Článek
Každé desáté zabité dítě měl na svědomí sniper
Bosenské Sarajevo bylo mezi lety 1992 a 1996 sevřené v jednom z nejdelších obléhání moderních evropských dějin. Tisíce civilistů tehdy přišly o život při bombardování a neustálém ostřelování vedeném z okolních kopců Trebević, Mojmilo, Nedžarići či Grbavica. Sarajevané se naučili žít v úkrytech a v nutnosti běhat mezi domy v improvizovaných cik-cak trasách tak, aby na ně ostřelovači z kopců viděli co nejméně.
I přesto během obléhání Sarajeva zemřelo na 11 541 civilistů. Podle dat organizací sdružujících oběti a rozsudků mezinárodních tribunálů bylo z tohoto počtu zavražděno 1 601 dětí a přes 14 tisíc utrpělo zranění. Každé desáté dítě přitom zemřelo přímým zásahem ostřelovače. Výjimkou nebylo, že snipeři mířili i na dětská hřiště. „Když někdo střílí na děti na pískovišti, neexistuje už žádná zbylá míra lidskosti,“ řekl někdejší policista a vyšetřovatel Dragan Mioković.
Podle nejnovějších zjištění však k těmto ostřelovačům nepatřili pouze vojáci bosenskosrbské armády, ale také bohatí zahraniční „lovci“ lidí, kteří si za vraždy platili. Do této smutné statistiky patří i příběh roční Iriny Čišićové, která v době své smrti měla celý život před sebou. I po více než 30 letech její rodiče pronásleduje otázka, proč někdo střílel na cíl vysoký sotva 75 centimetrů a nevybral si raději dospělou ženu, která toto dítě vedla za ruku.
Rodiče malé Iriny čekají odpověď už 32 let
Manželé Samir a Stana Čišićovi si tuto osudovou scénu pamatují do detailu. Malá Irina měla přesně čtyři dny po svých prvních narozeninách a v tu dobu se zrovna učila chodit. 12. října 1993 s ní její tehdy 24letá máma Stana chtěla vyjít ven na procházku, protože podle jejích slov šlo zrovna o klidný den beze střelby. Nevinná holčička však dostala přímo před domem od ostřelovače přímý zásah do ramene a bohužel zemřela následující den.
„Nikdy jsme nepochopili, proč někdo mířil na metr vysoké dítě. Bylo snazší trefit mou ženu,“ vzpomíná otec Samir Čišić. Rodina léta přemýšlela, jestli šlo o náhodu, nebo úmysl. „Až teď se znovu ptáme, jestli to nebylo pro zábavu. To je myšlenka, která bolí víc než smrt,“ říká Samir, který s bolestí odkazuje na lidské safari.
Irinini rodiče se už 32 let ptají, zda šlo o náhodný zásah, nebo o výstřel, za který někdo zaplatil. Jejich otázka se v letošním roce opět vrátila s nesnesitelnou naléhavostí. Prokuratura v italském Miláně totiž oficiálně vyšetřuje podezření, že do Sarajeva ze zahraničí přijížděli víkendoví snipeři, kteří si v rámci tzv. lidského safari zaplatili, aby si mohli pro potěchu zastřílet na dospělé, ovšem i děti. „Nechceme pomstu. Chceme vědět, kdo zmáčkl spoušť. A proč,“ dodává otec zabité roční dívenky Samir Čišić.
„Pozor sniper.“ Jeden z varovných nápisů v Sarajevu.
O lidském safari se veřejně mluvilo už v roce 2007, zlom nastal v roce 2022
Příběhy o tzv. lidském safari kolovaly už během války v bývalé Jugoslávii. Působily ovšem jako urban legend. Konkrétní svědectví, že jde o pravdu, pronesl v roce 2007 před soudním tribunálem v Haagu americký hasič John Jordan, který v Sarajevu působil jako dobrovolník. Tento muž uvedl, že viděl „turisty se zbraněmi, které se hodily spíš na lov divokých prasat ve Schwarzwaldu než na válku“. Podle jeho slov se tito lidé pohybovali neohrabaně a bylo zřejmé, že nejsou součástí místních jednotek.
Tato temná kapitola obléhání Sarajeva vstoupila do veřejného prostoru naplno až v roce 2022, kdy slovinský režisér Miran Zupanič uvedl dokument Sarajevo Safari, ve kterém získal svědectví celkem dvou lidí. Jedním z těchto svědků je Slovinec, který pracoval pro „velmi důležitou americkou agenturu“ a který v dokumentu vystoupil anonymně. „Cizinci přijeli, byli připraveni, dostali dalekohledy a zbraň. Viděl jsem, jak jeden z nich trefil člověka. Viděl jsem pád,“ popsal muž situaci, kterou viděl na vlastní oči. A pak dodal nejmrazivější větu z celého dokumentu: „Střelba na dítě byla dražší.“
Druhým svědkem tzv. lidského safari byl v dokumentu bosenský analytik Edin Subašić, který už v roce 1993 zaznamenal výpověď zajatého dobrovolníka, jenž potvrdil přítomnost cizinců mezi střelci. „Šlo o nový typ nepřítele. Nebyli to vojáci. Byli to lidé, kteří přijeli za zážitkem,“ popsal Subašić.
Momentka jedné ze sarajevských ulice na přelomu zimy 1992/1993. Všimněte si pozůstatku po střelách.
Lovci platili 80 až 100 tisíc eur za „zážitek“ zabít člověka
V listopadu 2025 oznámila milánská státní zástupkyně, že zahajuje vyšetřování proti několika italským občanům, kteří měli během války cestovat do bosenskosrbských pozic nad Sarajevem. Podle italské ANSA i La Repubblica šlo o bohaté muže z Itálie, Německa, Francie, Kanady, Ruska, USA i dalších západních zemí. V některých případech zaplatili v přepočtu 80 až 100 tisíc eur. Dítě mělo být „nejdražší cíl“, starého člověka bylo možné údajně zastřelit „zadarmo“.
Cesty těchto „lovců lidí“ probíhaly z Itálie nejčastěji přes Terst a Bělehrad, za pomoci struktur spojených se srbskou tajnou službou vedenou Jovicou Stanišićem, později odsouzeným za válečné zločiny. Střelci pak byli přesouváni na místa, odkud měli Sarajevo jako na dlani.
„Je nepředstavitelné, že někdo přijel zabíjet naše děti jako víkendovou zábavu. Ale realita války byla ještě horší než fantazie,“ říká bývalá starostka Sarajeva Benjamina Karićová, která byla během války ještě dítě. Poté, co v roce 2022 uviděla Zupaničův film, podala trestní oznámení v Bosně a později i v Itálii. Bosenské úřady však její podání odkládaly. Vyšetřování začalo až v roce 2025 po nové dokumentaci od italského investigativního novináře Ezio Gavazzeniho, který se tímto případem začal velmi intenzivně zabývat a který podal trestní oznámení právě milánské prokuratuře.
Fotografie z obléhání Sarajeva pořízená v zimě 1992/1993. Vidíte na ní, jak lidé spěchají přes křižovatku Skenderija na ulici maršála Tita, která byla pod neustálým dohledem ostřelovačů rozmístěných na kopcích i ve výškových budovách. Naskládané lodní kontejnery poskytovaly civilistům pouze částečnou ochranu. Snipeři zasahovali lidi skrz mezery a silnější střely kontejnery prorážely. Ulice se stáčí do nechvalně proslulé Sniper Alley, jednoho z nejnebezpečnějších úseků obléhaného Sarajeva.
„Byli to bohatí lidé, milovníci zbraní. Ukájeli si tím svou zvrácenou touhu. Nešlo o politiku, nešlo o národnost. Šlo o pocit moci. O naprostou lhostejnost k dobru a zlu,“ mluví italský novinář o lidech, kteří podle něj létali z celého světa vraždit do Sarajeva. Gavazzeni uvedl, že o údajných sniper turistech a sniper zájezdech poprvé četl v italském tisku už v 90. letech 20. století, ale teprve když zhlédl dokument Sarajevo Safari slovinského režiséra Mirana Zupaniče z roku 2022, rozhodl se celou kauzu více rozkrýt.
Pokud milánská prokuratura prokáže, že italští či jiní občané platili za střelbu na sarajevské civilisty, půjde o první takový případ v Evropě. Mohl by vytvořit precedent, který by umožnil stíhat nejen vykonavatele, ale i organizátory.
Zdroj:
https://www.theguardian.com/world/2025/nov/11/milan-prosecutors-investigate-alleged-sniper-tourism-during-bosnian-war
https://www.rferl.org/a/italy-probe-bosnian-war-human-safari-snipers-murder/33591128.html
https://balkaninsight.com/2018/04/03/sarajevo-remembers-children-killed-during-siege-04-03-2018/
https://www.bbc.com/news/articles/c3epygq5272o
