Smutný příběh sarajevské princezny z roku 1993. Její zachránce dnes žije a léčí v Česku

Bylo 30. července 1993 a pětiletá holčička Irma si hrála na ulici v Sarajevu spolu s dalšími dětmi. Ovšem v tom do tohoto místa odpálily bosenskosrbské jednotky minometný granát. Irmina matka Elvira Hadžimuratovićová instinktivně zalehla svou malou dceru vlastním tělem, čímž jí zachránila život. Šrapnel proletěl skrz matku a malá Irma utrpěla devastující zranění břicha, páteře a hlavy. Elvira, která se pro své dítě obětovala, zemřela na místě.

Těžce zraněnou Irmu převezli do nemocnice, která se v té době podobala spíš provizornímu krytu než zdravotnickému zařízení. A právě tehdy začal boj o její přežití, o kterém o pár dnů později informovaly hlavní zprávy světových médií.

Pětileté Irmy se v nemocnici ujal bosenský chirurg Edib Jaganjac. Tento lékař byl jedním z pouhých pěti chirurgů (muslimů i Srbů), kteří zůstali v nemocnici v obléhaném Sarajevu. Spolu se svými kolegy pracoval takřka nepřetržitě, a to s minimem spánku, jídla a zdravotnického vybavení.

„Představte si nemocnici, ve které není voda. Ve které není jídlo. Ve které nelze sterilizovat. Ve které nefungují operační sály. Ve které je tisíc postelí a z toho šest set je úplně rozbombardovaných. Funguje jenom chirurgie a je zakázáno dělat jakékoliv operace, které se dají odložit,“ popsal Edib Jaganjac tehdejší situaci v Sarajevu roku 1993 pro českou Paměť národa.

Granáty tehdy dopadaly i na areál nemocnice a lékaři byli tak vyčerpaní, že výbuchy často ignorovali. „Jednou jsem zrovna spal, když pokoj vedle mě vyletěl do vzduchu. Byl jsem ale tak unavený, že jsem kolegům řekl, ať mě nechají být, a spal jsem dál. Když jsem se probudil, zjistil jsem, že v pokoji vedle chybí celá zeď,“ zavzpomínal lékař Jaganjac na své působení v Sarajevu.

Edibovi Jaganjacovi bylo jasné, že v normálních podmínkách by Irma přežila. V Sarajevu ale normální podmínky neexistovaly. Chirurg Jaganjac malou Irmu úspěšně operoval, ovšem její tělo začalo bojovat s bakteriální meningitidou, kterou nebylo čím léčit. Když se Irmin stav začal zhoršovat, lékaři pochopili, že jediná šance je dostat ji ze Sarajeva do lépe vybavené nemocnice. Jenže k tomu bylo nutné povolení OSN a další byrokratické náležitosti.

Evakuace raněných ze Sarajeva byla možná pouze přes letiště kontrolované OSN. Schvalování ale probíhalo pomalu a bez ohledu na realitu války. Jeden z lékařů, který tyto transporty schvaloval, žil podle Ediba Jaganjacova v Kambodži a do Sarajeva jezdil dvakrát ročně. V praxi to bohužel znamenalo, že většina pacientů se tohoto povolení nedočkala včas.

Sarajevští lékaři se proto rozhodli, že se pětiletou Irmu pokusí zachránit jinak. Přesvědčili zahraniční novináře, aby zveřejnili dívenčin příběh. BBC, CNN i další televize následně natočily reportáže, které obletěly svět. Na jednu z otázek, kterou tehdy Edib Jaganjac dostal, vzpomíná dodnes. „Je pravda, že OSN brzdí Irmin transport, protože je muslimka?“ zeptal se chirurga jeden z novinářů. „Irma je příliš maličká, než aby věděla, co jsou to Srbové, Chorvati a muslimové. Neví ani, co je mír, protože pamatuje jen válku,“ odpověděl Jaganjac.

Příběh pětileté holčičky, která si od BBC vysloužila přezdívku „sarajevská princezna“, v létě roku 1993 obletěl celý svět a zasáhl tisíce lidí. Pod tlakem veřejnosti následně vyslal britský premiér John Major do obklíčeného Sarajeva vojenský speciál. Letoun přistál pod palbou 9. srpna 1993 a během dvou hodin dopravil Irmu do Londýna, kde dívenku vítala samotná královna. Lidé tehdy věřili, že by Irma mohla přežít.

Pětiletá holčička byla umístěna na jednotku intenzivní péče dětské nemocnice Great Ormond Street Hospital v Londýně. Jenže nemocniční infekce, meningitida i poranění páteře šrapnelem si na dívčině těle vybraly příliš velkou daň. Irma, která v Londýně prodělala další operaci, od krku dolů ochrnula a k dýchání potřebovala ventilátor. Její tělo postupně selhávalo. Zemřela na celkovou sepsi v londýnské dětské nemocnici v Great Ormond Street 1. dubna 1995 ve věku pouhých sedmi let. Na jednotce intenzivní péče zde strávila celkem dvacet měsíců.

I když Irma zemřela, její příběh v Sarajevu způsobil velkou změnu. Evakuace dětí i dospělých do nemocnic v zahraničí už byrokraticky nevázly a začaly se najednou povolovat mnohem rychleji. Po Irmě bylo 15. srpna 1993 evakuováno dalších 21 pacientů do Velké Británie. 16 bylo převezeno do Švédska a pět do Irska. Do této mezinárodní akce, která dostala později název „Operace Irma“, se postupně zapojilo víc než 20 zemí, které nabídly tisíc nemocničních lůžek a přijaly stovky pacientů. Mezi těmito zeměmi byly také Česká republika, Finsko, Francie, Itálie, Norsko a Polsko.

Edo Jaganjac vyslal manželku s dětmi pryč ze Sarajeva již v květnu 1992. A to po incidentu, kdy odstřelovač na ulici málem zasáhl jeho mladší dceru. „Byl jsem venku na ulici s malou Ninou, seděla mi za krkem. Odstřelovač ji minul tak, že jí proletěla kulka skrz vlasy a zasáhla dveře hned za ní,“ popsal moment, kdy se rozhodl, že své nejbližší pošle do bezpečí, zatímco bude pomáhat potřebným v sarajevské nemocnici. Rodina jeho ženy totiž byla srbského původu, Edova manželka s dětmi tak odjely k příbuzným do Bělehradu.

Tento chirurg, který po kauze se „sarajevskou princeznou“ dával otevřené rozhovory západním médiím, v nichž kritizoval pasivitu mezinárodních sil, se stal pro OSN nepohodlným. Dostal proto nabídku, že ho pomohou propašovat ze Sarajeva a koupí mu letenku, kam si bude přát. Edib Jaganjac to viděl jako jedinečnou šanci, jak se znovu setkat se svou rodinou.

„Dostal jsem vestu UNICEF a modrou helmu, aby to vypadalo, že jsem jejich zaměstnanec. Řekli mi, že půjdeme přes srbský check point na letiště. Bál jsem se, že mne na check pointu poznají, v té době jsem byl pořád v televizi. Naštěstí tam zrovna stál džíp s Jackie Shymanski, novinářkou ze CNN. Uviděla mě, nadechla se a zakřičela na vojáka, který se blížil k našemu autu. Pak začala křičet na všechny ostatní. Otočili se k ní a na nás jen mávli, abychom projeli. Když jsme projížděli, podívala se na mne a zamávala mi. Možná mi zachránila život,“ popsal Edib Jaganjac pro Paměť národa svůj dramatický odjezd ze Sarajeva.

Se svou manželkou a dvěma dcerami následně roku 1993 emigroval do Československa, kde se usadil natrvalo. Nejprve začal pracovat v pražské nemocnici na Malvazinkách a později přešel do Fakultní nemocnice Motol, kde působí dodnes jako traumatolog. Tento český lékař bosenského původu je autorem knihy Sarajevská princezna (v češtině vyšla roku 2015), v níž popisuje svůj osobní příběh o boji, který vedl, aby zachránil život pětileté dívce.

Zdroj:

https://plus.rozhlas.cz/jedeme-jako-stroj-tentokrat-dorazilo-na-ctyricet-ranenych-pribeh-lekare-ediba-7170236

https://www.pametnaroda.cz/cs/jaganjac-edib-1957

https://www.facebook.com/FakultninemocnicevMotole/posts/mudr-edo-jaganjac-l%C3%A9ka%C5%99-i-ortopedick%C3%A9-kliniky-1lf-uk-a-fakultn%C3%AD-nemocnice-v-moto/1775113629366683/

https://www.databazeknih.cz/knihy/sarajevska-princezna-273857

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1995-04-02-mn-49898-story.html

https://www.fokus.ba/magazin/kultura/bila-jednom-sarajevska-princeza/933381/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Edib_Jaganjac

https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Irma