Článek
Za ostnatými dráty německých koncentračních táborů se smrt měnila v účetní položku. V krematoriích mizely tisíce těl denně a než skončily v pecích, prošly ještě poslední zubařskou kontrolou. Nacisté systematicky trhali mrtvým, ovšem i živým zlaté zuby, třídili je a posílali k využití na zubní náhrady pro německé vojáky a civilisty. Část zlatých zubů obětí však tavili na pruty, odevzdávali do Říšské banky a měnili v oběživo, které pomáhalo financovat válečnou ekonomiku Třetí říše. Jenom v Osvětimi šlo o kilogramy zlata denně. A podle výpovědí přeživších vězňů zde byli nuceni zlaté zuby obětem extrahovat i věznění českoslovenští zubaři.
Bedny se zlatými zubními korunkami a protézami vězňů z koncentračního tábora Buchenwald, které objevily americké jednotky po osvobození.
Zlaté zuby se staly válečnou surovinou
Vše začalo 23. září 1940, kdy Heinrich Himmler podepsal nařízení, podle něhož měli zubaři SS a zdravotní důstojníci „odstranit z chrupu mrtvých vězňů veškeré dentální zlato“. Zpočátku se to týkalo „pouze“ některých nacistických koncentračních táborů, ale už o dva roky později Himmler vydal doplňující rozkaz, kterým rozšířil sběr zubního zlata na všechny koncentrační tábory. Navíc přikázal vést i přesnou evidenci, tedy kolik bylo vytrženo zlatých zubů, kolik zlata se vytavilo a kam se poslal výnos. Zlato z těl obětí se tak oficiálně stalo součástí hospodářské strategie Třetí říše.
Každý větší koncentrační tábor měl vlastní zubní ordinaci Zahnstation, kterou vedl německý zubař a člen SS v jedné osobě. Pod ním pak pracovali věznění zubaři, kteří museli vykonávat jeho rozkazy pod hrozbou smrti. Daný koncentrační tábor musel získané zlato jednou měsíčně odevzdávat do Berlína. Hlavním zubařem SS byl Hermann Pook, který vše řídil z Berlína. Měl odpovědnost za veškerou zubařskou činnost v koncentračních táborech, pod jeho dohled spadali všichni SS táboroví zubaři a dohlížel na celý systém nakládání se zubním zlatem. Pravidelně také osobně kontroloval zubní stanice v jednotlivých koncentračních táborech.
Například v Osvětimi sídlila Zahnstation v bloku 21 hned vedle táborové nemocnice. Tam se denně vážily a zapisovaly dávky zlata, které zubní komanda vytrhala z čelistí obětí po popravách a zplynováních.
Hermann Pook (uprostřed) během Norimberského procesu. Roku 1947 byl odsouzen k 10 letům vězení a roku 1951 omilostněn. V roce 1958 si otevřel zubní ordinaci v Západním Berlíně.
Osvětim byla důl na zlato a nuceně zde pracovali českoslovenští zubaři
Vzhledem k počtu obětí byl koncentrační tábor Osvětim pro nacisty doslova dolem na zlato. Podle odhadů zde nacisté z války z těl obětí získali až 6 tun zubního zlata.
„Výnos zubního zlata pocházejícího z mrtvol, stejně jako zlaté mince, hodinky, tabatěrky a šperky odebrané příchozím vězňům, byl předběžně přetavován. Nacisté v Osvětimi získávali v průměru 29 až 34 kilogramů zlata denně. Byly to obrovské zdroje zisku pro SS. Dodávky zlata, zapečetěné jako pocházející z „Auschwitz“, začaly dorážet do berlínského sídla Říšské banky už v roce 1943,“ popsala polská historička Patricia Posnerová celou mašinérii ve své knize Lékárník z Osvětimi.
Jak zavzpomínal jeden z přeživších vězňů Jakov Gabai, kterého Patricia Posnerová citovala ve své knize, extrakci zlatých zubů z mrtvol museli vykonávat věznění zubaři či zubní technici polského, židovského i československého původu. Tito muži často označovaní jako Zahnkommando, kteří nuceně pracovali pod dohledem SS zubařů (hlavním osvětimským SS zubařem byl Karl-Heinz Tauber a posléze Willy Frank, jeho zástupcem pak Willy Schatz), pak vytrhané zlaté zuby házeli do velké bedny s nápisem „Německo“.
Začátkem roku 1945 těsně před příchodem sovětských vojsk však byli do extrakce zlatých zubů nahnáni vězni, kteří prostě jen trhali zlato z mrtvol kleštěmi. Museli pracovat rychle a brutálně, takže do beden kromě zlatých zubů padaly i úlomky čelistních kostí s tkáněmi.
Získaný kov se následně tavil v apatyce táborového lékárníka Victora Capesia, který byl s táborovými SS zubaři jedna ruka. Jak uvádí polská historička Aleksandra Zaprutko-Janicka, část uloupeného zlata z obětí, které mělo putovat do Říšské banky, si nechávali pro sebe.
„Své podíly lékárník posílal sestře do Vídně. Když se mu po válce podařilo vyhnout odpovědnosti za vraždy vězňů a odseděl si směšně nízký trest, sáhl po svých pokladech uschovaných v Rakousku „na horší časy“. Díky nim si otevřel vlastní lékárnu a drogerii, a dožil tak v klidu svých dnů,“ uvedla Janická.
Hlavní SS zubař v Osvětimi Willy Frank pracoval po válce jako zubař ve Stuttgartu. Poté, co si v letech 1965 až 1970 odseděl trest za napomáhání ke kolektivní vraždě, působil v Německu jako obchodní zástupce farmaceutických výrobků.
Nejloajálnější profese nacistického Německa
Zubaři patřili k nejloajálnějším profesím nacistického Německa. Statistiky ukazují, že více než 60 % profesorů stomatologie a více než polovina všech praktických německých zubařů byli členy NSDAP. Větší míru stranické oddanosti neměli v tehdejším nacistickém Německu ani lékaři, ani učitelé.
„Více než 300 zubařů sloužilo v elitních jednotkách Waffen-SS a asi 100 z nich bylo odpovědných za krádeže zubního zlata v koncentračních táborech, za smrtící selekce i za týrání vězňů,“ poznamenal ředitel Institutu pro dějiny, teorii a etiku medicíny na univerzitě v německých Cáchách Dominik Gross, který je sám vystudovaný zubař.
Kromě extrakce zlatých zubů táboroví SS zubaři stáli také při selekci na rampě a rozhodovali, koho z nově příchozích vězňů pošlou na smrt a koho na nucené práce. Po konci druhé světové války bylo k trestu smrti odsouzeno celkem 15 nacistických zubařů. A to například Wilhelm Henkel za vraždy vězňů v Mauthausen a Walter Sonntag za vraždy vězeňkyň v Ravensbrücku. Zbylí však dostali minimální nebo žádný trest a následně pokračovali bez přerušení ve svých kariérách. A to včetně Hermanna Pooka, Willyho Franka nebo Willyho Schatze.
Brutální praktiky svého oboru přiznali němečtí zubaři poprvé veřejně až po dlouhých 80 letech. Ve středu 29. října 2025 uspořádala jejich centrální profesní organizace DGZMK (Německá společnost pro zubní, ústní a čelistní medicínu) na Humboldtově univerzitě v Berlíně první pietní ceremoniál věnovaný odhalení těchto zvěrstev a uctění památky obětí.
Zdroj:
https://ciekawostkihistoryczne.pl/2019/02/04/zloto-dentystyczne-w-auschwitz-ile-ton-kruszcu-nazisci-pozyskali-z-zebow-mordowanych-wiezniow/
https://www.theguardian.com/world/2025/oct/30/german-dentists-memorial-recognising-sadistic-practices-under-nazis
https://www.auschwitz.org/en/museum/about-the-available-data/medical-documentation/zahnstation
https://en.wikipedia.org/wiki/Willi_Schatz
https://de.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Henkel_(Zahnmediziner)
https://de.wikipedia.org/wiki/Walter_Sonntag_(Mediziner)
https://www.nli.org.il/en/newspapers/jweekly/1958/08/22/article/6/?e=–––-en-20–1–img-txIN%7CtxTI--------------1
