Před 50 lety jsme zažívali babyboom. Husákovy děti doplatí na klesající porodnost

V roce 2024 přišlo v Česku na svět za jeden kalendářní rok 84 311 dětí, což je historicky nejméně od 19. století a výrazněji méně než ve válečných letech. Letošní rok má toto nelichotivé číslo ještě překonat. Jak v Událostech 10. listopadu 2025 uvedla Česká televize, v celém letošním roce se má dle demografů narodit přibližně pouze 75 tisíc dětí a tato situace se nemá zlepšit ani v následujících letech.

„Během roku 2024 se živě narodilo 84,3 tisíce dětí, nejméně v historii statistického zjišťování. Potřetí v řadě došlo k výraznému meziročnímu poklesu nejen porodnosti, ale i plodnosti. Na jednu ženu v průměru připadlo 1,37 dítěte; nejnižší úhrnná plodnost 1,13 nadále patří roku 1999. Průměrný věk matek při narození 1. dítěte v roce 2024 dále vzrostl na 29,0 let,“ uvedl ke klesající porodnosti na svém webu Český statistický úřad.

Paradoxem je, že přesně před 50 lety jsme u nás zažívali babyboom. Jak ukazuje graf Českého statistického úřadu, který znázorňuje statistiku živě narozených dětí v Českých zemích od roku 1806, v roce 1974 se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku narodilo celkem 194 215 dětí, což byl nejvyšší počet od druhé světové války. Tento rok byl vrcholem Husákova babyboomu a tato generace je dodnes nejpočetnější v populaci Česka.

V následujícím roce 1975 přišlo v tuzemsku na svět 191 776 dětí a v roce 1976 celkem 185 667 dětí. Po těchto nejsilnějších ročnících u nás začal počet narozených dětí postupně klesat a v současnosti dosahuje historického minima. Nejen, že na svět ročně v Česku přichází stále méně dětí, ženy poprvé rodí ve vyšším věku a také se více často potýkají s neplodností.

Na první pohled to byl paradox, protože nejvíce dětí se v Československu rodilo právě v době nejtvrdší normalizace po roce 1969. Zvýšená porodnost začátkem 70. let byla dána právě politickou situací po 21. srpnu 1968. Spousta lidí přišla z politických důvodů o možnost profesní seberealizace a právě rodičovství se pro ně stalo jedním z mála způsobů, jak dát svému životu znovu smysl. Kromě rodinného života se realizovali také na chatách a zahradách a mnohdy tento přístup nazývali „vnitřní emigrací“.

K populační explozi začátkem 70. let v tuzemsku došlo také proto, že do věku, kdy je vhodné založit rodinu, právě vstoupily silné poválečné ročníky. V roce 1974 se narodilo 194 tisíc dětí a v roce 1975 toto číslo kleslo o pouhé 3 tisíce. V tisku se v této době objevovaly titulky oslavující „úspěch sociálního programu KSČ“. A přestože šlo o propagandu, tehdejší systém reálně nabídl mladým rodinám v oblasti sociální a bytové politiky velmi významnou pomoc.

Koncem 60. let 20. století spustilo Československo sérii prorodinných opatření, která měla především usnadnit život mladým párům. Od roku 1968 došlo k prodloužení mateřské dovolené na 26 týdnů a zvýšily se dětské přídavky. Od roku 1969 byla prodloužena neplacená mateřská dovolená až na dva roky a zavedl se mateřský příspěvek 500 Kčs matkám se dvěma dětmi. Od roku 1971 se zvýšilo porodné z jednoho tisíce na dva tisíce korun a prodloužilo se vyplácení mateřského příspěvku na půl roku, zaměstnaná žena však mohla být s dítětem až do jeho dvou let a po návratu do práce měla nárok na původní pracovní zařazení. Zavádělo se vyplácení mateřského příspěvku do dvou let věku druhého a každého dalšího dítěte. Od roku 1973 se rovněž zvýšily dětské přídavky.

Od dubna 1973 se symbolem Husákovy éry staly novomanželské půjčky. Manželé do 30 let věku dostali 30 tisíc korun na zařízení bytu s výhodným úrokem, z něhož se po narození každého dítěte část odpustila. Jenom v roce 1973 stát poskytl novomanželské půjčky v celkové výši 2,6 miliardy korun, víc než 60 procent půjček přitom novomanželé použili na nákup nábytku.

Odvrácenou stranou těchto prorodinných podpor však bylo omezení přístupu k interrupcím, a tak se nechtěná těhotenství často řešila svatbou a neplánovaným vícegeneračním bydlením. Mladí lidé měli navíc omezenou možnost cestovat a dlouho studovat, takže se dříve brali a měli děti. Průměrný věk prvorodiček kolem 22 let odpovídal době, kdy většina žen nešla na vysokou školu. Stát a dobová kultura navíc nepřímo podporovaly časné manželství a rodičovství. Dále v této době existovala velmi malá osvěta pro mladé lidi, jak se chránit před početím.

Při tomto populačním boomu se stal velkým problémem nedostatek jeslí a mateřských škol. V roce 1974 evidovaly národní výbory desítky tisíc nevyřízených žádostí o umístění dětí do těchto zařízení. Školky se právě proto začaly zřizovat i při průmyslových podnicích a zemědělských družstvech. V případě, že se tato zařízení vzpírala, dostala úkol zřídit školku „shora“. V roce 1977 už více než 71 procent dětí v předškolním věku navštěvovalo MŠ.

Československo zároveň velmi masivně stavělo. Ve velkém vznikala panelová sídliště s dostatkem bytů pro mladé rodiny. I když je dnes ironicky nazýváme „kralíkárny“, pro mnohé znamenaly vlastní bydlení, koupelnu, teplou vodu a topení.

„Jak upozorňuje český sociolog Jiří Musil, v socialistickém státě byty nemohly být zbožím a v bytovém hospodářství se nemohlo počítat se ziskem. Stát deklaroval rovný přístup k bydlení pro všechny, zároveň se však snažil zabránit přílišným nerovnostem mezi jednotlivými třídami a sociálními skupinami,“ napsal slovenský list Pravda.

Všechna tato opatření ale měla i svou odvrácenou stranu mince. Československá ekonomika začala v druhé polovině 70. let ztrácet dech. Centrálně plánované hospodářství nedokázalo pružně reagovat na rostoucí poptávku, kterou babyboom vyvolal. Porodnice i školky praskaly ve švech, chybělo dětské zboží, oblečení, boty i kočárky.

S koncem 70. let 20. století se začala tato populační vlna postupně lámat. V roce 1979 se omezily dotace na dětské zboží a přídavky se přestaly zvyšovat, a to i kvůli obavám ze „zneužívání výhod nepřizpůsobivými rodinami“. Zároveň se v Československu začala používat moderní hormonální antikoncepce a počet interrupcí se koncem 80. let ve srovnání s rokem 1975 takřka zdvojnásobil.

V 80. letech se rovněž změnil životní styl mladých lidí a ekonomické problémy státu omezily prostor pro další podporu mladých rodin. Po sametové revoluci nastal s pádem komunismu, otevřením hranic a možností osobní svobody výrazný propad porodnosti.

Dnes jsou z Husákových dětí již padesátnici. S ohledem na to se vybízí jedna zásadní otázka: Co se stane, až za necelých dvacet let tato velmi početná generace, která je dnes páteří ekonomicky aktivní populace, pracuje, platí odvody a daně a drží tak český důchodový systém nad vodou, sama odejde do důchodu?

Zdroj:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/225411000101110/cast/1150463/

https://csu.gov.cz/narozeni?pocet=10&start=0&podskupiny=133&razeni=-datumVydani

https://demografickyportal.cz/husakovy-deti

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/632599-cesko-vymira-na-svet-prislo-nejmene-deti-v-historii-zeny-navic-rodi-stale-pozdeji

https://zurnal.pravda.sk/neznama-historia/clanok/345056-najviac-deti-sa-rodilo-pocas-normalizacie/