Článek
Když Václavu Uhlíkovi komunistický režim znárodnil autodílnu, pracoval v šumavských lesích u hranic se SRN. Právě zde našel v roce 1950 ohořelý kolopásový transportér Saurer RR-7 po Wehrmachtu. Vrak této kolohousenky odtáhl domů a sousedům řekl, že jej bude v lese používat na tahání klád. To skutečně určitou dobu dělal, aby si opravený stroj přestavěný na opancéřovaný transportér otestoval.
Opravená kolohousenka měla z dálky připomínat starý model tanku
Transportér, který Václav Uhlík v lese objevil, se původně vyráběl v Rakousku jako Saurer RR-7. Po anšlusu Rakouska jej Wehrmacht zařadil do své výzbroje pod označením Sd.Kfz. 254. Šlo o velmi neobvyklé vozidlo. Na silnici se pohybovalo na kolech, v terénu se kola hydraulicky zvedla a stroj pokračoval po pásech. Díky tomu dokázal překonávat rozbahněný nebo nerovný terén, což byl pro Václava Uhlíka ideální základ pro plánovaný útěk přes hranice.
Nalezený vrak nacistického stroje RR-7 byl silně poškozený a zčásti ohořelý. Václav Uhlík jej coby zkušený automechanik postupně opravil a navíc upravil pro potřebu útěku. Kabinu stroje navrhl tak, aby z dálky připomínal starý model tanku, který využívala československá armáda. Zvnějšku tento stroj navíc opatřil ocelovými pláty, které měly chránit před případnou střelbou. Do vnitřní části tohoto vozidla připevnil lavice pro posádku a ve stěnách vytvořil malé pozorovací otvory a střílny.
Pro Václava Uhlíka bylo nejtěžší sehnat motor. Nakonec použil silný benzínový agregát z nákladního automobilu a upravil jej pro těžký kolopásový podvozek. Experimentoval také s pneumatikami. Podařilo se mu sehnat bezdušové, které měly větší šanci vydržet případnou střelbu. Předělaný stroj testoval při práci v lese. Tahal s ním dřevo a zkoušel jeho průchodnost terénem.
Nacistický kolopásový transportér Sd.Kfz. 254 na snímku z let 1940 až 1941. Vrak stejného typu vozu Václavu Uhlíkovi v roce 1950 posloužil k vytvoření tanku svobody.
První pokus útěku na Západ nevyšel, v šumavských kopcích selhal motor
Při přestavbě kolopásového transportéru Saurer RR-7 Václavu Uhlíkovi pomáhal voják základní služby Walter Hora a právě Hora zároveň opatřil zbraně pro případ přestřelky s pohraničníky. Václav Uhlík s manželkou Martou, čtyřletým synem Václavem, tříletou dcerou Evou a dále s Walterem Horou a Libuší Hrdonkovou, která měla za manžela Američana, se transportérem pokusili poprvé prorazit železnou oponu v říjnu 1952. Tento pokus jim ale nevyšel. Stroji totiž v zakázaném pásmu selhal motor, protože nebyl testován na takovou zátěž ani na strmé kopce.
Tato skupina se ale po nezdařeném útěku dokázala v noci nepozorovaně vrátit domů. Následující měsíce se Václav Uhlík věnoval dalším úpravám. Transportér rozebral, opatřil jej výkonnějším motorem a zaměřil se i na další detaily. Kromě toho nenápadně získával informace o československém pohraničním systému a vymýšlel, jak přísně střeženou hranici co nejlépe překonat.
„Václav Uhlík si s komunisty povídal. Chodil s nimi do hospody – moc nepil, ale dost na to, aby je rozpovídal. Například každá třetí kláda v trojitém plotu musela být velmi silná. Lidé se pokoušeli prorazit mezi těmi tenčími a právě za nimi ale byly ukryty miny. Za minovým polem pak ležely zubaté betonové bloky schopné zastavit i těžká nákladní auta nebo tanky,“ řekla Rádiu Svobodná Evropa jeho vnučka Jennifer Uhlik Tomchaková.
Podruhé se zadařilo, transportér přejel tři řady ostnatého drátu a odolal minám
Skupina, která se rozrostla celkem na osm členů o vojína Václava Krejčiříka a politického vězně Josefa Písaříka, se znovu vydala transportérem k hranicím v noci 24. července 1953. Ještě předtím po setmění transportér opancéřovali, natřeli barvou používanou československou armádou a zamaskovali větvemi, aby vypadal jako vojenské vozidlo na cvičení.
Šest dospělých osob a dvě děti vyjelo šumavskými lesy směrem k železné oponě. Za volantem seděl Václav Uhlík. První závoru na začátku zakázaného pásma chtěli prorazit, ale vojáci pohraniční hlídky závoru zvedli a dokonce jim salutovali. Osmičlenná skupina v transportéru projela i kolem další pohraniční hlídky. Voják za nimi běžel a mával, ať zastaví, ale na více se nezmohl. Hora s Krejčířem byli připraveni u střílny, ovšem zbraně nemuseli použít.
„Věděli jsme, co by se stalo, kdyby nás chytili. Pro Waltera a Krejčiříka by to znamenalo popravčí četu. Pro Martu a mě, pro paní Cloudovou (pozn. Libuši Hrdonkovou) a pro Josefa by následovaly výslechy, bití a nakonec poprava. Pro dvě děti život bez domova a bez rodičů. Měli jsme dvě pistole; kdyby bylo třeba, mohli jsme se prostřílet,“ uvedl později Václav Uhlík v jednom z rozhovorů pro americká média.
Tentokrát transportéru motor v kopcích neselhal a Václav Uhlík s ostatními dojeli až na hranici. Podle vzpomínek pamětníků následoval náraz do první řady plotů, poté otřesy, záblesky světlic, sirény a také exploze min pod ocelovou podlahou. Přesto transportér pokračoval dál. Ve výsledku na československo-německé hranici u bavorského Waldmünchenu přejel transportér tři řady ostnatého drátu, uprchlíci se následně dostali na svobodu.
„A pak se ostnaté dráty k nám přibližovaly, až se jich pásák dotkl a počal je tlačit i s vyvrácenými sloupy k zemi. Rovněž druhá řada skončila pod pásy tanku. Prorazili jsme železnou oponu poblíž kulometné hlídkové věže a ocitli jsme se konečně na tolik vytoužené svobodě,“ popsala Libuše Hrdonková v knize Cesta za bílou hvězdou.
Osmičlenná skupina ale nezastavila hned za hranicí a pokračovala v cestě dál do západoněmeckého vnitrozemí. Zhruba po třiceti kilometrech je zastavila německá policie. Čeští uprchlíci byli následně předáni americkým vojenským úřadům jako „refugees“. Výrazně jim totiž pomohlo, že Libuše Hrdonková uměla anglicky a měla za manžela amerického vojáka.
Snímek pořízený těsně po úspěšném překonání železné opony a příjezdu transportéru do Bavorska. V popředí fotografie vidíte Libuši Hrdonkovou ve světlých šatech.
Libuše chtěla za svým americkým manželem, režim jim nedovolil zůstat spolu
Libuše Hrdonková, která byla součástí osmičlenné skupiny improvizovaného tanku svobody, měla na rozdíl od ostatních jinou motivaci dostat se na Západ. Chtěla se totiž dostat za svým americkým manželem.
Tato žena se narodila roku 1922 ve Stodu u Plzně a byla hluboce věřící skautka. Když v květnu roku 1945 Stod (stejně jako Plzeň a široké okolí) osvobozovali američtí vojáci, na taneční zábavě se seznámila s desátníkem Leonardem Cloudem. Zamilovali se do sebe a když Leonard musel odjet zpátky do USA, udržovali vztah na dálku. V listopadu 1949 se Leonard Cloud do Československa vrátil, aby se s Libuší oženil. Novomanželům však komunistický režim nedovolil zůstat spolu. Československé úřady Leonarda vyhostily a Libuši nepovolily vycestovat.
Tato mladá žena zůstala v pasti. Podávala žádosti o cestovní pas, chodila na výslechy ke státní bezpečnosti a časem pochopila, že legální cestou se ze země nedostane. Na Západ se jí podařilo dostat až po 21. pokusu, když projela s Václavem Uhlíkem a ostatními Čechy upraveným transportérem přes železnou oponu.
Tank svobody se v USA stal rekvizitou studené války
Komunistický režim v Československu se snažil tuto událost ututlat. Naopak zpráva o transportéru, který prorazil železnou oponu, obletěla západní svět. Američtí novináři tomuto stroji začali říkat „Freedom Tank“ neboli „Tank svobody“.
„Ospalé policejní hlídky v Plzni mu téměř nevěnovaly pozornost. Kolem páté ráno dorazilo auto k hraničnímu pásmu s ostnatými dráty. Václav prudce strhl volant, sjel ze silnice a vrazil do drátěné bariéry. Českoslovenští pohraničníci stáli s otevřenými ústy, zatímco stroj funěl skrz dráty a přejel do Západního Německa. Nikdo nevystřelil, dokonce ani nezvedl samopal. Auto ujelo ještě několik kilometrů, než ho dostihla západoněmecká policie,“ napsal ve článku The Wonderful Machine ve vydání z 3. srpna 1953 časopis Time.
Tento příběh vysílalo z Mnichova také Rádio Svobodná Evropa, které transportér od uprchlíků odkoupilo a v září roku 1953 jej coby exponát studené války přesunulo do USA. Tank svobody se následně ve Spojených státech amerických stal součástí širší kampaně na podporu fungování tohoto rádia.
Jak to pokračovalo s uprchlíky dále? Libuše Hrdonková odletěla z Německa do USA 14. září 1953. O tři dny později přistála v New Yorku, kde ji na letišti vítaly desítky novinářů a fotografů. Následovala cesta do Sioux City v Iowě, kde se konečně po letech setkala se svým manželem Leonardem Cloudem.
Z Libuše se stala Lela Cloud, žila v Sioux City ve spokojeném manželství a s manželem Leonardem vychovala celkem tři děti. Zpočátku byla ženou v domácnosti, později pracovala v optice a pravidelně se účastnila veřejných besed, kde informovala o situaci v Československu. Její manžel Leonard zemřel předčasně v 58 letech, přesně třicet let po jejich znovushledání. Libuše, která se po sametové revoluci několikrát podívala do rodného Česka, zemřela v Sioux City 1. prosince 2012 ve věku 90 let. V rakvi měla nádobu s půdou z České republiky a českou vlajku, její rodina se s ní loučila českou hymnou.
Manželé Václav a Marta Uhlíkovi s dětmi, kterak sedí na tanku svobody.
Život Václava Uhlíka skončil předčasně za nejasných okolností
V prosinci roku 1953 přiletěli do USA také Václav Uhlík s rodinou a zbývající členové posádky tanku svobody. Jaké byly jejich životní osudy? O Walteru Horovi víme, že se usadil ve státě Massachusetts a pracoval až do důchodu v automobilce Chevrolet. Jeho kamarád Václav Krejčiřík s ním nějakou dobu bydlel, poté odešel neznámo kam. Josef Písařík pracoval jako zahradník ve Springfieldu ve státě Massachusetts a zemřel v 60. letech 20. století.
Z rodiny Uhlíkovy se po příletu do USA staly mediální hvězdy. Psalo se o nich v novinách, vysílalo v rozhlase a dostali dokonce pozvánku do populárního pořadu Eda Sullivana televizní stanice CBS. Po mediálním boomu se zařadili do běžného života, který však pro Václava Uhlíka nabral tragické obrátky.
Uhlíkovi nejprve žili v Massachusetts a poté se přestěhovali do Kalifornie, kde měli ještě další dvě děti. V 70. letech 20. století se Václav a Marta rozvedli. Václav Uhlík byl podle rodiny výrazně nedůvěřivý k jakékoli formě vlády. Byl to navíc velmi pozoruhodný konstruktér, vytvořil například létající talíř a spoustu dalších bizarních vynálezů. V roce 1974 měl dokonce incident, kdy projel policejní zátaras v obrněném nákladním voze, který si sám postavil. Následně tvrdil, že policisté jsou komunisté, kteří ho přišli zabít.
„V roce 1974 se pokusil ujet zástupcům šerifa v obrněném nákladním voze, který si sám postavil. Policisté mu přijeli doručit soudní příkaz poté, co odmítl opustit pozemek, který byl při rozvodu přiznán jeho manželce. Uhlík projel vozidlem policejní zátaras, ale policisté mu prostřelili pneumatiky a vozidlo převrátili. Vzdal se poté, co policisté do vozidla vhodili slzný plyn. Uhlík, který byl poté podmíněně odsouzen za narušování veřejného pořádku, úřadům řekl, že se pokusil utéct, protože si myslel, že policisté jsou komunisté vyslaní, aby ho zabili,“ napsal The New York Times.
O tři roky později bylo tělo Václava Uhlíka nalezeno v mělkém hrobě poblíž vstupu do národního parku Sequoia v pohoří Sierra Nevada. Objeveno bylo konkrétně 10. září 1977 poté, co jej pravděpodobně vyhrabal medvěd.
„Pitva ukázala, že tělo bylo zřejmě pohřbeno asi týden až deset dní před jeho nalezením. Šestapadesátiletý Uhlík byl podle úřadu koronera okresu Tulare ubit k smrti. Motiv činu zatím nebyl zjištěn a v současnosti nejsou známi žádní podezřelí. Uhlík se dostal do světových médií 25. července 1953, kdy spolu se svou manželkou, dvěma dětmi a čtyřmi dalšími lidmi přejel v tanku, který sám postavil, hranici z Československa do Západního Německa. Uhlík, jenž během druhé světové války bojoval v protinacistickém odboji, byl na Západě oslavován jako hrdina,“ uvedl dále ve svém článku z 22. září 1977 The New York Times.
(Facebookový odkaz výše: Aktuální stav tanku svobody, ve kterém se roku 1953 osmičlenná česká posádka dostala přes železnou oponu na západ.)
Manželka Václava Uhlíka Marta se dožila pádu komunismu a dvakrát se vrátila do České republiky. Zemřela v roce 1999. Děti manželů Uhlíkových stále žijí v Kalifornii. A co se stalo se strojem, kterým osmičlenná česká posádka projela roku 1953 přes železnou oponu? Tank svobody nejprve putoval po USA jako exponát studené války, následně byl roky vystaven ve Fordově muzeu v Detroitu. Podle dostupných informací se toto vozidlo dnes nachází v soukromých rukou v americkém státě Michigan u sběratele vojenské techniky. Stav tohoto kdysi slavného stroje je ovšem tristní.
Zdroj:
https://www.newspapers.com/newspage/531045312/
https://www.historyisnowmagazine.com/blog/2013/8/12/how-to-escape-the-iron-curtain-july-25-1953-riding-the-czech-freedom-tank-through-the-iron-curtain
https://www.rferl.org/a/great-escapes-iron-curtain-berlin-wall-communism-1989/30260367.html
https://globe24.cz/technika/jedina-uspesna-kolohousenka-cesi-s-nim-prorazili-zeleznou-oponu.974d3a59
https://dvojka.rozhlas.cz/nezastavila-ji-ani-zelezna-opona-za-svoji-laskou-uprchla-v-tanku-osudove-zeny-8588158
https://www.christysmith.com/obituaries/Libuse-Cloud-3763
https://www.nytimes.com/1977/09/22/archives/daring-czech-is-found-dead.html
