Článek
František Faktor byl samorost z jižních Čech
František Faktor se narodil 15. února 1951 ve vesnici Trpnouze v jižních Čechách. Se svými dvěma sourozenci a maminkou vyrůstal ve Vyšném, které bylo za totalitního režimu součástí hraničního pásma a příbuzní místních sem mohli jenom na propustky. Vychodil sedm tříd základní školy, poté pracoval jako dělník v několika státních podnicích. Před překročením přísně střežené hranice dne 30. října 1984 byl zaměstnancem Československých státních drah v nedalekých Českých Velenicích.
František Faktor byl samorost, který i ve 33 letech bydlel ve Vyšném v domě se svou maminkou. „Bydleli bez otce, jen s maminkou v domku tady kousek od nás, u lesa. On se o ni staral, pomáhal jí, dělal dříví a tak. (…) Chodíval k nám, pomáhal, když jsme potřebovali, byl zkrátka hodný, no. Jednou čistil studni, pak zase tady s dědou dělali udírnu. Byl tu jako doma,“ popsala pro Paměť národa jedna z pamětnic, která rovněž uvedla, že František Faktor byl prostý, ale hodný člověk.
Mezi lidmi měl dobrou pověst, přesto se několikrát dostal do křížku s tehdejšími zákony. V letech 1970 až 1979 byl celkem šestkrát trestán za přečiny proti veřejnému pořádku (vyráběl například podomácku ze vzduchovky pušku, kterou poblíž svého bydliště zastřelil samce a samici bažanta obecného), kvůli odcizení majetku v socialistickém vlastnictví a za neoprávněné užívání cizího motorového vozidla.
Jak zavzpomínali pamětníci, František Faktor míval zvláštní nápady a chování. Například tvrdil, že pro něj není problém obelstít hlídky a překonat přísně střeženou hranici do Rakouska. Vzhledem k jeho znalosti místního terénu tak existuje velká pravděpodobnost, že nebyl na rakouském území 30. října 1984 poprvé.
Podle výpovědí pamětníků měl František Faktor dobráckou, veselou, ale na druhou stranu naivní povahu. Zastával protikomunistické názory, a navíc měl pohraniční stráže zesměšňovat a provokovat. „Někdy je provokoval třeba tím, že se schoval někde v příkopu, a když šla kolem jejich hlídka, vytáhl anténu tranzistorového rádia a volal do něj: tady orel, tady orel,“ citovala jednu z pamětnic Paměť národa.
„Umíral v lese několik dní. Jedna z posledních obětí střelby na hranicích.“ ♟ Foto: Pamětnice a sousedka ukazuje fotku...
Posted by Visegradský jezdec on Friday, November 11, 2022
Útěk do Rakouska byl zřejmě spontánní nápad
Co Františka Faktora 30. října 1984 vedlo k útěku do Rakouska, zůstává záhadou. Pravděpodobně šlo o spontánní nápad, když se coby zaměstnanec Československých státních drah vracel z Českých Velenic zpátky domů do Vyšného.
Krátce před půl jednou odpoledne vnikl do hraničního pásma, kde překonal třímetrový kontrolní pás z nakypřené zeminy a přelezl vrata v drátěném plotě. Následně se mu podařilo proniknout přes přísně střeženou hranici na rakouské území. Dopustil se však fatální chyby – při přelézání vrat aktivoval poplašné zařízení, kvůli čemuž jeho plán útěku na západ zachytili českoslovenští pohraničníci. A došlo k pronásledování a střelbě.
Dle rekonstrukce Paměti národa vypracované z dostupných historických materiálů a výpovědi pamětníků českoslovenští pohraničníci Františka Faktora pronásledovali až na území cizího státu a opakovaně zde na něj stříleli ze samopalů vzor 58, na což neměli právo.
V momentě, kdy od něj podle dobových spisů byli zhruba 200 metrů, jej postřelili. V tu chvíli však střílející pohraničníky vyrušil zvuk rakouského traktoru a ve strachu z odhalení se stáhli zpět na československé území. Českoslovenští pohraničníci se na rakouské území následně vydali ještě jednou. Když postřeleného Faktora nenašli, podali veliteli své roty hlášení, že narušitel překonal hranici a že zbraň byla použita bezvýsledně.
František Faktor v důsledku postřelení umíral dlouhé hodiny. V rakouském dokumentu z roku 1985 lékaři konstatovali, že tento muž zemřel následkem ztráty krve po průstřelu hrudníku a na prochladnutí. Pokud by mu byla včas poskytnuta pomoc, přežil by.
Vojáci ho zastřelili 300 m od hranice, řekl bývalý rakouský policista
Mrtvolu Františka Faktora objevil 5. listopadu 1984 sedlák z dolnorakouské obce Wielands u Gmündu při práci na poli. Nejprve si myslel, že vidí jenom kousky oblečení, následně ale zjistil, že na poli poblíž lesa u československo-rakouské státní hranice leží mrtvý člověk. Zalarmoval proto policii.
K případu zabitého uprchlíka Františka Faktora na rakouském území byl přivolán Robert Kramann, který pracoval jako policista na příhraniční rakouské četnické stanici v Gmündu za železnou oponou.
„A sice byl to 33letý František Faktor, který pocházel z Vyšného a utekl přes dráty, kde se spustil signální alarm, vojáci přišli a na rakouském území asi 300 metrů od hranice ho zezadu zastřelili. Byly to tři střely. My jsme ho s mým kolegou našli, ležel na břiše a měl na zádech tři střelné rány,“ popsal Robert Kramann pro Paměť národa.
Šetření smrti Františka Faktora následně převzalo oddělení kriminální policie a ředitelství bezpečnosti Dolních Rakous. Robert Kramann pro Paměť národa ještě dodal, že prázdné nábojnice našel na rakouském státním území jeden celník z celní stráže. „Ten mi je předal se slovy: Vy jste ho našli… Takže byl jednoznačně zastřelen u nás,“ uvedl bývalý rakouský policista Kramann.
Paměť národa poukazuje na to, že Františka Faktora na rakouské straně českoslovenští pohraničníci střelbou ze samopalů těžce zranili a nechali jej bez pomoci umírat dlouhé hodiny.
František Faktor žil do svých 33 let ve Vyšném.
Po revoluci žádala spravedlnost Františkova maminka
Ohledně tohoto incidentu panovalo v socialistickém Československu přísné informační embargo. Byť šlo o mezinárodní skandál. Vzápětí se rozhořel spor mezi Rakouskem a socialistickým Československem, v rámci kterého byli odvoláni velvyslanci obou zemí. Československo se rozhodlo hrát mrtvého brouka. Československá vláda vniknutí svých pohraničníků na rakouské území a tímpádem narušení suverenity a nedotknutelnosti rakouských státních hranic skálopevně popírala.
Soudní dohra celého případu nastala až po sametové revoluci. Po roce 1989 podala matka zastřeleného Marie Faktorová u českobudějovické vojenské prokuratury podnět ke stíhání trestného činu vraždy svého syna. Následně v říjnu 1994 dostali u vojenského soudu v Táboře dva roky vězení za ublížení na zdraví a neposkytnutí pomoci dva bývalí pohraničníci Sirotný a Macošek. Jejich tresty byly poté podmíněně odloženy. Podle soudce Jiřího Bernáta byli za smrt Františka Faktora zodpovědní nadřízení odsouzených. V roce 1998 prokuratura odložila trestní stíhání těchto nadřízených kvůli promlčení trestného činu.
Na Františka Faktora však nezapomněla rakouská strana. Dnes je jeho příběh součástí expozice v Domě současných dějin příhraničního města Gmünd, která připomíná období napjatých vztahů na železné oponě.
Zdroj:
https://magazin.pametnaroda.cz/pribehy-pametniku/umiral-v-lese-nekolik-dni-jedna-z-poslednich-obeti-strelby-na-hranicich
https://www.pametnaroda.cz/de/kramann-robert-20200802-0
https://www.extra.cz/zlociny-komunistu-frantiska-32-zastrelili-jako-posledniho-cloveka-na-hranicich-umiral-v-lese-dlouhe-hodiny-f59d0
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/komunista-pred-soudem/r~2ef42610dfaa11edba5b0cc47ab5f122/
https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/faktora-zastrelili-pri-uteku-na-zapad.A151128_2208769_budejovice-zpravy_jkr
https://medium.seznam.cz/clanek/stanislav-tomas-od-masinu-k-faktorovi-a-k-falesne-celnici-25659
https://www.bibliothekderprovinz.at/media/leseprobe/9783852529257_lsp.pdf
https://www.areaacz.eu/cs/museums-cz/vase-place-to-be/museumsmap/geteilte-stadt-gmuend/
