Nářečí po naszymu na Jablunkovsku je klenot. Ale s mladou generací pomalu mizí

Za zavřenými dveřmi mezi rodinou, přáteli a známými někteří lidé na Těšínsku a Jablunkovsku stále mluví jinak než na úřadech, ve školách a jiných oficiálních místech. A to po naszymu (vyslovujte „po našimu“). Podle jazykovědců jde o interdialektní etnolekt, který se zrodil dávno před tím, než se rozhodovalo o tom, kudy povede česká, polská a slovenská hranice.

Po naszymu se totiž v průběhu staletí vyvinulo v historické oblasti Těšínského Slezska uprostřed Slezských Beskyd. Právě pro tuto oblast byl typický intenzivní kontakt češtiny, polštiny, slovenštiny, slezských nářečí a dalších jazykových vlivů včetně němčiny či valaštiny.

„Toto nářečí vzniklo z potřeby porozumění. A taky z toho, že se tu spolu po staletí domlouvali lidé různých jazyků,“ říká profesor Karel Daniel Kadłubiec, který nářečí po naszymu nejen zkoumá, ale také jím mluví. Narodil se v Karpentné (součást Třince) a první slovo, které kdy vyslovil, nejspíš nebylo česky ani polsky, ale po naszymu.

V Těšínském Slezsku se střídali vládci, úřední jazyky i vlajky. Po stovky let tu pospolu žili lidé různých národností, a to Poláci, „Šlonzáci“, Češi, Němci, Židé i Slováci. K úředním jazykům postupně patřily latina, němčina, polština a čeština. Ale doma, na poli nebo třeba v hospodě místní obyvatelé zvaní Goralé mluvili stále stejně (po naszymu) a tento jazyk si ústním podáním předávali z generace na generaci. Ostatně, často se tomuto nářečí říká také gorolština a když jej používáte, mluvíte prostě gorolsky.

Na Těšínsku a Jablunkovsku bylo po naszymu často první jazykem, který se Goralé od narození naučili a používali jako soukromý, neformální a rodinný jazyk. Pro tuto oblast byl však typický bilingvismus (dvojjazyčnost) a často i trilingvismus (trojjazyčnost). Kromě po naszymu tak uměli Goralé skvěle polsky, často i česky či německy a tyto jazyky používali právě na veřejnosti, tedy ve školách, na úřadech či v kostelech.

Toto nářečí, které se zrodilo ve Slezských Beskydech, není polské, české, slovenské ani německé. Ale bere si od každého jazyka trochu. I když Čechům, kteří jej slyší poprvé, zní spíš jako polština. V současné době se s tímto jazykem setkáte na českém, polském a slovenském pomezí. Po naszymu se totiž mluví nejen na Jablunkovsku a Těšínsku, ale také v Polsku v Istebné, Koniakówu či Jaworzynce i na Slovensku v okolí Čadce. Po naszymu není samozřejmě jednotné a v jednotlivých oblastech se od sebe liší.

O něco složitější je zápis po naszymu, který není oficiálně kodifikován. Přesto se v jeho případě ustálila praxe, která vychází z polské pravopisné normy a které se ve svých pracech drží jazykovědci či autoři z Těšínska. Polské znaky (například souhlásky ś, ć, dź, ń, ł, samohláska ó, slabiky ci, ni, dzi, zi aj.) totiž nejlépe zachycují specifickou výslovnost po naszymu, kterou by český pravopis nedokázal plně vystihnout. Tento přepis je však čistě fonetický.

Příklady slov z nářečí po naszymu (Jablunkovsko)

Zpopularizovat toto nářečí se mimo jiné pokouší jablunkovská skupina Blaf, která hraje gorolgrass, tedy country po naszymu. „Naše originalita spočívá v tom, že jsme jediná kapela na světě zpívající country ve slezském nářečí. To má také svou daň. Jsme populární pouze v regionu od Mostů u Jablunkova po Ostravu, kde jsme srozumitelní. V Čechách údajně zpíváme polsky a v Polsku zase česky. Ale díky internetu a našincům roztroušeným po zeměkouli se naše hudba poslouchá nejen u nás, ale například i v Rusku, Americe, nebo Austrálii, čemuž se ohromně těšíme a nehodláme měnit směr. Budeme se nadále držet svého kopyta a zůstaneme u nářečí,“ uvádí kapela Blaf na svých webových stránkách, kde zveřejnila i online slovník po naszymu.

V základních školách na Jablunkovsku děti navštěvují české, ale i polské základní školy. Po naszymu oficiálně nevyučuje žádná. Není to jazyk s osnovami a nemá schválenou normu. Zůstává neformálním jazykem, kterým Goralé mluví v soukromí mezi sebou. Ovšem je to jeho síla i slabina zároveň. Po naszymu se totiž pomalu vytrácí. Rodiče a prarodiče v tomto nářečí mezi sebou ještě navzájem komunikují, nejmladší generace jej však aktivně ovládá pouze sporadicky. Děti velmi často rozumí, ale již po naszymu nemluví.

„Jaké písničky jsou charakteristické pro náš region? Vínečko bílé nebo Rožnovské hodiny? Určitě ne. Je to přece Za Jabłónkowy siedym mil, Piykło dziywcze, piykło placki. Jedno je jasné – naše nářečí je naším klenotem, něčím, na co bychom měli být hrdí. Je výjimečné, bohužel se vytrácí, děti po naszymu neumí. Rodiče mezi sebou mluví po naszymu, ale s dětmi česky,“ napsala ve facebookové skupině Jablunkov Živě jedna z obyvatelek tohoto města.

„Ti z nás, kteří nářečí po naszymu ve svých rodinách pohřbili, neboť s dětmi mluví pouze spisovně, tak ať si vzpomenou aspoň na svoje prarodiče při procházce na hřbitově…atd. Pohled na moře pomníků na rozsáhlém jablunkovském hřbitově je hned trošku veselejší!!! Ludzie na kierchowie by powiedzieli: „Gdyby to widzieli“ Wielki Pón Bóczek zapłoc, że sie tu mogymy takim zocnym łobrozkym MURALYM cieszić…Choć my sie tego już nie dożili…“ napsal svůj názor další Jablunkovan, který ve svém komentáři použil jak český jazyk, tak po naszymu.

V globalizovaném světě se odlišnost nenosí. Ale právě proto je důležité ji neztratit. Když máte vlastní jazyk, máte kotvu. A když máte kotvu, víte, odkud jste. „Nářečí je bohatstvím člověka. Nezbavujme lidi tohoto luxusu. Naší povinností je ho předávat dál – bez ohledu na národnost nebo náboženství,“ říká profesor Karol Daniel Kadłubiec, který už řadu let usiluje o to, aby nářečí po naszymu stále žilo, a snaží se k tomu vést i mladou generaci.

Zdroj:

Vlastní, po naszymu mluví polovina mé rodiny

https://www.youtube.com/watch?v=UZHel-v36Zc

https://www.youtube.com/watch?v=DpJ4trYTi2A

https://www.jablunkov.cz/fenomen-nareci-gwary-po-naszymu-odkaz-na-videozaznam-setkani-s-profesorem-danielem-kadlubcem/d-12520

https://knihovnatrinec.cz/2025/01/14/po-naszymu-otisky-generaci/

http://blaf.cz/