Článek
Oldřichův dub, který roste hned vedle potoku a pramenu při výjezdu z Peruce směr Louny, se stal Stromem roku 2025. V anketě od Čechů dostal skoro deset tisíc hlasů, jako vítěz obdrží odborné ošetření na míru a také bude Česko reprezentovat v evropské anketě strom roku. Tento dub letní, který je od roku 1995 zařazen na seznam významných stromů UNESCO, je neodmyslitelně spjat s českou historií. Zmínka o něm se objevuje již v Dalimilově kronice.
Nese totiž jméno po Oldřichovi z rodu Přemyslovců, který na tomto místě dle pověsti potkal krásnou pradlenu Boženu, do které se zamiloval a udělal z ní kněžnu. Tento příběh má hned několik verzí. Od té romantické až po tu tragičtější.
Oldřichův dub na pohlednici z roku 1921.
Na romantickou pověst o Oldřichovi a Boženě poukazovali zvláště obrozenci
Romantická pověst o setkání Oldřicha a Boženy se zrodila s největší pravděpodobností v průběhu 19. století v době národního obrození. Oporu nacházela v první česky psané veršované kronice tak řečeného Dalimila, která byla dokončená zhruba v roce 1314. Tato obrozenecká pověst v zásadě poukazovala na to, že už v 11. století byly Čechy samostatným knížectvím, kde vládl kníže Oldřich, který si vybral za ženu prostou českou dívku Boženu, dceru Křesinovu.
Podle pověsti se vydal kníže Oldřich se svou družinou na lov a kdesi u potoka uviděl překrásnou dívku Boženu, která zrovna prala prádlo. Do Boženy se na první pohled zamiloval, odvezl si ji do Prahy a učinil z ní svou ženu a kněžnu. Jak již dokládají historické prameny, z jejich vztahu se narodil budoucí kníže a pokračovatel rodu Přemyslovců Břetislav I.
V každém případě Božena byla coby žena z lidu jedinou neurozenou panovnicí na českém trůně. Doboví kronikáři ji však označovali za skutečnou českou kněžnu, nikoliv pouze za Oldřichovu milenku. Kněžna Božena přežila Oldřicha o 18 let. Zemřela v roce 1052 a je pohřbena v kostele sv. Václava ve Staré Boleslavi.
Obraz Františka Ženíška znázorňující první setkání Oldřicha a Boženy. Oldřichův dub je vlevo.
Oldřich byl zadaný a Božena pravděpodobně také
Vše ale nebylo tak zalité sluncem. „Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova, měl syna neobyčejně sličného, jemuž dal jméno Břetislav. Jednoho dne totiž, vraceje se skrze selskou ves z lovu, uviděl řečenou ženu, jak pere roucha u studánky, a prohlédnuv si ji od hlavy až k patě, vpil do hrudi nesmírný žár lásky. Kníže poslav ihned pro ni, pojal ji v manželství, staré však manželství nerozvázal, protože toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy, nebylo hříchem unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže,“ napsal ve své Kronice české psané latinsky kronikář Kosmas (1045-1125).
Jak uvádí Kosmas, kníže Oldřich byl při svém seznámení s Boženou ženatý. Také se spekuluje o tom, že krásná selka Božena byla vdaná a že nebyla dcera, nýbrž manželka Křesinova. Jak poukazuje česká spisovatelka, pedagožka a etnografka Marie Hrušková, která celý svůj život zasvětila památným stromům, některé verze pověsti o Oldřichu a Boženě uvádějí, že Božena byla nejen zadaná, ale dokonce že po odchodu s Oldřichem se její opuštěný milenec (nebo snad manžel) na zmíněném Oldřichově dubu oběsil.
V popředí vidíte pramen a vlevo pod Oldřichovým dubem potok.
Má dub Oldřich skutečně 1000 let? Podle znalců je jeho věk nadsazený
Jak napovídá pověst, k prvnímu setkání Oldřicha a Boženy mělo dojít kolem roku 1004. Oldřichův dub má tak být starý více než 1000 let, ovšem podle znalců je jeho věk nadsazený.
„I když v obvodu kmenu měří dub přes sedm metrů, jsou údaje o jeho věku, dané do souvislosti s knížetem Oldřichem, nadsazené (Oldřich vládl od roku 1012 do roku 1034 – muselo by tedy být dubu hodně přes tisíc let),“ upozornila ve své publikaci o památných stromech Marie Hrušková. Mluví se také o tom, že se na tento dub mohla přesunout pověst původního stromu.
I tak patří Oldřichův dub k nejstarším stromům na území Česka. Typické pro něj jsou mohutné kořenové náběhy, kterými zpevňuje břeh a drží se na svahu. Jeho mohutný dutý kmen (dnes zalitý betonem) je mírně nakloněný k potůčku, kde podle pověsti prala prádlo Božena.
Oldřichův dub měl dvakrát namále, když jej podpálili vandalové
Není to tak dávno, co k Oldřichovu dubu museli vyjíždět hasiči. V letech 1993 a následně 1995 totiž uvnitř jeho kmene rozdělali vandalové oheň. Majestátní dub letní tyto požáry přežil, ovšem pomalu dožívá. Po posledním požáru odborníci jeho dutinu vyplnili betonem, zredukovali mu větve a korunu sepjali ocelovými obručemi, aby se nerozlomil.
„Oldřichův dub je urostlý, ale je na něm znát věk a bohužel i to, jak mu ublížil zákeřný oheň, který v jeho dutině kdosi dvakrát rozdělal. Nevzdává se – důkazem jsou živé zelené listy – ale chřadne,“ napsala Marie Hrušková.
Boženina studánka v Peruci
Také Božena měla v Peruci svůj dub, dnes ji připomíná Boženina studánka
Přibližně 20 metrů od Oldřichova dubu na pravém břehu potoka rostl v minulosti také dub Boženin. Dnes už zde po něm nejsou památky. Pradlenu Boženu navíc přímo v centru Peruce stále připomíná Boženina studánka, která je zásobovaná pramenem vytékajícím ze skály pod zámkem. Tato studánka je vyzděná a krytá novogotickým altánkem.
Co je ještě zajímavější, Boženina studánka se nachází přímo naproti bývalé Křesinově usedlosti. Božena tak nemusela s prádlem chodit opravdu daleko, ať už byla Křesinova dcera, nebo manželka. Pokud by chodila prát prádlo k tekoucí vodě, toto místo se nachází na okraji Peruce právě vedle Oldřichova dubu, kde mělo dojít k jejímu osudovému setkání s Oldřichem.
Ostatně s praním prádla je spojená přímo samotná obec Peruc. Například známý mystifikátor Václav Hájek z Libočan ve své kronice uvádí, že název obce Peruc je odvozený od toho, že právě na tomto místě Oldřich poprvé spatřil Boženu: „ana prádlo perúc“. Ve skutečnosti však název této obce vznikl z osobního jména Peruť (dříve německy Perutz) ve významu Perutův dvůr.
Oldřichův dub (na fotografii) má v Peruci svého nástupce.
V Peruci pečují o malého Oldříška vypěstovaného ze žaludu Oldřicha
Obyvatelé Peruce jsou na svého duba Oldřicha, jak mu familiárně říkají, náležitě hrdí. Kromě toho pečují také o potomky tohoto majestátného stromu. Například u příležitosti tisícího výročí setkání Oldřicha s Boženou v roce 2004 vysadili před místní mateřskou školou doubek, který dostal jméno Oldříšek a který byl vypěstován ze žaludu Oldřichova dubu.
„V Peruci máme Oldřichova potomka Oldříška, který má svůj „rodný list“ uložený u kořenů. Semenáček vypěstovala odborná zahradnická firma a je opravdu ze žaludu Oldřicha. Doubek Oldříšek roste do krásy mezi dětmi ze školky a věřme, že překoná, tak jako jeho otec, veškerá úskalí nelehkého života stromů,“ uvádí obec Peruc na informačním panelu Naučné stezky Perucko.
Zdroj:
Marie Hrušková, Luboš Úradníček: Významné stromy a jejich zobrazení mezi nehmotnými památkami národní kultury, Mendelova univerzita v Brně, 2022
Marie Hrušková: Kult stromů v zemích Koruny české, Praha: Abonent ND, 2005
Informační panely Naučné stezky Perucko
https://regiony.rozhlas.cz/oldrichuv-dub-a-bozenina-studanka-v-peruci-pripominaji-slavnou-povest-7439303
https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich%C5%AFv_dub
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bo%C5%BEena_(kn%C4%9B%C5%BEna)
