Článek
Pověst o Macoše má několik tragických verzí
Už samotný název Macocha odkazuje na smutný rodinný příběh. Podle lidové pověsti, kterou jako první zaznamenal roku 1793 historiograf a topograf František Josef Schwoy, chtěla macecha do propasti svrhnout svého nevlastního syna. Chlapec se však zachytil pod okrajem propasti, kde jej posléze vesničané našli a vytáhli. Když lidé zjistili okolnosti tohoto neštěstí, macechu chytili a hodili do propasti.
Existuje také další verze. Tato pověst vypráví o maceše, která nenáviděla svého nevlastního syna, a tak jej shodila do Macochy. Chlapec se však zachránil a utekl do vesnice. Macecha to ovšem netušila a v lítosti nad svým činem do propasti skočila sama.
Entrance to Macocha Propast Abyss in Vyvery Punkvy Nature Reserve, Czech Republic pic.twitter.com/iyhwSKKjWD
— Earth Pics (@earthepix) December 12, 2015
Pověst o Macoše sepsal ve své knize Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti také známý lékař, archeolog a speleolog Jindřich Wankel, který v roce 1856 provedl průzkum propasti Macocha a který světovou proslulost získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále. Ve Wankelově zpracování skáče dolů do propasti mladá pološílená žena s mrtvým dítětem v náručí.
Když zuří déšť a nečas a vítr fouká úzkými skalními skulinami do jícnu, zaznívá hořekování hned jako sténání dítěte, hned jako naříkání ženy, pak prchá všechno z těch míst zachváceno hrůzou a smůla se lepí na paty zvědavce, jestliže se co nejrychleji nevyhne hlasitému nářku Macochy.
Legendární vytahovači mrtvol ze dna Macochy
Propast Macocha, jejíž dno patří k významné botanické lokalitě, byla stovky let zpátky předmětem vědeckého bádání. Prvním člověkem, který sestoupil do propasti, byl mnich Lazar Shopper roku 1723. Kromě pravidelných vědeckých expedic někteří lidé podnikali na dno Macochy sestupy za zcela jiným účelem.
Zvláštním druhem sestupů na dno Macochy byly výpravy pro těla sebevrahů, které v druhé polovině 19. století uskutečňovali vilémovičtí občané Martin Kala a Josef Nejezchleb. Tito dva známí vytahovači sebevrahů brali svou profesi jako svou křesťanskou povinnost, za kterou dostávali samozřejmě zaplaceno. Na dno Macochy se spouštěli na lanech a těla nebožtíků přivazovali buď přímo k sobě, nebo je nahoru vytahovali v pytlích na mouku.
Připoutal si nebožtíka k sobě a zvolal nahoru, aby táhli. Sotva byl několik metrů nad dnem, zřítila se s hromovým rachotem část zvětralé skály. Než dospěli k ostrému hřebenu, smeklo se s nimi lano o skalní štěrbiny, rozhoupalo otáčející se dvojici a několikrát jimi mrštilo o skalní stěny. Odvrátil jsem se od tohoto děsného divadla.
Vůbec první zaznamená sebevražda skokem do Macochy byla dobrovolná smrt brněnského úředníka Josefa Pfaundlera roku 1829. Jeho mrtvé tělo tehdy vyslaní horníci pohřbili na pokyn starohraběte Hugo Salma přímo v propasti. Docházelo k sebevraždám skokem do Macochy ještě před touto smutnou událostí? O tom nemáme přesné informace.
Macocha v roce 1830.
Účastníci vědeckých expozic ani vytahovači mrtvých těl se již později nemuseli do propasti Macocha slaňovat. A to díky skupině kolem profesa Karla Absolona, která v roce 1909 pronikla do Macochy nově objevenými Punkevními jeskyněmi. Následně v roce 1914 bylo propojeno dno Macochy suchou cestou z Pustého žlebu.
Oblast Horního můstku snímá od roku 2011 kamera
Od roku 1829, kdy noviny poprvé informovaly o sebevraždě uskutečněné skokem do Macochy, přibyly bohužel desítky dalších tragických příběhů, kdy se lidé rozhodli dobrovolně ukončit život skokem do této 138,4 metrů hluboké propasti. Přesná čísla neznáme, protože veřejná statistika počtu obětí neexistuje. Jejich důvody k odchodu z tohoto světa byly různé – rodinné problémy, nešťastná láska, nemoc, dluhy, existenční potíže nebo psychická onemocnění.
Také objevitel Punkevních jeskyní, profesor Karel Absolon (1877–1960), který se při své práci zaměřil na oblast Moravského krasu, se zmínil o třiceti lidech, kteří spáchali sebevraždu skokem do Macochy jenom během jeho života.
Byli to samí cizí lidé, kteří Macochu neznali, předtím u ní nikdy nebyli a které vábily jen pocity zoufalství.
Jak jsme bohužel zaznamenali v posledních dnech, týdnech a měsících, sebevraždy spojené s velkou osobní tragédií se krásné, ale prokleté propasti Macocha nevyhýbají ani v současné době. Lidé svůj život zpravidla končí skokem z Horního můstku u chaty Macocha – tato vyhlídková plošina je ohrazená zábradlím a od roku 2011 sledovaná kamerovým systémem, podle kterého případně Policie ČR vyhodnocuje okolnosti sebevraždy potřebné pro pozdější vyšetřování.
Macocha, Horní můstek.
Velmi nemilý úkol mají také každé ráno před začátkem prohlídek Punkevních jeskyní průvodci. Musí dojít podzemním labyrintem na dno Macochy a zkontrolovat prostor Skalního okna, zda v něm neleží mrtvé tělo. Skok do propasti totiž zpravidla končí na tzv. Kameni sebevrahů, odkud se tělo mnohdy sesune do Horního jezírka. Právě proto jsou zde v současnosti nainstalovány záchytné sítě.
Smrt brněnského studenta architektury: Sebevražda, nebo vražda?
Ne všichni lidé, kteří našli smrt na dně propasti Macocha, spáchali sebevraždu. Jmenujme například štýrského alpinistu Hynka Puchera, který chtěl v roce 1904 sestoupit na dno bez lezeckých pomůcek. Bohužel se za účasti stovky přihlížejících lidí zřítil a zemřel.
Velmi diskutovaná je také smrt 22letého studenta brněnské architektury Pavla Švandy, jehož mrtvé tělo bylo na dně propasti Macocha nalezeno 10. října 1981. Státní bezpečnost tento případ uzavřela s tím, že mladík spáchal sebevraždu. Švandovi nejbližší tomuto nařčení nevěřili a dodnes nevěří. Mají za to, že Pavla Švandu zavraždila jako politicky nepohodlného přímo StB. Po roce 1989 bylo vyšetřování záhadné smrti tohoto mladého brněnského studenta obnoveno. Roku 1994 však bylo uzavřeno s konstatováním, že jednoznačně nelze prokázat nic.
