Článek
Dřevěnou hájenku Neu Ischl na Děvíně postavil hrabě Dietrichstein
V roce 1881 zřídil kníže Hugo Alfons Dietrichstein na vrchu Děvíně v Pavlovských vrších oboru. O rok později, v roce 1882, zde nechal postavit stylovou dřevěnou hájenku, která dostala jméno Neu Ischl. Tato budova byla krytá sedlovou střechou a měla drobnou věžičku na hřebeni. Veřejnost ji vnímala coby lovecký zámek pro šlechtu.
Přízemí hájenky sloužilo jako byt hajného, který se staral o oboru na Děvíně a hospodářské zázemí hájenky. V patře se pak nacházel letní byt knížecí rodiny. Později v hájence vznikl lovecký salonek, kde se ubytovávali lovečtí hosté knížete Dietrichsteina.
Děvínská obora, i slavnosti a hostiny po lovech, které se pořádaly v hájence za Rakouska-Uherska, byly populární mezi šlechtici z celé Evropy. V roce 1912 poslal knížeti Dietrichsteinovi darem párek muflonů dokonce sám císař František Josef I.
Souřadnice bývalé hájenky Neu Ischl: https://mapy.cz/s/fosukanapo
Hajný Ludwiczek se věnoval nacistickým pohlavárům
Po vzniku Československa 28. října 1918 šlechtické slavnosti v hájence Neu Ischl přirozeně ustaly. V oboře na Děvíně došlo k poklesu stavu zvěře. Z Neu Ischlu se stala klasická hájovna, v níž žil hajný.
Před druhou světovou válkou bydlel v přízemí hájenky Neu Ischl hajný Franz Ludwiczek se svou rodinou, který se staral o oboru na Děvíně. Tento muž byl rodákem z nedalekého Mušova. Franz Ludwiczek měl navíc postavení hajného v rodové tradici – jeho táta také vykonával tuto profesi.
Franz Ludwiczek je na fotce druhý zleva. Nafoceno z informační tabule Lesů České republiky.
Když v říjnu 1938 nacistické Německo zabralo Sudety, začal i Ludwiczkův osobní tragický osud. Honitba na Děvíně totiž jako reprezentační spadala přímo pod Oddělení lovu berlínského říšského lesního úřadu. K Ludwiczkovým úkolům tak patřilo s ohledem na jeho práci hajného věnovat se mimo jiné hostům, kteří přijížděli do obory na Děvíně na lov. Častými hosty této obory se za druhé světové války stali prominenti Třetí říše. V knize hostů se zachovaly například podpisy generála - polního maršála Richthofena nebo hrabětě Ciano von Ribbentropa.
Na jaře 1945, kdy německá armáda opouštěla oblast a Rudá armáda postupovala směrem na Mikulov, se Ludwiczkovy obavy změnily ve strach a paniku. Zatímco se fronta přibližovala, Ludwiczek si uvědomoval, že jej byť služební styky s nacistickými pohlaváry mohou stát život. Obával se, že jej označí za kolaboranta a jeho rodina bude od Rusů čelit odplatě. Podle vzpomínek mu to vesničané, kteří ho znali jako slušného člověka, rozmlouvali.
Strach však Franze Ludwiczka ovládl do té míry, že s rodinou opustil hájenku Neu Ischl. Skrývali se uprostřed lesů Pavlovských vrchů – Franz Ludwiczek pod vrchem Děvínem vykopal v lese zemljanku, kde s manželkou a synem určitou dobu přežívali.
Ze strachu před blížící se Rudou armádou spáchal rozšířenou sebevraždu
Bohužel, stalo se, co se stalo. U hajného Ludwiczka obavy a nervové vypětí dosáhly vrcholu v momentě, kdy se dozvěděl, že Rudá armáda je skutečně blízko. Tato neustálá hrozba a stres vedly k tragickému konci, kdy se rozhodl ukončit svůj život i životy svých nejbližších, aby je uchránil před možným krutým osudem.
Hajný Ludwiczek spáchal rozšířenou sebevraždu nedaleko tohoto krásného místa pod Děvínem.
V dubnu 1945 Franz Ludwiczek zastřelil svého 9letého syna Waltra, 32letou ženu Marii a psa. Nakonec zbraň obrátil proti sobě. V den smrti mu bylo 39 let. Mrtvého Franze Ludwiczka a těla jeho nejbližších našli lidé z okolí až koncem dubna 1945. Co je velmi zvláštní, v době jeho smrti shořela také dřevěná hájenka Neu Ischl. Zda toto stavení zapálil Ludwiczek, nebo někdo jiný, můžeme jenom spekulovat. Rodinu Ludwiczkovu lidé pohřbili nedaleko vyhořelé hájenky Neu Ischl, na jejímž místě jsou v současnosti pouze zbytky základů.
Ludwiczkův čin byl extrémním vyjádřením zoufalství a beznaděje. Jeho rozhodnutí ukončit životy svých nejbližších i svůj bylo tragickým důsledkem válečných hrůz – tehdy lidé čelili neúnosným tlakům a strachům, a ty je přiváděly k činům, které by pro ně byly za normálních okolností nepředstavitelné.
Na místě tragédie vznikl v roce 1995 pomníček
Tragédie rodiny Ludwiczkovy se zapsala hluboko do paměti místních obyvatel a lesníků. Spoustu let po konci druhé světové války nacházel na místě tohoto neštěstí lesní Krůza květiny, které tam pokládali odsunutí vesničané při svých návštěvách.
Pomníček na místě tragédie.
Z iniciativy ředitele Lesního závodu Židlochovice byl v roce 1995 vybudován hajnému Ludwiczkovi pomníček, který Čechům a Němcům připomíná surovost války a osudy lidí, které nebyly ovlivněny jejich vinou, ale politickými okolnostmi, v nichž žili. Tento pomníček vznikl zhruba 50 metrů nad zemljankou, v níž hajný Ludwiczek s rodinou žil a následně spáchal rozšířenou sebevraždu.
Dnešním vlastníkem pozemku, na kterém se Pomník rodiny Ludwiczkovy nachází, jsou Lesy České republiky, které tento pomník doplnily o informační tabuli s textem a fotkami. Tento malý pomníček s litinovým křížem a s podezdívkou ze světlých kamenů se nalézá v lesní stráni nad cestou, která je v současnosti modrou trasou naučné stezky pod Děvínem vedoucí ke zřícenině hradu Děvičky.
Souřadnice Pomníku rodiny Ludwiczkovy: https://mapy.cz/s/hedonocege
Ludwiczek pocházel z Mušova, tato obec už neexistuje
Hajný Franz Ludwiczek pocházel z vesnice Mušov (německý Muschau), která dnes neexistuje. Podle meziválečného sčítání lidu byli tamní obyvatelé převážně Němci, kteří museli po druhé světové válce odejít. Poté, co byla drtivá většina původního německého obyvatelstva odsunuta, se do jejich hospodářství nastěhovali lidé z celé Moravy. Většinou pocházeli z chudších poměrů a přišli do lepšího.
Pohled na zaplavený Mušov z vrcholu Děvína. Hledejte ostrov s kostelíčkem uprostřed fotky.
Poslední den otevření pošty v Mušově se datuje k 30. červnu 1978. Následně v lednu 1980 Mušov definitivně socialistické Československo srovnalo se zemí a vymazalo ze seznamu sídel. A v roce 1987 byl prostor této zaniklé vesnice navždy zatopen vodami vodního díla Nové Mlýny.
Díky úsilí památkářů zůstal z Mušova zachován románsko-gotický kostel svatého Linharta, který dnes stojí na malém ostrůvku uprostřed střední novomlýnské nádrže (Věstonické nádrže) a kde byl s největší pravděpodobností pokřtěn i Franz Ludwiczek. Tato oblast se stala v roce 1994 přírodní rezervací, takže není běžně přístupná. Ostrov s kostelem nespojuje s pevninou žádný most ani pravidelná lodní doprava.
Zdroj:
Dokument Správy chráněné krajinné oblasti Pálava, podle materiálu pana Karla Janíka z Klentnice
https://mojebrno.jecool.net/inka–morava-palava-ludwiczkuv-pomnik.html
https://www.vets.cz/vpm/1191-pomnik-rodina-ludwiczkova/
https://www.novinky.cz/clanek/historie-zatopene-vzpominky-jak-se-zilo-v-musove-40373404
https://www.denik.cz/regiony/pred-triceti-lety-zmizel-musov-kvuli-obavam-ze-zaplav-a-na-pomoc-zavlazovani-20170409.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mu%C5%A1ov
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Linharta_(Mu%C5%A1ov)
