Potopení trajektu Heweliusz v Baltském moři roku 1993 si vyžádalo 56 obětí. Byli mezi nimi dva Češi

Bylo 14. ledna 1993, 5 hodin 12 minut ráno. Ledový vítr hurikánu Verena o rychlosti 160 kilometrů v hodině trhal stožáry, mořské vlny dosahovaly výšky 5 metrů a teplota Baltského moře nepřesahovala 2 stupně Celsia. Přesně v tuto chvíli se polský trajekt Jan Heweliusz, který se plavil na lince z polského Svinoústí do švédského Ystadu a na jehož palubě bylo 65 lidí, převrátil na bok. Krátce předtím vyslal kapitán Andrzej Ułasiewicz do éteru nouzové volání.

Z 29 členů posádky a 36 pasažérů (převážně řidičů kamiónů z Polska a Švédska) tehdy přežilo pouze 9 lidí. Mezi 56 mrtvými byli i dva čeští profesionální řidiči Václav Čondl a Zdeněk Juřík, kteří se touto linkou plavili s kamiony do Švédska.

„Touto lodí jsem v osudný den přijel s kamionem z Ystadu do Svinoústí. Již jak jsme pluli, byly velké vlny, ale přežili jsme to. To, co se stalo na zpáteční cestě, jsem slyšel na D1 v rádiu,“ zavzpomínal na síti Lidé.cz český šofér Jaroslav Brňák.

Samotný kapitán trajektu Andrzej Ułasiewicz zůstal na můstku do poslední chvíle a snažil se hlásit údaje o poloze a stavu lodi. Bezprostředně po potopení trajektu se právě Ułasiewicz stal obětním beránkem této tragédie, která navždy změnila polské námořnictví.

„V roce 1994 polská námořní komora označila za viníka kapitána Ułasiewicze. Jeho vdova i přeživší posádka to považovaly za nespravedlivé. Vše nasvědčuje tomu, že se vědomě nechtěl zachránit a zvolil čestnou smrt,“ uvedl polský novinář a autor knihy Heweliusz: Tajemství katastrofy na Baltu Adam Zadworny.

O trajektu Jan Heweliusz, který provozovaly Polské námořní linky, si již dříve námořníci vyprávěli, že je prokletý. A ne náhodou. Poprvé byl spuštěn na moře roku 1977 v norské loděnici Trosvik a za 16 let provozu jej stihlo neskutečných 30 havárií. Například dvakrát se převrátil v přístavu, několikrát mu selhaly motory nebo se porouchal systém balastních nádrží. Ostatně švédští námořníci mu posměšně říkali „Jan Haverelius“ neboli „Jan Nehoda“.

Zlom nastal v roce 1986, kdy na palubě trajektu při plavbě přes Baltské moře vzplála kamionová chladírna. Požár zachvátil celé patro a Jan Heweliusz skončil v opravě v hamburské loděnici. Zde se ale rozhodli poškozené patro zalít betonem. Podle oficiálních údajů šlo o 30 tun, pozdější analýzy však uvedly, že to bylo až 70 tun. Jelikož byl navíc beton zalit do horní části trajektu, výrazně se tím posunulo jeho těžiště a zhoršila stabilita.

K tomu všemu se přidala ještě další konstrukční slabina. A to rozšířený kapitánský můstek, který v bouři fungoval jako obrovská plachta zhoršující stabilitu celého trajektu. Navíc pouhých několik dní před tragédií došlo k další nehodě tohoto plavidla. Při manévrování ve švédském přístavu Ystad narazil Jan Heweliusz do mola a poškodil vrata na nakládací rampě. Voda tak mohla při vyšším náklonu snadno proniknout dovnitř. A když 14. ledna 1993 přišel hurikán Verena, bylo zaděláno na katastrofu.

Po poškození vrat na nakládací rampě kapitán Andrzej Ułasiewicz požadoval opravu a odstavení trajektu. Jenže vlastník, kterým byla rejdařská společnost Euroafrica patřící Polským námořním linkám, odmítl. Polský stát se právě privatizoval a každý ztracený den znamenal ztrátu peněz. „Loď stojící v přístavu nevydělává,“ stálo v interním pokynu.

Posádka trajektu měla závadu opravit svépomocí, i když neměla náhradní díly, vybavení ani příliš času. A tak trajekt Jan Heweliusz vyplul 13. ledna 1993 z polského Svinoústí a zamířil do švédského přístavu Ystad. Kolem půlnoci však udeřila bouře. Vítr dosahoval síly 12 stupňů Beaufortovy stupnice, vlny se zvedaly do výšky pěti metrů a náklad kamionů a železničních vagonů se začal utrhávat z úchytů. Loď se zmítala mezi vlnami, každá další ji nakláněla víc a víc.

Posádka se snažila spustit záchranné čluny, ale náklon trajektu to znemožňoval. „Kdo nechytil záchranný pás, letěl jako list ve větru,“ zavzpomínal přeživší lodník Edward Kurpiel. Přeživší lodní mechanik Jerzy Petruk zase dodal, že „voda s větrem působila jako stěna, která bránila dýchání“.

14. ledna 1993 ve 4:30 ráno měl polský trajekt Jan Heweliusz náklon třicet stupňů. Jeho kapitán se pokusil situaci ještě zachránit. Nařídil naplnit levé balastní nádrže, aby loď vyrovnal. Místo toho ji však nechtěně poslal ke dnu. Voda se valila dovnitř, proudila z poškozených vrat i z paluby, a během několika minut se trajekt kompletně převrátil na bok. Poté už ho pohltilo Baltské moře.

Z 65 lidí na palubě tuto nehodu nepřežilo 56 osob včetně dvou dětí. Co se týče těchto 56 obětí, záchranáři nalezli a identifikovali pouze 37 těl. Zbytek zůstal pohřben v hlubinách Baltu. „Dodnes o této tragédii kolují lži. Říká se třeba, že kapitán byl hazardér. To není pravda. Té noci pluly v těchže podmínkách i jiné polské trajekty – Silesia, Nieborów, Mikołaj Kopernik. Všechny přežily,“ upozornil polský novinář Adam Zadworny.

Vyšetřovací komise, kterou zřídila tehdejší polská premiérka Hanna Suchocka, skončila bez závěrů. Za hlavního viníka tragédie byl označen kapitán trajektu. Polská média o tomto neštěstí informovala pouze pár týdnů, pak vše utichlo. Až po letech polský soud rozhodl, že hlavní vinu na neštěstí nese rejdař Euroafrica, který nechal trajekt vyplout v rozporu s předpisy.

„Společnost Euroafrica šetřila na opravách, chtěla maximalizovat zisky. Po poškození zadní brány měla jít loď do doku, ale opravovali ji provizorně mezi plavbami. To byla chyba. Tlak rejdaře, aby loď vyplula navzdory závadám, byl reálný,“ poznamenal Marcin Westphal z Národního námořního muzea v Gdaňsku.

„Rozsudek z roku 1996 konstatoval, že Heweliusz vůbec neměl vyplout. Měl poškozenou a netěsnou záďovou bránu a neznámé těžiště. Po požáru v roce 1986 nebyly provedeny zkoušky stability. Ten rozsudek, který zatížil rejdaře i Polský registr lodí, byl v námořní komunitě považován za spravedlivý. Vdovy ho přivítaly potleskem,“ doplnil novinář Adam Zadworny.

Současná polská média rovněž poukazují na zvěsti o dalších zatajených faktech. Spekulují například o tom, že na palubě trajektu měl být nelegální náklad zbraní, že německé záchranné složky zatajily přítomnost svého vlastního plavidla nebo že polským záchranným vrtulníkům nebyl povolen start k neštěstí, protože by to bylo příliš drahé.

Dodnes se podle polských médií vynořují i další záhadné okolnosti tohoto neštěstí. Dříve se uvádělo, že počet obětí potopení trajektu Jan Heweliusz čítal 55 osob. Po letech však byla do evidence obětí připsána holčička, která tehdy na trajektu cestovala se svým otcem a jejíž identita byla dlouhé roky zamlčována.

Dne 5. listopadu 2025 měl na jedné ze streamovacích platforem premiéru polský seriál Heweliusz, který pojednává právě o tragédii polského trajektu Jan Heweliusz. Jedná se o nejdražší polský seriál natočený po roce 1989, v němž si zahrálo na 120 herců a 3 tisícovky komparzistů a který vznikal zhruba na 70 lokacích. Pro zajímavost, scény bouře se točily ve filmovém studiu v belgickém Bruselu s bazénem o hloubce 15 metrů a objemu 700 tun vody.

Pod seriálem Heweliusz, v němž se divákům před očima odvíjí Polsko raných devadesátek, je podepsán polský režisér Jan Holoubek. Jak už napovídá jeho jméno, má české kořeny. Jeho dědeček z otcovy strany byl totiž český emigrant, který do Polska přišel po první světové válce. Tohoto režiséra můžete například znát i díky polskému seriálu Velká voda, který pojednává o ničivých záplavách ve Vratislavi roku 1997, nebo krimi seriálu Bažina.

„Jak už to u podobných tragédií bývá, nikdo není úplně bez viny a zároveň za to nemůže jen jeden nešťastník. Tady se potkala bouře, stará unavená loď a pár lidí, kteří měli víc sebevědomí než zodpovědnosti. Výsledkem je katastrofa, která se zapsala do dějin a teď i na obrazovky. Holoubkův Heweliusz je ambiciózní, napínavý a vizuálně ohromující,“ popisuje své dojmy v recenzi na ČSFD uživatel EvilPhoEnix.

Vrak trajektu Jan Heweliusz se po 32 letech od svého potopení stále nachází na dně Baltského moře. Spočívá konkrétně v hloubce 27 metrů u německého pobřeží, a to poblíž mysu Arkona na ostrově Rujána. Dnes je oblíbeným místem polských a německých potápěčů, ovšem také pietním prostorem. Potápěči se k tomuto místu každoročně vracejí 14. ledna, aby uctili památku 56 obětí, které pohltily vlny Baltského moře.

Tragédii z 14. ledna 1993 dále připomínají památníky ve Svinoústí, odkud trajekt naposledy vyplul, a také na centrálním hřbitově ve Štětíně, kde je na kameni vyryto celkem 56 jmen. Mezi nimi i dvě česká. Lidé nezapomínají a každý leden jim zde zapalují svíčky.

Potopení trajektu Jan Heweliusz zůstává největší námořní katastrofou v polské historii v době míru. V roce 2005  Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že původní oficiální vyšetřování nebylo nestranné, a přiznal rodinám obětí odškodnění.

Zdroj:

https://polskamorska.pl/2025/01/14/32-rocznica-katastrofy-jana-heweliusza-pamiec-o-tragedii-i-niegasnace-pytania/

https://nekrologi.wyborcza.pl/0,11,,585698,-inne.html

https://www.csfd.cz/film/1473804-heweliusz/prehled/

https://wszystkoconajwazniejsze.pl/pepites/dlaczego-zatonal-prom-jan-heweliusz/

https://film.wp.pl/katastrofa-heweliusza-jerzy-petruk-przezyl-opowiedzial-co-dzialo-sie-feralnej-nocy-1993-roku-na-morzu-baltyckim-7219287311940544a

https://www.lide.cz/profil/jaroslav-brnak-7924469877dbca2b54d8c3ce44cb9d7ec0a77d4eab2f5f176de4/prispevek/Q29tbWVudE5vZGU6MjQ4OTE1MjAw