Každé stavení má asi svého vlastního. Jednou seděla nějaká holčička na prahu svého domu a jedla lžičkou pomalu mléko. Slunce pálilo a i zvířata se v tom žáru venku vyhřívala.
Holčička se podívala před sebe a lžička jí vypadla z rukou: před ní se plazil bílý had. Dítě ho napjatě pozorovalo. Had se vztyčil a začal natahovat svůj rozeklaný jazyk, jakoby chtěl také trochu mléka. To už děvčátko plakalo a zavolalo maminku. Dobrá žena přiběhla a dívala se, co že to tak vyplašilo její ratolest. Když uviděla hada, rozesmála se.
‚Toho se nemusíš bát, Aničko! To je hádek hospodáříček!‘
A donesla hadovi talířek s mlékem. Ten se s chutí dal do jídla a od té doby už dostával svou porci každý den. Přesně v poledne, spolu s holčičkou. A v hospodářství se dařilo, krávy dojily, pole nesla a děti byly zdravé. Ne všechno, co se zdá nebezpečné, je třeba zahubit. K dobrému životu patří i snášení věcí napohled nepříjemných.”
(https://majovyhonzik.wordpress.com/2011/02/10/horni-breckov-hadek-hospodaricek/)
Užovka stromová obratně šplhá, dobře plave a načerno jezdí vlakem
Užovka stromová (Zamenis longissimus) navzdory svému názvu většinou nežije na stromech. Vyhledává okraje pastvin, zahrady, sady, kamenité stráně s keřovými porosty, lesní průseky, ale také náspy silnic, náspy železnic, zídky, stodoly, kůlny, komposty či hnojiště. Je to samotářský had, který stojí o společnost jenom v době páření.
Živí se drobnými savci z řad hlodavců a hmyzožravců, žere také ještěrky a příležitostně i ptačí vejce. Kořist aktivně loví jak na povrchu, tak v norách hlodavců. Vzácně leze i do větví stromů. Užovka stromová má tvar tunelu, tudíž je její tělo zespod placaté – díky tomu velmi obratně šplhá i po hrubé omítce či kamení. Je také dobrým plavcem, i když přímo do vody příliš často nevstupuje.
Co je ještě zajímavé, užovka stromová je rovněž zapálená cestovatelka. Jak pro MF Dnes v roce 2016 poukázal zoolog a ekolog Mojmír Vlašín, tento had se do takových Bílých Karpat (v okolí Nezdenic a Pitína) naučil přepravovat ze slovenské oblasti, kde je rozšířený, přímo vlakem. „Mohou nalézt do dřeva naloženého na vagonech, pak se svezou a pod vlivem stresu na zastávce zase ‚vystoupí‘. Železnice je pro ně atraktivní i proto, že se vyhřívají na pražcích,“ uvedl zoolog.
A podle čeho užovku stromovou bezpečně poznáte? Její svrchní strana těla je hnědá (někdy s jemným bílým perlováním), zato břišní stranu má kontrastně nápadně žlutou až bílou barvu bez jakýchkoliv skvrn. Naopak mláďata užovky stromové mívají za hlavou bledě žluté skvrny, laici je proto můžou zaměnit za užovku obojkovou.
Užovka stromová se probouzí ze zimního spánku v dubnu, v květnu až červnu se páří a od konce srpna do poloviny října se líhnou mláďata. Ta si musí poradit bez rodičovské péče a následně si najít vhodné zimoviště k zimní hibernaci. Hadi hospodáříčci rádi přečkávají zimu nejen v kamenných zídkách či hromadách složeného dřeva, ale i na půdách nebo ve sklepech. Jak ale podotkl Mojmír Vlašín, zná i případy, kdy užovky přezimovaly s lidmi přímo v posteli.
Pro zajímavost, užovce stromové se říká také užovka Aeskulapova.Tento had, který symbolizoval životní zdraví a sílu, byl zasvěcen řeckému bohu lékařství Aeskulapovi a je zpodobňován na starověkých památkách starých víc než 2500 let. Ve znaku lékařů a lékárníků je dodnes Aeskulapova hůl, kterou obtáčí had, jímž není nikdo jiný než užovka stromová.
Zdroj:
https://temata.rozhlas.cz/o-hadu-hospodarickovi-7855563
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/populace-uzovky-stromove-ve-vlarskem-prusmyku-a-jeji-ochrana/
https://web.archive.org/web/20090121011051/http://www.lidovky.cz/uzovka-vyhledava-blizkost-cloveka-dtq-/ln_noviny.asp?c=A090117_000107_ln_noviny_sko&klic=229570&mes=090117_0
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/uzovky-stromove-v-bilych-karpatech_2306132328_mfk
https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/uzovka-stromova-v-bilych-karpatech.A160509_2244892_zlin-zpravy_ras
https://www.veronica.cz/uzovka
