Článek
I 38 let po Černobylu jsou v Česku radioaktivní houby
V sobotu 26. dubna 1986 v jaderné elektrárně Černobyl na Ukrajině v tehdejším Sovětském svazu explodoval a začal hořet čtvrtý reaktor. Radioaktivní mrak z této havárie se do Československa dostal poprvé v noci z 29. na 30. dubna 1986. Silný koktejl nebezpečných radionuklidů doputoval na území ČSSR celkem třikrát. Kromě noci z 29. na 30. dubna to bylo ještě během 3. a 4. května a poté 7. května.
Jako první zachytili v Československu zvýšenou úroveň radiace pracovníci Jaderné elektrárny Dukovany, kteří zjistili především zvýšenou koncentraci u radioaktivního jódu a cesia. Zatímco radioaktivní jód má poločas rozpadu 8 dní a nesl s sebou zdravotní rizika zvláště v prvních týdnech po výbuchu Černobylu, radioaktivní cesium-137 má poločas rozpadu 30 let. Znamená to tedy, že se na našem území dostalo do potravinového řetězce a bude v něm působit ještě desítky let.
Z potravin byly bezprostředně po výbuchu Černobylu náchylnější k vyšším hladinám radiace především listová zelenina nebo kozí a ovčí mléko volně se pasoucích zvířat. Značné riziko představovala také konzumace zvěřiny nebo lesních plodů. V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na houby, které jsou schopné z ovzduší a z půdy absorbovat velká množství různých radionuklidů. Jde zejména o cesium a stroncium.
Jaká je situace v Česku dnes? I 38 let po havárii Černobylu je na některých místech množství cesia-137 tak vysoké, že jeho následkem jsou radioaktivní houby, lesní plody nebo divočáci. Jak pro Deník uvedla Lenka Babická ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), od výbuchu Černobylu uplynulo 38 let, což přibližně odpovídá jednomu poločasu rozpadu radioaktivního cesia-137. Dá se tak podle ní očekávat, že se zvýšenými hodnotami tohoto radioaktivního prvku se budeme v tuzemsku potýkat ještě několik desetiletí. Tato odbornice však uklidňuje, že není důvod k panice.
Díky extrémně citlivým měřícím přístrojům lze měřitelné množství Cs-137 zaznamenat téměř všude v Česku. Ovšem jsou místa, například Šumava nebo Novohradské hory, kde jsou hodnoty několikanásobně vyšší. V žádném případě nelze hovořit o nějakých okamžitých následcích nebo zdravotní újmě, kterou by nám konzumace hub z těchto oblastí způsobila. Toto by nenastalo ani při nějaké opravdu extrémní konzumaci, řekněme po desítkách nebo dokonce stovkách kilogramů hub za rok.
Rok 1986 byl v Československu bohatý na houby. Náhoda?
Pamětníci vzpomínají, že v roce 1986 byla nadúroda hub, které rostly prakticky na každém kroku. Spousta lidí má v paměti, že hub bylo hodně, byly velké, zdravé a bez červů. Máte to také podobně?
- „Pamatuji si jako kluk, že od té doby jsem v lese tolik hub pohromadě neviděl.” Radim
- „Mohu potvrdit. Rostly úplně všude v obrovském množství. Nic podobného jsem od té doby nezažil.” Josef
- „Rostly v obrovském množství. Pak jsme si dělali legraci, že jsme sušenými svítili několik let.” Lenka
Mezi lidmi se navíc rozšířil mýtus, že havárie Černobylu a nadúroda hub v Československu měla přímou spojitost. Podle Dany Drábové však v roce 1986 šlo o pouhou náhodu, protože nastalo velmi příhodné počasí pro růst hub.
Radiace nemá na růst hub vliv. Neměla ani po Černobylu. Ale mýtus je to nesmrtelný. Opravdu to byla náhoda. Bylo na to počasí. Nic víc.
Před radioaktivními houbami varoval i Waldemar Matuška
Co se stalo 26. dubna 1986 v Černobylu a jaký dopad má jaderná havárie na Československo, komunistický režim nejprve zamlčoval, posléze havárii zlehčoval a obyvatele nedostatečně informoval o všech možných rizicích či opatřeních. Československé vedení se v běžných lidech snažilo vzbudit dojem, že se vlastně nic nestalo, že není ohroženo zdraví obyvatelstva a jede se zkrátka dál.
Tento přístup československé vlády se nelíbil spoustě lidem, mezi které patřil také zpěvák Waldemar Matuška. Na jednom ze svých koncertů v roce 1986 mimo jiné naznačil, že houby jsou zasažené radioaktivní spadem, a varoval lidi, aby je nejedli.
„Pouštěl si pusu na špacír, a proto mimo jiné měl problémy. Jsem pamětník, dobře si to pamatuji a tenkrát byla nadúroda hub a bez červů. Jestli se nepletu, tak ten koncert, kde vystupoval, se konal v Liberci,“ zavzpomínala v diskuzi Saša. Tuto skutečnost potvrdila i zpěvákova manželka Olga.
„V roce 1986 po výbuchu v Černobylu ho jednou načapali, že při koncertu na toto téma něco utrousil. Estébáci ho hned pozvali na výslech do kachlíkárny, kde se to řešilo. Za pár dní přišel anonymní dopis, kde mimo jiné stálo: „Pane Matuško, v šedesátých letech to dělali amatéři. Teď se na vás chystají profíci.“ Walda to nekomentoval,“ pověděla v roce 2020 Olga Matušková v rozhovoru pro iDnes.
S ohledem i na tuto skutečnost Waldemar Matuška opustil v červenci 1986 komunistické Československo společně se svou ženou Olgou a synem Waldíkem. Emigroval do USA a následně se s rodinou usadil na Floridě.
„Bylo to kvůli takovým problémům s režimem, které dnes vypadají jako malichernosti. Walda třeba odmítal zpívat rusky. Nebo dělal narážky na Černobyl, na to, jak se o tom lhalo, a tak. Potom dostal ten anonym,“ upřesnila Olga Matušková pro Respekt.
Dnes r. 1932 se narodil Waldemar Matuška
— Jan Neubauer (@neubJan) July 2, 2019
Často v rádiu i televizi, také v 70. letech v období normalizace.
O to větší zděšení způsobila u komunistů jeho imigrace v r. 1986.
Hned na indexu.
Rudé právo se vztekalo a tisklo opakovaně:
„Morální pád jednoho zpěváka”
Cao, Waldo! pic.twitter.com/8mEFJMZfBr
Emigrace Waldemara Matušky byla pro ČSSR velká rána
Někteří obyvatelé Československa se o emigraci Waldemara Matušky do USA dozvěděli 2. září 1986, kdy o ní v pořadu Události a názory rádiové stanice Svobodné Evropy informoval redaktor Slávek Volný. Zpěvákova emigrace byla velkou ranou nejen pro jeho fanoušky, ale i pro dohasínající Husákův režim.
„V červenci 1986 jsme odjeli na bratrovo pozvání do USA a Walda jako by na ten dopis navázal, nádoba přetekla. V tu chvíli jsme se rozhodli, že už se nevrátíme. To, že jsme se rozhodli emigrovat, ovšem nebylo náhlé rozhodnutí, Walda to zvažoval už v padesátých letech. Utéct jsme potom chtěli v roce 1969, tehdy ho pozvali zpívat na český ples v Chicagu. Jenže jsme se o téhle myšlence zmínili jednomu známému a ten nás prásknul, takže pustili pouze Waldu a já musela zůstat v Praze jako zástava,“ vysvětlila Olga Matušková, proč se v červenci 1986 nevrátili z dovolené na Floridě a požádali o azyl v USA.
A jak na emigraci Waldemara Matušky zareagoval československý komunistický režim? Podle osvědčené šablony – šlo o to emigranta nejprve zostudit a posléze se tvářit, jako by vůbec nebyl. Již 2. září 1986 stáhla stanice Praha ze svého vysílání pořad Písně a šansony s písničkami Waldemara Matušky. Následně 4. září vyšel v Rudém právu legendární komentář Václava Doležala s názvem Morální pád jednoho zpěváka.
Ze západních sdělovacích prostředků jsme se dozvěděli, že známý československý zpěvák Waldemar Matuška se svou ženou Olgou Blechovou požádal o politický azyl ve Spojených státech amerických, kde trávil dovolenou. V zahraničním večerním vysílání amerického rozhlasu dne 2. září vysvětloval tento svůj krok tím, že prý u nás neměl možnost „bavit“ lidi podle svých představ, že prý se nemohl svobodně vyjadřovat před naším obecenstvem. U našich čtenářů musí takové „zdůvodnění“ vyvolat přinejmenším údiv. Není totiž u nás mnoho zpěváků, kteří se tak často objevovali na veřejnosti, v televizi a rozhlase, kteří natočili tolik gramofonových desek a kazet. Waldemar Matuška si nepochybně získal popularitu, kterou svým činem zpochybnil. Na otázku redaktora Hlasu Ameriky, co bude ve Spojených státech ve svých čtyřiapadesáti letech dělat, odvětil, že neumí nic jiného než zpívat. Nepochybujeme, že také Waldemar Matuška bude patřit k těm, kteří se dožijí jen velkého zklamání.
Po emigraci Waldemara Matušky následovalo stažení veškerých filmů, ve kterých hrál (například Kdyby tisíc klarinetů nebo Noc na Karlštejně), slyšet nebyl ani zpěvákův hlas. Byly staženy Matuškovy desky, režim zakázal hraní jeho písniček v televizi a rozhlasu. Také zmizela úvodní píseň k seriálu Chalupáři, kterou Waldemar Matuška nazpíval. Zbyla pouze melodie orchestrionu.
Komunisté dále Matuškovi sebrali titul zasloužilého umělce, který mu udělili v roce 1980. Jeho byt na Václavském náměstí v Praze obsadil prorežimní hudebník František Janeček. Po sametové revoluci se Waldemar Matuška podíval poprvé do Československa v únoru 1990. I když se natrvalo usadil v USA, do své domoviny pravidelně jezdil na koncertní turné i jednotlivé koncerty.
Zdroj:
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/ogla-matuskova-waldemar-matuska-amerika-volba-donald-trump-magazin-dnes.A200812_143932_lidicky_zar
https://www.respekt.cz/tydenik/2001/22/to-vsecko-vodnes-cas
https://zpravy.aktualne.cz/co-byste-meli-vedet-o-radioaktivite-otazky-a-odpovedi/r~i:article:695662/
https://www.denik.cz/z_domova/cernobyl-havarie-radioaktivita.html
https://medium.seznam.cz/clanek/lina-klimarova-ceskoslovensko-po-vybuchu-cernobylu-neinformovani-obcane-mavali-vlajeckami-na-1-maje-60264
https://twitter.com/DrabovaDana/status/1574607900525400077
https://plus.rozhlas.cz/rok-1986-waldemar-matuska-bali-7551968
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/komuniste-vymazali-matusku-ze-slovniku-nahradili-ho-tri-rusove.A090623_233351_hudba_jaz
