Článek
Není Madame de Thébes jako Madame de Thébes
V 1. polovině 20. století žily v Evropě dvě vědmy, které si říkaly Madame de Thébes. Ta první byla známá francouzská jasnovidka Anne Victorine Savigny, která na rok 1914 předpověděla „tragickou událost pro rakouský císařský dům“. Její věštba se naplnila 28. června 1914, když byl v Sarajevu zavražděn následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d'Este. Tato věštkyně publikovala každý rok almanachy proroctví, objevovala se v zahraničním tisku včetně New York Times a v roce 1915 se dokonce stala předlohou němého filmu. Její smrti se v roce 1916 věnovala jak evropská, tak americká média.
Druhou Madame de Thébes byla Matylda Průšová, která od roku 1914 žila v domku č. p. 14 ve Zlaté uličce pod Pražským hradem. Zde působila až do osudného roku 1944, kdy ji zatklo a následně umučilo gestapo. Matylda Průšová byla coby vědma rovněž velmi úspěšná stejně jako její francouzská předchůdkyně.
Přispěl k tomu i její pseudonym Madame de Thébes, který s největší pravděpodobností převzala právě po v roce 1916 zemřelé Francouzce Anne Victorine Savigny. Jak uvádí zahraniční zdroje, je pravděpodobné, že Matylda jméno zvolila po té, co na něj narazila v některé z novinových rubrik věnovaných okultismu.
Pseudonym Madame de Thébes Matyldu zviditelnil i za hranicemi Československa, později však přispěl k následné nejasnosti ohledně identity obou věštkyň. Zvláště v některých českých blogových článcích se můžete setkat s tím, že fotografie přisuzované Matyldě Průšové ve skutečnosti zachycují francouzskou jasnovidku. Naopak fotografie pražské Madame de Thébes se do dnešní doby nedochovala.
Ve světle modrém domku č. p. 14 v popředí žila až do 40. let 20. století vědma ze Zlaté uličky Matylda Průšová. Vlevo od dveří si všimněte vývěsního štítu s motivem sovy, kočky a křišťálové koule.
Interiér kartářčina domu je dnes upraven do podoby z roku 1938
Domek č. p. 14 v Zlaté uličce dodnes vypovídá o tom, že tu před více než 80 lety žila vyhlášená pražská kartářka a jasnovidka Matylda Průšová. Do její světničky, přeplněné bizarními předměty, přicházeli denně zákazníci toužící nahlédnout do své budoucnosti.
Fasádu tohoto domu do dnešní doby zdobí vývěsní štít s motivem sovy, kočky a křišťálové koule. A když vejdete dovnitř, dýchne na vás duch doby minulé. Interiér domu byl totiž po přelomu druhého milénia upraven do podoby z roku 1938. A to podle výpovědi pamětnice, která si do domu pražské Madame de Thébes přišla v tento rok nechat vyložit karty, které jí měly říct, zda udělá maturitu.
„V jejím domku to vypadá skoro stejně jako tehdy, když jsem tu za ní byla. I ta atmosféra je tu stejná,“ uvedla při slavnostním znovuotevření Zlaté uličky v roce 2011 pamětnice, která si od Matyldy Průšové roku 1938 nechala vyvěštit budoucnost, když jí bylo 18 let.
Po rekonstrukci Zlaté uličky znovu otevřené v roce 2011 byl interiér domu č. p. 14 upraven do podoby z roku 1938, kdy v něm ještě žila známá pražská vědma.
Kdo byla pražská Madame de Thébes?
Matylda Průšová byla vdovou po pražském lékárníkovi. Po smrti svého manžela nemohla převzít jeho živnost, a tak se přestěhovala právě do Zlaté uličky, kde se nejprve živila vyšíváním. Následně se ponořila do světa karet a hvězd. Říkalo se, že dokáže vidět budoucnost, což se jí nakonec stalo osudné.
Kartářka a jasnovědkyně Matylda Průšová si ve 20. a 30. letech vybudovala velmi dobrou reputaci. Její klientela se postupně rozšířila z Prahy do celého Československa a následně do zahraničí. O její služby se zajímali lidé z Evropy a korespondence jí docházela například až z Kapského Města.
„Byla to extravagantní osobnost, působila jako z jiného světa,“ vypověděl historik František Kadlec. O této skutečnosti vypovídá také dopis adresovaný tehdejšímu československému prezidentovi T. G. Masarykovi, který se dochoval v archivu. Madame de Thébes v něm krásným kaligrafickým písmem píše, že stromy v Jelením příkopu moc povyrostly, stíní jí do oken a brání ve vyšívání. Proto moc prosí, aby se ořezaly.
„Má teta kdysi ke své pomoci vyhledala Madame de Thébes. Vy zajisté všichni tu dámu znáte alespoň podle doslechu. Dle tvrzení mé tety, na němž vše musí být svatým, jest tato žena nejméně zástupkyní zástupce božího na zemi. Zná stejně dobře budoucnost i minulost všech lidí jako současné vaše myšlenky, stejně dobře řeší otázky politické jako populační a finanční, počasí příštího roku ví stejně dobře jako lék, kterým utišiti zrádnou nemoc mé tety,“ napsal s nadsázkou o pražské vědmě Matyldě Průšové roku 1927 redaktor listu Československá republika František Dlouhán.
Na svého syna ztraceného za první světové války čekala marně
Matyldu Průšovou byste poznali na první pohled. Chodila celá v černém a na hlavě nosila staromódní klobouk s pštrosími pery. Každý den navíc provozovala jeden neobvyklý rituál. Od roku 1914 marně čekala na svého syna Rudolfa, který se nevrátil z první světové války, a tak mu denně prostírala stůl a připravovala lůžko.
Matyldin syn Rudolf Průša (narozený roku 1893), zřejmě padl během první světové války poblíž Vladivostoku. Věštkyně se s tím ale nehodlala smířit a stále ho hledala. „Václav Kolmáš z Hulic u Olomouce vyprávěl Matyldě Průšové, že Rudolf Průša je držán v nevolnictví na ostrovech Aleodských u vícečlenné rodiny, kde musí těžce pracovati,“ přinesly tuto zprávu Národní listy 6. února 1928. Ačkoliv Matylda byla ochotná za záchranu svého syna vyplatit na tehdejší dobu vysokou částku 6 tisíc korun československých, už se s ním nikdy neshledala.
Matylda Průšová čekala na svého ztraceného syna až do své smrti marně. Fotografie pochází z interiéru jejího domu č. p. 14 ve Zlaté uličce.
28. února 1928 mimo jiné vyšel v amerických novinách The Daily Alaska Empire následující článek:
Matka tvrdí, že její syn byl během války prodán do otroctví a je na ostrově v Aleutském souostroví
Tvrdíc, že její syn Rudolf Průšová byl během války jako válečný zajatec prodán do otroctví bohaté japonské rodině a že je jimi držen v zajetí na ostrově Ijeko (také zvaném Fudji) v Aleutských ostrovech, požádala paní Matylda Průšová z ulice U Daliborky č. 14 v Praze, Československo, o pomoc při jeho nalezení.
Matka nabízí odměnu 6 000 korun tomu, kdo jejího syna osvobodí a umožní mu návrat domů. Uvádí také, že zaplatí potřebné pasy a cestovní výdaje. Syn je popsán jako muž vysoký pět stop a osm palců, s tmavými vlasy. Má na ruce „poznávací znamení“ — prst, kterým nemůže hýbat. Narodil se 14. července 1893.
(…) Guvernér Parks dnes upozornil na skutečnost, že na Aleutských ostrovech žádní Japonci nežijí a že na těchto ostrovech neexistuje místo jménem Ijeko či Fudji. Uvedl, že se domnívá, že uvedená lokalita není v Aleutských ostrovech, ale buď v Kurilských ostrovech severně od Japonska, nebo v Komandorských ostrovech dva až tři sta mil východně od Aleut.
Je možné, že Průša nebyl odveden do otroctví, ale že je na Aljašce a jeho matka se jen částečně dozvěděla některé nepřesné informace. Uvádí se, že kdokoli, kdo má o Průšovi jakékoli informace, má kontaktovat úřad guvernéra.
Někdejší sídlo gestapa v Petschkově paláci v Praze. Pravděpodobně zde vyhasl roku 1944 život nejznámější pražské jasnovědkyně.
Předpověděla konec Třetí říše, nacisté ji za to umučili
Světnička pražské Madame de Thébes byla podle pamětníků malá a zaplněná nejrůznějšími předměty. Karty (nejčastěji typu Lenormand) měla rozložené na kulatém stolku. Ve své jasnovědecké činnosti pokračovala i v první polovině 40. let 20. století. A tak se na dotazy klientů mnohdy vyjadřovala k průběhu a konci druhé světové války. Dochované vzpomínky mluví o tom, že opakovaně předpovídala porážku nacistického Německa, což se doneslo i k samotným Němcům.
„Jednoho dne za ní dorazil německý důstojník, který chtěl předpovědět, jak dopadne pro Německo válka. Odpověděla, že špatně. Později byla zatčena a u výslechu umučena,“ vypověděl historik František Kadlec, podle kterého tato pražská vědma zemřela v roce 1944.
Podle informací dostupných v českých zdrojích byla Matylda Průšová v tomto roce zatčena gestapem a odvezena do Petschkova paláce, který byl sídlem gestapa na dnešní ulici Politických vězňů. Veškeré dochované informace o jejím konci vycházejí z ústního podání a svědectví, která se objevila až po válce. Archivní dokumentace v tomto případě chybí.
„Bohužel měla paní Matylda špatný konec… V nacistickém vězení. V jejím domečku je nyní i pár kousků nádobí z chalupy po mé babičce a to mi vždy udělá radost,“ napsala ve facebookové skupině Úžasná Praha nostalgická paní Hana.
Zdroj:
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/video-prezident-otevrel-zlatou-ulicku-od-jasnovidky-si-nechal-cist-z-ruky.A110601_114612_praha-zpravy_sfo
https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/455943/420-let-zlate-ulicky-perlu-hradu-postavili-cerveni-strelci.html
https://www.digitalniknihovna.cz/nacr/view/uuid:cfaaecc0-2e6b-11e2-a4ec-000d606f5dc6?page=uuid:e989c530-2e39-11e2-89dc-000d606f5dc6&fulltext=Madame%20de%20Th%C3%A9bes
https://www.loc.gov/resource/sn83045499/1928-02-28/ed-1/?sp=8&st=image&r=0.279,0.074,0.54,0.316,0
https://www.facebook.com/groups/210062820812979/search/?q=matylda%20pr%C5%AF%C5%A1ov%C3%A1
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/154055/klaus-byl-u-vestkyne-cekaji-ho-pry-jen-dobre-veci.html
